Žádají o pomoc a rady, ale nikdy výměnou za to nic neposkytnou. Vyčerpávají energii příbuzných, partnerů, přátel a kolegů v práci. I ty nejvýznamnější citové vztahy, jako je vztah manželů nebo rodičů a dětí, mohou nabýt obratu, který vůbec není zdravý. Je to vina takzvaných emočních či psychických upírů, osob, které vědomě či méně vědomě absorbují energii těch, které mají před sebou.

Závislosti se netočí pouze kolem drog, jak by si mnozí mohli myslet, ale stále více lidí (především mladší generace) se stává závislá na moderních technologiích. Především na potřebě mít stále u sebe mobilní telefon. Tento pocit a nutkání být stále ve styku se svým smartphonem může vést až k závislosti zvané Nomofobie (anglického nomophobia – NO MObile PHOne foBIA – fobie z toho nemít mobilní telefon), která je velkým spouštěčem stresu v digitální době 21.století.

Změna životního stylu vedla k tomu, že se z obranného mechanismu, který člověku zachraňoval zdraví, stala jedna z nejčastějších příčin civilizačních chorob. Naštěstí není těžké své zdraví uchovat a před tímto nenápadným nebezpečím se uchránit. Pomůže pohyb, dostatek spánku nebo například čtení.

Lidem s psychickými potížemi pomáhají nové odborné týmy. Služba funguje od dubna í v Praze 8, v Plzni a v okrese Blansko. Setkání s odborníky si lidé mohou domluvit přes internet, konat se pak může u žadatele doma nebo třeba v kavárně. Výhodou je téměř žádná čekací doba, týmy jsou k dispozici prakticky ihned. Tato služba fungující v rámci reformy psychiatrické péče je zdarma a je koordinovánae Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ)

Je možné pokračovat v přerušeném snu, abychom se dozvěděli, co se bude dále dít a jak skončí? Na tuto otázku se francouzský deník Le Figaro ptá tří odborníků - neurovědkyně, psychoanalytika a experta na výklad snů.

Tanorexii, nazývanou i tanoholismus či bronzománie, američtí vědci studují od počátku tohoto tisíciletí. Povědomí o ní je zatím tak nízké, že ji ještě neobsahují ani mezinárodní klasifikace psychických chorob.

Únava, strach, že nestačíme všechno udělat, vyrušování (zejména chytrými mobilními telefony) a chybějící vůle mohou vést k tomu, že se přestaneme soustředit na studium nebo na práci a ztrácíme drahocenný čas. Co můžeme udělat, abychom se zase dokázali soustředit?

Úzkostné poruchy patří ve všech vyspělých zemích mezi nejčastější duševní poruchy. Uvádí se, že alespoň jednou v životě trpí klinicky významnou úzkostnou poruchou až 29 % populace. Psychiatři rozlišují několik druhů úzkostných poruch.

Poruchy příjmu potravy, psychická onemocnění, mezi které zahrnujeme mentální anorexii, bulimii a záchvatovité přejídání, jsou velmi zákeřné nemoci. Porucha může udeřit v jakémkoliv věku u kohokoliv, ale zranitelnější jsou ženy, mladí lidé okolo puberty, ale i perfekcionalističtí čtyřicátníci. Deset pravd o poruchách příjmu potravy může ulehčit vyhledání pomoci postiženým a rodinným příslušníkům. Patří k nim tyto skutečnosti:

Samota má mnoho tváří. Jsou takoví, co žijí klidně sami, i takoví, co se cítí být opuštěni, když partner odejde do práce.