Optimismus se dá natrénovat

Klasický zenbuddhistický příběh z cesty pojednává o japonském zápasníkovi O-namim – jeho jméno znamená Velká vlna. O-nami byl hodně silný a ovládal umění zápasu. Během tréninku porážel dokonce i svého mistra. Když však byli přítomni diváci, trpěl studem a poráželi ho jeho vlastní žáci. O-nami se rozhodl, že půjde k zenovému mistru, aby ho požádal o radu.

V blízkosti měl malý chrám jeden takový potulný učitel jménem Hakuju, O-nami ho tam navštívil a vypověděl mu své potíže. „Tvé jméno je Velká vlna,“ pokýval hlavou učitel. „Zůstaň tu v noci se mnou. Představuj si, že ta velká vlna jsi ty. Že už nejsi zápasník, co se bojí. Ty jsi velká vlna, co spláchne všechno, co jí stojí v cestě, všechno pohltí. Vytrvej a staneš se největším zápasníkem v zemi.“ Mistr se pak stáhl. O-nami seděl pohroužen v myšlenkách a pokoušel se sám sebe vidět jako vlnu. Jak pokračovala noc, vlna se stále zvětšovala. Odnesla květiny ve vázách. Sám Buddha ve své svatyni byl zaplaven. Než se rozbřesklo, celý chrám se proměnil v příbojovou vlnu obrovského moře. Mistr ráno zastihl O-namiho, jak medituje, na rtech nepatrný úsměv. Poplácal zápasníka po rameni: „Teď už tě nikdo neporazí, stal ses vlnou. Spláchneš všechno, co ti přijde do cesty.“ Téhož dne se O-nami zúčastnil zápasu a vyhrál. Od té doby ho nikdo v Japonsku nepřemohl.

Jádrem zenového buddhismu je meditace. Při ní jde o sílu myšlenky.

„Nejde o nohy, skutečná bitva se odehrává mezi ušima,“ napsal jsem si po jedné z cest na severní pól. Pokud tělo sice chce, ale hlava ho nedokáže následovat, nohy nikam nedojdou.

Nejlepší radu, jakou jsem kdy dostal, mi dal v džungli nedaleko Bengalúru, města, které jsem navštívil jako turista, krotitel slonů. Obrovité slony měl přivázané k nepatrné tyčce. Zeptal jsem se ho: „Jak je možné, že udržíte toho velkého slona na tak malé tyčce?“ Odpověděl mi: „Když jsou sloni malí, snaží se tu tyč vytrhnout, ale nepovede se jim to. Pak vyrostou, ale už nikdy se o to znovu nepokusí.“

Optimismus je zjednodušeně řečeno názor, že stav věcí se může zlepšit a také se zlepší. Není to ovšem totéž jako být neopatrný. Někdo tvrdí, že je optimista, když vsadí na nechráněný sex, na divoké transakce, na nebezpečnou jízdu autem, anebo se vydá na severní pól bez přípravy. To všechno není optimismus, nýbrž hloupost. Americký psycholog Martin Seligman mluví o flexibilním optimismu, který v sobě místo slepé víry v pozitivní výsledek zahrnuje i jisté riziko. Když hrozí, že zatížení opakovanými špatnými rozhodnutími nabude vrchu, je rozhodně na čase být v hodnocení celkového výsledku pesimistický. Není-li však nadšením a optimismem co ztratit, pak vydržte!

Příběh velkého válečníka Nobunagy je zenová historka o důležitosti optimismu. Nobunaga zaútočil na nepřátelské síly ve velké převaze, v poměru deset k jednomu. Všichni jeho vojáci pochopili, že naději mají pramalou. Nobunaga se však obrátil o pomoc do duchovního světa. Zastavil před šintoistickou svatyní a pronesl ke svým oddílům: „Po modlitbě hodím mincí, a jestliže padne panna, zvítězíme, padne-li orel, prohrajeme. Všechno je v rukou osudu.“ V tichosti se modlil, pak hodil mincí. Padla panna, vojáci se tím výsledkem nadchli a nepřítele porazili.

     „Nikdo nedokáže změnit osud,“ prohlásil velitelův pobočník po vyhrané bitvě zamyšleně.

     „To ne,“ souhlasil Nobunaga a ukázal mu minci, kterou předtím vrhl. Na obou stranách byla panna.

Zdroj: Erling Kagge - Duše objevitelů pólu, nakladatelství Portál

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Komentáře (2)

  • Obrázek uživatele Věrka
    Věrka (anonym)

    Tento falešný farizejský svět vyhodit do luftu, najít si tiché skromné místečko a o ničem nevědět, o nic se nezajímat, nikoho neposlouchat, žít si PO SVÉM. V dnešním světě není pro optimismus místo.

    Lis 19, 2021

Přidat komentář

Reklama

Reklama