Přibližujte se tím, že udržujete odstup

Tlustá žena kolem sebe rozložila nacpané igelitky a přinutila děvčátko na vedlejším sedadle, aby se stáhlo do nejzazšího kouta, kde si tiskne školní aktovku na prsa. Tři mladíci zabraní do hovoru zablokovali průchod uličkou. Každého, komu se přece jen podaří úžinou protlačit, uhodí všichni tři svými baťohy do obličeje, jak se zlehka pohupují.

Jak se nejrozumněji chovat na takových místech? Přitisknout se k chladné stěně, nebo si zjednat průchod řádným šťouchnutím? Náš cit pro distanci se vyvinul v době, kdy po naší planetě pobíhalo sotva milion lidí. Tehdy měl každý dost místa. Pro náš pocit je přeplněná místnost či ulice vlastně výjimečným stavem.

Američan Edward T. Hall před padesáti lety změřil naše teritoriální nároky:

o            
Intimní zóna, do níž vpouštíme jen blízce důvěrné lidi, zaujímá nejvýše 60 centimetrů. Soukromá zóna pro rozhovory s dobrými přáteli sahá do vzdálenosti 1,20 metru.

o            
Sociální zóna pro hovory s prodavači, úředníky a cizími lidmi sahá do vzdálenosti 3,60 metru. Veřejnou zónu nad 3,60 metru prožíváme v roli publika na přednášce, v divadle nebo na přehlídce.

Kdo bez dovolení překračuje přiměřenou distanci, podstupuje nebezpečí, že bude neoblíbeným. Například ten, kdo porušuje intimní zónu cizího člověka - „jde mu příliš na tělo“. Výjimečné případy, kdy je to dovoleno, jsou přísně regulovány společenskými rituály. Dovolují to například povolání jako lékař, kadeřnice nebo prodavač oděvů. A samozřejmě nouzové situace, jako je pomoc po nehodě - a právě také hromadné dopravní prostředky nebo vozíčkáři. Využívejte nevědomých očekávání distance, abyste si získávali sympatie:

Nejste-li si jisti, začněte vždy rozhovor raději ve větší distanci než v příliš malé. Když se ptáte kolemjdoucích, kolik je hodin, dělejte to ze sociální distance. Jestliže se rozvine zábava, posuňte se do soukromé zóny. Příliš velkou distanci můžeme vyvážit pohledem. Čím větší máte tělesný odstup, tím déle můžete hledět svému protějšku do očí, aniž by měl pocit, že na něj zíráte.

Jestliže pro nedostatek prostoru musíte přistoupit blíže, než by vám bylo milé, ať je váš zrakový kontakt kratší. Pokud usoudíte, že nastal čas přistoupit blíž, dobře si všímejte, jak protějšek reaguje. Jestliže ustupuje - možná jen zaklání horní polovinu těla nebo se odklání stranou -, pak svůj odstup opět zvětšete.

Své přání větší blízkosti dejte partnerovi najevo raději tím, že k němu nakloníte horní polovinu těla. Nemějte ruce založené na prsou. Nevytvářejte ani jiné formy bariér v podobě tašky nebo psacího stolu před sebou.

Využívejte teritoriálního chování tak šikovně, abyste na sebe upozornili. Když vstupujete do místnosti, jděte doprostřed. Každý, kdo se drží při kraji a rozhlíží se, musí zaměřit pohled přes střed místnosti. Naopak to neplatí. Kdo je uprostřed, ten si všimne jen máločeho z toho, co se děje na okraji a v koutech. Kdo je ostýchavý nebo si připadá jako outsider, ten stojí na kraji. Kdo si je jistý sám sebou nebo patří ke společnosti, ten stojí v centru. Toto nevědomé očekávání můžete využít pro své účely. Stoupejte si doprostřed, a bude stoupat vaše hodnota v očích ostatních. 

Ukázka z knihy Umění sympatie (Portál 2010)