Reklama

Rozdíl mezi pasivitou, agresivitou a asertivitou

Pasivně jednající člověk nedovede jasně sdělit svá přání a potřeby. Stejně je ovšem "bezbranný" vůči požadavkům druhých. Chybí mu jistota v jednání, trápí ho, že se nedovede přiměřeně uplatnit. Neodolá manipulativním trikům.

Stačí, aby v projevu druhé strany byla špetka kritiky, a místo toho, aby trval "na svém", začne se omlouvat, vysvětlovat, vymlouvat. Snadno se dostane do situace, kdy nejenže vůbec nedosáhne svých cílů, ale potvrdí svoji roli nemožného individua. Neúspěchy snižují i tak nepříliš silné sebevědomí. Někdy se snaží situaci zvládnout manipulací druhými, což ovšem není ve své podstatě nic jiného než rafinovaná skrytá agrese. Ne každé vyhovění druhé straně či vzdání se vlastních cílů je ale projevem pasivity! Člověk se klidně může rozhodnout, že mu určitá věc nestojí za úsilí, které by si vyžádala. Rovněž má právo být k druhým velkorysý. Pak vlastně tím, že ustoupí, realizuje své přání. Je s výsledkem spokojen. Protože chceme, tak se nadále danou událostí v myšlenkách nezabýváme. Neříkáme si pořád dokola, co jsme měli a neměli vlastně udělat. Agresivně jednající člověk se prosazuje na úkor jiných. Nedbá na jejich práva a oprávněné požadavky. Ponižuje a sráží sebedůvěru ostatních. Někdy sice dosáhne svého, ale lidé k němu mají rezervovaný, často záporný vztah. Oplácejí mu stejnou mincí. Agresivně jednající člověk dosáhne často pouze jediného - dočasně se zbaví napětí. Mnozí, když popisují své "úspěchy", tak barvitě líčí, jak to protistraně řekli pěkně "od plic", jak jí to "vytmavili". Když se však zeptáte, jak dopadli se svým požadavkem, zjistíte, že zcela neúspěšně. Ale ulevilo se jim. Nechybí jim sebevědomí či spíše pseudosebevědomí. Všechny své nezdary musí proto sami pro sebe přeměnit na úspěch. Když to už v žádném případě nejde, tak obviní okolí z toho, že mu neustále jen hází klacky pod nohy. Agrese není jen fyzické napadení či silná a hlasitá slova. Agresivně působí sarkasmus a ironizování, ale i třeba tiché, někdy až přesládlé sdělení, které není k věci, jen degraduje osobu, které je určeno. Čím "učesanější" a rafinovanější agrese je, tím méně je ochoten její nositel agresivní jednání u sebe připustit. Jenže okolí většinou vnímá velmi dobře to, co je mezi řádky, i když ne vždy vše správně pojmenovává. Rafinovaný agresor působí nesympaticky, nepříjemně, lidé mají tendenci z komunikace s ním uniknout. Většinou ne tím, že mu vyhoví nebo snad že by udělali o píď více, než je jejich povinnost. Spíše se snaží věci zaonačit, aby prokázali, že vyhovět nelze. Pak si dotyčný stěžuje na krajní neochotu například úřadů. Neuvědomí si, že i "úřad" je jen člověk a lidé nemají agresivní jednání rádi. Pasivní a agresivní jednání je na první pohled značně odlišné. Má však stejný základ. Protistrana je považována za "nepřítele", který nemá jiný zájem než škodit. Je tedy potřeba dávat si na ni pozor, nesdělovat, co si myslím a co cítím, jakékoliv informace poskytovat jen výběrově. Rozdíl v pasivním a agresivním jednání je pouze v tom, že agresor předem "preventivně" útočí. Pasivní člověk jakoby dával najevo, že nemá nárok prosadit své proti zlým lidem.

Asertivně jednající člověk dokáže přesně a jasně definovat, o co mu jde, jak situaci vidí, co si o ní myslí a jak ji prožívá. Má pozitivní postoj k druhým lidem i přiměřené sebevědomí. Celou svou bytostí sděluje, že ví, že jeho požadavek je oprávněný a splnitelný a druhá strana je podle něj korektní a nemá jiný zájem než věc kladně vyřešit. Chová se přiměřeně sebejistě, umí naslouchat druhým a přistoupit na kompromis. Je schopen změnit svůj názor pod tlakem argumentů. Protože považuje ostatní lidi za "dobré", není mu trapné požádat sám o laskavost nebo ji poskytnout.

Asertivní vystupování je klidné, člověk celkově působí uvolněným dojmem - tedy jak jeho slovní, tak i mimoslovní projev je bez jakéhokoliv napětí a tenze. Mluva je přiměřeně hlasitá, srozumitelná, tempo řeči rovnoměrné. Oční kontakt je "přímý". Asertivně jednající člověk vytváří kolem sebe pohodu. Čiší z něho jistota i proto, že se dobře orientuje v sociální situaci. Nic si nenamlouvá. Když se mu něco nepovede, neviní ze svého neúspěchu druhé ani nepřesvědčuje sebe sama, že to byl vlastně zdar. Umí rozpoznat a ubránit se manipulaci. Respektuje morální zásady do té míry, že co je nemorální, nepovažuje za "asertivní".

Zdroj: Tomáš novái, Věra Capponi - Asertivně do života, nakladatelství Grada

Reklama

Reklama

Komentáře

Návštěvník (Čt, 5. 12. 2019 - 16:12)
Na tento článek jsem najel kvůli tomu, abych se dozvěděl rozdíl mezi nimi, ne co znamenají.
Reklama