Jak truchlí dospívající a jaká je prevence sebevražd?

Dospívající přistupují k otázkám smrti a smyslu života s otevřeností a zvědavostí, které jsou charakteristické pro jejich věk. „V této vývojové fázi přehodnocují informace, normy a postoje získané v rodině a hledají své vlastní odpovědi,“ vysvětluje Tereza Lysá, terapeutka z Poradny Vigvam. Tento proces může vést k hlubokým a smysluplným rozhovorům o životě a smrti, ale také ke zkoumání vlastní spirituality. 

Specifika truchlení u dospívajících

Truchlení dospívajících je odlišné a komplexní. Stojí na prahu dospělosti, snaží se být samostatní, ale zároveň se potýkají s vnitřními boji a hledáním sebe sama. „Jejich reakce na smrt mohou být nečekané a různorodé, často skryté za maskou zdánlivého klidu,“ poznamenává Tereza Lysá. Je důležité být k nim v těchto chvílích obzvláště citliví a pozorní, neboť jejich vnější projevy nemusí vždy odrážet skutečnou hloubku jejich pocitů.

Někdy se u truchlících dospívajících objevuje tendence k rizikovému chování. Tvrdí například: "Už je mi všechno jedno./Stejně už na ničem nezáleží." Adolescence je totiž obdobím velkého posouvání hranic. Je vhodné přistupovat k dospívajícím s laskavostí a porozuměním a přirozenou touhu posouvat hranice konstruktivně směrovat.

Sebevražda v okolí může zanechat stopy 

Sebevražda v okolí dospívajícího může zanechat hluboké stopy a vyvolat mnoho otázek. „Je důležité poskytnout prostor pro sdílení a otevřenou komunikaci, kde mohou dospívající mluvit i o těžkých tématech,“ zdůrazňuje Tereza Lysá z neziskové organizace Poradna Vigvam. Vytváření bezpečného prostředí pro sdílení myšlenek a obav může být zásadní v prevenci sebevražedného chování.

Prevence sebevražedného jednání

V prevenci sebevražedného jednání u dospívajících hraje zásadní roli přítomnost důvěryhodné osoby, se kterou mohou o svých problémech hovořit. Rodina, škola, i vedoucí volnočasových aktivit mohou sehrát klíčovou roli. „Dospívající potřebují vědět, že existuje široká síť podpory a vyhledání odborné pomoci není projevem slabosti,“ vysvětluje Tereza Lysá. Tento přístup může pomoci mladým lidem cítit se méně izolovaně ve svých zápasech.

Ztráta a truchlení jsou součástí lidské zkušenosti, ale pro dospívající, kteří jsou v citlivé fázi svého vývoje, mohou tyto zkušenosti zanechat zvlášť hluboké stopy. Díky pochopení, citlivé komunikaci a podpoře můžeme pomoci mladým lidem procházet těmito těžkými obdobími s větším porozuměním a odolností. Vytváření prostoru pro otevřený dialog a poskytování podpory jsou klíčové kroky k tomu, aby se dospívající cítili bezpečně a podporováni ve svém truchlení a zpracovávání ztráty.

Jak se k tématu ztráty, truchlení a sebevražd stavět při komunikaci s dospívajícími?

1. Podporujte otevřený dialog: Vytvořte bezpečné prostředí, kde se dospívající mohou svobodně a bez obav vyjádřit o smrti a truchlení. Tím podpoříte jejich schopnost vyrovnat se se ztrátou.

2. Buďte pozorní k nevyřčeným pocitům: Uvědomte si, že dospívající mohou své skutečné pocity skrývat za maskou zdánlivého klidu. Projevte empatii a buďte k nim obzvláště citliví, abyste mohli lépe rozpoznat a reagovat na jejich skryté emoce. 

3. Respektujte, pokud není o sdílení zájem: Někdy stačí emoce truchlícího přijímat a brát vážně. Respektujte, pokud s Vámi sdílet nechtějí a pomozte s hledáním prostoru, kde si to budou moci dovolit.

4. Podnikejte kroky pro prevenci sebevražedného jednání: Zajistěte přítomnost důvěryhodné osoby v životě dospívajícího a podpořte otevřenou komunikaci o jejich problémech. Tím můžete přispět k prevenci sebevražedného chování a posílit jejich pocit bezpečí a sounáležitosti.

5. Posilujte síť podpory: Ujistěte dospívající, že vyhledání odborné pomoci je známkou síly, ne slabosti. Zapojte rodinu, školu a komunitu, aby vytvořily síť podpory, která mladým lidem poskytne potřebné zdroje a pomoc.

6. Podporujte odolnost a porozumění: Pomáhejte dospívajícím rozvíjet odolnost a porozumění tím, že s nimi sdílíte perspektivy o ztrátě a truchlení jako součásti lidské zkušenosti. Poskytnutí nástrojů pro zvládání těžkých situací jim může pomoci lépe navigovat v jejich emocionálním vývoji.