schizofrenie!

ahoj... budu ráda když se ozveš...buď na mail nebo na icq jak se Ti bude hodit... číslo jsem Ti poslal na mailíkA.

to lenka: a jak presne se u nej schizofrenie projevuje, to co tady pises jeste neznamena, ze tvuj syn trpi schizofrenii, hery

Ahoj Hery,muj syn touto nemoci trpi take,je mu 18 let a projevilo se to u nej ted v puberte.Hodne tim trpi,ale porad si nepripousti ze je nemocny,zacina si ale uvadomovatze ho jeho problemy jaksi vyrazuji z kolektivu,nemuze se prosadit jak oostatni,z treninku odchazi vzdy driv,protoze tam nemuze vydrzet.Uziva leky,ale porad je smutny a trapi se.Nevim jak mu mam pomoct,kdyz vidim jak trpi,nema zadnou radost ze zivota,trapi me to taky moc,ale nevim co mam delat.

ahoj agnes, hledam nekoho s podobnymi problemy jako mam ja, tez trpim schizofrenii, odkud jses? nechces pokecat po icq?

ahoj... tak vidíš, já bych s třeba s takovým klukem moc ráda seznámila ale pravděpodobně mne čekají "prázdniny" v léčebeně takže... mimochodem, odkud jste, mně je 25 a vlastně nemám ani jediného přítele mimo těch virtuálníchnevíš jaké jsou prognózy po vztah (i kamarádský) dvou lidí se schizofrenní poruchou ? nepůjdou takoví lidé nakonec proti sobě místo aby si pomohli ?

Také já bych využila tohoto místa ke hledání kamarádky pro svého syna,který se léčí se schizofrenií.Nyní je jeho stav kompenzovaný.Věk 26 let,vysoký,černovlasý,hezký kluk,který by rád šel s někým ven do kina atd.Na seznamce se nám bohužel nikdo neozval,proto to zkoušíme zde.

Ráda bych si tu uveřejnila takovej malej inzerátek hledám pro svojí mamču 56letou nekoho kdo treba trpí také schyzofrenií nebo i zdravého jedince kterej by si rád pokecal nebo zasel na procházku je z Teplic je silné postavy .Na vzhledu ani věku samozrejmě nezáleží. Pouze z Teplic.

Liborovi- Ahoj, moc Ti nerozumím, ale jestli trpí Tvá dívka depresí, smutnou náladou a jiné problémy nemá, tak nechápu. Já bych určitě!!! změnila psychiatra a šla bych úplně odznova tzn. bez karty od předešlého doktora!! Držím palce

Ahoj Jano.Definovat schizofrenii je velice obtížné, už jen proto, že příčiny nelze odvodit empiricky ani po staletích zkoumání možných příčin zkoumáním života postižených jedinců. a sama choroba není jednoznačná výskytem malého počtu jasně ohraničených příznaků, proto se o ní v odborné veřejnosti nehovoří jako o "té schizifrenii" ale používá se pro lepší vyjádření množné číslo ty schizofrenie tedy hovoříme o "těch schizofreniích". Jelikož lidský mozek je složité biochemickoelektrické zařízení při jehož práci vstupuje v součinnost mnoho prvků, může narušením jednoho popřípadě vícero z nich přivodit jeden nebo více příznaků majících příznaky psychózy popř schizofrenie. Nejsem odborník, abych dokázal posoudit do jaké míry dokáží nepříjemné zážitky z dětství navodit chemické poruchy v činnosti mozku, ale zřejmě tyto zážitky naruší psychosociální chování, jako to co člověk jí jak moc sportuje jaký vztah má k alkoholu a cigaretám a tyto už můžou mít přímý vliv na chem rovnováhu. Zatím se nikomu nepodařilo zjistit příčiny schizofrenie a diagnoza je složitá, protože každý má jinou množinu příznaků a neexistuje tedy nějaký přesný vzor. Navíc metody léčení vycházejí více méně z náhodných objevů při hledání zcela jiných léčiv. Takže můžeme být rádi alespoň tomu, že naše společnost už tyto nemocné neupaluje na hranici jako čarodejnice, popřípadě je nepřikovává ke kameným zdem ve studených hladomornách.-p-

Ne vše je schizofrenie, co dostane tuto nálepku. Němci uvádějí /a ty inform. budou jistě i v angličtině/, že někdy je příčinou změněná výměna látková a těch případů je dost. Stačí pak dodat, a celoživotně brát, víc těch určitých vitaminů. A pak - existuje taky diagnóza "borderline", k tomu dochází po těžkých traumatech, např. týrání v dětství, znásilnění, traumata po ohrožení života. Lidi si ty zážitky vytěsňují z paměti, ale to se daří jen částěčně a dochází potom ke střídavému, často opačitému chování. Zde by se tím měli již odborníci na duši taky zabývat, ale asi tak moc nečiní. Znám ženu, která byla označena jako schizofrenní, nikdo se jí neptal na její dětství a mládí, a příčina jejích "úletů" byla v opakovaném zneužití v dětství a jiných traumatických zážitcích již od narození.

Ahoj Lenko,umím si představit co prožíváš se svojí matkou,ale léky bych určitě nevysazovala a častá změna léčby není také ku prospěchu.Tělo si musí na nový lék zvyknout a trvá až měsíc než nastane nějaké zlepšení.Léčitel si myslím v této fázi nepomůže.Vím,že se okolí chytá všeho možného jen aby nemocnému mohl pomopci,protože duševní nemoce jsou jedny z nejhorších a to hlavně pro okolí a rodinu.Znám to ze své zkušenosti se synem o kterém jsem už tady psala.Ten je naštěstí nyní v pohodě a tak jsme v klidu i my.Asi bych zkusila buď jiného psychiatra a nebo se radit s tím,který nyní maminku ošetřuje.Pokud je v akutní fázi je denodenní péče důležitá.Také se divím,že matku vzali ven v tomto stavu.Je samozřejmě těžké takto něco radit,můžu tě jen psychicky podpořit aby jsi měla pevné nervy a nebyla na to vše sama.Můžeš mi napsat i na můj meil.Vlaďka

ahojky:-) Muj poslední příspěvek byl o zkusenosti aradě mého léčitele o více duší v jedné osobě nevím jak na to reagovat mezitím se toho událo mnoho máma chtela spáchat sebevraždu odvezli jí do léčebny při první vycházce utekla a toulala se dva dny po nasem meste aby ji tam znovu neodvezli nyní je uz dva dny doma znovu jsme ji tam ani poslat nechteli je tam traumatizovaná ale ted bych se ráda vás vsech zeptala moc me mrzela odpověd jejího psychyatra ze lepsí uz to nikdy nebude a ze jí pomohou nebo spíše utlumí léky které bude brát.máma není schopná bydlet sama propadá depresemi a apatiemy jak jí mohu pomoct opravdu jsou tu jen ty prášky? Psychyatri mi teda prijdou na nic daj jí jen recept ani si sní moc nepovídaj prej se jen zeptaj jak se má ona rekne ze blbě tak jí napíšou jiné prášky pripadá mi to celkem zoufalé:-( Máte nekdo teda zkusenosti jít stouto nemocí k léčiteli akdyz ano co vám poradí? zatím se loučím páček Lenka.R

Petre,tak abych Te taky necim potesila, tak treba s filmem "Cista duse" jsem se poprve pred lety seznamila na doporuceni meho ucitele anglictiny, ktery byl z neho tak "hotovy", ze dneska uci zadarmo v Dome dusevniho zdravi. Takze jako zdravy jedinec si z neho neodnesl jen posileny predsudek ;-)A dale musim potvrdit, ze "rozsireny obzor" meho pritele me taky uvadi do vytrzeni. Opravdu tak bystre postrehy a brilantni mysleni, to se jen tak nevidi a neslysi. Velmi me to obohacuje, ten jiny uhel pohledu. A nekdy alibismus, ale tak fantasticky, ze je mu odpusteno vse ;-)Sona

Libore,souhlasom se soňou v tom, že léčba je určitě důležitá, záleží však hodně na psychiatrovi. Tak jako ve všech oborech lidské činnosti existují lékaři co své práci rozumí dělají ji rádi a dobře a ti druzí ... Já jsem po první atace psychózy přešel po příliš brzském propuštění z léčebny (díky vlastnímu nátlaku) ke špatnému psychiatrovi, který mne léčil nepříliš dobře a brzo vypustil neuroleptika a cpal me různými antidepresivy. Ačkoliv jsem podnikl vše proti návratu choroby (vyloučil jsem navždy alkohol ze svého života, přestal jsem kouřit),tak v důsledku špatné léčby, napětí doma i v práci jsem po roce skončil v léčebně znova v ještě horším stavu. Potom jsem měl ale štěstí na terapeuty a lékaře v PL a nakonec jsem dobře zvolil i psychiatra a v průběhu tří let se můj stav postupně stále zlepšuje. Bral jsem rovněž zpočátku Risperdal, ten jsme později s doktorkou změnili na Seroquell. Určitě by se tvá přítelkyně měla léčit. Pokud je její stav vážný tak nějakou dobu v PL a bylo by možná dobré vyhledat kvalitního psychiatra, hodně pomáhá skupinová terapie spolu s ostatními pacienty, pokud se sejde dobrá parta.Velkou pomocí je přijmout skutečnost, že jsem nemocný a pochopit, že je to totéž jako být nemocný například s vyhozenou plotýnkou, nebo zlomenou nohou. Tady rovněž záleží na délce a kvalitě léčby, zda to sroste dobře a nebude to bolet a budu chodit stejně jako dřív. Velmi pomáhá rovněž zříct se navždy alkoholu a cigaret, které oslabují fyzickou i psychickou kondici každého člověka, ačkoliv se to bohužel na žádné láhvi ani v žádné restauraci (což je trestuhodné) neuvádí. Rozhodně léčba, ale kvalitní a zbavit se předsudků. Libore přeju tobě i tvé přítelkyni hodně štěstí a brzské zlepšení situace.-p-

Omlouvám se všem za možná příliš kategorický a prudký názor, samozřejmě se to netýkalo Lenky ani Libora, ani nikoho kdo se poctivě zajímá o problémy lidí stižených nějakou formou psychózy. Samozřejmě existuje téměř nulová osvěta ohledně duševních chorob a tak se většina lidí stává obětí nepodložených a nepravdivých informací o těchto chorobách a taky předsudků. Já jsem měl příležitost vidět schizofrenii ze všech stran (jako "zdravý" člověk s předsudky vůči duševně nemocným, jako člověk bloudící na pokraji života a smrti v reálném světě kombinovaném pronásledovateli-obrazové zvukové halucinace, které mě téměř donutily skočit pod vlak, jako pacient PL, kde mi pomohli od halucinací a kde jsem si uvědomil tu strašnou pravdu, že jsem se ocitl ve světě duševně nemocných a nakonec po mnoha kotrmelcích jako rozvod a vyhazovy z práce dospěl k postupnému návratu k předchozímu zdraví a poznání, že žádný "druhý" břeh neexistuje a že "zdraví" a duševně nemocní kráčí po stejném břehu řeky života, jenom ti "zdraví" jsou mnohem chudší duchem, než duševně nemocní). Z těchto zkušeností vychází možná moje trochu podrážděná reakce. Je pravda, že i já stále poznávám různé barvy, podoby a zákoutí této nemoci. Bohužel na rozdíl od literatury první pomoci při úrazech a zlomeninách, k duševním chorobám neexistuje téměř žádná literatura. Trochu světla do této choroby vnesl film "Čistá duše" ten však pochopí asi jen lidé, kteří si tím prošli, "zdravý" jedinec si z toho odnese zřejmě jen posílení předsudků, protože kde není vůle tam ani fakta nic nezmůžou. Co se týče základní literatury, při procházení vebu jsem našel odkaz http://www.lundbeck.cz/index.php?inc=psych_pacienti.inc kde jsou ke ztažení základní a celkem dobře psané příručky o duševních chorobách ve formátu PDF (Adobe Acrobat Reader volně širřitelný ke stažení na www.adobe.com). Ještě jednou se omlouvám za poněkud ostrý tón mého posledního příspěvku a přeji všem příjemný den a nemocným brzské uzdravení.-p-

Děkuji Soni za reakci.Má přítelkyně už před deseti lety v léčebně byla.Dostal ji tam její otec pro stejné příznaky.Nechtěl se obtěžovat s pomocí,tak ji tam prostě šoupl.Víš,já mám k léčebnám odpor.Mluvím konkrétně o psychiatrické léčebně v Kroměříži.Můj otec 67 let se tam dostal,protože moc pil a pak dělal trošku bláznivé věci.Když vystřízlivěl byl v pořádku.Stačilo,aby šel na protialkoholní léčení,ale tam skoro nikdo z vlastní vůle nejde.Po 14 !!!dnech zemřel!Předávkovali ho uklidňujícími léky.K posteli ho přivazovali obyčejnými obvazy,aby se nehýbal.Ne žádnými řemínky,které by se do rukou tolik nezařezávaly.Dodnes ho vidím,jak tam chudák ležel s vyděšeným a zoufalým výrazem v očích.Ten pohled mi asi zůstane v hlavě nadosmrti.Vím,že je má přítelkyně nemocná,ví to i ona.Já bych si jenom přál,aby diagnóza co nejvíce vystihovala její příznaky a medikace byla tak účinná.Nechci,aby ji to jenom utlumilo ve všech aktivitách.Přál bych si,aby byla usměvavá a živá a aktivní.Dnes v noci se budila ze spaní se strašnou úzkostí a strachem.Něco křičela,že to vzbudilo i sousedy ve vedlejším bytě.Myslím,že léky jsou moc silné 2mg Risperdalu.Před tím,než s těmi léky začala,tak žádné noční můry neměla!Vůbec jsem se nevyspal.Hlídám ji,sleduji tep atd.Chtěli bychom rodinu,ale takhle na to asi budeme muset zapomenout.Neustále přemýšlím co bude dál,jestli se uzdraví,nebo jestli bude mít alespoň odpovídající lék s co možná nejmenším množstvím vedlejších účinků.Potěšilo mne,že jsi mi odepsala,že v tom nejsem sám.Libor

Milý Petře,moc se omlouvám za nevědecké a nepodložené užití výrazu rozdvojení osobnosti.Přečečetl jsem toho už tolik,že stěží najdu článek,který mi unikl a to jak pro laickou veřejnost,tak i pro odborníky.Šířit bludy jsem opravdu nehodlal a jestli to tak někomu přišlo,tak se ještě jednou moc a moc omlouvám.Jsem jen obyčejný,chybující a omylný člověk zaskočený a vystrašený nemocí mé přítelkyně.Libor

ahoj,taky se tezko vyrovnavam se schizofrenii meho syna,je mu 18 a nemoc u nej propukla plizive ted v puberte,sam nevi co se s nim deje,je nestastny,mysli ze vnima metafyzicke jevy a ma nadprirozene schopnosti.zacina byt osamely,dost touto nemoci trpi,uziva Risperdal,ale v nizkych davkach.Jeho stav se ucinkem leku trochu zlepsil,ale jeho chovani je porad divne.Vychovavam ho sama bez otce,a tuto nemoc mame rodine,trpela ji jiz matka meho otce,kterou jsem ale vubec nepoznala.Jsem z toho dost hotova,sama jsem z nej uz na praskach,uzivam Serlift,Stilnox a obcas Neurol.Rada bych se osobne seznamila s lidmi,kteri maji s touto nemoci neco spolecneho,protoze takzvane "normalni" lide nemaji cas na to,aby to pochopili,a umi druhe jenom odsuzovat a hanlive cejchovat.Myslim,ze navzdory stale rostoucimu vyvoji psychicky narocne existencni situace v nasi spolecnosti,je obecna informovanost tykajici se prave teto zavazne lidske problematiky na velmi nizke urovni.

Petre, necerti se na "vsechny, kteri se chteji k teto chorobe vyjadrovat". Lide, kteri tuhle rubriku vyhledali maji sve zavazne duvody. Ale co mi vadi je, ze dusevni nemoc je ve spolecnosti tabu a kdyz uz, tak se to shazuje ve stylu dr. Chocholousek. Nikdo nevidi, jak tito lide trpi, vsichni by je chteli pozavirat do lecebny a hlavne, at se nepotuluji mezi nami "normalnimi". Proste mi vadi ta neinformovanost a predsudky.

Mily Libore, muj pritel je schizofrenik. Nejdriv jsem mela z jeho nemoci strach, ale dokazal me presvedcit, ze schizofrenici nejsou jen individua a macetami. Je to ten nejhodnejsi clovek, ktereho jsem potkala. Ma svoje dny, ale neni to nic, s cim bych se bezne nesetkavala. Jeho nemoc prisla velmi plizive uz v puberte a nez se vyrkla ta spravna diagnoza, tak vystridal cele konzilium lekaru. Cili nezaluj psychiatra, tohle nejsou jednoduche veci. Ted ma 32, bere pravidelne leky a chodi k psychiatrovi a psychologovi. Taky vystridal mnoho prasku, nez se prislo na ten "pravy", ktery mu dela nejmensi potize. Bere Zeldox.Nekdy se velmi trapim, protoze vidim, ze se on trapi. Tak se to deje v dny, kdy ma depresi, nebo je duchem v oblacich. Vetsinou se ale prospi (az 12 hodin) a zase je OK. Libore, ja teda nevim, jestli te potesim, ale urcite bych svou divku nepremlouvala, aby nebrala leky. Antidepresiva nic neresi. Vis, memu priteli hodne pomohl pobyt v lecebne, kde se dostal k dobremu psychiatrovi, ktery ma vetsi moznost nemoc lepe diagnostikovat, kdyz muze byt s pacientem delsi dobu a pozorovat ho. Vis a taky je hodne tezke smirit se a vyrovnat se s diagnozou dusevne nemocny. Jak pro nemocneho, tak pro jeho blizke. Me taky pomohly navstevy v lecebne, kde jsem to vsechno lepe pochopila, mohla jsem se zeptat lekaru a mluvit s lidmi, kteri maji stejny problem.Libore, urcite se ti nebude libit, ze vlastne pisu Tve divce jako o nemocne. Jasne, ze to vubec nemusi byt tak. Ale to riziko tu je. Urcite ji nesvedci psychicky narocne zamestnani. Potrebuje hodne lasky a citit se bezpecne.Muj pritel rodinu mel, jeho dcera je zdrava, dalsi deti neplanujeme, ale neni to z duvodu jeho nemoci.Preji hodne stesti, ja vim, ze jsi nervozni z toho, ze nemuzes sve pritelkyni pomoci, vyresit jeji problem, ale spis bych radila smirit se s tim a najit dobreho lekare a psychoterapeuta.Sona