schizofrenie!

Ahoj Lenko.Jak to tak pozoruju, začína se mi jevit, že ve skutečnosti zřejmě tvů syn není nemocný, schizofrenií, alespoň chybí mnoho typických příznaků a zdá se mi velice nepravěpodobné, že by se takové množsví psychiatrů shodlo na stejné chybné diagnnóze, tedy nediagnóze. Já mám naopak zkušenost takovou z doby cca tři roky před tím, než u mne choroba propukla naplno. To jsem se v kritické situaci ocitl na krizovém centru a po rozhovoru s doktorkou me ona chtěla nechat hospitalizovat a jenom pod mým nátlakem a odporem od toho upustila, a jenom pro sve předsudky jsem o tři roky později dopadl mnohem hůř. Takže mám zkušenost spíše takovou, že psychiatři dokážou dobře rozlišit kdy se jedná o duš. chorobu a pro jistotu se snaží lověka poslat na hospitalizaci kvůli stanovení co nejpřesnější diagnózy a nejúčinnější léčby. Co se týče chování, které ti připadá zvláštní - vzpomínám si jak jsme smými dvěma kamarády používali umělou řeč, abychom se odlišili od ostatních a ono lpění na paprscích nemusíbýt skutečný vjem a tedy blud, ale múže jít pouze o symboliku. Takhle na dálku nedokážu nic posoudit. Jenom základní elementy:Pije alkohol?Kouří?Bere drogy?jestli je alespoň na jednu tuto otázku kladná odpověď, pak je zcela určitě nemocný závislostí na návykové látce.Každá z těchto návykových látek naleptává duševní i tělesné schopnosti člověka a je jen otázkou času (u nekoho 2roky o někoho 20 let), kdy ho zcela rozloží.Názor a postoj jedné strany není relevantní a čím dál více mám dojem, že si zaujatá vúči psychiatrii. Nedá se samozřejmě takto na dálu určit nic, jen podat zkušenosti zažité na vlastním případě.Přeji všem pevné zdraví.-p-

ahoj!!!doktorku uz jsme zmenili,ta pred ni byla jeste horsi,rekla mi pridrzle pred synem,ze kdyz chci vydelavat vic penez,tek mam jit delat do casina.Naznacovala mi pred nim,kdyz jsem tam byla s jeho vychovnymi problemy,ze deti jsou odrazem svych rodicu.V cemz ji davam tak trochu za pravdu,ale nemuze to tam prece naostro vybalit pred nim,kdyz vi ze jsem na jeho vychovu sama a jen stezi to zvladam.Prislo mi to hrube neprofesionalni,tak jsem ji okamzite zmenila,a kdyz jsem to rekla tehle doktorce,tak byla totalne sokovana.Nicmene uz jsem se take rozhodla ji jednou zmenit,a to kdyz syn k ni prisel sam v akutnim stavu,kdy byl naprosto vycerpan ovladanim paprsku,tak ze chtel skocit pod auto,jak mi pozdeji licil,a ona ho nevzala protoze byla plna.Volala jsem ji tedy,popisovala ji synovy problemy a ona nas doporucila k psycholozce sye kterou spolupracuje,ta uz syna taqke jednou vysetrovala,a neshledala zadne psychoticke symptomy.Volala jsem ji tedy take,jenze mi rekla ze nas muze objednat nejdriv za mesic,nakonec nam doporucila krizak,tam nas vyslechl psycholog i psychiatr,nasadili Risperdal nejnizsi davku.Kdyz jsem jim rekla jak jsme pochodili u jeho doktorka,tak mi ten psycholog mezi ctyrma ocima rekl ze takovou doktorku by poslal nekam...a dal nam typ na dalsi dva odborniky,kteri se timto problemem zabyvaji.Tak jsme se obratili primo na ne a jeden nam rekl,ze to je naprosta dezinformace,ze on leci alkoholiky,a navic je plny,nekolikrat se snazil ze me vypacit,proc vlastne nejdeme ke sve psychiatricce,tak jsem mu to rekla,presto se netvaril nijak vstricne,naopak bylo na nem videt ze je znacne prepracovany,a ze by snad sam uvital odbornika.Nakonec nam tedy doporucil dalsi typ,kdyz videl se usilovne chceme menit lekare,a verte-neverte,ve snaze alespon castecne vyhovet,obratil se telefonicky na svoji kolegyni,a tou byla prave jiz zminovana prvni doktorka od ktre jsme odesli.Uz jsem se tomu zacala ze zoufalstvi smat,protoze kdyz jsem mu rekla uplnou nahodou ze tuto pani doktorku prosim ne,jelikoz od ni jsme take odesli,tak mel z nas docela dost.Nakonec nezbylo,nez pomazat si hlavu maslem a posypat popelem a vratit se ke sve doktorce,kterou uz jsem pred tim zdvorile informovala,ze jsme dostali typ na nekoho jineho.Pochopila jsem,ze neni tak snadne menit doktory,obzvlast,kdyz je nutna jeho zdravotni dokumentace,rodinna anamneza,a vubec celkovy vyvoj jeho zdravotniho stavu se zaznamenava.Takze zacinat porad nekde od nuly u novych lekaru,se myslim taky moc nevyplaci,jednak je to hodne vycerpavajici,vsichni jsou stejne porad preplneni,a navic k vam ztraceji duveru,protoze existuje mezi nema jakasi solidarita.Takze vzdycky uveri vice kolegovi nez vam,protoze vas nezna.

Lenko, už nějakou dobu čtu Tvé příspěvky. Jsem přesvědčená, že pokud nezměníš doktorku, přinejmenším bys měla konzultovat synův stav ještě s jiným odborníkem. Kromě toho bych se na Tvém místě asi klepala strachy, kdy ta časovaná bomba exploduje, protože podle toho, co líčíš, visí průšvih ve vzduchu. Copak se necítíš ohrožená? Nesleduješ noviny? Tyhle věci by se podceňovat neměli a podle mě je lepší zbytečná hospitalizace, která by nakonec nikomu neměla ublížit, než dramatický průšvih. Myslím, že pokud ho dobře před cestou nezajistíš, nebudeš se na svou práci schopna pořádně soustředit. Postará se někdo v době Tvé nepřítomnosti, aby bral správně léky? Co když svou agresivitu zaměří na jiný objekt? Moc bych Ti přála, aby vše dopadlo dobře!A k drogám: Mám kolegu, jehož synovi se schizofrenie rozjela právě díky drogám :(

leni, tady se nedá dělat víc než změnit doktorku...a ještě jedno, měla bys zkusit synovi vysvětlit že jakékoliv drogy jsou jen na škodu... vím že je to těžké když si nepřipadá nemocný ale ono i když to na chvilku uvolní tak to ty problémy jen zhorší...

Ahoj lidi!!!Byla jsem dnes u psychiatricky se synem,a presvedcena ze ho necha hospitalizovat.Nestacila jsem se vsak divit co mi rekla,nakonec jsem pochybovala o svem dusevnim zdravi vlastne ja.Presto ze nas vyslechla kazdeho zvlast,zvasila mu pouze davku Risperdalu a rekla mi ze on neni v zadnem pripade na hospitalizaci,ze nema narusene mysleni,jenom je trochu alergicky na me napeti a ze bych se vlastne mela trochu zklidnit ja.Rekla jsem ji,ze ma prece halucinace a bludy v podobe paprsku ktere mu znemoznuji fungovani v beznem zivote,ze to prece dostatecne signalizuje dusevni poruchu.Rekla ze neni psychotik,ze je to hranicni stav poruchy osobnosti,a ze je jen trochu zvlastni svym nekonvencnim chovanim,ale neni schizofrenik.Tak nevim co si mam o tom myslet,jestli se toto onemocneni teprve rozjizdi a ja mam cekat na nejhorsi,a nebo se radovat ze je vlastne zdravy.I kdyz mi to tak rozhodne nepripada,rekla jsem ji ze mam opravnene obavy myslet si ze syn touto chorobou trpi,protoze ji mame v rodine.Nevyloucila,ze se to muze projrvit pozdeji,ale ted to pry tak rozhodne neni.Take rekla,ze i kdybych ho dala do blazince,tak se nic nevyresi,jenom se problem oddali.To vim take,ze se zrejme tahle nemoc nevyleci,ale jde mi o to abychom mohli oba aspon nejak fungovat.Kdyz jsme prijeli domu tak se mi syn priznal,ze si predevcirem zapalil marihuanu,to byl ten duvod,proc pusobil klidne,na doktorku tzv."normalne a vyrovnane"nakonec jsem byla ten paranoik ja,protoze se ho chci zbavit.

Lůci :)tohle se občas stává každému ale pokud si sebou nejsi jista tak zajdi za svým praktickým doktorem nebo se přímo objednej na psychiatrii a zkus to probrat s doktorem... určitě je to lepší než se trápit...

Ahoj,resim tady sice problem sveho syna,ale s Zyprexou jsem se jiz setkala,ne osobne,ale lecil se s ni jeden stary profesor,ktery trpel alzheimerem a byl taktez uplne mimo.Jinak se synem jdeme zitra na kontrolu k jeho psychiatricce,jsem s ni domluvena,ze nas vyslechne kazdeho zvlast,protoze jeho verze jsou velmi zkreslene a vyzni naprosto jinak nez ve skutecnosti.Pro nezasveceneho pusobi,ze je naprosto v pohode a nic zvlastniho se nedeje.Ale jakmile jsme sami,zacne na me zase utocit,ze mu to uz "zase delam",diva se na me znechucene,nepratelsky,cumi jak nacasovana bomba a neni s nim rozumna rec.Taky se odmita o svem problemu bavit a jakkoliv ho rozebirat.Jsou dny,kdy je relativne v norme,neousobi nijak napadne,dokonce dneska ani nerapoval na ulici pri venceni psa,stal neobvykle klidne,coz mi okamzite prislo zase napadne,tak uz nevim co si mam myslet,vzdy kdyz pevne rozhodnuta ze ho necham hospitalizovat,jakoby to vycitil,a nejak sve chovani ovladnul,ale vim ze to dlouho nevydrzi,a zase prijde vykyv,kdy bude ztracet sebekontrolu,rapovat,tancovat,zebrat dvacku i za cenu ze otravuje cele hodiny dokud ji nevyzebra,je schopen kvuli tomu zkazit pul filmu v kine.jeho nevyssi soucasne zivotni cile jsou dvacka na kofolu a kusovka.Je kvuli tomu schopen vynalozit maximum energie.Nejhorsi je ze v pondeli odjizdim na 2 tydny do zahranici za praci,on bude na podnajmu jeste se tremi lidmi,a nevim jestli to mamrisknout a odjet,nebo ho co nejdriv donutitk hospitalizaci,jelikoz o tuto praci v zadnem pripade nehodlam prijit,to bych se na tu hospitalizaci dostala velice rychle take.

zyprexu jsem bral, ono je to tezky neco ti da a neco veme, dulezite je aby to co ti dava prevazovalo nad tim co ti veme, je pravda ze se zyprexou je clovek takovy jakoby vyhasly bez emoci a citu, je to proste na hovno tahle nemoc

o schizofrenii jsem něco málo četla a bojím se, že se tento problém týká i mě.Nejsem si jistá, že by si to člověk sám připustil,ale stává se mi,že říkám a dělám věci, které si ani neuvědomuju.Proto mám moc málo kamarádů.Nechci nikomu přiznat, jaká doopravdy jsem. Potřebuju ale slyšet něčí názor.

Dobrý den, chci se zeptat, jestli někdo z Vás bere nebo bral lék pod názvem Zyprexa a jak se mu s ním žilo. Já ho beru již 5 měsíců a za tu dobu jsem zhasnul jako svíčka. Jsem bez emocí, z ničeho se nedokážu těšit, jsem absolutně bez vůle něco dotáhnout do konce... Nedokážu také stát v klidu, klepu nohama a cítím se občas jako úplnej cvok...Občas mě chytí panika (zmatenost) a nevím o sobě. Je to strašný, ale podle mé psychiatričky je Zyprexa lék, který mě má pomoci od všech typů psychických nemocí...

Dalsi moznost je, pockat az se tvuj syn jednoho dne dostane uplne na dno a pak ho nechat odvest. Myslim, ze bylo daleko jednodussi odvest ho, kdyz mu jeste nebylo osmnact,ale co se da delat. Ted uz muzes jen cekat az dojde na nejhorsi nebo mu najit aspon slusnyho psychiatra. Chtela jsem ti rict, abys zacala urychlene myslet na sebe, protoze v tom v cem zijes, taky nezustanes moc dlouho v pohode. Bohuzel, resime tu samou vec, ale jedna o dospelé, kteri maji deti.Jedina nase nadeje je socialka, coz je skoro smesne..

ahoj lenko...s prognózami je to u téhle nemoci asi těžké, pochybuji že kterýkoliv doktor by Ti dokázal říci jaké jsou šance že se to spraví úplně, ale určitě se to zlepší. dokud ale nebude schopen si tu nemoc přiznat tak s tím nic neuděláš a bude se to jen zhoršovat až už nic jiného než ta hospitalizace ani nepřipadne v úvahu, ale pak budou šance na nápravu mnohem menší...co se týče dobrovolnosti hospitalizace, zkusila bych zajít být Tebou k té opsychiatričce a zkusit si to s ní vyříkat, jestli to opravdu není možné zařídit...tu doktorku neznám, ale medikuje-li Tvého syna bez větších výsledků tak bych ji asi vyměnila...napadlo mne, když máte internet, jestli by se Ti nepovedlo ho dotáhnout sem nebo třeba s někým pokecat na mailu a tak... vím že s paranoikem je to těžký, ale je důležitý aby pochopil že není sám a že se s tímhle potýká spousta lidí...každopádně, určitě musíš být Ty ten nejupřímější člověk a takové "podrazy" nechat jen na jiných... musí mít důvěru aspoň v Tebe, nadruhou stranu musíš být tvrdá i sama k sobě a snažit se ho do té léčebny dostat, ale tak aby tu "špinavou práci" odvedl někdo jiný a Ty byla do poslední chvíle s ním

Zdravim vsechny,kterym neni tento problem lhostejny,a prispeli svoji podporou.Pisete,ze syn bude muset podstoupit hospitalizaci,proti sve vuli.Toto vsach shledavam jako stezejni problem,nevim totiz jak mam v tehle situaci postupovat,zda-li cekat az se u nej projevi agresivita a zavolat sanitku,coz by asi bylo za doprovodu sileneho humbuku,nebo jestli mi jeho psychiatricka ke ktere jdeme ted ve ctvrtek domluvi odvoz,coz by melo asi uplne stejny efekt jako kdybych si ho tam chtela odvezt autem sama.Jde o to,ze on o zadne hospitalizaci nechce slyset ani po dobrem a po zlem uz vubec ne,vcera mi zacal kvuli tomu tak vyvadet,ze malem vyskocil z auta za jizdy.Chtela jsem ho tam umistit uz asi pred pul rokem,kdy jeste diagnoza nebyla jasna,ale souziti s nim bylo k nevydrzeni,doktorka mi napsala parere,ale rekla ze je to dobrovolne a proti jeho vuli ho tam nemuze nikdo nasilim prinutit,pokud neohrozuje primo sebe nebo okoli.Tak jsem ho tam nalakala pod zaminkou ze jdeme vyridit modrou knizku,a na prijmu mu vsechno doslo,a normalne se sbalil a odesel,nikdo mu v tom nebranil.Takze se akce nezdarila.Navic byl na me pekne nasranej a doma si to se mnou vyridil za to jaky jsem na nej udelala podraz.Jsou ale mmomenty,kterych je stale min,kdy pusobi normalne,projevuje nadseni,dokonce si vyridil brigadu na 2 nocni,coz nevim jestli zvladne,obvykle zvladne tak jednu sichtu ze tri,a to si treba nakonec nejde ani pro penize.Takze jedna nelogicnost strida druhou.Chci ale rict,ze jako matka urcite nejsem zcela objektivni v posouzeni jeho stavu,a nechavam se¨jim snadno ovlivnovat a manipulovat.Kdyz se stav nakratko zlepsi,hned mam obany ješstli mu nekrivdim,protoze on si vsechno zargumentuje po svem,coz by se dalo pokladat tez za prijatelny argument,ale ne v jeho pripade.Take si vyridil prijeti na skolu po predchozich dvou nezdarilych zkusenostech,s dokoncenim studia.Skoncil vzdy v prvem rocniku,byl z toho tak frustrovany,ze je pro nej neprijatelny ze by to potreti nedodelal,znamenalo by to pro nej absolutni zivotni prohru,jenze v tomto stavu nebude schopen do skoly ani nastoupit.Zajimalo by mne jestli po absolvovani hospitalizace bude schopen v zari zacit normalne studovat.a nebo jestli je to opet predem prohrany boj.

Ahoj Lenko,sám znám jednu spolužačku, která má schizofrenii. Dříve jsme bývali bezva kamarádi, ale pak se to změnilo. Začala být ke všem nesmyslně podezřívavá a neustále všechny obviňovat z různých spiknutí proti ní. Za každou nevinnou větou nacházela narážky na ní. Nedalo se s ní vycházet. Vůbec si změny ve svém chování nepřipoštěla, vždy viděla "chybu" jen u jiných - říkala, že má pocit "že kolem ní všichni mluví cizím jazykem a že jí nikdo nerozumí". Nejvíc se vyhrotil vztah s jejími rodiči - hlavně v nočních hodinách několikrát vtrhla do ložnice svých rodičů, že už toho má dost, at už jí nemučej a proč je nezajímá, co ona chce... Její rodiče jsou velmi sympatičtí a inteligentní lidé, kteří se jí snažili všemožně pochopit a zezačátku jejímu "divnému" chování nepřikládali žádnou důležitost. Pak jí ale vyhodili ze školy (z VŠ) a následně i pokaždé ze zaměstnání, začla fyzicky napadat své rodiče a dělat jim problémy v jejich zaměstnání, přestavovat byt, obviňovat z různých domnělých křivd...Nakonec to vyústilo v to, že jí byli donuceni doslova násilím odvézt na psychiatrii a byla umístěna do léčebny. Byla jí diagnostikována schizofrenie a nasazena léčba. Už byla i doma na víkend a probíhalo to v pohodě. Snad se vše zase vrátí do půvpdních kolejí.To bych moc přál i Tvému synovi. Vím, že musí být velmi těžké své dítě poslat do léčebny proti jeho vůli - ale sami rodiče mé kámošky uznali, že to bylo nakonec to nejrozumnější, protože vše se jen vystupňovalo a nic se neřešilo a bylo zbytečné to odkládat.Chci jen dodat, že kámoška si chorobu vůbec nepřipouští a odmítá diagnozu, ale já vím, že když né odborníci, tak už nikdo nemohl pomoci!

Ahoj Lenko. Rozhodně si myslím, že je tady na místě hospitalizace, kde by tým lékařů nasadil radikální medikaci k potlačení bludných představ, které by při správé medikaci měly odeznít v průběhu jednoho měsíce. Dále pak ve spolupráci s psychoterapeuty a psychology je důležité projít léčebnoedukační procedurou na jejímž začátku je pochopení a připuštění skutečnosti, že je duševně nemocný a současně se ke své nemoci postavit jako k úhlavnímu nepříteli a všemi prostředky proti ní bojovat,(žádný alkohol, žádné cigarety a už vůbec né ostatní drogy a podobná svinstva). Tato nemoc sama o sobě člověka vysiluje a oslabuje, když se neléčí. Mě se podařilo za poslední tři roky od poslední ataky nemoci se díky vhodné léčbě podařilo dospět ke stavu jaký byl před vypuknutím choroby. Přeju totéž i tvému příteli. -p-K duchařským připomínkám se nebudu vyjadřovat. Připadá mi škoda mrhat myšlenky a síly tímto směrem.K léčitelům asi toto. " Kdo jiného záměrně uvede v omyl za účelem získat na něm finanční či jiné prostředky dopouští se trestného činu podvodu" zjednodušená formulace ale v podstatě kopíruje TZ.Podávání placeba je v tomto případě neúčinné a vzhledem k vyloučení adekvátní léčby nebezpečné.-p-

Ahoj Lenkoasi to nebude znít nejmileji, ale podle toho co píšeš je jediným východiskem nucená hospitalizace... jde o to že při ní se chtě nechtě podrobí nějaké medikaci a jen to mu může pomoci, ve spolupráci s psychiatry a psychology, které se nevyhne, nahlédnout svou nemoc...a to je nyní to nejdůležitější..vím, že je strašně těžké takto "odsoudit" vlastní krev, ale čím déle to budeš odkládat tím nižší šance na nápravu je... a určitě bys svého kluka radši viděla aspoň schopného fungovat i když třeba se zátěží celoživotní nemoci..vím to, sama jsem před tím pořád utíkala a to je nejlepší cesta do absolutního peklahodně síly... A.

Ahoj Hery,take si myslim ze je zraly na hospitalizaci,nejhorsi vsak je ze on o ni nechce ani slyset,jsem na nej uplne sama a nevim jak to zvladnu.Dneska jsem zase byla cely den uplne zdeptana kdyz jsem sla rano vencit psa,a dozvedela jsem netaktnimi narazkami od lidi,ze chodi treba ve dve rano po ulici a naplno rapuje a chrli ty svoje texty.Taky mam pocit ze kdyz spolu nekde jsme treba jdeme na bazen,tak se vzdycky na nejakou dobu uplne ztrati a je pomerne dlouho pryc,myslim si ze se zavre treba na zachode a tam zase rapuje,lidem v okoli uz se zda divny,dneska me zase napadal a utocil na me cestou z bazenu ze jsem mu ty paprsky delala cely den jenom ja,a nikdo jiny,porad me s tim otravuje,chyta me za ruce,porad je imaginarne zachycuje a rusi,cchodime k psychiatricce ambulantne,utziva Risperdal ale v nizkych davkach,nemohu vsak pred nim s doktorkou otevrene mluvit o svych dojmech pred nim,protoze se vzdycky hrozne rozcili,nechape to vubec jako zdravotni problem,mysli si jenom ze je jiny a nikdo mu nerozumi,a porad vzasi nejake protrsty proti teto konzumni spolecnosti a ze je mu uplne jedno co si o nem kdo mysli i za cenu ze zustava uplne sam.Pripada mi ze prestava jaksi vnimat jakesi normy spolecenskeho chovani a zije si uplneve svem svete.Navic je velmi nezodpovedny,nemuzu mu v zadnem pripade sverit penize a poslat ho treba nakoupit,zcela urcite prijde nejdriv za hodinu,bez nakupu a bez penez.Sehnala jsem mu velice kvalitniho psychol.oga,na ktereho jsme cekali tri mesice nez jsme se k nemu prokopali,presto vsak nrni schopen aspon pravidelne dodrzovat terminy a spolupracovat s nim.Jsem uplne v koncich a nevim jak to resit dal.Napis mi prosim jak se to projevilo u tebe a jaka lecba zagrala a na jak dlouho?Uvitam kazdou informaci jenom kdyz mi pomuze.Tohle je asi jedina cesta kam se obratit o pomoc,protoze vsichni doktori jsou dnes tak preplneni a malo placeni,ze je jim uplne jedno co s tebou bude dal,a pravdu ti nikdo nerekne.Mimochodem jsem zapomnela napsat ze touto nemoci trpela matka meho otce.Coz potvrzuje vse.

Dobrý den!Musím se zastat léčitelů! Pane Petře, Vy kdybyste pracoval téměř od rána do večera, třeba i 30 dní v měsíci, vy byste za svou práci si nevzal žádnou protihodnotu? A kdo by Vás potom živil, kdo by živil Vaši rodinu? Takže i léčitelé mají dostávat odměnu. Jde tedy o to, najít dobrého léčitele, což všem, kdo o to opravdu stojí, přeji. Léčitelé mohou hodně pomoci lidem, trpícím schizofrenií. U mnoha případů je to opravdu tak, že jsou citliví na jemnější vjemy, které většina ostatních lidí nevnímá. Jsou nějak oslabení a zbloudilé duše se na ně mohou napojit, zakazovat, přikazovat, ... Vy, kdo tím trpíte, zkuste jednoduchou věc. Změňte záření krve, která toto napojení umožňuje, zvýšením množství železa v krvi. Pijte určitou dobu hodně kopřivového čaje, šťávy z červené řepy. Zkuste to týden, 2 - 3 litry kopř. čaje a třeba půl litru šťávy z červ. řepy denně. To zkusit můžete, ne? Také je dobré změnit místo pobytu, některé duše jsou připoutány např. na dům (kde spáchaly sebevraždu apod.) Jeden známý v takovém domě bydlel a bylo to hrozné, co od té zbloudilé duše prožíval.Libore, je ve Vás čistá snaha pomoci své dívce, hledejte a pomoc naleznete!

mozna by pomohla hospitalizace, doktori by si ho vzali do parady a paprsky by mohly navzdy zmizet pri nasazeni vhodneho leku, i ja jsem byl jiz trikrat hospitalizovan a vzdy mi to pomohlo

Vidi vsude kolem sebe paprsky,ktere ho ovladaji,sekaji mu myslenky,rika ze mu urciti lide svymi pohyby do techto paprsku zasahuji a s nim to strasne hazi a boli ho to,velmi jej to vycerpava,byl kvuli tomu tak nestastny ze chtel skocit pod auto.Ted uziva Risperdal 1mg denne.trochu se to zlepsilo,ale ne uplne,problemy s paprskama resi porad,vsude kudy chodi chrli vodopady slov,jsou to hiphopove texty k pisnickam,ktere take neustale produkuje,a porad s sebou sije,rapuje,tancuje,preslapuje,nevydrzi chvili v klidu.Chodil tancovat breakdance,protoze je pohybove nadany,ale nikam se nevyviji,protoze vzdycky predcasne odejde z treninku,jelikoz tam nemuze vydrzet,protoze mu zase nekdo "delal paprsky".Chodi jak telo bez duse,nic ho netesi,jiz dvakrat opakovane nedokoncil studium,ted si vyridil znovu prijeti na soukromou skolu,chce to konecne dodelat,ale oba tusime ze to zase nezvladne prave kvuli temto problemum.