Představte si, že nevědomí je jako širé moře, z něhož jsme se všichni zrodili. Jung to jednou charakterizoval jako:
Představa: Když se někdo rozhodne, že spáchá sebevraždu, nikdo mu v tom nemůže zabránit. Skutečnost: Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, se pohybuje mezi touhou žít i zemřít. Jejich postoj k výsledku sebevražedného jednání je ambivalentní. Když se jim dostane včasné pomoci a přiměřené léčby, je možné je od sebevraždy odvrátit.
Tvrzení, že vůdce nacistického Německa Adolf Hitler trpěl syfilidou, oživila svou studií americká vědkyně. Rozvinuté stádium této pohlavní nemoci, které postihuje i nervový systém, podle ní mohlo částečně ovlivnit jeho chování.
Společně s pocitem bezmocnosti někdy přichází ztráta smyslu našeho života - víra, že se změnou životních rolí, na které jsme zvyklí, ztrácíme svou důležitost jako jedinci. Tento bolestný pocit nás připravuje o všechnu radost a nutí nás považovat se za zbytečné a zastaralé.
Strach ovlivňuje mnoho lidí. Vzpomeňme si na strach z nemoci, úrazu, zpomalení hospodářského rozvoje, z propuštění. Nebo jednoduše strach z vedoucího či ze spolupracovníků. Můžeme uvést i strach z odpovědnosti a z odlišných názorů. Nezapomeňme na strach z vloupání, agrese i válečných střetnutí. Výčet bychom mohli hodně prodloužit.
Psychické trauma se nevytváří naráz, samotnou událostí, ale vyvstává s postupujícím časem tehdy, znemožňuje-li postiženému jeho svobodnou existenci, a to tak, že se dotyčný neustále zdržuje u oné události, která ho neodklonitelně zaujala. Zaujetí se postupně stává zajetím. Být v zajetí události znamená časově uvíznout, setrvat u té okolnosti, která již měla pominout, neboť okolí, čas druhých lidí i čas dalších okolností plynou a člověk by měl odpovídat na nové nároky a výzvy.
Britští badatelé jsou přesvědčeni, že nalezli způsob, jak o deset procent vylepšit lidskou paměť. Vědci z Imperial College v Londýně použili metodu takzvané mozkové zpětné vazby, aby lidem pomohli lépe se rozpomínat. Píše o tom zpravodajský server BBC News.
Je to dobře? Měla by se taková konfrontace podporovat při psychoterapii zármutku? Otázka: Proč se škrábat tam, kde to nesvědí? Proč rozdmýchávat úzkost ze smrti u osob už tak ohnutých pod tíhou utrpěné ztráty? Odpověď: Protože konfrontace s vlastní smrtí může vyvolat pozitivní osobní změny.
Carol Gilliganová z Harvardovy univerzity ve své knize Jiným hlasem (In A Different Voice, 1982) přesvědčivě argumentuje, že muži a ženy si nevytváří svou identitu stejně.

Stránky