Přeškolování leváků na praváky je jedním z nehorších zásahů do lidského mozku, tvrdí zakladatelé Prvního rakouského institutu pro leváky a přeškolené leváky ve Štýrském Hradci (Graz). Ústav chce napravovat omyly rodičů, učitelů, vychovatelů, lékařů a psychologů na lidech, kteří v dětství podstoupili "násilnou" převýchovu k používání pravé ruky.
Dnes si povíme něco o pohádkách "mytologických" - o tom, jaké to jsou a jak mohou být pro náš duševní život důležité. Mytologické pohádky jsou obvykle staré tradiční příběhy, které svým obsahem přesahují oblast svého vzniku. Mýtický svět i s jeho hrdiny není světem vybájeným, smyšlenkou, fantazií, ale je kouzelným zrcadlem, které umí v příbězích ukazovat něco z podstaty světa, v němž žijeme, něco z podstaty nás samých.
Abychom se vymanili z tlaků, které zabraňují projevu naší skutečné osobnosti (strach, nemohoucnost, předsudky atd.), musíme přijmout nové zásady, nový pohled na život.
Alter ego vzniká pod psychickým tlakem. Stres z toho, že jedna osobnost není schopna dosáhnout uspokojení, se přelévá do osobnosti jiné. Jestliže cítím, že se se mnou nespravedlivě zachází v práci, může se mi zdát sen, v němž jsem krotitelem lvů, který bičuje velkou kočku, aby bylo po jeho vůli. To mohou být symboly stresu, s nímž nejsem schopen se za bdělého stavu vypořádat. Interpretace snu mi nemusí být jasná, takže si ani nemusím být vědom, že lev je můj šéf nebo že se zde projevuje můj strach z něho.
Oba věky představují v životě bod obratu. Dospívající opouštějí dětství a vyplouvají směrem k dospělosti, která jako by nikdy nepřicházela dostatečně rychle. Jejich rodiče opouštějí mladou dospělost a začínají poslední polovinu plavby, jež teď ubíhá až příliš rychle. Jak se dospívající a jejich rodiče dívají na nevyhnutelnou životní překážku, kterou je smrt? Jak se s ní vyrovnávají? A jak to ovlivňuje jejich společné soužití?
Mají nás pohádky pobavit, poučit nebo dokonce léčit naší duši? Jsou pohádky jen pro děti nebo i pro dospělé? Co k tomu může říci psychologie? Chci tak volně navázat na článek "Pán prstenů - moderní mýtus" a pustit se společně s vámi na dobrodružnou cestu fantazie a tradice.
Zkusme se podívat pravdě do očí, všichni se občas snažíme někým manipulovat, i když to obvykle nečiníme záměrně. Někdy se dokonce snažíme prostřednictvím viny a strachu vmanipulovat do určité činnosti sami sebe.
Jedním z nejtěžších úkolů v procesu individuace je zbavit se rodičovských komplexů. Právě tyto komplexy člověku často nedovolují, aby prosadil svou individualitu. Jsou také na překážku v milostném životě. Proto bude užitečné, když vytváření komplexů se zvláštním přihlédnutím ke komplexům rodičovským věnujeme několik následujících řádek.
Normálně existuje napětí mezi tím, co člověk je, a tím, o čem věří, že musí být (jeho ideálním já). Lidé se zdravým narcismem vědí, že nemusí být dokonalí, že není třeba, aby vůči všem vykazovali převahu, že smějí selhat atd., a přesto jsou "v pořádku". U lidí s narcistickou poruchou osobnosti je Selbst nafouknuté. To, co jsou, a to, o čem věří, že musí být, splynulo v jedno grandiózní Selbst. Ztotožňují se ve fantazii se svým vlastním ideálním obrazem, aby tak dosáhli nezávislosti na hodnocení ze strany druhých.

Stránky