Normálně existuje napětí mezi tím, co člověk je, a tím, o čem věří, že musí být (jeho ideálním já). Lidé se zdravým narcismem vědí, že nemusí být dokonalí, že není třeba, aby vůči všem vykazovali převahu, že smějí selhat atd., a přesto jsou "v pořádku". U lidí s narcistickou poruchou osobnosti je Selbst nafouknuté. To, co jsou, a to, o čem věří, že musí být, splynulo v jedno grandiózní Selbst. Ztotožňují se ve fantazii se svým vlastním ideálním obrazem, aby tak dosáhli nezávislosti na hodnocení ze strany druhých.
Západní psychologie nemá žádný přesný obraz mysli, ale jeden z nejpoužitelnějších modelů vytvořil zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Tento model má tři úrovně.
Cílem procesu individuace je, aby se člověk stal tím, kým skutečně je. "Staň se tím, kým jsi," tak to řekl již Pindar, myšlenka tedy není nová. Aristoteles zdůrazňoval, že každé stvoření má v sobě tvar, který je vlastní jen jemu, a život má směřovat k tomuto vlastnímu tvaru. To znamená, že máme z velké části prožít plnost životních možností, které nám byly dány, aby bylo zřejmé, co do nás - a možná právě jen do nás - bylo vloženo.
Faktory a aspekty pojmu zdraví by bylo možno bez obtíží přiřadit pod termín individuum. Teprve člověk, který upíše sebe a svůj život namáhavému procesu individuace (C. G. Jung) a stávání se sebou samým, se zdá do jisté míry chráněn před patologií a nemocí, které hrozí ze všech stran.
Láska, touha milovat a být milován je pro depresivního člověka tím nejdůležitějším v životě. Zde může rozvíjet své nejlepší stránky, zde však současně spočívá jeho největší ohrožení. U depresivního člověka může docházet ke krizím především v partnerských vztazích.
Nejméně 95 procent lidí trpí pocity méněcennosti a pro miliony lidí jsou tyto pocity vážnou překážkou v dosažení úspěchu a štěstí. V jistém smyslu je každý člověk na zeměkouli méně schopný než někdo jiný.
Není přehnané říci, že každý člověk je do určité míry zhypnotizovaný, ať už myšlenkami, které nekriticky převzal od druhých, nebo myšlenkami, o jejichž pravdivosti přesvědčil sám sebe.
Stručně řečeno, musíme mít pouto k druhým lidem, nejméně k jednomu člověku, ale raději k více lidem. Po celou dobu našeho života musíme mít nejméně jednoho člověka, který o nás stojí a o něhož stojíme i my. Nemáme-li takového člověka, nedokážeme naplňovat své základní potřeby.

Stránky