Panický záchvat

Ahoj, mně je 24 let, první...no tak to my ctes myslenky protoze i ja jsem byla tvrdas uplne jsem si chodila sama vsechno vyrizovat niceho sem se nebala bavila jsem se byla jsem spolecenska a bavil me hodne zivot ale pak nasla sem si pritele miluju ho a otehotnela sem ale to jsem zjistila az v kanade tak sem za nim sama letela do cech letadlem no a vsechno bylo jak pohadka ale nic pak to zacalo hadky u nej doma a stesk za rodicma v tehotenstvi jsem kolikrat nemela co jist ale nekdo si prochazi horsima vecma. No a pak porod ten byl hroznej snat nejhorsi na svete a pak to zacalo strasna panicka hruza na mne prisla prestalo to a pak zase a zase a pak me prestalo vsechno bavit zacala sem se stranit okoli nemuzu byt sama doma nikam sama chodit furt na to myslim brala sem rivotril ale uz ho nechci tato nemoc je to nejhorsi ja se bojim sama sebe nedokazu nic kdyby se neco dela a ja se sla prat tak bych utekla a to s toho duvodu ze by me vyhnala panika a nervy do toho jsem uz blazen

první záchvat paniky jsem měla asi rok po narození prvního syna, bylo mi 23 let. bylo to v létě, prázdniny u rodičů. seděla jsem v křesle v obýváku, bylo po dobré večeři, a najdenou jsem cítila, že se nemohu nadechnout. záchvátil mě neuvěřitelný pocit hrůzy - vždycky jsem byla hodně zaměřená na nemoce, smrt, myslím tak jako zvídavě a výzkumnicky, že jsem si ráda četla doktorské a věděcké knížky. vyběhla jsem z obýváku a snažila se chodit. motala se mi hlava, nevěděla jsem, co se děje. pak se to opakovalo ráno poté, vlastně mě to probudilo - neovládala jsem své dýchání, z toho se mi prudce rozbušilo srdce a začalo přeskakovat. bylo mi zle a běžela jsem na záchod, a hned jsem si vzpomněla, jak mi táta vyprávěl, že když jeho kamarád dostal infarkt a při něm zemřel, strhl splachování na WC, protože se prostě předtím úplně po ... strachem - tak jsem si řekla "no holka, a je to tady" od té doby byly mé záchvaty velmi často spojeny právě s tímto tělesným příznakem, což je skutečně velmi frustrující - prostě vegetativní systém převezme kontrolu ... ale že by to vedlo ke stavům, jaké tu někdo popisuje, že se člověk pokálí a potřebuje nosit pleny, tak to samozřejmě ne
absolvovala jsem hory vyšetření EKG, ECHO srdce, holter, zátěžový test (pro záchvat paniky nedokončen) - a nic. lehká nedomykavost mitrální chlopně a snadný nástup fibrilace (zřejmě i vlivem tlaku vzduchu ze žaludku - špatně polykám a mluvím, prý toto řeší i logoped)
po dvou dětech a 20 letech už by mě nemělo nic překvapit, ale záchvaty PA se občas začaly dostavovat i v noci, začíná to pocity dušení ve spánku, pak probuzení v naprosto devastovaném stavu (pohled do zrcadla) něco jako horečka, pocity nereálna (stav blízký mdlobám), bledost, bušení srdce nebo naopak téměř nehmatný puls, studený pot, často jakoby ochrnuté končetiny ..
pomáhá malý frťan, pocházení nebo sezení, cvičení, v žádném případě ležení, v zimě otevření okna
znám se, ale PA vždycky dokáže něčím novým překvapit .. :(

Ahoj můžete mi někdo ze zkušenosta poradit co mám dělat??? 3 roky beru ypralex 1,5 tablety denně.. poslední snad pul rok když se rozčílím se mi udělá zle slabo, někdy ale zřídka přijde malý atak strach všichni co se s PP lečí ví co tak je..a to beru AD nevím proč.. mám strašný strach jed z hranice..potřebuju jed na čas na slovensko bojím se.. bojím se bezmci že to nezvládnu že se mi paniká vrátí..aji v obchodě plném lidí se mi občas dělá slabo.skra ale proč proč se bojím když mám leky..bojím se jed na hory na výlet do lesa protže se mi honí co když e mi něco stane..prosím poradte mi co mám dělat děkuji

Dagmaro je to trochu složité, není žádná jednoduchá rada a potíže přijdou ažkdyž už tělo neví jak si má ŕíct o pomoc. Ber leky a zároveň podstup psychoterapii, musíš se naučit na některé věci reagovat jinak, musíš si vybrat, co v životé chceš, za tím jít a střídat práci a odpočinek. Bojíš se proč? Málo cestuješ, takže sis neověŕila že o nicnejde, vzdáváš se brzy? Moc o sobě přemýšlíš? existuje i autosugesce a předem máš blbý pocit že selžeš - j to těžký život, když si budeš myslet, že musíš ve všem uspět a všichni tě hodnotí.... Ale neboj pujde to po malych krocích až si zapamatuješ že jsi schopná

Ahoj,je mi 13let a mam take panicke zachvaty.
Porad mi busilo srdce,ztezka se mi dychalo,klepala jsem se a mela jsem takoveto ucinky.
Kdyz jsem pak navstivila psycholozku,dala mi zoloft a nejake antidepresiva.
Antidepresiva mi pomahali a zoloft tez,ale stale me trapilo to dychani.
Pak jsme sli jeste na kotrolu k doktorovi a ten mi dal holtra.
Vysledky EKG nam volal a rekl,ze neco nasel.Uz nevim jak se to jmenuje,ale pry to neni sradna,mohu spadnout i do bezvedomi.
Bojim se jezdit do skoly.Asi 4tydny jsem nebyla ve skole a pak byli prazdniny.
Porad me trapi to dychani a antidepresiva se bojim brat...
Nevim co mam delat :/
Prosim pomocte..

Dobrý den,můžete mi někdo poradit?beru AD Sertivan na panickou poruchu.Dnes mě šíleně rozbolel zub a vzala jsem si Ibuprofen.V příbalovém letáku je napsáno,že bych o tom měla informovat svého lékaře,pokud ibuprofen beru.Máte s touto kombinací léku nějaké zkušenosti?vzala jsem si jen jednu tabletku proti bolesti.Prosím o radu...

Co mám dělat? vždy ve škole dostanu ten záchvat a pak si ho musím jít nakonec na záchod vyhonit na jednu sexy holku u nás ze třídy ( hanzalová )

Co mám dělat? vždy ve škole dostanu ten záchvat a pak si ho musím jít nakonec na záchod vyhonit na jednu sexy holku u nás ze třídy ( hanzalová )

Řešila bych u tebe toto jako problém ,pokud máš velkou potřebu se takto prezentovat nebo jinak ukazovat na veřejnosti.

Chceš-li tedy ,pokud by tomu tak bylo,je to kromě lékařské záležitosti také ev.až věc trestně-právní.

H

Ahoj,je mi 25 let,panicky stavy mam od 18 let,první rok jsem byla v takovém stavu,že jsem jen ležela a zvracela,byla už jsem tak vysílená,že jsem nemohla ani do krámu a když jsem tam přece jen šla,bylo mi tak zle,že jsem myslela,že umřu...dostal měbz toho až syn,který se mi narodil ve 20,asi proto,že jsem prostě musela fungovat...teď mám panický stavy cca parkrat za týden,což pro mě už je naprostá pohoda...každopádně nejhorší to je,když jsem hodně unavená a nebo když si dám alkohol,nemůžu pak usnout,pokaždé usínám kolem 6h raní a vzhůru jsem v 7h...druhy den vecer mam tyto stavy celou noc a je to šílený..dost mi pomáhá čerství vzduch,studena voda a nějaký větroví bonbony,každopádně prášky jsem nikdy nejedla,tyhle stavy jsou opravdu na palici :(

Ahoj,je mi 25 let,panicky...od čeho myslíš že to je? Ty se jako bojíš jít do obchodu,bojíš se lidí? Dělej to,co myslíš,že ti pomáhá.Trpíš tím od 18 cti let,co v práci,jak to fungovalo.Jinak víš,že ti nedělá dobře alkohol,proč ho tedy piješ?

Ahoj..je mi 47roků..uz.panikou trpím 20roků někdy je líp někdy hůř ale dneska už 100% vím že bez antidepresiv (Citalec) to fakt nejde.Držím všem co mají stejné problémy palce a nenechavejte to zajít moc daleko a běžte k doktorovi včas.

Panický záchvat jsem dokázal překonat. Napsal jsem o tom knihu. Stáhněte si ji a zbavte se panické ataky jednou pro vždy. www.jak-prekonat-strach.cz

Lecim se uzkosnou poruchou asi rok byl sem vibodovan na ridicckem prukazu mam tet delat preskouseni nevite nahodou jestly mi da potvrzeni lekar kdys se lecim stou nemoci

Jestli uděláš testy a zkoušku, tak proč ne? Ale jak budeš jezdit, když máš paniku a úzkost? To abychom si raději vyhli.

Je mi 37 a panickou poruchou...Dobry den trpim panickou poruchou cca 10 mesicu vse zacalo v tehu. Kdy me opustil pritel a zacala sem vyt naa vse sama .. Minuly mesic sem byla po prve u psychiatra. Jen se chci zeptat mela jste take preskakovani a divne pocity a busrni sdce ? Na vse sem si zvykla a snazim se to lecit. Prasky kvuli kojeni prozatim nechci. Bojim se vsak jesti to preskakovani a bolest u srdce patri k tomu ? Byla sem v tehu na vysetreni srdce a bylo to v poradku ale to bylo jen buseni a ne reskakovani. Dekuji za odpoved

Nikoli, nebojte se, patří to k tomu. Choďte k psychiatrovi a možná nějaké léky brát budete, on ví, co vám neuškodí. Bojíte se o sebe i o dítě, snad máte maminku, která vám trochu pomůže. Všechno se to zlepší, uvidíte.

je mi 28 let, jsem 4 roky...mam 23, a prepac ze ti to takto poviem ..ale nebud hlupa! touto chorobou trpim aj ja uz 3 roky, ale nikdy NIKDY nebud z chlapom koli dietatu, nasi su rozvedeny od mojich 2 rokov... a jedine co mi chybalo bol surodenec..takze staci zmenit chlapa a mat este jedno dieta, alebo byt sama.... vela lludi to tak ma a bude mat a zvladli to a zvladnu. Zbal sa a chod od toho hajzla prec... mala osm takych partnerov, a som stastna bez nich!. MAs dovod preco zit.. tvoj syn.. nejaky hajzla nepotrebujes!...

Zdravim, takze pridavam sa, touto chorobou trpim aj ja, dostala som ju z dovodu: Psychycke vytazenie, stress, namahava praca (UK) pred 3 rokmi som bola psychycky a telesne vytazena..nemama som viac sppanku ako 4 hodiny denne a nemala som cas ani na stravu,... a kedze mi chybala energia zvolila som kofein (kavu energy drink), v tom case som si zvolila aj dietu.. schudla som ale pre malo zivin a vela kofeinu. my skolabovalo srdce ( v praci) na 3 krat po sebe.... v prai(UK - normlane) mi nebula poskytnuta ani voda, ani prva pomoc, bezala som v ponozkachv dazdi na taxik ( museli sme sa v praci prezuvat - bolo mi to jedno) prisla som do nemocnice bola som hospitalizovala, osetrena, pustena domov... od toho dna som zhruba 4 mesaice nevysla ani na ulicu (bala som sa) hned ked som opustila svoju izbu ( do obyvacky, obchodu, do prace) dostala som zachvat paniky, uzkost... (nemohla som normalne fungovat), kazdych 9 dni som bola u lekara ... nedokazala som nic!!! brala som silne antidepresiva takmer 2, 5 roka.. zo zaciatku to bolo fajn a potom som zacala mat to iste (aj pri silnych antidepresivach), tak som to vsetko vyhodila.. bolo mi este horsie po 2 rokoch .. skusala som zmenit lieky ale bez uspechu... teraz mi je uz 6 mesiac lepsie, ale denne sa mi to vracia... vecer, rano v noci kedykolvek... myslim nato denne , dostala som odporucanie k lekarovi... ale snazim sa to prekonat sama, vzhladom nato kolko rokov sa mi ,,snazia,, pomoct bez uspechu... uz im neverim... v kazdom pripade drzim vsetkym prsty.... musite si verit, a zmenit myslenie, mne sa to neupravilo celkom, ale mam zlepsenie (pomocou mysle).. neberte hlavne tie lieky - nieje to dobre - moze vam to psychysky este viac uskodit... :( drzte sa :* (mozno karma alebo nieco take nam pomoze - tym ze tak velmi chceme..) a vsetci co trpite panickou, uzkostou, depresiou..p ozrite si film The cesret.. mne pomaha stale.. aj ked som niekedy slaba a nemyslim nato... ale ak to mu verite pomoze. (inak priznaky mam totalne vsetky ktore existuju pri tejto chorobe - a deje sa mi len ked som sama doma ale ked som v praci - skusala som sa aj prestahovat aj zmenit pracu - to tiez nepomohlo ) DRZTE SA!

neberte lieky!! - doseru vam cely zivot!! (vlastna dlhorocna skusenost)

dobrý den, trpím záchvaty paniky už kolem 3 let od doby co jsme měli 2 autonehody... trpím tím vždy když jedem autem aspon pár vteřin a už to začíná nevím co mám dělat prosím poradte .... mám takové příznaky -
bolesti nebo nepříjemné pocity v hrudníku,obtížné dýchání,pocit na zvracení nebo břišní nevolnost (neklid, víření v břiše)
pocit zalykání se nebo dušení
pocit závratě, neklidu, mdloby, točení hlavy, a sucho v ústech...
prášky jsem brala dřív ale moc to nepůsobilo ..
nevím co mám dělat prosím poradte ,,,..

zapomněla jsem je mi 15 let a trpím záchvaty každý den když jezdím autobusem, autem, vlaky, bše co se hýbe ...

ahoj všem,

já trpěl atakou celkem rok, než mi lékaři vůbec přišli na to, co mi je. Pak to šlo už rychle. Serotonin + neurol, návštěvy lékaře.
Nyní to je už cca 12 let, co jsem nezažil žádnou velkou ataku, pouze mírné neurozky, které se dají v pohodě zvládnout.
S názorem marie o nebraní léků vřele nesouhlasím.
Mně možná pomohla výrazná pomoc manželky a taky jsem se začal otužovat a intenzivně běhat - to samo o sobě vytváří v mozku serotinin.
Zkuste si najít taky nějakou činnost, která vám bude působit radost.
Když už jsem záchvat měl, tak jsem zbaštil neurol a pořádně si vynadal, že mě taková blbost nemůže dostat, že neumírám, pouze to je v mé hlavě.
Vím, že je každý případ jiný, ale třebas někomu z vás můj příběh může pomoct.
Držím palce!!

Ja trpim tip taky mam deti maly a jsem mic zoufala prosim poradte te mi at se stohi zbavym beru u prasky nechci je brat trpim mic

Ahoj,
panické záchvaty jsem začala mít před 2roky, bylo mi 17, a přesně před 2 roky jsem teď byla hospitalizována. Neměla jsem je jednou - dvakratá denně, ale celý den, prostě furt, nemohla jsem dýchat, tlouklo mi srdce, někdy jsem zase ho vůbec necítila, tudíž jsem omdlívala, někdy to bylo lepší, nekdy horší.. Po hospitalizaci jsem dostala psycholožku, která mě snad ještě víc potápěla, než aby řešila problémy které semnou měla, byla jsem pro ní jen anorektička apd..
Jelikož jsem odjížděla pracovat do zahraničí předepsala mi prášky (Atarax), bez kterých by to u mne prý stejně nešlo a to už věděla od první schůzky. Prášky jsem brala, od té doby jsem se cítila jak v jiném světě, absolutně jsem nevnímala realitu, bylo mi snad ještě hůř, absolutně bez citů, pocitů, a když tam jen špatných ... Takto to šlo asi půl roku, škola šla absolutně mimo mě, furt jsem jen spala, brečela, na nic jiného jsem se nezmohla a byla uplně mimo realitu.

Prášky jsem po půl roce vysadila ihned po příletu do zahraničí, od té doby lepší, neříkám že to na mě někdy nepřijde (dušnost, točení hlavy, tlukot srdce, dušení,...) ale rozhodně už né v takové míře a tak často.
Když se na to dívám zpět, přijde mi že si z toho období skoro nic nepamatuji, celkově že mám o dost horší pamět. Je tu taky někdo, kdo se z toho dostal a má tento problém, že si nic moc nepamatuje?

BTW. Pokud by si o tom semnou někdo chtěl pokecat, pomoct apd, tak mi sem napište mail a já napíšu :)

při sociální fobii, panických atakách, strachu se člověk odřízne od svých pocitů a jakoby se někam propadá, jakoby se chtěl odpojit z toho místa kde zrovna je, že ano?:) a horší se to, protože už předem očekáváš, že se ti to stane a do toho se ještě stydíš, že se ti něco takového děje a máš pocit že každý vidí co si myslíš:D a čím víc pozornosti dáváš tomu problému, čim víc proti tomu bojuješ, tim víc se ti to děje.. je dobré si trénovat o samotě spojení sama se sebou, hlubokou relaxaci, kdy procítíš plně přítomnost těla, mysli i duše a nehoní se ti v hlavě žádné myšlenky a tenhle klid a pozornost v sobě vlastně musíš udržet i když jsi mezi lidma. Tak si postupně v tom klidu představ, prociť, prožij, situaci, tak jak by jsi chtěla se v ní cítit.. ukotvi se v sobě. Mozek totiž uvěřil myšlenkám, protože ty nejsi v té situaci vědomě, pozornost se ti odřízne, takže to nedokážeš ovládat... v meditaci je spojená mysl, duše a tělo a v téhle situaci se odpojuje duše (vědomá pozornost), takže kontrolu přebírá mysl a ta dokáže tyhle věci s tělem:D tohle sis vytvořila a jednoduše to můžeš zase zrušit...trénováním. Uvést se do základní stavu bytí do toho klidu co ti vlastně pomůžou nasimulovat léky - mysl duše tělo, tohle spojení se cvičí v meditaci. Opákováním se stane zvyk:) Důležité je být plně v kontaktu se sebou při jakékoli činnosti i v těhle situacích.. vracením se do tohoto stavu si prošlapuješ cestičku a pak už tam trefíš i poslepu...porozumíš tomu jak to funguje a zmizí strach, uzkost a dokážeš udržet vědomou pozornost v té situaci a budeš vědět co se s tebou děje a pak to dokážeš transformovat.. poznáš kde se máš hledat, kde bydlí tvoje duše a dokážeš daleko víc:) tyhle úzkosti a fobie budou slábnout až se nakonec ztratí. Pak se tomu budeš smát:) chce to pevnou vůli, vytrvalost, chut to porazit, trénovat prostupování fobiema do klidu do duše a pak se tam zabydlíš a nic tě nerozhodí:)) pokud neumíš sam tak terapeuta ale je škoda mít takový problém, když to jde jednoduše odstranit:)

Pevná vůle nic nepomůže. Měj pevnou vůli, když náš sračku...Ataka se spouští sama bez příčiny kdy chce. Jdou na to léky a nácvik zvládání situace .

Pevná vůle nic nepomůže....už je to nemoc na stálo,dá se určitě po nějaké době ukočírovat.

Je mi 23 let první záchvat jsem dostala před rokem a teď se to docela dost často opakuje už jsem Byla kvuli tomu 4 krát v nemocnici začíná mi svírání krku rozklepani se bušení srdce brnění rukou a nohou stahování žaludku krouceni rukou špatný dýchání třeba jeden den jsem v pohodě a druhej den mi to začne teď už vím co mám dělat ale před tím sem nevěděla hlavne mám vždy strach ze smrti vždy v tu chvíli se bojím bejt i sama doma a mám strach z úzkých místnosti

Já cestuji v Pražském metru rád, protože mi přijde lepší než povrchovou MHD.Jsem rád, že si nachvíli odpočinu od pohledu aut a zbržďování světli. Metro má dobrý řád a jede lépe a plynuleji než vlak, prakticky totožně každou jízdu. To mne naopak uklidňuje. V celku si umím cesty v metru užít ať už jedu kamkoliv. Baví mne i jezdit na jezdících schodech a zjišťovat jestli je potřeba doběhnout metro a naslouchám signáli, že by mohlo přijet a spěchám na nástupiště, mám pak radost, když metro kvůli předvídavosti stihnu. Též jsem okamžitě tam kde chci být a i když je to skrz celou Prahu.Podle mne vůbec se svést je radost a událost, protože je to taky jen pro někoho kdo má lístek,bezdomovci se do metra moc neodváží, byli by snadno lapeni revizorem. Metrem také cestuje hodně lidí a je snažší potkat nějakou známou osobnost. Podle mne je to technologický moderní unikát a památka zároveň.Z jízdy cítím i tu sílu s kterou vlak zrychluje, kterou ocením, protože to je srovnaelné maximálně s rychlíky a to ještě jen taženými nejsilnějšími lokomotivami.I vím, že lidi jsou fanoušci a vědí i technické specifikace a kuriozity a rekordy jednotlivých linek a stanic. Podle mne cestovat metrem je nejbezpečnější a i z hlediska třeba toho vystavení se společenskému kontaktu nejméně náročné. Jde jen o to vybrat si správnou dobu. Někdy je třeba jízda s lidmi co jedou do práce v dobu kolem deváté, kdy jedou do kanceláří stresující, protože koukáte na úřednické loyální kariéristické obličeje, někomu to třeba vadí.Např v půl deváté na Chodov z Muzea.

Nenechvse