Workoholismus - závislost na práci

Divam se na Vase prispevky a vsem Vam moc dekuji. Uplynulo skoro pul roku a ja jsem na tom jeste hure nez driv. Nekdy v kvetnu me to samotnou dostalo do nemocnice, kde jsem stravila nejaky cas. Psychiatr mi rekl, ze jsem psychicky totalne vyrizena a od te doby chodim na pravidelne terapie a beru antidepresiva. Vite ale co me nejvice dostalo? Ze jsem se celou dobu snazila pomoci svemu priteli a on v dobe, kdy jsem potrebovala ja a lezela jsem v nemocnici, neprisel ani jednou. Ani jednou se tam neukazal. Vlastne ani u me doma, kdyz jsem se vratila z nemocnice. Ted spolu komunikujeme, ale nejak ne a ne najit poradnou rec. Neustale se venuje sve praci a na spolecny vecer se mnou uz si neudelal cas skoro 3 mesice. Uz me nebavi se vecne doprosovat a snazit..nejak mi dochazi sily. Vzdyt dva roky vecneho odmitani by snad vycerpaly kazdeho, ne? Ja nevim... jsem ted v afektu kdy nevim,co si poradne myslet. Snazim se vzchopit a zacit znovu s tim, kdo vlastne jsem, ale je mi z toho vseho nejak uzko. Zaslo to strasne daleko.

Muj bratr, jinak velmi aktyvní člověk (a cholerik) se stal po rozvodu a díky problémům s velkým poklesem výroby i odbytu jeho dříve velmi žádaných výrobků tzv. neurotický vorkoholík. Ačkoliv mám z dřívějška i nějaké základní znalosti z psychologie... nejsem schopen s ním řádně - přiměřeně jednat a nebýt neustálým terčem jeho nepřiměřených slovních výpadů. Je mi známo, že u tohoto typu dochází vybijení depryvací na nejblyžším okolí. Co proti tomu?!

Můj manžel je workoholik. Teď už to vím, bohužel před 8 lety, kdy začal rozjíždět svoji firmu jsem o této závislosti neměla tušení. Asi bych se zachovala jinak. Nikdy bych nedovolila, aby to zašlo tam, kam to zašlo. Dnes jsme v poslední fázi rozvodu, já trpím panickou poruchou, beru léky, syn v pubertě se mi zcela vymyká z rukou, manžel se minulý týden vrátil z vazby (kam se dostal v souvislosti se svou podnikatelskou činností), čeká ho soud a já mám obavy, že závislost na práci u něj přerostla v něco mnohem horšího, co ale nedokážu pojmenovat, protože nejsem psychiatr. Ze své hodně zlé životní zkušenosti radím - věnujte se kromě práci i svým blízkým, nezapomínejte na své koníčky, známé, kamarády. Dokud je čas.

Ja sam jsem workoholik a ztratil jsem diky tomu rodinu.Zanedbaval jsem zenu a casto ji nechaval doma samotnou.Byla velmi tolerantni,az do chvile,kdy bouchla dvermi a rekla,ze si me neporidila za manzela na okrasu,ale ze cekala vzajemnou oporu,lasku a vychovu deti.A to ja jsem nedelal,ikdyz jsem ji moc miloval.Hloupy,co?Jenze ja si to neuvedomil.Ted uz je to zbytecny.Snazil jsem se vse napravit,ale uz to nejde.manzelka se vratit nechce,protoze mi neveri.Je mi na nic a ted si uz vse uvedomuju,ale pozde.vyrid svymu priteli,ze pokud nechce dopadnout stejne tak at se zamysli.Zda se mi,ze jsi mu velkou oporou,tak nevim co by jeste chtel. Ahoj.Kuba

Ahoj Veroniko, znam parlidi, pro ktere je prace jednoznacne na prvnim miste v jejich zivote a diky ni zanedbavaji ostatni soucasti zivota, ktere jsou mnohokrat i dulezitejsi (aspon z meho pohledu). Nedokazu ale rict, ve kterem pripade je to kdy jenom docasny zapal pro praci a kdy workoholismus (clovek tim ztraci na kvalite zivota, ale nedokaze s tim sam nic delat).Pises, ze pritel se snazi situaci resit, slibuje zlepseni, ale sliby neplni. V takovem pripade bych navrhoval domluvit se jasne na tom, co nastane, pokud slib nesplni. Pokud na to nebude chtit pristoupit, tak uz v dobe slibovani pocita s tim, ze slib nesplni. Sankce by mela byt takova, aby byla pro neho citelna (zorganizuje vylet, pozve na veceri, uvari veceri, uklidit, ...)

Jani,mockrat dekuju. Jsem rada,ze si odpovedela, i kdyz mam strach,ze pritel asi k psychologovi nebude chtit jit.

Milá Veroniko,tvůj přítel je workoholik a obávám se, že pomoci mu může pouze zkušený psycholog. Hodně mužů má jako svou životní cestu práci a věnuje jí všechen svůj čas. Když to vede až ke sebezničení, je načase vyhledat odbornou pomoc. Zkus ho přesvědčit, aby se tebou někam odjel na pár dní a tam třeba zapomene na práci.

Ahoj vsem.... Jsem na tomhle serveru poprve a vlastne jen kvuli tomu,ze zoufale hledam pomoc. Trochu i pro sebe,ale jde mi predevsim o meho pritele.Oboum nam ted za par dni bude 23 a nas problem je zavislost.Zavislost na praci. Zila jsem se svym pritelem dva roky. Byl to nadherny vztah a ja byla nesmirne stastna az do doby,nez si zavedl svoji firmu na PC a zacal se ji venovat. Zacal me zanedbavat a vecne se venoval klientum a sve praci. Snazila jsem se mu to vysvetlit,ale neslysel...a tak to vedlo k rozchodu. Nas rozchod ale netrval dlouho.... brzy jsem poznala,ze ho i pres to vsechno moc miluji a ze bez nej nechci byt.On to bral stejne,protoze jsme se zacli vidat,psat si.... problem je v tom,ze uz o tom nasem navratu mluvime skoro dva roky a je to porad na stejne urovni. Jen sliby... hodne lidi mi nadava za to,ze mam takovou trpelivost,ale ja si rikam,ze srdci clovek neporuci. Za ty necely dva roky jsem si hrozne moc vytrpela,ze to kolikrat dochazi az k silnym depresim.Prestala jsem si verit,casto zvracim,mam vysoke horecky a nekdy se me zmocnuji hodne uzkostilve stavy...nejdriv jsem si myslela,ze kdyz na me pritel nema cas,i kdyz mi rika,ze me ma rad,tak ma urcite jinou milenku nebo Buh vi co vsechno jeste. Ale v tom problem neni. Nikoho nema a neustale opakuje,ze jinou zenu nez me nechce. Problem je v tom,ze se strasne upnul na tu svou praci. Stal se z neho workoholik. Hrozne zhubnul (cely dny kolikrat neji),nestara se o sebe,ani o svuj byt... je casto nemocny,pada unavou a je neustale pod velkym tlakem.Uz se nevenuje nicemu,co mel kdy rad a zanedbava me i sve rodice. Snazim se mu pomoci,ale je to tezky,protoze nekdy je to moc hezky a po druhe se vse obrati proti mne,ze ho nechapu. A tim i ja propadam do vetsich depresi. je to zacarovany kruh a ja bych asi poterbovala znat nejakou odbornou pomoc,jak takovemu cloveku pomoci. Miluji ho a nechci ho nechat spadnout vycerpanim az na uplne dno,kam uz nema daleko. On o svem problemu vi,ale nema silu to resit...sam se priznava,ze nemysli na nic jineho,nez na praci...prosim vas tedy vsechny,at uz odborniky ci jenom laiky s podobnou zkusenosti. Poradte mi! Jsem vazne zoufala..... budu se divat na tyhle stranky i sledovat mail,zda mi nekdo poda pomocnou ruku..Predem vsem dekuji ... vim,ze tu jsou moc fajn lidi...Ahoj... Veronika