Workoholismus - závislost na práci
To je přece jasný jako facka - dětem je úplně fuk, jestli je jejich otec v práci, nebo sedí v hospodě... Tohle vůbec není problém peněz.
Kdy by se chtěl o workaholismu dozvědět něco více, pak doporučuji knihu: WORKAHOLISMUS od Barbary Killingerové. Kdo a kdy to vydal bohužel nevím, ale je to česky a nebude to starší 10-ti let. Jinak můj otec je taky workoholik a nutno říci, že workoholismus zdaleka není jenom činnost záslužná. Nejedná se jen o lidi, kteří hodně pracují. Má to i druhou stranu, která je daleko temnější. V podstatě otec je v naší rodině cizí osoba, mezi ním, matkou a námi (dětmi) není takřka žádná citový vztah. Svým životem zřejmě nenávratně naše soužití poškodil. Nejhorší na tom je, že on sám to nikdy nemůže pochopit. Špatní jsme pouze my
A vyřešila ta dáma v knize vůbec něco?Nebo je to jen také konstatování holé skutečnosti?
Doporučuji práci WORKAHOLISMUS od Barbary Killingerové. Vyšlo to česky a není to starší 10ti let. Rok vydání a vydavatele bohužel neznám.
A v tom je ta tragedie...
Veroniko, máš úplnou pravdu, jenže to platí i obráceně :( Bez prostředků, tedy peněz se z člověka stane živořící bezdomovec, takže mu začne jít o holé přežití a nakonec ani na lásku nezbude chuť, síla, možnosti. Platí "všeho s mírou" a většina lidí a mužů především, potřebují k pocitu štěstí v životě, mít i jinou seberealizaci, než jen lásku...
Ahoj vsem ... dekuju za dalsi prispevky. Co se tyce ty EU, tak pochybuji, ze se alespon v prvnich letech budeme mit lip...a zvlast ne podnikatele... S cim ale souhlasim je to, ze penize samy o sobe nejsou nic a pokud ma clovek jen ty penize a nic okolo, jako zdravi a lasku, stejne mu to driv nebo pozdeji stacit nebude. Ja vim, zni to jako fraze, ale je to tak ...
Jsi chytrý kluk :) a taky tvrdý. Měl bys dát i přiměřenou šanci neschopným, tím myslím pokusit se je objektivně ohodnotit s tím, že pochopí, proč berou právě "jen" tolik...idealistické? Ve školství to jde objektivně těžko. Zjisti, který kantor na sobě maká, kde je hranice mezi jeho neschopností či leností poskytnout "základní" vzdělání i tomu nejslabšímu žáčkovi, tendence schovávat se za netalentovanost dětí u nás bude vždycky. Kontrolou jsou prakticky titíž lidé, vyrostlí z obyč.učitelů v kádry. Shledá-li nedostatky, někdo to někam napíše, ale na ohodnocení to nemá žádný vliv. Měřítkem nemůže být ani úspěšnost v umísťování na školy, řekla bych že škola hrou a dílna lidskosti, ale poznej to, když spousta rodičů nechá svá děcka týrat anebo zakrňovat, jsou zbabělí, aby řekli nahlas námitku, ale i pochvalu. A taky si myslím, že učitelé nemají nízké platy. Jo v evropském měřítku! ale to má přece u nás 99% lidí a profesí. Podívám-li se na to s ohledem na jejich pracovní dobu, něco málo přes 20 hodin týdně, tak je to velmi slušné. Argumentaci o přípravě na výuku neberu, kdo ji praktikuje? Zazvoní a padla. Dokud děcka budou tahat domů práci na další šichtu a nezvládne se 90% do nich nalít ve škole, tak není co řešit. a to kantoři dobře vědí, jenže proč by nezkusili stát, tedy nás včetně samých vydírat? Táhnou stejní lidi, kteří nadávali a budou plameně kritizovat vždycky všechno všude. Ti ostatní se vezou, nemají co ztratit, takže proč by se nakonec nepřidali i jiní úředníci, o co jde? Něco se stane a když ne, tak o nic nepřijdou...A závist je v mentalitě národa. Copak se u nás někdy úspěšným lidem tleskalo a fandilo? Dav chce schopné, tedy často i majetné lidi vidět sražené na kolenou, za mřížemi, padlé. To, co je jinde ve světě plus, je tady mínus. I s těmi penězi máš pravdu, jenže spousta lidí spěchá, zvlášť ti, co mají dobu na svých postech vyměřenou. V tom aspoň komunisti byli nestresovaní. Když neudělali průšvih, měli své funkce doživotně... Tak ať Ti to porschce časem zaslouženě najede, až přijde čas, je mi jasné, že Ty u toho žít naplno nepřestaneš :)
A zapomel jsem odpovedet na otazku "s jidlem roste chut". Je to pravda ale vse ma svuj limit. Pan Maslow kdysi vymyslel jednu teorii a penize nejsou na vrcholu lidskych potreb. Pokud tedy dosahnes urciteho prijmu melo by byt logocke se snazit pokryt nejakou vyssi potrebu. Ja si treba chci koupit Porsche ale jsem v pohode. Vim ze to prijde. Co na tom ze to bude ve 40ti a ne 31 letech? V klidu. Clovek sam musi chtit si uzit kazdodennich radosti a ne jen se honit za penezi. Penize de-facto nic neznamenaji. Dulezite je jak si jich clovek umi uzit.
Pavlo. Chyba je v systemu. V Cechach vladne socialisticko/katolicke ktere se da poznat podle toho ze lide misto aby makali tak zavidi. Bohatsvi je povazovano za neco nenormalniho a vsichni si mysli ze si na to clovek nakradl. Navic spousta zamestnavatelu (firmy, urady, skoly...) nema de-facto majitele ktery by nad nimi drzel damokluv mec. Vse je to jen duvere a kontrole. Kazdy zamestanec by mel mit jasne stanovene cile a ty by mely byt vyhodnoceny. Taky by mel prokazat svoji prospesnost (a to i ekonomickou). Vse je meritelne. Kdyz uz ne tim kolik firme prineses, tak podle toho kolik usetris nebo jak zvysis image firmy. Vse jde merit a kdo rika ne keca. Stejne tak to lze i u ucitelu i doktoru ... Spokojenost zakaznika v souvislosti s vynalozenou namahou a naklady je dulezita. Vsichni tu jsme k tomu abychom spolecnost posouvali dale a ne na ni parazitovali.Neschopni patri na ulici. Kdybych mel tu moc tak by se mohli statni (a nejen ti) zamestanci na "neco" tesit.
Pavle, v první části příspěvku, který je celkem výstižný, si opdovídáš na otázku v závěru. Kde bys spolehlivé a pracovité lidi chtěl vzít, když podle Tebe 90% lidí jede na 50-ti% výkon? Z vlastní zkušenosti vím, že peněz nemají lidi nikdy dost a s jídlem roste chuť, lidí, kteří chtějí opravdu dělat, je málo. Tušíš, na jaké mzdové úrovni např. přestanou učitelé vyhrožovat stávkami? apropó: neznám "workoholiky" mezi státními zaměstnanci...
Zajimava diskuse. Podle meho nazoru je velkym problemem soucasna situace v CR, kde 1) je 10% lidi kteri makaji jak sroubci a sposta z nich jsou workoholici a pak 2) 90% lidi kteri se nikam nezenou. To druzi si stezuji na nizke mzdy ... Zname z novin. Tech 10% je oportunistickych a vi ze kdyz makne tak se bue mit podstatne lepe nez 2). Ti prvni vsak musi vedet kdy s tim prestat protoze se take muze stat, ze dostanou infarkt nebo se jinak zdravotne/psychicky slozi.Ja to vidim pozitivne - do nekolika malo let se situace utisi a oportunismus nebude mozny a proto nikdo nebude travit v praci dny a noci. To proste vidime v zapadni Evrope. Z vlastni zkusenosti vim, ze v CR lide ze skupiny 1) makaji o 50% vice ale ti ze skupiny 2) o 50% mene. Relativne vysoka nezamestnanost vyusti ve zkracovani pracovni doby.A co se lide ve vyssich pozicih musi naucit je spolehat se na sve zamestnance. Proc je zamestnavaji kdyz jim neveri? Nikdo neni nezastupitelny.Dobra je take funkce automatickeho vypinani mobilu v 19:00.
Vsem opet dekuji za prispevky. Jste hodni, ze na to reagujete a snazite se me povzbudit. K prispevku od Coronera.... ja nikoho omezovat v praci nechci. Budu rada, kdyz muj pritel bude delat praci, ktera ho bavi a bude z ni mit poteseni, i penize. Nechci vic , nez jen to same od nej. Aby me mel rad, byl mi oporou a obcas se mnou stravil nejaky hezky den. Na svete je hrozne moc problemu, starosti a ja nehledam vic nez uprimny vztah a podporu sveho partnera. Protoze ja rozhodne nechci skoncit sama, s ditetem a psem nekde s alimentama. Jsem jenom normalni clovek, co chce byt stastny. A tak to zkousi...
Nic v životě není černobílé. Coroner napsal správně, že je třeba rozlišovat workoholismus a potřebu být účasten při vedení firmy včetně možností na výběr, ale neredukovala bych to pouze na ženy. Pokud si chcete partnera zachovat i užít, vidím jako řešení podílet se na jeho aktivitách a zaujmout k nim pozitivní vztah. Pokud se na něj budete mračit, vyčítat a projevovat na každém kroku nespokojenost, zahubíte každý vztah i ten, který nemá s workoholismem co dělat. člověk, který se příliš intenzivně dlouhodobě věnuje náročné práci potřebuje dobré zázemí, kde si "dobije baterky" na aktivity příští. Pokud to málo času, které lidi pro společné chvíle mají, stráví hádkami, vyčerpávájí zbytek energie negativním způsobem a logicky přestanou spolu být rádi, těšit se na sebe. V dnešní době existují povolání a posty, kde je třeba vysokého nasazení. Dnes je možné, aby žena zůstala v domácnosti, věnovala se dětem, realizovala se svými koníčky nebo časově nenáročnou prací a měla jako povolání i poslání dělat úspěšnému muži výborné zázemí, tím se podílí nepřímo na jeho úspěchu. Ta, která k tomu poznání dospěje a své role se zhostí opravdu ráda, může prožít plnohodnotný partnerský vztah bez ohledu na dobu strávenou po partnerově boku. Ten naopak většinou ocení, že se vrací domů do oázy klidu.Kdyby v lidech bylo méně sobectví a maximalismu a více tolerance, nekončilo by mnoho vztahů rozchodem či rozvodem. Pro všechny "workoholiky" je nutno, aby dokázali denně aspon chvilku relaxovat a nezapomněli v zájmu zachování svého zdraví na své koníčky, humor, aktivní odpočinek a v rámci možností si dopřáli každoročně min.týdenní dovolenou, třeba s mobilem a kontaktem s firmou, ale snažili se dostat do jiného prostředí.
a co se na to podívat i z té druhé strany, chápu, že to je těžký, tak jak píšete, ale pokud má firma fungovat - a peníze z té firmy Vám nepáchnou, pokud se nemílím, tak jak ... Chcete jak milujícího neunaveného partnera, peníze... ale to nepůjde, jedno nebo druhé a v současné době ani to ne, v tomhle polosociku se bude dělat do nevidím a nic z toho stejně nebude. Který psycholog pomůže s řízením firmy ? Který psycholg má ponětí o zodpovědnosti tohoto druhu, plno žvástů o ndovolené na čtrnáct dnů - já neříkám, že to není pravda, ale to chcete dát zákazníkům na stůl ceduli, ať se těch čtrnáct dnů obracejí laskavě jinam a pak ať se vrátí, fajn a firma je v hajzlu. Chcete nechat rozhodovat v zásadních věcech zaměstnance, ha ha ha. Kdo to vymyslí, nechť to sem napíše, rád se poučím. Ale nepiště kraviny. Jinak za pět let nebyl pracovní den, abych služebně netelefonoval a neřešil problémy, byť jsem si hrál na volno, jsem z toho taky vyčerpanej a mám z toho taky problémy, ale pokud chci firmu udržet není a nebude jiná volba, rád bych i fňukal, ale je to k ničemu. Tak kod tedy má chytré řešení???
Veroniko,žena si velmi tězko připouští,že muž na ní nezáleží,ale pokud si to nepřipustí,tak v bezperpektivním vztahu uvízne. Nemáš jinou volbu,než to skončit. On tě asi bude prosi,přesvědčovat,slibovat,ale ty si uvědom, že "on svůj zájem o tebe prokázaal více než dostatečně". Nezaslouží si tě. Vím že to bude bolet, a to hrozně moc, ale pokud to nezvládneš,pak tě bude bolet celý další život. Dana
Ahoj Veroniko, UTEČ a to dřív než bude pozdě. Pokud už svému příteli nemůžeš pomoc, nenech se zničit sama. Ivana má pravdu, udělala si maximum, zatlač slzu a pusť ho k vodě.Přeju ti hodně síly, štěstí a hlavně zdraví (to teď budeš potřebovat nejvíc) !!! Jsou chvíle, kdy člověk svůj boj musí prohrát.Opatruj se
Otázkou zůstává, zda se v uvedených případech jedná o "pravý" workoholismus.Vedení jakékoliv firmy, pokud má tato prosperovat, předpokládá, že její majitel opravdu nemívá pracovní dobu osm hodin.Je celkem logické, že tím začnou skřípat vztahy v rodině, začíná docházet k postupnému odcizování partnerů a podobně.Ke svým spolupracovníkům má časem majitel firmy daleko hlubší vztah, než tomu je v případě své partnerky a někdy i dětí.Obávám se, že toto je přímo určitým osudem podnikatelských rodin. Každá žena by s tím měla počítat, pokud se manžel rozhodne pro podnikatelskou dráhu.Dostatečným varováním, jak to většinou dopadne, mohou být závěry, které si lze udělat při sledování amerických filmů, které odrážejí svět podnikání.Výsledkem je obrázek rozpadu rodiny v americké společnosti, která reprezentuje tržní systém na té nejvyšší úrovni.Typická americká rodina, když to trochu přeženu, dnes představuje rozvedenou ženu, psa nebo kočku, dvě děti, dvě auta a v pozadí manžela, který platí alimenty.K principielně podobnému stavu začíná pomalu docházet i u nás.Situace je ve své podstatě neřešitelná, protože nastoupením do podnikatelského kolotoče máme pouze dvě možnosti: buď se vezeme, nebo z něj vypadneme.Pro ženu z toho vyplývají asi tři možná řešení situace, pokud se manžel (partner) pod modním trendem doby rozhodne pro podnikatelskou dráhu.1. Nějakým způsobem se začít podílet na manželově podnikání - sekretářka, účetní a podobně. 2. Smířit se s tím, že mám alespoň peníze, když už partner není doma.3. S partnerem se rozejít, protože je celkem naivní představa, že dá přednost vám před fungující firmou.Pro ženy, které mají trochu jiné představy o životě, než které se jim snaží vnutit tržní systém, připadá v úvahu většinou jen varianta č. 3.
Milá Veroniko,zřejmě přišel ten nejvyšší čas,aby jsi začala bojovat především sama za sebe,za svůj život.Aby jsi nedopadla tak,že se budeš snažit něco zachraňovat a v tom boji s větrnými mlýny zapomeneš žít především svůj život sama za sebe.Podle mého názoru by jsi jej měla nechat jít jeho cestou a buď se sám vzpmatuje nebo mu není pomoci.Mám dojem,že ty jsi pro váš vztah udělala naprosté maximum a to tak,že jsi sebe sama přivedla do vážných zdravotních problémů.Opravdu ti to stojí až za zničené zdraví?Je to opravdu tak kvalitní člověk,že chceš zničit sebe samu?City jsou opravdu krásná záležitost a já věřím,že jej máš moc ráda,ale člověk musí mít taky rád sám sebe.Podívej se zpět a analyzuj ten čas,který jsi mu věnovala,jestli jsi pokročila,jestli jsi něčeho dosáhla anebo to vlastně bylo vše zbytečné.Nezapomeň na sebe a začni teď bojovat za sebe.Přeji ti k tomu mnoho sil.My ženy velmi často v životě zapomínáme na sebe.A to je velká chyba.Ahoj Ivana
Reklama
Mila Veroniko !!Predem se omluvam na moji slabou Cestinu tudiz pisu z Brusselu a jsem Belgican ale nedavno jsem studoval Cesky jazyk a kulturu istorie vsechno ale neverim sobe ze umim dobre psat ale pokusim se.Ja jsem mel podobnej pripad prezil jsem to sam ale ja ti jen reknu jak a co jsem udelal,moje bejvala zena porad dokola mluvila o praci kolem prace a porad jen prace,nic jineho ani nemala cas v noci se semnou treba milovat protoze rikala porad ze je unavena a tak jsem se trapil rok a pul.Jednoho dne jsme oba na dobre profese a mame visoukou skolu oba a dbrou pozice v prace ale jinda vlastne jsme meli uz nejsme spolu,jednoho dne jsem se rozhodl vzit 10.dny volno a sledovat moji zenu celou dobu jestli vazne je jen prace v otazce a nebo neco jineho tak jsem vzdicky pred velkou budovou sledoval v kolik nastoupi rano,v kolik jde na pauzu,kam jde a vsechno netrvalo dlouho to moje patrani a treti den prisel tim farem pred firmou na parkovisti a moje zena hezky sla ven a pomalu s usmevem si sedla a sla snim a ja za nima,kousek z mesta si vzali hotel a tam hezky od 10h.30min rano do 15.h jak je pracovny den si uzila a vratila se do aprkovisti vzala si auto a ja bil o trosku driv doma,tak jsem ji rekl ahoj milacku dal jsem ji pusu jako ze nic a ona je milacku ja te tolik miluju ale musim si lehnout mela jsem hodne prace a mam pripravit na zytrek a tak rposte jako vzdicky a rekl jsem ze vim ze neni prace v otazce ale chlapa podal jsem zadost a rozvadel jsem a i potom jsem ji mel jeste rad dokud jsem nenasel jinou ze kterou jsem njakou dobu zil stasne a ted taky nejsme spolu.Proto bi ti poradil sleduj trosku co dela mimo prace protoze takovy lidi si najdou cas na vsechno a mezitim nedokaze se smirit tim ze bude bez tebe.Z pozdravem Rony,a hodne stesti !!
- Odpovědět
Pošli odkaz