Miško a Marek

Na ultrazvuku těžko zjistí,že má dítě vadu zraku nebo sluchu!!A i takové dítě má velký handicap,může být kvůli svému postižení také ment.opožděné a o orientaci v prostoru a komunikaci nemluvě.A to bys ho pak dala do ústavu k sobě rovným,jak jsi psala?A jaký je pak rozdíl mezi slepým člověkem,který se bez pomoci neobejde a mentálně postiženým,který si žije šťastně ve svém vlastním světě?

Na ultrazvuku těžko zjistí,že má dítě vadu zraku nebo sluchu!!A i takové dítě má velký handicap,může být kvůli svému postižení také ment.opožděné a o orientaci v prostoru a komunikaci nemluvě.A to bys ho pak dala do ústavu k sobě rovným,jak jsi psala?A jaký je pak rozdíl mezi slepým člověkem,který se bez pomoci neobejde a mentálně postiženým,který si žije šťastně ve svém vlastním světě?

Postižení jako sluchové nebo zrakové mi příjde banalita oproti mentálnímu!Vživotě jsem nenapsaLA A ANI BYCH NEŘEKLA ŽE KDYBY SE MI NARODILO POSTIŽENÉ DÍTĚ JAKKOLIV JINAK JAK POSTIŽENÉ NEŽ MENTÁLNĚ ŽE BYCH HO DALA DO USTAVU!vUBEC SI MĚ NEPOCHOPILA KDYBY NA UZ NEBO NĚJAK SE ZJISTILO ŽE TO DÍTĚ BUDE ZRAKOVĚ NEBO SLUCHOVĚ POSTIŽENÉ TAK BYCH HO NIKDY NEDALA PRYČ ALE MENTÁLNĚ POSTIŽENÉ JO.

Anonyme, jistě je nutné se snažit předejít postižení. Ale pokud se již postižení objeví, mělo by být prvořadým cílem podporovat péči o postižené v rodinách. Ne je všechny schovat do ústavú - tam je jim přece nejlépe. Nejlépe je každému přece doma. Myslím, že denní centra pro postižené jsou ta pravá cesta, je tu zaručena odborná péče a zároveň se po pobytu děti (nebo i dospělí) vracejí domů. Myslím tím, ta nejtěžší, kombinovaná ostižení, protože např. sluchově a zrakově postižení lidé žijí většinou plnohodnotný život, jistě s mnohými omezeními, ale omezení jsme v jistém smyslu všichni. k příspěvku z 17:11 10:12Říká se, že postižené dítě je "žijící hrob nadějí na zdravého potomka". Na druhou sranu i výchova postiženého dítěte může rodičům přinášet mimo spousty starostí i mnoho radosti.

Verčo já s tebou plně souhlasím a proto si myslím že je třeba tomu postižení se snažit předejít.Tak ty své dlobečky pečlivě hlídejte.A taky chápu to že když se ta vady neprojeví během těhotenství tak se plní ustavy.Tam jsou ty děti u sebe a mohou líp předejít posměškum okolí.

Verčo já s tebou plně souhlasím a proto si myslím že je třeba tomu postižení se snažit předejít.Tak ty své dlobečky pečlivě hlídejte.A taky chápu to že když se ta vady neprojeví během těhotenství tak se plní ustavy.Tam jsou ty děti u sebe a mohou líp předejít posměškum okolí.

Přesně tak,všechno ostatní jsou hlouposti a každý kdo má zdravé dítě může děkovat přírodě.Taky si ale myslím,že bolest z potratu časem pomine,nebo nebude tak velká,ale život s postiženým ditětem je horší.

anonyme, mě Tvůj příspěvek sice určen není, ale myslím, že to, jestli chápeš ženy si nepřejí vyšetření plodové vody není až zas tak podstatné. Také si myslím, že je to jen jejich svobodné rozhodnutí, podobně jako se někdo nerozhodne nebýt operován. Postižené děti v ústavech sice jsou, ale uvědom si, že ne všechna postižení jsou odhalitelné prenatální diagnostikou, a že řada postižení vzniká při porodu, nebo po něm, nebo třeba i v pozdějším věku následkem úrazu. To, že jsou tyto děti v ústavech je do jisté míry dáno i postojem celé společnosti k postiženým lidem. Co se stane v řadě případů po narození postiženého dítěte? Rozpadá se rodina, muž ženu a dítě opustí a ona zůstává na vše sama. Dostává se do izolace a do tíživé sociální situace, o psychické náročnosti péče o postiženého člověka se ani nezmiňuji. Gratuluji k zdravým dětem, jsou tím největším darem, který může člověk mít.

nepochopím lidi co nepodstoupí odběr plodovky když jim to doporučí lékař.Chápu že některé ženy nemužou otěhotnět a ejhle jsou v tom ale kdyby to dítě bylo postižené tak at si uvědomí že to dítě je chudák ale to nestačí hlavně že je těhotná!Je to podle mého názoru sobecké.Proč asi je tolik postižených dětí v ustavech.No neunesly to ty ženy.Je to bordel když už tak at si nesou následky.Mam 2 děti a je mi 28 a vždy jsem šla aspon na genetiku a kdyby se jim tam něco nezdálo tak neváhám podfstoupit odběr plodovky.

Samozdřejmě že žili do 7 měsícu ale spojeni takže měli některé orgány spojene to je jasné a pokud je oddělily tak je jasné že nemohly fungovat tak jak předtím.podle mě nějaká infekce na umrtí byla vedlejší.

pro Alfonse, Dodo a anonyma:Pozastavujete se nad tím, že proč už dávno někdo neupozornil na to, že na Slovensku nebyly děti ve správném pooperačním prostředí.Je to jednoduché. Novináři na to nepřijdou, protože nemají zdravotnické vzdělání a nenapadne je to, zdravotní sestru nikdo poslouchat nebude, ta je malý pán, a žádný lékař nebude napadat svého kolegu, protože by se mohlo stát, že za rok se mu stane to samé.Další věcí je, že opravdu nevíte, jak strašlivě jsou někteří lidé zvědaví. Věřím, že se u dětí postupně vystřídala celá nemocnice, včetně kuchařek a pradlen. Já také nejsem svatá, přiznávám, že jsem se šla jednou v noci podívat na rozlámaného slavného závodníka a jednou jsem poprosila kolegyni na porodnici, aby mi nechala pochovat děťátko jedné herečky. Ale já vím, jak se mám chovat, nikoho jsem neohrozila.Znovu opakuji, že si myslím, že ty děti měly dobré šance na přežití. Anonymovi oponuji v jeho tvrzení, že měly nevyvinuté orgány - těm dětem bylo 7 měsíců, s nevyvinutými orgány by tak dlouho nežily!

promiň, já vím, život je těžký, ale tak příště nepiš druhým, že "jsou vaše srdce ledová a jste duševní mrzáci", jenom proto, že někdo smýšlí jinak a nechce přivést na svět postižené dítě. A nezlob se na mě, ani na ty druhé, ok?

nebyl takovej,někteří se umí přetvařovat léta.Odpustila jsem mu to,že mě týral,to že nesnáší moje děti se projevilo až po narození malýho,opět přetvářka.Prostě se to vyřešilo a hotovo.Nevím,proč to řešíš ty,tobě jsem prve neodpovídala.A pokud tě to tak moc zajímá,založ jinou diskuzi,já ti to tam vysvětlím.Jo?

Nevím, proč jsi byla s takovým mužem, je to tvoje věc, ale řeknu ti tajemství, při každé souloži může vzniknout dítě. Ty jsi mu odpustila, že nesnášel tvoje už narozené děti a že nechtěl postižené tě překvapilo???? Vidím, že každý je opravdu úplně jiný.

ale my jsme dítě neplánovali,byla jsem už neplodná,byli jsme starší.Příroda si ovšem usmyslela nás vyzkoušet a tak jsem najednou otěhotněla.A rozhodně jsem se s ním nerozešla proto,že měl na něco jiný názor,měl ho na všechno jiný a dočlo to až k ps.týrání,musela jsem vyhledat pomoc,ted se navštěvujeme,ale jen jako rodiče syna.Přestala jsem ho mít ráda,nesnášel moje děti,ale odpustila jsem mu.Takže než jsem s ním lezla do postele,věděl,že už nemůžu mít děti.Nic jsem po něm nechtěla,vybrala jsem si dítě,mohl odejít už tehdy,nedržela jsem ho.Prostě to vyplynulo ze života taková situace,měla mě něco naučit a jeho taky,on opustil jednu ženu,když s ním ještě s ženatým čekala dítě,nepřiznal se ani k otcovství.Kdoví,co by čekalo mně,kdybych se mu vzepřela.Tak nereaguj,když nevíš,jak to je a v jedné větě,kterou jsem napsala to nepoznáš.Musíš prudit,je to asi tvoje zábava,tak si to užij.Mě rozhodit nemůžeš,někde už jsem psala,že je mi jedno,co si o mě kdo myslí,že jsem to ve třiceti přestala řešit.Ani se nedokážu na lidi zlobit,každej má nějakej důvod proto,aby byl takovej,jakej je.

text

K tomu niet čo dodať, len suhlasiť. Naviac to navodí to?ko ďalších myšlienok, že to zostane asi mnohým v mysli na dlhú dobu. Pekný deň, "mámo".

no po boji je každý generál, že?Neustále se tu omílá právo na život. Dobře, ale žít v bolestech, nemohoucí, je to zároveň i povinnost? Něco vám řeknu, vy kdo byste si se samozřejmostí ponechaly postižené dítě, proč si nějaké neadoptujete? Tím byste doopravdy pomohly zkvalitnit život a ne kecama tady co má nebo nemá dělat někdo jiný.Kdybych se já sama za sebe rozhodovala o tom, zda zůstat v království nebeském, nebo se narodím jako nemohoucí mrzák, tak vám řeknu, že mám zcela a naprosto jasno.

Teda nahlížím poprvé ale co jsem viděla v televizi a mluvili ještě než umřel tak že nemá šanci na přežití kvuli nevivinutým orgánum tak ta infekce se jen přidala.

tak ti tedy anonyme děkuji za uznání.Příspěvek Jany určitě stojí za zamyšlení.A je to smutný,bohužel na tom asi bude dost pravdy,když se zpětně zamyslíme nad svými zkušenostmi ze zdravotnictví,tak třeba já se ani trochu nedivím,můj otec taky umřel na infekci po operaci....operace se zdařila,pacient ale umřel na něco jinýho....