Bydlení v paneláku:(

No je vidět, že co člověk, to názor.Já jsem taky vyrostla v domku se zahradou a na byt si teď zaboha nemůžu zvyknout ani po letech. Chybí mi zahrada, jisté soukromí a možnost dělat si na svém domku a pozemku co uznám za vhodné.Navíc nevím, ale koupí bytu se člověk zadluží taky, ne? A ne zas o tolik míň než koupí domku.'

Když máme jedno, pošilháváme po druhém. V bytě je to dobré, pokud máte oba práci, děcka chodí do školy a tak nějak tam ani moc nejste. Jakmile zůstanete s manželem sami, je to někdy peklo. On nemá doma co celý den dělat. Já uklízím, vařím, a takové ty babské blbosti a on jen sedí anebo se všude motá a chtěl by, abychom někam šli spolu. Ale kam? Každý den se nedá jít na výlet nebo do divadla. Jsem městský typ a vystačím si, ale kvůli němu jsem souhlasila s domkem blízko města. On si dělá pořád něco kolem domu a mě nebrání zajet třeba do supermarketu .'

luiso, podle sebe nemůžeš soudit všechny.Manžel je z domu,s velkou zahradou a taky s velkou dřinou.To nikdo nevidí, že dům potřebuje údržbu neustále.Ano,pát let je klid a pak se to hrne jedno za druhým.Po svatbě jsme měli plány časem si koupit dům, před 20 lety stačilo cca 150-200tis.,navíc jednu dobu stát dával cca 120tis příspěvek.Ale hned po svadbě jsme získali jako bezdětní zcela nový družstevní byt,díky manželově odborné specializaci dokonce jako bezdětní 3+1! výhled do stráně,údolí,paráda.Já vyrostla na zeleném sídlišti v ostravě a panelák mám v krvi.A jsk to dopadlo?! Manželovi se v bytě zalíbilo natolik,že dnes nechce o domě ani slyšet.Roky jsme udržovali dům jeho matce,která ovdověla a oddychli jsme si, když dva roky po její smrti se nám podařilo domu zbavit.Teda domu, ona to byla rovnou zemědělská usedlost s obr.zahradou,rybníkem atd.....plánovali jsme stavbu domu v našem městě,ALE?_ ale kde! V satelitu ani omylem,dál od města taky ne. Pak se objevilo pár pozemků na příznivém místě,hned jsme jeden zamluvili a začalo kolečko zařizování, plánování a úvah.Závěr? Celé jsme to stopli.Dcera sice byla ještě cca desetiletá, ale věděli jsme,že bude studovat,a že do maloměsta se nevrátí.A co my v domě? Jednou se jí uleví,až se ho po nás zbaví. Takže jsme dál v 3+1,celý jsme ho nyní zrekonstruovali, cestujeme, dcera jde na vysokou a návrat neplánuje.Nemáme dluhy, nestrádáme a jakékoli touhy po domě nás opustili.Dcera touží po secesní vilce,ale to jsou sny mladých, realita života ji ze snu probudí... Takže já neodsuzuji ani jeden způsob bydlení.'

Sousedi jsou všude a člověk nikdy neví, kdo se přistěhuje. Taky radši bydlím ve vlastním bytě, i když je to jen panelák, bez nájmu než bych si znova půjčovala a zadlužila se na 10, 20 let barákem. A ještě s pidipozemkem a příšernými architektonickými skvosty před oknem, přesně jak se tu píše, ani náhodou! I já bydlela v domě za Prahou u rodičů několik let a ráda se do bytu vrátila. Je fakt, že oboje rodiče dům mají, můžu k nim kdy chci. Ale barák není jen zábava, je to i pěkná práce a udržovat se musí stále, takže v něm bydlení nevyjde levněji než v bytě.Bydlela jsem i v činžáku z roku 1930 se stropy 3 a 3,5 metru a myslela, že bych v paneláku nikdy nemohla žít. Dnes jsem v předělaném bývalém dvougeneračním 4+1 s dvougaráží naprosto spokojená. Sousedi - spoluvlastníci domu - jsou velmi slušní a rozumní - k dohodnutí. Takže pohoda.Luiso, nevím, jak před 80ti lety (to si fakt nepamatuju), ale dům za 200 byl ještě asi před 20ti.:-)A pokud si vezmeš solidní stavební dohled, co si bere za ušetřený milion 300 tis., tak ani nemusíš vlastníma rukama. Na tom totiž zas necháš část zdraví přesně jako před lety moje maminka.'

Jojo, satelitní městečka, to je vymoženost. Zvlášť podnikatelské baroko, pastva pro oči i duši, tam bydlet výkvět veškerého lidstva.'

Jenomže dneska bydlet v baráku - to znamená taky v papundeklovým domku v satelitním městečku (někde v Nových manažerovicíc za Prahou).To radši v paneláku...'

Lidi ja bydlela ve vile se zahradou a bazenem pres 20 let nez ho fotr prodal. Pak sme bydleli 5 let v panelaku a clovek kterej nekdy bydlel v baraku si proste nikdy nezvykne. Muziku si kazdej muze poustet jak hlasite chce,soustat muzete taky jak hlasite chcete bez obav ze rusite decka pac zdi maj trochu jinej material. A hlavne kdyz je ta zahrada tak to ma velkej vliv na dite. V lete si muze hrat, koupat se,spat v domecku. Panelakovy deti znaj jen pocitac, playstation nebo hriste za domem kde je obcas prazdno. Bohuzel kazdej v baraku bydlet nemuze. Kdyz vidim ty najmy tam se mi chce blejt. Na barak bud musite mit velkej cash nebo si vzit na 20 let hypoteku a bat se abyste neprisli o praci. Jak alespon trochu usetrit je si koupit pozemek a ten barak si postavit sam se dvemadelnikama. Je to makacka jak prase,ale clovek dobrej milion usetri nez kdyz to zada stavebni firme.Ten kdo bydli celej zivot v panelaku nevi o co v baraku prichazi,ovsem rikam nemuze zato protoze dnes nestoji dum 200 000tis jako pred 80 lety.

To jo , člověk si to maluje a představuje, že se to nestane. Je to sázka do loterie. To by musel koupit velký pozemek, aby měl klid.'

To jo , člověk si to maluje a představuje, že se to nestane. Je to sázka do loterie. To by musel koupit velký pozemek, aby měl klid.'

V rodinem domku muzes narazit taky na debilni sousedy co dejaj peklo.

Bydlím v paneláku a pod námi bydlí rodina, která každou sobotu pořádá jakési večírky a má na plné pecky puštěné domácí kino. Prakticky celou noc nespíme. Před dveřama mají špinavé boty a igelitky s odpadkama a nepomůže vůbec žádná domluva. Za byt jsme dali hrozné peníze, ale šli bychom raději do rodiného domu kdekoli.'

Vždyť se kolem sebe koukni, anonyme. Fakt máš pocit, že dnešní ženy ve 30ti jsou v pohodě, když se nemůžou rozhodnout, který ženich je ten pravý a jestli není na dítě ještě brzo? Spíš zjišťují, že muži jsou úkoprofiloví nebo se zas to dítě nedaří s kariérou to taky vždy nevychází nebo kdy je zase nejvhodnější nastartovanou kvůli dětem přerušovat. Mám pocit, že nám se řešilo líp, bylo to jednodušší (tím ovšem nechválím minulý režim - to ani náhodou!!!). Mladší lidé mají zdravější děti a s výchovou si tolik hlavu nelámou, mají k dětem blíž. Dnes mají děti ženy, které před 20ti lety byly už babičkami. Jistě má vše své výhody a nevýhody a každý to cítí jinak. Jen můj názor.:-)A jinak - taky bydlím ve velkém panelákovém bytě s dvougaráží v malém 8bytovém domě a do domu se mi moc nechce. Tohle mi skýtá výhody bydlení ve městě - kousek od metra i letiště a nákupních center, ale i klidu, zeleně a v lese jsem autem za chvilku. Nic tu nepostrádám.'

Bydlím v paneláku asi rok. Chodím pěšky bohudík jen z 3 patra, protože ve výtahu bývají psí výkaly.Jsem ráda že nebydlím výše.Tam totiž lidé vykonávají svou potřebu přímo na rohožku svého souseda.Mladí lidé bílé pleti.'

Proč by na tom měly být hůř???'

Didi, taky tak. Nevím, s kým se stýkáš, mám taky opačný názor. Dnešní 40cítky jsou vesměs v pohodě, děti mají dospělé nebo už velké a samostatné. Umí se svým životem nakládat, jsou dávno vyrovnané se svými mindráky a umí s nimi i se svými občasnými depkami už zacházet. Dovedou o svých záporech i mluvit a přiznat je. A při tom jsou ještě dost zachovalé = k světu, sportují a udržují se. Cítím se v tomhle věku velmi dobře, je bezva. Myslím, že dnešní 30, 20citky na tom budou v našem věku o poznání hůř - bráno v globálu.:-)'

Didi - trochu tomu rozumím, pracovala jsem ve firmě, kde se hodně dbalo na image a přesto, že jsme se tvářily jako kamarádky, vůbec jsme nezajímaly jedna druhou. Hlavně když nám dorůstaly děti, tak bylo prestiží, kam chodí do školy a jestli jedou na prázdniny do ciziny a kam jedeme my atd. Změnila jsem zaměstnání kolem 49.roku a jsem na volné noze . Mnohem víc si to právě teď užívám.'

Ježiži, Didi, to jsi pěkně vedle - já osobně žádnou takovou neznám, a přála bych Ti vidět mojí sexy veselou společenskou mámu (42)... Tos měla asi smůlu na lidi.'

Je to moje zkušenost, nestýkám se s celým světem,ani nemám na nic patent, takže to nemyslím univerzálně. Mluvím za sebe. Mě se to tak přihodilo.'

Bože Didi, kde žiješ, jak si na tuhle charakteristiku u žen kolem 40 let přišla. Já ve svém okolí žádnou takovou ženu neznám, většinou jsou spokojené, děti odrostlé a pracovně i po jiných stránkách na vrcholu. Proč, nebo z jakého důvodu by měly skrývat, že nejsou v pohodě a když, tak stejně jako ostatní věkové kategorie, to není přece o věku. Jakou máš jistotu, když píšeš, že tomu tak není, že by byly veselé, všechno báječné a úžasné. Ty máš nějaký patent mluvit za ostatní?'

Ženy středního věku - myslím kolem 40 se mi zdají takové sešněrované, bojí se, aby byly vždycky in, kladou důraz na to, co letí, prioritou je pro ně aktivita v zaměstnání, chtějí být atraktivní a hlavně skrývají všechno, čím by se mohly prozradit, že nejsou v pohodě. Mají mindráky, neurózu, problémy, a jediná jejich konverzace je o tom, jak je všechno báječné a úžasné, jsou přehnaně žoviální a veselě, ale doopravdy tomu tak není. Teď mám na mysli velkou skupinu žen, se kterými jsem se stýkala já. Jakmile se překulí věk 55, jste už staré, ale v tom dobrém slova smyslu, máte nadhled, nemlátí to s vámi a když víte jak, teprve teď si můžete užívat života. Mladé holky mají jiné zájmy a ty jim kamarády zajistí, o to nemám strach. To je moje zkušenost.'