Žárlivost

P.S. K té odpovědi tvého přítele ohledně věrnosti se nedá nic dodat, je podle mého, naprosto dokonalá. Hlavně pravdivá. Toho si važ!!! Co by byly sliby věrnosti až za hrob, když by nebyly pravdivý??? Upřímnost, i když bolí, by se měla cenit...

Musím říct, že ačkoliv nerada zobecňuji, musím říct, že ti naši muži se, Renčo, v mnohém podobají. Když jsem si taky kdysi dělala legraci z přítele, že se do práce oholil a navoněl (taky jen balzámem po holení, jinak se nevoní, nemá to na sobě rád), on mi říkal, že já se taky hezky oblíkám, češu, maluju a voním do práce. Musela jsem uznat, že má pravdu. Ale abych odpověděla na tvou otázku... Jsem žárlivá, jen s tím rozdílem, že přítel už jednu "bokovku" měl. Bylo to pro mě dost těžký, ale ustála jsem to. Hrozně jsem se trápila, ale snad to stálo zato. Dodnes jsme spolu a myslím, že mi za tu dobu volnosti, kterou jsem mu tehdy dala, děkuje. U něj je to o to těžší, že on nemůže mít nikdy styk s nikým neznámým - úlet. On vždycky potřebuje vztah. Pracovní, kamarádský, milenecký. V tomhle jsem zase já trochu jiná a podobám se asi spíš většině mužů - vyspat se a jít. Takže i když je mi v tuhle dobu asi věrný, nevěřím a nedoufám, že to tak bude pořád. Spíš se snažím vymyslet, jak to udělat, aby mě to, až to přijde, úplně neporazilo. Abych zase byla ta tolerantní, milá a chápající skoromanželka... A taky, abych nezačala to samé dělat taky. Tak nějak v sobě cítím, že můžu být věrná jen tehdy, pokud je mi věrný ten druhý. Jak ne, ráda to zkusím jinde. Takže... ani já nejsem svatá!

Smajlinko, on to nebyl typický žárlivecký výstup, ale já se spíš usmívala a říkala mu to.Jenže já mu to říkám hodně často a ono se to pak asi strašně zprotiví. Já to chápu. On mě na to někdy odpoví že já se taky češu a voním do práce(a je fakt,že on používá jen balzám aby moc nevoněl a já parfém abych voněla:o)) a že on musí chodit oholený. A že já jsem mu řekla, že se mě víc líbí zarostený a proto se neholí večer pro mě-tak reagoval i dnes. Jo líbí se mě víc zarostený.A balzám bez vůně mu kupovat nebudu:o) Nebo že by jo, abych se úplně uklidnila?:o)Vím, že mě nezaručí žádný chlap, že já budu ta poslední žena. Ani já mu přece toto nemůžu zaručit.Víš co mě odpověděl, když jsem se ho kdysi ptala, jestli mě bude celý život věrný?Že neví, ale chce být. Že neví co se mezi náma stane a neví jak se budu chovat, ale pokud mu budu věrná já tak k nevěře z jeho strany nedojde. Pravdivá odpověď, která mě samozřejmě urazila.Teď ji chápu.Chtěla jsem takové to slibování věrnosti až za hrob.Ale to jsou všechno jen kecy. Nevím proč nad tím vším tak vlastně přemýšlím. U nás ve vztahu jsem já ta temperamentnější, do které by každý řekl, že to bude ONA kdo bude první nevěrný.Já mám v sobě jen to, že bude chtít vyzkoušet ještě něco jiného, ale stejně nic lepšího nenajde:o)))))))))))))Ty jsi smajlinko nežárlivec?Nebo se na to jen tak s rozumem díváš?Kokrouči a ty pěkně pracuj a večer se ozvi:o) Budu se těšit na rady.

Renato, kdyby to bylo úplně všechno, tak prosím, nikdy ne výsměch. Jsem na hony vzdálen vysmívat se komukoli. A tobě chci jen říct svůj názor a pokud to k něčemu bude, bude dobře, pokud nebude, neumřeme.Reagovat na tvůj poslední příspěvek budu až večer, teď jen stíhám ti poslat to povídání.

P.S. Jak on reagoval na tvůj ranní výstup?

Renato, rozumím ti, na druhou stranu nemůžu říct, že by muži, kteří zkusili více žen, je přestali vyhledávat. Prostě to ber, že máš to štěstí být tou první (ty obvykle mají své nezastupitelné místo v řadě). Prostě se zkus smířit s faktem, že NIKDY, opakuji NIKDY, nepotkáš muže, který by ti slíbil, že jsi jeho poslední ženou. A kdyby to přesto udělal, lhal by, věř mi.

Taky bych chtěla, aby to můj přítel nevěděl, že na něho žárlím. Cítím se trapně po každém výstupu.Vím že vím, vím co mám dělat a stejně to nedělám.Dnes ráno opět výstup. Holil se a já místo abych hubu držela tak mu řeknu

P.S. Ty poslední dvě věty patří Renatě, nějak mi to splynulo dohromady.

Tady si malinko nerozumíme. To, co znám a z čeho se ještě dneska občas budím zlitý ledovým potem, jsem prožíval jako kluk, než se maminka s tím naším vládcem, rozuměj idiotem, rozvedla. A já si tím pádem užíval pubertu coby důvěrná přítelkyně a na nějaké "skotačení" nebyly nikdy ani myšlenky. Je to opravdu moc dlouhé povídání. Potom to, co píšu tady nijak nesouvisí s mým žárlením na onu přítelkyni. Skutečně ne. Když si to tak promítám zpátky, tak jsem v drtivé většině žárlil na ty chvíle, kdy jsem nemohl být s ní. Tam nebyl někdo jiný, teda byl, manžel, ale ten se nepočítá, protože ten JE a s tím jsem do toho šel.Ty máš někoho, o kom umíš říct, že je vyjímečný. A mě by bylo líto, kdybys tu svojí válku sama se sebou prohrála.

Kokrouči, od začátku mi bylo jasný, že takhle polemizovat o žárlivosti může jen ten, kdo ji zažil na vlastní kůži. Znát myšlenkové pochody, pocity, reakce, chování... Nakonec jsi sám přiznal, že jsi taky žárlil. Sice jen na jednu ženu, ale žárlil. A teď si představ, že bys s takovým úžasným člověkem neprožíval jen kradené chvíle, ale byl s ním i v běžném životě. Copak bys za čas nejen že nepřestal žárlit, ale možná bys to daleko hůř držel v sobě? Ono se to hezky povídá, že je to špatně. To víme všichni, co žárlíme. Leč... ovládat se umí málokdo.

Renato, vůbec mi nepříjde směšné, že by po profláknuté nevěře u tebe skončil. Tato reakce by mi naopak přišla vcelku normální a logická. Mohl bych se ti tu celkem slušně odkopat, ale asi to nepatří k tématu, napiš e-mail a můžeme to rozebírat do nekonečna. Můj pohled na tvůj problém, prosím

A byl jsi někdy šťastný? Nemyslíš si,že být šťastný je sem tam lepší než vědět to, že máš ještě na další a další milenky?

Koukrouči ty musíš být nadmíru tolerantní člověk,že?Jsem si přečetla co jsi psal i v

nechci být šťastný - hlídám si to. ????to je fakt, že by věci měly tak být. ale já jsem i tak šťastná, že mám co mám a jsem vděčna za tu chvíli, co mohu být na světě a prožívat ji s milovanými lidmi.lidi nežárlete, jste pak strašně protivní.

Být šťastný je nebezpečné, pád vždycky bolí více přímo úměrně s výškou. Asi ani nechci být šťastný, hlídám si to a snažím se nepropadat denním příjemnostem. Jsem spokojený, neřeším, co nemůžu vyřešit, nelámu si hlavu zbytečnostmi, denodenně se smiřuju s lidskou blbostí, ze všech svých chyb si snažím vzít ponaučení, neprudím, nepomlouvám, říkám své názory druhým do očí, starám se v první řadě sám o sebe, nezávidím, nekradu, snažím se nikomu nepřekážet a ctím názor druhého. Co znamená být šťastný ? Že mám v duši klid a mír ? Že klidně spím ? Že mi úplně normálně funguje rodina ? To snad jsou věci, které tak mají být, ne ? Já si jich velice vážím, ale odmítám proto být šťastný. Žádná z mých nevěr nebyla a nebude hledáním čehosi jiného, protože je to vždycky stejné, je to opsatelné přes kopírák. Chci jediné - vědět, že to jde, ješitně, že to umím a bezpečně vědět, že jsem "dal" něco hezkého každé z mých milenek. A vždycky a všude platí a mělo by platit, že když nejde o život, tak jde o H.... Alespoň u mě.Omlouvám se, že jsem trochu pokazil téma, takže Smajlinko, napíšeš-li e-mail, můžeme pokračovat. Předmět - smajlinka, je příliš mnoho virů.

Kokrouči, mě ale nepřipadá, že bys byl až nějak šťastný. Když jsem si přečetla všechny tvé příspěvky v tématech Nevěra a Orgasmus u žen, dala jsem si dvě a dvě dohromady. Možná, že kdybys nikdy neokusil jinou ženu než svou oficielní, ušetřil by sis spoustu trápení. Ona totiž ta nevěra není tak jednoduchá a banální, jak se zdá. A když nevíš, že ti něco chybí, vlastně ti nic nechybí... když nezkusíš jiný sex než jen ten doma, nevíš, že jiný může taky existovat...

Renato, předpokládám, že jsi ta Renataa, které jsem psal. Rád bych uvedl na pravou míru tvé tvrzení, že jsem napsal, že jste hloupé, nízké a směšné. Za prvé tě neznám a za druhé bych si to nikdy nedovolil. Hloupý, nízký a směšný je jakýkoli projev žárlivosti. Překvapuješ mě

Víš že Ti musím milý Kokrouči napsat, že skoro všechno co píšeš je pravda. Když jsem byla vdaná,tak hlavní důvod rozvodu byl ten, že si mě manžel chtěl přivázat k boudě. Když jsem byla doma na mateřské a měla 100 kilo tak byl nejspokojenější člověk na světě. Sem tam sice žárlivé výstupy, když jsme šli někam spolu a já se tam bavila líp než on. A to bylo skoro vždycky,protože jsem byla společenštější než on. Zlom nastal když jsem zhubla 40 kilo a šla do práce coby účetní. První do jedné firmy a pak jsem si jich vzala víc. Práce mezi samýma chlapama a já každý den poslouchala výčitky

Kokrouci, smekam poklonu za tuto vetu:"Ve svém vztahu chci mít, mimo jiné, volnost v rozhodnutí zůstat nebo odejít."Zarlivci, zkuste se s touto vetou ztotoznit a zaroven toto pravo priznejte svemu partnerovi.

Pro Renatuu a Simču - v podstatě jste uvedly svůj problém a současně se vám oběma povedlo na něj více méně odpovědět. Simčo, píšeš, že už s ním na kopaliště nechodíš, znamená to, že chodí sám ? No, to musíš trpět jako Hus, ne ? Renataa ví, že její představy jsou připitomělé a Simča se tomu někdy upřímně zasměje. Co chcete víc ? Vždyť vy víte, že je to hloupé, nízké, směšné a nedůstojné, co chcete víc ? Ve svém ješitném pocitu vlastnictví, kdy máte oči jen pro toho svého (opravdu máte ?) jste si samy a vědomě nasadily na oči klapky a jako důlní koně táhnete tu káru jediným, a podle vás, tím správným směrem. Z vašeho slovníku zmizelo slovo "tolerance" a pěníte při vědomí, že váš partner by mohl mít jiný názor. Ve svém vztahu chci mít, mimo jiné, volnost v rozhodnutí se zůstat nebo odejít. V žádném případě neřím toto dilema, nikdy jsem ho neřešil a doufám, že nebudu muset, ale chci mít tu možnost svobodné volby. A kdybych cítil, že jsem nějakým způsobem, vaším způsobem, NUCEN, odejdu okamžitě. I pes, kterého uvážete k boudě se bude snažit utrhnout a když se utrhne, lehne si před boudu a bude spát, klidně a spokojeně, protože ví, že není přivázaný. Neuteče. Přivazujte ho denně a pokaždé když se utrhne mu vynadejte a zbijte ho. Jednou se utrhne a uteče. Vy obě zatím děláte všechno pro to, aby váš partner jednou pochopil, že se snažíte ty klapky nasadit i jemu. Co se stane až to pochopí je ai zřejmé. Někdo to pochopí dříve a někdo později. To pozdější prozření je vždycky horší, protože už můžete mít děti, a on uteče i přes to, prostě uteče. Kašlu z vysoka na to, jak se cítí žena, když jí muž opustí, protože žárlí a dělá mu ze života peklo, ale těch dětí je mi vždycky líto. A myslím si, že je sakra dobře přemýšlet trochu dopředu a vidět dál než na špičku vlastního nosu. Máte to ve svých rukou a záleží jen na vás. A já vám držím palce.