Žárlivost

Ahoj Milane, oblíkám se sexy, nemyslím nijak vyzývavě, protože se pak dobře cítím, mám ráda ten pocit, že se ostatním chlapům aspon některým líbím. Takže to nedělám příteli naschvál aby žárlil, ale je pro mě dobrý pocit, to že když jde se mnou, pozná, že mi to sluší, když se na mě nějaký chlap podívá, to je snad normální. On taky se koukne když jde pěkná ženská, to se podívám taky, ale štve mě když by předemnou měl vyvalovat oči a ohlížet se za nějakou babou, tak jsem mu řekla at se tak chová když nejsem vedle něho. Ohledně tý žárlivosti, mě to stojí asi hodně energie to v sobě dusit, nedávám to znát, ale přítel pozná, že se prostě něco děje, ale neví proč. Nemyslím, že jsem nějak moc žárlivá, ale občas to chytne každého. Já u sebe asi vím v čem je chyba. Takže je to tím, že příteli se dost líbí mladé holky asi kolem 15-20, dost to dával znát kdysi, štvalo mě že neuměl říct i o starší ženské /třeba třicetileté/ že jí to sekne, že je kus. No a proto se asi bojím toho, že mě nechá kvůli nějaké dvacítce. No jinak mě je 24, a pomalu si připadám stará, protože prý letí jen "patnácky". Jinak musím dodat, že přítel konečně zmoudřel a takový kecy už naštěstí nemá, ono to chlapům dojde o trochu dýl, co je pro partnerský vztah důležitější. Došlo mu to ted, když mu je 27let, prostě dozrávají dýl. Mějte se Sona

Ahoj, lidi.Souhlasím s AAA Pokud má člověk nějakou představu o pratnerovi, může být tím co popsala docela zklamaný. Také tuším, že bych reagoval podle vlastní volby a očekávání okolí. Vím, že přáním ženy je, aby byla na prvním místě, jak píše Timily. Chtěl jsem se zeptat Sony, AAA a Timily. Kolik energie vás stojí to, když žárlivost v sobě utajíte? Když prostě si nedovolíte být sami sebou? Když cítíte, že žárlíte a umíte to pojmenovat, je špatné to i prožít a dát šanci svému partnerovi, aby měl šanci pochopit? Sona:Píšeš, že se oblékáš sexy z důvodu, abys vyvolala žárlivost u partnera nebo proto, že se oblékáš sexy ráda? U první otázky bych to vnímal jako že bys ráda změnila partnera a ne svůj postoj k žárlivosti.Není žárlivost jen naší myšlenkou?Tuším, kolik energie stála žárlivost mě.

Takze mily Radku, hlavne se neztrapnit!!!uzasny kredoVis me to strasne ranilo, proste vsechno ma sve meze. Spoustu veci jsem ochotna strpet, ale ne sex a erotiku s jinou. Proste ne.Byla jsem dost na dne, proste v neco veris a pak ti to nekdo vezme.Myslela jsem si, ze si to moc beru, ze je chyba ve mne, ale pak jsem si promluvila s par lidma a zjistila, ze nejen ja se na to tak divam a to mi zas trochu zvedlo sebevedomi.a mimochodem odmitnout ucast ve striptyzu se da a bez hany a pokoreni

Milý Radku, já proti striptýzu také nic nemám, ani kdyby se díval můj přítel. Ale správně jsi napsal ,když striptérka "nabídne" - tak je tu přeci možnost volby, přijmout nebo nepřijmout. Ale kdyby nepřijmul, tak nebude vypadat chlap před ostatníma jako chlapák, ale jako podpantoflák že a to se přeci nehodí.

Zenske vy jste fakt hrozne .. jste strasne sobecke.a stiptyzu bych nic nevidel,tak jste tam vubec nemely chodit,kdyz to nezvladate.A mimochodem,stripterka prijde sama a nabidne svleceni nebo rekneme tu jahodu,tak co mam delat vyplivnout ji ( resp. nerozvazovat podprsenku )pred ostatnimi abyste byly spokojene ? Nechapu vas. Me by nedelalo problem,kdyby vy jste chteli stripterovi sundat slipy :-)))) Trosku duvery do toho vztahu by nezaskodila a taky zdrave sebevedomi

Hm tady taky Sona, se vším souhlasím, s chlapama je to těžký, já to řeším tak, že když čumí partner po ženských furt, tak koukám velice okatě po chlapech, oblíkám se schválně sexy, atd.. prostě o sebe dost dbám. Všechno mu s klidem oplácejte, pokud se mě ptá proč už se hodinu maluju a strojím, tak mu s kliem řeknu, abych se líbila, i ostatním chlapům. A on ví, že se líbím, takže když provokuje, tak mu to s klidem oplatím, ono ho to brzo přejde. Zdraví Sona

Soňo, já se musím opravdu smát. Já jsem taky hezká blondýnka a myslím že partner je také na mě pyšný a také žárlím. Trochu rozdíl je v tom, že nežárlím na pornočasopisy, ani se neurazím když kouká na jiné. Tomu docela dobře předcházím. Když vidím nějakou hezkou holku, tak na ni přítele upozorním, třeba "koukej támhle Ti jde blondýnka" on se podívá a mě to nevadí, snad proto že jsem mu dala tak trochu svolení. Jinak já žárlím ne proto, že si myslím že by mě opustil, ale proto že chci být i v jeho myšlenkách ta nej na prvním místě bez vyjímky a pomyšlení, že si myslí o nějaké jiné že je hezčí nebo víc sexy atd. to mi vadí a proto ta moje žárlivost. Určitě si nemyslím že nejste sebevědomá, já jsem také sebevědomá a jsme na tom víceméně stejně. Hezky se s Vámi o tom povídá.

Diky vsem za moralni podporu, uz jsem si myslela, ze jsem v tom sama.Muj pritel si vyslouzil tak akorat uznani a zavist svych kamaradu (kluku), no a ja se smirim s tim, ze jidlo uz nikdy nespojim s erotikou.

Milá Timily, jseš stejná jako já, víš já se to žárlení odnaučuju celé dva roky, co mám přítele. Myslím, že někdy to jde,někdy ne, chtěla bych být jako moje kamarádka, která to má tzv."na háku", když čumí po holkách, tak at čumí, když dělá to a to je jí to jedno atd.. samozřejmě, žádné sprosté naschváli a zahejbání. Představ si, že já jsem asi tak nemocná, že se naštvu i na to když jedem autem, že musí čumět furt do zrcátka na všechny blondýny, když to dělá furt v kuse, tak se naštvu, a prostě jsem odměřená a nemluvím, on nechápe proč. Jinak taky žárlím na to, že si občas kupuje pornočásáky, vadí mi to spíš když si to prohlíží předemnou, ale zas jindy mě to nevadí. Prostě mám to v hlavě úplně přeházený, právě jsem si říkala, že asi navštívím snad toho psychologa nebo co, někdy už nevím co to se mnou je. Ale chci podotknout, že na dřívější kluky co jsem měla, jsem nežárlila. Podle mě žárlivost není to že chci někoho vlastnit, já to u sebe mám zdůvodněný tím, že mám strach, že mě nechá, a najde si jinou, ted řeknete, že mám malé sebevědomí, ale to taky není pravda, já ho mám až až. Jsem hezká blondýna, a mám hezkou postavu, myslím, že přítel na mě může být pyšný, ale přesto velice žárlím. Nemocná žárlivostí ale nejsem, nešpehuju, anoi nedělám hysteric.scény. Ale žárlím co s tím?

Myslím, že mým prahem citlivosti by neprošla ani účast na striptýzu ;-), docela to na aaa obdivuji.Dočetla jsem se, že žárlivost je spojená s touhou vlastnit, ale nikde jsem se nedočetla, jak dosáhnout té pravé rovnováhy. Ideální by asi bylo, kdyby ani jeden z partnerů toho druhého neprovokoval, nutné je věřit sama v sebe, ve svou jedinečnost, ale i partnerovi. Jsem na svém tažení proti žárlivosti už 2 měsíce a musím říct, že tahle diskuse a čtení knih mi pomohlo se alespoň v sobě zorientovat.Nemyslím si, že mlčení a ututlávání v sobě je ale dobrá cesta, tyhle věci se ukládají do těla a nabobtnávají v těžkých obdobích. Neodpouštěla jsem si zpočátku sarkastické poznámky, měla jsem pocit, že můj partner by měl vědět, co mě trápí. Myslím, že teď jsem na tom tak, že nevybuchuju, počkám, pozdržím, rozmyslím a v klidu nadhodím, co mi ublížilo.

Milá Soňo, vysvětlila jsi to úplně přesně jak to probíhá u mě. Taky se naštvu dusím to v sobě, nic mu ale nevytýkám, ani nedělám hysterické scény, chraň bůh. Ale jsem naštvaná a není se mnou řeč i když se snažím nebýt, tak ten kousíček ve mě zůstane a jsem taková odměřená, asi to chce pomalu se naučit nežárlit.

Milá Timily, já taky žárlím na každou blbost, ale nedovedu to prostě v sobě potlačit, samozřejmě, že mu nic nevytýkám, ale v sobě to dusím, hned se naštvu a není se mnou po zbytek dne řeč. Chtěla jsem se zeptat jestli by mě pomohla ta kyneziologie, nevím jestli jsem to dost dobře napsala. Jednou jsem si říkala, že jsem snad zralá na psychologa. Takže co dělat proti té žárlivosti?

No to bych mu dala. Myslím že nejsi vůbec přehnaně žárlivá. Já jsem taky žárlivá ale snažím se to ovládat. Zrovna včera jsem překusovala takovou asi bezvýznamnou příhodu. Byla jsem u svého přítele ještě s jeho bratrem a přítelkyní Martinou. Měli tam docela teplo, tak byl přítel bez trička. Bráchové blbnuli jak dva malí puberťáci a můj přítel si sedl na klín bráchovi. V tom Martina řekla mému příteli "jé co to tady máš? ha ha" a sáhla mu na záda, kde má malinké špíčky. Je to taková blbina, ale i tohle mi vadilo, ať si sahá na svého. Začínám zjišťovat že pěkně žárlím a vůbec se mi to nelíbí, sice se snažím nedávát to najevo, ale dusím to v sobě a přítel to vždy většinou pozná, že se se mnou něco děje. Hrozná vlastnost.

Jasně, mě by tím pěkně urazil, a ztrapnil. To se přece nedělá.

Ahoj "aaa" myslím, že jseš naštvaná oprávněně, já bych nesnesla ani to rozepínání podprsenky, jsem také žárlivá a nedávám to znát. Nejsen žádná puritánka, ale žárlím v duchu i na ty striptýzy. Vysvětli svému příteli, že když se kouká není na tom nic hrozného, ale zapojovat se do takového vystoupení není asi vhodné, a hlavně v tvojí přítomnosti. Přeju Ti abys to s nadhledem vyřešila zdraví Alena. Klidně zas napiš.

Nemyslim, ze jsem prehnane zarliva.Samozrejme, ze se mi obcas hlavou honi nejudesnejsi scenare, ale navenek to nedam znat.Jsem hysterka a vim to o sobe.Nedavno jsem totiz svemu milemu ztropila hysterickou scenu.Byli jsme na diskotece a byl tam striptyz, nic nenormalniho, az na to ze to bylo spojeno s autoerotikou. Nevadi mi (lepe receno snesu), ze se kouka, ze rozepina podprsenky... , ale kdyz ta silikonova kraska vzala jahodu otrela si ji o bradavku a pak s ni nakrmila meho pritele, zustala jsem jak oparena. Mozna jsem precitlivela, ale pro me to byla rana pod pas. Ja si proste myslim, ze erotika patri jenom mezi dva konkretni lidi, takovy maly poklad o ktery by se s nikym nemeli delit.Vyrikali jsme si to, ale doted se s tim nemuzu smirit.Jsem prehnane zarliva?

Myslím, že to tak je - když jsem si toho všimla, také jsem svého přítele zuřivě sledovala. Trošku jsem na tom zapracovalala, protože jsem se sama před sebou cítila trapně a navíc mi to kazilo náladu po zbytek týdne. Teď si toho všimnu, jen když se moje drahá polovička ani nesnaží to nějak gentlemounsky zakrýt. Hlavně o nevést žárlivé řeči ;-)

Nedávno mě přítel obdařil dost vtipnou a myslím v mém případě docela trefnou poznámkou. "Chlapi očumujou a ženský očumujou jestli chlapi očumujou". Co myslíte je to alespoň trochu pravda?

Chápu lidičky, kteří mají strach otevřeně se svým partnerem o svých pocitech nejistoty mluvit. Taky jsem se srovnávala s bývalou pratnerkou svého přítele a srovnávám se stále s ženami, kteří o něj jeví zájem. Mám pocit, že tím náš vztah není už tak čistý a že pocty žárlivosti v sobě budu nosit donekonečna. Myslím, že ani on nemá rád podvody, ale bolí mě flirt v podobě "pohledové přestřelky".Má strach o tom mluvit dokázat to nelze, zapírat ano a možná bych utržila i nějaké to zesměšňování. Je dobrý uvědomit si svou ženskost, svoji osobu, svý zázemí, hodnotu a nezraňovat sebe tím, že napadáme ostatní.

Já mám podobný "problém" jako vy Mirko. Sice nejsme manželé, ale můj přítel měl kdysi teď už bývalou přítelkyni, kterou také velmi miloval a ona ho podvedla. Určitě vím že mě velice miluje možná i víc než kdysi ji, ale stejně je to takový divný pocit. co když si říká, kdyby mě tenkrát nepodvedla mohli jsem být spolu a tak podobně. Ale nejlepší je na to nemyslet, někde jsem četla velice dobrý článek o bývalách a bývalkách. Muži nemyslí na minulost žijou pro tu svou partnerku a bojí se těch dalších co by mohli přijít po nich - jsou to dobyvatelé a oni se bojí, že tu jejich dobyje nekdo jiný. Naopak ženy se stále bojí bývalek, říkají si, co když byla lepší v tom a v tamtom, co když ji měl raději. Myslím že je to pravda. Jinak já samozřejmě taky žárlím, snad ne přehnaně. Ale všimla jsem si jedné věci kterou dělají ženy, když jdu se svým partnerem, tak kolemjdoucí kamarádky, známe, kolegyně v práci ho zdraví se širokým úsměvem nebo tak trochu laškují,jako bych tam nebyla, asi abych viděla, že oni ho taky znají a abych žárlila. Já zas tak na tyhle podněty nežárlím, protože vím že ženy (některé) tohle dělají schválně,a vím to proto, protože tohle někdy dělám i já.