Zážitky z vojny

Neříkám, že Pinochet byl...> Tím pozitivním diktátorem byl třeba lybijský Kaddáfí. I když jako každý diktátor nebyl bezchybný, přece za jeho vlády Lybie vzkvétala a lidé měli vymoženosti, o kterých se jejich sousedům mohlo jen zdát.

Pokud ovšem to bohatství nebylo podmíněno spíše velkými zásobami nově objevené ropy v druhdy relativně málo zalidněné zemi.

Další věcí též je, že za režimy nemluví jen jejich krátkodobé, ale i dlouhodobé výsledky.

Nejde jen o to, že se Pinochet dočkal, narozdíl od Kaddáfího, aspoň přirozené smrti a důstojného pohřbu. Mnohem důležitější je porovnání současného stavu Chile a Libye. Myslím, že i to mluví za sebe.

Zatímco v Chile je jak pořádek, tak i demokracie, prosperita a zahraniční kapitál, v Libyi je bordel na entou. Neví se ani pořádně, kdo tam po kom střílí a kdo koho bombarduje, jisté však je, že ústřední vláda tam neovládá ani hlavní město.

Vojenská diktatura je jedna...Kdyby Chile nemělo tak obrovské přírodní bohatství, určitě by nedošlo k odstranění Aliendeho, který jej chtěl využít ku prospěchu všeho lidu. Takto se za drancování surovin dostalo Pinochetovi bohaté vojenské pomoci od jeho největšího ochránce - USA.

Vojenská diktatura je jedna...Neříkám, že Pinochet byl nějaký blb. To rozhodně ne. Ale zásluhy, které mu připisujete, nemá. Krvavé vypořádání s opozicí začalo vadit i jeho ochráncům, protože mezinárodní tlak a veřejné mínění udělaly své. Protože většinu opozice fyzicky zlikvidoval a zbytek se zachránil emigrací, mohl si pak velkoryse dovolit referendum. Jeho případ není tou pozitivní diktaturou, kterou jsem měl na mysli. Tím pozitivním diktátorem byl třeba lybijský Kaddáfí. I když jako každý diktátor nebyl bezchybný, přece za jeho vlády Lybie vzkvétala a lidé měli vymoženosti, o kterých se jejich sousedům mohlo jen zdát.

Vy jste schizofrenní...Vojenská diktatura je jedna věc a povinná vojenská služba druhá - jedno druhé ani nevylučuje, ani neimplikuje.

Sám jste se tu vyjádřil v tom smyslu, že některé diktatury můžou být lepší než "užvaněné" demokracie - tak jsem zde zase já uvedl příklad jedné diktatury, která - navzdory své nepochybné krvavosti a brutalitě - přinesla své zemi i něco pozitivního.

Pinochet svým způsobem své zemi vnutil velmi svobodný ekonomický model s rozsáhlými formálními svobodami, a jen relativně malou státní regulací. Během své diktatury přenášel stále více politické odpovědnosti na libertariánsky smýšlející civilní technokraty.

Na konci jeho vlády již byla role armády natolik umenšena, že se roku 1988 mohlo v Chile konat referendum, jež odmítlo Pinochetův návrh na prodloužení jeho presidentského mandátu o dalších 8 let. Pinochet se tomuto referendu, v němž mimochodem dosáhl překvapivě vysoké menšinové podpory, podrobil, čímž byl plně nastartován proces přechodu k demokracii.

Pinochet nebyl pouhým brutálním řezníkem, jako mnozí jiní vojenští diktátoři, ale chytrým a značně civilizovaným stratégem, který svoje politické výzvy posuzoval v globálních, velkorysých a pragmatických souvislostech. Zatímco třeba Paraguay na příkaz diktátora Alfreda Stroessnera rozřezala svého vůdce komunistické opozice zaživa motorovou pilou, Pinochet naopak souhlasil s výměnou jím vězněného starého bolševického prndala Corvalána za Vladimíra Bukovského v americko-sovětské gesci, jelikož dobře věděl, že daný bolševik mu svými politickými schopnostmi nesahá ani po kotníky, a nemůže jej tudíž ani z Moskvy, ani odnikud jinud vážněji ohrozit.

Navzdory všemu pozitivnímu, chvalitebnému či obdivuhodnému však vstoupil i Pinochet, podobně jako jiní diktátoři, do historie jako doklad toho, že vnucovat lidem dobro násilím je přinejmenším problematické. Když už pro nic jiného, tak minimálně proto, že lidé podobné zacházení většinou náležitě neocení.

> Chile je bohaté ne...Vy jste schizofrenní osobnost. Na jedné straně Vám vadí vojenská služba a diktát autorit, na druhé straně diktátorské režimy bezmezně obdivujete a opěvujete. To mi nějak nejde dohromady. Chtěl bych Vás vidět v Chile za vlády Pinocheta. Jak byste se zachoval ? Postavil byste se proti jeho diktatuře, nebo byste mu oddaně sloužil ?

> Chile je bohaté ne...Malá oprava - puč v Chile byl samozřejmě v roce 1973.

Opět plácáte nesmysly....> Porovnejte žebříček životní úrovně v šedesátých letech a úroveň dnes. Po r. 1989 jsme zaznamenali opravdu citelný propad. Ale ne díky komunistům, ale díky nenažraným hajzlům, kteří rozkradli a zlikvidovali co se dalo.

Velmi by mě zajímalo, kam na podobné "žebříčky životní úrovně" chodíte. Česká ekonomika je dnes silnější než kdykoli v historii, a to díky porážce komunismu a integrace země do EU a jiných západních struktur.

Byli to domácí komunisté a jejich sovětští vládci, kdo tuto zemi udržovali po 40 let mimo normální civilizační vývoj, a způsobili bezprecedentní propad podílu země na světové ekonomice, který nemá nikde obdoby, snad s výjimkou dříve pojednané Argentiny.

Jinak to, že po roce 1989 neexistovaly fungující instituce, které by dokázaly zabránit obrovským privatizačním podvodům, krádežím a zpronevěrám (k nimž pochopitelně došlo a dochází i v jiných postkomunistických zemích), je nepochybně rovněž dědictvím dřívějšího komunistického antipráva, anticivilizace a antikultury.

Těžko na troskách komunistického bordelu okamžitě, jako mávnutím kouzelného proutku, postavit dokonalý systém kontroly, který by podobným podvodům, krádežím a zpronevěrám zabránil, a není též divu, že se to ani nikde jinde nepodařilo.

Pokud však i navzdory této dani za neblahé komunistické dědictví (a navzdory řadě dalších závažných problémů) dosáhla česká ekonomika za poslední čtvrtstoletí tak solidních výsledků, jaké jsou v Česku vidět prakticky na každém kroku, je to jen dalším důkazem životaschopnosti kapitalismu a podřadnosti jeho alternativ.

Nejste náhodou agent CIA ?...> Chile je bohaté ne díky Pinochetovi, ale díky svému nerostnému bohatství, které úspěšně rabují firmy USA. Otázkou zůstává, na jaké úrovni by bylo, kdyby tam zůstal u moci legálně zvolený president, svržený krvavým vojenským pučem. To už se bohužel nedovíme.

Nerostné, či obecně přírodní bohatství, s výjimkou extrémních případů (maličkých zemí sedících na absolutním ternu, jako je Nauru či Kuvajt), není nikdy zárukou dlouhodobé prosperity. Spíše naopak - co lidem bezpracně či snadno spadne do klína, to obyčejně podlamuje jejich morálku a disciplinu, a v konečném důsledku je dlouhodobě naopak ochudí (jako tomu bylo či je v případě Španělska po conquistě, dnešní Venezuely po ropné bonanze, i současného stagnujícího Ruska, jednostranně závislého rovněž na produkci fosilních paliv).

Pokud jde o to, co by se stalo v Chile nebýt vojenského převratu roku 1972, jistým vodítkem by mohla být například sousední Argentina.

I ta se těší obrovskému přírodnímu bohatství, a v první polovině minulého století to byla země zaslíbená, do které se stěhovalo mnoho lidí z Evropy i jiných končin světa s nadějí na lepší život. Pak ale přišel perónismus, a v následujících dekádách relativní podíl Argentiny na světové ekonomice upadl tak dramaticky jako u žádné jiné země na světě, s výjimkou Československa, a v rámci něj zejména českých zemí. Na osudu Argentiny pak už nic nezměnily ani pozdější vojenské diktatury, ani další populistické režimy, a Argentina je i nadále zrezivělým smetištěm své dřívější slávy prosperity.

Lze proto předpokládat, že Chile - se svým znárodňováním měděných dolů a podobnými zhovadilostmi za Allendeho vlády - by dopadlo nějak podobně jako Argentina za Peróna a Evity. A pokud je dnes Chile nejbohatší zemí Jižní Ameriky, je to jen díky Pinochetovi, CIA, americkým investicím a Friedmanovým ekonomům, kteří tam za Pinochetovy vlády uskutečnili radikální ekonomické reformy.

jestliže se někdo sesype,...> jestliže se někdo sesype, když na něj někdo zvedne hlas, je posera. Slaboch. To nezamluvíš.

Naprosto souhlasím. Já se však nesesypal, ale zůstala mi nenávist, a z toho, co si ke mně ten důstojník dovolil, mám stále pocity velkého odporu, který jsem v úvodním příspěvku obrazně přirovnal k fyzické nevolnosti. Slaboch bych byl, kdybych tomu důstojníkovi odpustil, na celý incident dávno zapomněl, a neměl dostatek cílevědomosti a důslednosti daný incident zde podrobně popisovat a rozebírat.

Slaboch bych rovněž byl, kdybych si odmítl přiznat, že mě daný incident ponížil, a tím i traumatizoval.

Traumat všichni každodenně prožíváme celou řadu, avšak lidé omezení a zbabělí si odmítají přiznat jejich traumatický charakter, nerozebírají je a nevyvozují z nich důsledky.

> Co jiného můžeš...Opět plácáte nesmysly. Porovnejte žebříček životní úrovně v šedesátých letech a úroveň dnes. Po r. 1989 jsme zaznamenali opravdu citelný propad. Ale ne díky komunistům, ale díky nenažraným hajzlům, kteří rozkradli a zlikvidovali co se dalo.

> Tak jestli uznáváte...Nejste náhodou agent CIA ? Že jí tak fandíte ? Chile je bohaté ne díky Pinochetovi, ale díky svému nerostnému bohatství, které úspěšně rabují firmy USA. Otázkou zůstává, na jaké úrovni by bylo, kdyby tam zůstal u moci legálně zvolený president, svržený krvavým vojenským pučem. To už se bohužel nedovíme. Jak mi vysvětlíte, že Kuba má vyšší životní úroveň, než ostatní latinoamerické státy v oblasti, kde je demokracie ?

> Co jiného můžeš...Máš recht.

Já jsem si podobnou výchovou prošel, kritickej vodstup jsem si k ní vypěstoval, už je dávno zralej a určitě nikdy neshnije.

Já jsem ten, kerej tady nedávno psal, že vojna je čůrákovina, a nepochopim, jak muže neska po deseti letech zas někdo uvažovat vo tom, že by se zase zavedla.

Co jiného můžeš napsat,...> Co jiného můžeš napsat, slabochu.

Ta psycholožka má v mnohém pravdu. Česká výchova připravuje chlapce na život v podřízenosti, nesamostatnosti, závislosti na rodičích i partajnických aparátnících či státních byrokratech, a základní vojenská služba do tohoto výchovného rámce druhdy velmi dobře zapadala.

Dříve možná byla takováto výchova odpovídající národní adaptací na dávný katolický a habsbursko-despotický útlak, a zejména pak na nacistickou a sovětskou hegemonii a komunistickou vládu v minulém století. Dnes je však takovýto způsob výchovy k ničemu, a výrazně se podepisuje na ekonomickém i kulturním zaostávání Česka za většinou jiných zemí EU.

Kdo však podobnou výchovou prošel, a dosud si k ní nevypěstoval kritický odstup, ten může jiné, kteří si takovýto odstup vypěstovali, pokřiveně vnímat třeba i jako slabochy.

A bude se je marně a opakovaně snažit shazovat dokonce i tehdy, když je to naprosto mimo mísu - když se hovoří o obecných problémech, a nikoli o síle osobnosti jednotlivých diskutérů.

Tak jestli uznáváte...> Tak jestli uznáváte Pinocheta, svědčí to za vše. Doporučuji změnu lékaře, nebo mnedikace. A myslím to zcela vážně. Vy jste opravdu šílenec.

Velmi vtipné. To, že ani o Chile nic nevíte, mě ale naprosto nepřekvapuje. Nicméně to, že si tu dovolujete označovat za nenormálního člověka, který dokáže ocenit latinsko-amerického generála, jenž s podporou CIA zakroutil krkem prosovětské verbeži ve své zemi, udělal vzorný pořádek v národním ekonomice, následně předal moc civilistům a dosáhl toho, že je Chile dodnes nejen nejbohatší, ale i nejspořádanější demokratickou zemí celého latinsko-amerického regionu, to nesvědčí pouze o vaší ignoranci, ale i o vašich vlastních, nikoli mých, mentálních problémech.

Vy se nechte psychiatricky vyšetřit a poctivě polykejte prášky, které vám předepíšou.

Tak jestli uznáváte...Oprava - medikace. Ale co nejdříve, vážně.

hm, abychom neměli ty...No, jak tak koukám co se děje ve světě, nerad bych to zažil podruhé (a naposled). Řekl bych, že nejste daleko od pravdy. A není to jen plané sýčkování.

> Pro spoustu lidí je...Tak jestli uznáváte Pinocheta, svědčí to za vše. Doporučuji změnu lékaře, nebo mnedikace. A myslím to zcela vážně. Vy jste opravdu šílenec.

To je naprosto dokonalá...Svatá pravda.

Davide, ty jsi ale opravdu...To je naprosto dokonalá snůška blábolů. Nejseš ty bývalá suei, ta taky kromě toho, že nenáviděla muže jim navíc vůbec nerozuměla.
Vojny se báli všichni a nejvíc šikany a buzerace.

Davide, ty jsi ale opravdu sveřepý beran a tvrdolín. Cožpak nechápeš, že pro většinu českých mužů byla vojna prodloužením jejich dětství? Našinci přece mají strach ze svobody a bojí se okamžiku, kdy budou sami za sebe odpovědní, a budou se muset o sobě, svých nejbližších, své domácnosti samostatně rozhodovat. Na vojně měli tu výhodu, že jim všechno organizovali lampasáci, a první rok ještě i mazáci. To komandování, peskování, buzerování mnozí ve skrytu duše ve skutečnosti milovali - ještě i v rané dospělosti mohli vychutnat podřízenost, kterou důvěrně znali ze svých rodin a škol. Když takovým lidem řekneš, že se ti nelíbil nějaký důstojnický pojeb, budou ti nadávat, vyhrožovat ti smrtí a označovat tě za slabocha. Uspokojíš je jenom tehdy, když jim velmi opatrně a velmi implicitně lživě naznačíš, že tě ten pojeb dovedl téměř k orgasmu.