Strach z pouta

Děti s pevnou vazbou jsou ty, které kontinuálně prožívaly své blízké osoby jako spolehlivé, vždy blízké a citlivé. Když tyto děti vyrostou, nemají ani jako dospělí potíže říci své jasné ?ano? partnerovi, kterého milují, a přijmout, že i on má touhu po závaznosti.

Děti s nejistou vazbou to mají jinak. Buď od svých raných blízkých osob zažily příliš malou vazbu, nebo prožívaly zvraty od mnohdy přepjaté vazby k náhlému odmítání. Vycházejí do života s obrovskou touhou po skutečném hlubokém vztahu, ale také s velikým strachem. Jejich pohled je stále obrácen zpět do dětství. Tam dosud hledají to, čeho se jim nedostalo. Tito dospělí nejsou skutečně svobodní, nejsou ?volní?, aby mohli mít partnera. A když jim partner vyjde vstříc se stejně intenzivní potřebou vazby, zmocní se jich strach, že zažijí stejné zklamání jako tenkrát v dětství. A tak se zmítají mezi touhou po vazbě a strachem z ní.

Když nechají svůj partnerský vztah ve stavu ?nedefinovanosti?, do jisté míry to jejich problematickou situaci upokojí. Je to dokonce cosi jako řešení: mají kontinuální vztah, ale vyhýbají se závaznosti. Jistěže to není skutečné řešení. Potřeba skutečně pevné vazby, pevného pouta z jejich duše nevyprchala a čeká na své uspokojení. Tím, že se nerozhodnou, navíc často tak hluboce zklamou svého partnera, který by krok k závaznosti rád učinil, že se vztah může velice brzy dostat do ohrožení zánikem.

Jestliže pár cítí, že toto vkročení do závaznosti provést nedokáže, je namístě se ptát: Nevězí hluboko v duši jednoho nebo obou partnerů strach z vazby, protože možná byli ?dětmi s nejistou vazbou? a ve své duši jimi zůstali? Potom by bylo dobré, aby společně nebo každý sám hledali v psychoterapii cestu k uzdravení. Jinak budou jejich vztahy v dospělosti i nadále ztroskotávat na jejich složitých zkušenostech. Uhýbání před vazbou a závazností však může mít také jinou příčinu.

Zdroj: Hans Jellouschek - Desatero trvalé lásky, nakladatelství Portál