Paruréza: stydlivý měchýř

Psychologický konflikt, který vytváří tato konkrétní forma sociální fobie, je vyjádřen skrze fyzický symptom nebýt schopen se vymočit vždy, když si postižená osoba přeje. Na rozdíl od urologických problémů (například zánět prostaty), které blokují proud moči, paruréza je psychická porucha, projevující se právě při močení.

„Vždy, když se snažím použít veřejné toalety, nemohu se vymočit! Nezáleží na tom, jak nutě potřebuji jít. Mohu močit jen když jsem doma sám, ale v případě, že jdu sportovat, jsem na návštěvě, nebo když je návštěva u mě doma, nejsem schopný potřebu vykonat. S tímto velice nepříjemným problémem nemohu nic dělat a výrazně zasahuje do mého života!“ Toto je několik výpovědí lidí, kteří mají osobní zkušenosti se syndromem stydlivého měchýře.

Každý člověk trpící touto sociální fóbií může mít jiné zkušenosti, avšak určité obecné znaky bývají u všech stejné:

- Paruréza se projevuje zejména při využívání veřejných toalet, ale může se projevit i při návštěvě WC u přátel nebo příbuzných nebo dokonce doma, když je přítomna návštěva nebo když rodinný příslušník čeká na osobu takto postiženou. Často je pro paruretika jediným bezpečným místem, kde je schopen se v klidu vymočit, toaleta u něho doma.

- Závažnost postižení parurézou se pohybuje od mírného stupně, kdy postižená osoba může močit na veřejných toaletách jen za určitých podmínek, až po závažný stupeň, kdy postižená osoba je schopna se vyprázdnit pouze když je sama doma. Člověk který musel dříve i nyní čekat určitou dobu před zahájením močení, ještě není paruretik. Paruréza je dlouhodobý jev charakteristický nepřiměřenou váhavostí nebo nemožností se vymočit.

- Většina paruretiků popisuje potřebu určité úrovně osobní pohody, aby byli schopni se vymočit - nehledě na to, zda na veřejných toaletách nebo doma. U mnohých se různí negativní faktory, znemožnující vykonat potřebu: hluk, zápach, nedostatek očividného soukromí nebo hovořící lidé na toaletách.

Lidé trpící parurézou, která podstatným způsobem zasahuje do jejich pracovních i běžných činností (jako cestování, návštěvy u přátel, chození do společnosti...), jsou postiženi sociální fobií, jejíž symptomy nelze jednoznačně zobecnit. Léčba se bude lišit u každého jednotlivce v závislosti na konkrétních okolnostech. Zatím žádná jednotná léčba se neukázala jako efektivní u všech pacientů a je často vyžadován individuální a multi-disciplinární přístup (léčba poskytovaná psychologem reps. psychiatrem a urologem). Cílem je umožnit postiženému močit bez strachu v přítomnosti jiných lidí a vést normální život.

Jedním z prvních kroků v procesu uzdravení je změna myšlení postižené osoby, aby dále nepovažovala močení na veřejnosti jako nějaký problém. Je to nezbytná funkce těla, kterou potřebují vykonávat všichni, a není zde žádný důvod k obavě ze způsobu, jakým tuto potřebu provedeme. Není zde žádná podmínka resp. požadavek, že by to mělo být dostatečně rychlé, dostatečně hlasité nebo zcela „perfektní“.

Dále uvádíme možnosti, které se dají k léčbě parurézy využít:

- Medikamentózní léčba

V některých případech je nutné podávání léků, obzvláště při depresích nebo v případě výskytu vážných úzkostných stavů. Léčba probíhá pod dohledem lékaře - psychiatra a používá se v kombinaci s KB terapí nebo jako podpora skupinové práce. Preferovanou kategorií léků předepisovaných pro sociální úzkosti jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Jsou poměrně účinné s nejmenším počtem rizik.

Další skupinou inhibitorů jsou monoaminooxidázy (MAO inhibitory). U sociálních úzkostí mají vysokou účinnost ale nesou sebou větší rizika a poměrně přísná dietní omezení. Existují i další druhy antidepresiv, které mohou být prospěšné. Volba záleží především na lékaři a na vaší snášenlivosti léku.

Je možné použít také sedativa, která mají ovšem rizika vzniku závisloti.

Zmiňované léky mohou u některých jedinců znamenat rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Postižení se dokáží lépe vyrovnat s úzkostnými stavy a obecně snížení úzkosti se může přenést i na jiné situace a pohodu člověka.

Rizika a nevýhody:

- Lék sám o sobě není efektivní, je třeba kombinovat s KBT a nebo zapojením se do podpůrných skupin

- Lék vám nemusí vyhovovat a je třeba ho vyměnit za jiný

- Vedlejší účinky, zvláště pak vedlejší sexuální účinky, příbírání na váze, sucho v ústech, problémy s trávením, zvýšený sklon k sebevraždě

- Genetické rozdíly jedinců - u některých lidí nemusí SSRI účinkovat

- Náklady, jelikož se jedná o dlouhodobé užívání

Každý by si měl tedy uvědomit prospěšnost a rizika léků a měl by úzce spolupracovat s důvěryhodným lékařem! Nezapomeňte, že psycholog léky předepisovat nemůže.

Pro usnadnění močení z hlediska urologického je možné podávat například alfablokátory a bethanechol.

- Psychologická léčba

Jako efektivní řešení k redukci symptomu parurézy doporučují psychologové kognitivně-behavioralní (KB) terapii. K tomuto závěru došli na základě studie řady individuálních případů. Výsledky léčby KB terapií se projevují ve zkrácení doby začátku močení, vyšším průtoku moči a zmírnění nepříjemného úzkostného pocitu při močení. Takováto zlepšení lze pozorovat zhruba po 6 měsících od započetí KB terapie. Léky obsahující Bethanechol chloride podněcují močení stažením svalstva močového měchýře a jsou podávány, aby zefektivnily výsledky KB terapie při léčbě.

- Podpůrné skupiny

Pravidelná účast na srazech s lidmi, kteří trpí parurézou a praktikují stupňované expozice, přínáší zlepšení celkového stavu. Skupiny poskytují podporu, povzbuzení a diskuzi o osobních zkušenostech a myšlenkách během zotavovacího procesu. Pomáhají při řešení překážek a dalších problémů, které se mohou objevit. Podpůrná skupina je také hodnotný doplněk pro lidi beroucí léky nebo podstupující KB terapii, jelikož se vše odehrává mimo ordinaci lékaře v reálných podmínkách. Slouží jako cesta pro zvýšení intenzity postupných expozic.

Ovšem tyto skupiny nenahrazují odbornou pomoc zabývající se dalšími psychickými problémy, které v některých případech doprovází parurézu.

V České republice funguje podpůrná skupina v Brně pod vedením autora těchto stránek, nově zniká skupina v Praze.

- Katetrizace močového měchýře

Pacienty s velkým stupněm postižení parurézou je třeba naučit zasunout katetr do močové trubice, aby si mohli mechanickou cestu vyprázdnit močový měchýř. Nejedná se však o léčbu, ale o prostředek, který slouží k tomu, aby mohl člověk vést normální život. Poučení o této technice provádí urolog.

- Alternativní způsob léčby

Jen velmi málo lidí má prospěch z alternativního způsobu léčby, jako je hypnóza, meditace, bylinné přípravky (Kava...), akupunktura a podobně. Stydlivýměchýř tyto metody nedoporučuje.

Byly zde zmíněny tři přístupy, které mohou být pro zvýšení úspěchu kombinovány. Rozhodnutí jaký způsob zvolit, záleží na individuální situaci. Proto je nejlepší konzultovat léčbu s odborníkem (najít odborníka v ČR je bohužel nyní velmi obtížné). V různých fázích léčby lze kombinovat různé metody. Léky mohou být například vhodné v počáteční fázi, kdy může být úzkost vysoká a není pod kontrolou postiženého. Avšak jakmile člověk udělá pokrok, podpůrná skupina bývá lepší volbou, protože v důsledku snižuje závislost na léku a zvyšuje důraz na změnu myšlení prostřednictvím procesu expozic a pomoci ostatních.

Co lze očekávat od léčby? Určitým uklidněním pro paruretiky může být fakt, že když bude prováněna důkladná a efektivní léčba, většina postižených může očekávat podstatné zlepšení symptomu. Ačkoliv se tato porucha může občas znovu vyskytnout, pacienti, kteří jsou řádně poučeni a přijmou příslušná opatření, se toho nemusejí obávat a získají opět nad vším kontrolu. KB terapie se jeví být v 80 až 90 % všech případů efektivní a s podporou medikamentózní terapie se obvykle daří držet celý problém pod kontrolou.

Zdroj: www.stydlivymechyr.cz