Jak reagovat na pacienta s bipolární poruchou

Jak reagovat při manické fázi

1. Hlavní je naučit se co nejdříve rozpoznat znaky ohlašující návrat nemoci. Nemocný je někdy skrývá. 2. Cílem je „zklidnit hru“, vyhýbat se konfliktům, udržovat kontakt a zabránit zvyšování excitace.

3. Velkou chybou bývá považovat všechny emoce nebo vnější projevy chování za známky návratu nemoci. Nemocný má právo se smát nebo se zlobit - to ještě neznamená, že se začíná dostávat do mánie.

4. Snažte se nemocného přesvědčit, aby šel ke svému lékaři nebo mu alespoň zavolal; jedná se o velmi delikátní, ale v každém případě podstatnou záležitost.

5. Zachovejte klid. Nemocný se v manické fázi „naladí“ na obecnou atmosféru a okamžitě na ni přehnaně reaguje. Během hovoru s rozrušeným člověkem se rozčílí ještě víc.

6. Nemocnému neodporujte, otevřeně ho nekritizujte a snažte se vyhýbat   výrazům, které ho rozzlobí - snadno vybuchne vzteky.

7. Omezte vnější podněty. Člověk v mánii má tendenci reagovat na všechny vnější podněty. Prochází stavem nadměrné citlivosti: má rozjitřené všechny smysly a zvýšeně citlivé vnímání (vizuální, chuťové, sluchové, čichové i hmatové).

8. Nemocný potřebuje klid. Je třeba omezit návštěvy kamarádů a kolegů. Vyhýbejte se hluku, omezte poslouchání hudby, dlouhé večírky, nekonečné diskuse, vyčerpávající sportovní aktivity, snažte se zamezit neúměrnému sledování televize. Konkrétní limity jsou samozřejmě individuální. Všechny povzbuzující prostředky (coca-cola, cola light nebo zero, káva, čaj, alkohol...) jsou zakázány.

9. Svou snahu o upokojení a navození klidu si nechte pro sebe. Nemocný by pochopitelně špatně prožíval, že ho „dirigujete“ a zacházíte s ním jako s dítětem.

10. Snažte se kontrolovat jeho rozhodnutí. Máte oprávněné důvody se domnívat, že budou nepřizpůsobená situaci, přehnaná a nepodložená...

11. Důležitá rozhodnutí nechte na pozdější dobu i vy - vaše účast na pacientově návratu do nemoci vám bere odvahu. Počkejte, až v rodině zase zavládne pohoda a vy si o svém rozhodnutí budete moci s dotyčným pohovořit.

12. Snažte se odolávat jeho charizmatu. Osoby v manické fázi dokážou být velmi přesvědčivé a navíc jsou mistry ve hře a manipulaci, protože dokážou vyvinout velké úsilí na ovlivňování druhých.

13. Přijměte ochranná opatření a schovejte jeho klíčky od auta, bankovní karty... Lékař může požádat soud o ochranu majetku, pokud to bude nutné.

14. Ujistěte se, že nemocný bere správně léky, aniž se chováte jako zdravotní sestra. Pokud si přesto všimnete, že léčbu přerušil, a pokud se projeví i další znaky návratu nemoci, je nezbytná návštěva lékaře a nová medicínská opatření.

15. Během období zklidnění (remise) si se souhlasem pacienta vypracujte plán akcí. Jeho vznik usnadní alianci mezi pacientem, jeho partnerem a lékařem.

Jak reagovat ve fázi deprese

Je zbytečné říkat:

1. „Zítra to bude lepší. Není to nic vážného, to přejde. Je to jenom chvilkový smutek!“ Není to pravda a vyvoláte tím pocit viny. Deprese je patologický a ochromující stav. Na druhou stranu je důležité dát pacientovi na srozuměnou, že deprese je dočasná záležitost a že se uzdraví.

2. „Jdi ven, to ti udělá dobře! Musíš se vzchopit a hned ti bude lépe.“ Taková slova jen podtrhují pocit selhání vyvolaný neschopností depresivního pacienta udržovat vztahy s lidmi kolem sebe. Pokud poslechne vaši radu, bude pravděpodobně vystaven novému selhání, a tím se v něm pouze posílí pocit neschopnosti...  

3. „Nemáš k depresi žádný důvod.“ Sdělení stejně absurdní jako říci holohlavému člověku: „Proč jsi holohlavý? Nemáš k tomu žádný důvod.“ Je také bezpředmětné říkat pacientovi, že jiní lidé mají „skutečné důvody“ k tomu, aby jim bylo zle. To na problému nic nezmění a jen to posílí pacientovy pocity viny.

4. „Vůbec se nesnažíš.“ Deprese se snahou vůbec nesouvisí - naopak vůli člověka zcela ochromí. Pacient je skálopevně přesvědčen, že je neschopný a bezcharakterní, a vůbec nebere na vědomí, že za to může deprese!

5. „Ty si v té depresi libuješ.“ Stačí jen trochu proniknout do pocitů pacienta, abychom zjistili, že v depresi si nelibuje nikdo. Deprese je obrovské utrpení.

6. „Jestli se nezačneš snažit, odejdu.“ Citové vydírání nemá na pacienta s depresí žádný účinek, pouze u něj vyvolá pocit viny nebo posílí jeho pocit osamocenosti.

7. „Musíš se snažit, a všechno se pak zlepší“ je stejné jako říci ochrnutému člověku „Vstaň a choď“. Všechny běžné činnosti jsou omezeny stavem abulie (chorobné nerozhodnosti).

Doporučuje se udržovat komunikaci v pozitivní rovině, povzbuzovat, chovat se laskavě a empaticky:

1. „Je to otázka času, uzdravíš se jako už tolikrát předtím, jakmile zaberou léky. Ale bude to nějakou chvíli trvat.“

2. „Žij podle svého rytmu. Je zbytečné se vyčerpávat. Nejdůležitější je, abys zase nabrat síly. Nemá smysl se přepínat, vystavovat se riziku zbytečné únavy, necítil by ses pak dobře - nebyl bys v pohodě.“

3. „Nemůžeš za to. Nerozhodl ses, že budeš mít depresi. Nezapomínej, že je to nemoc, která má mnoho příčin nezávislých na tvé vůli.“

4. „Pořád ti opakuji, že deprese je mnohem silnější než vůle. Uvidíš, že zase najdeš vůli jednat, a že v sobě znovu objevíš touhy a přání.“

5. „Uvědomujeme si, že trpíš. Máš hodně odvahy k boji s depresí. Víme, že si v tom tajně nelibuješ.“

6. „Všichni jsme s tebou. Víš, že s námi můžeš počítat. Můžeš nám důvěřovat. Chápeme tě.“

7. „Nemá smysl tě z něčeho vinit. Nemůžeš za to. Postupně to bude pořád lepší. Šetři se a moc si to nepřipouštěj.“

Několik rad pro přístup k nemocnému

1. Laskavost ještě nikomu neublížila a už vůbec ne tomu, kdo trpí a potřebuje laskavý přístup více než kdo jiný. Měli byste působit rozvážně, uklidňujícím a laskavým dojmem, povzbuzovat.

2. Nedávejte najevo netrpělivost a zároveň neustupujte od svých záměrů. Je také třeba vzít v úvahu problémy depresivního pacienta s reagováním a myšlením, jeho únavu, chybějící zájem a touhu.

3. Pacient v depresi nebo mánii může být agresivní nebo podrážděný. Nedoporučuje se reagovat stejným způsobem.

4. Dávejte najevo empatii, soucit a pochopení. Vyhněte se jakémukoli hodnocení.

5. Pomozte pacientovi (pokud to jeho stav dovolí) relativizovat, získat si odstup od toho, co považuje za svůj neúspěch.

6. Nezapomínejme, že pacient v depresi si uchovává v paměti jen to negativní. Pokuste se ho tedy přesvědčit, aby vnímal i pozitiva.

7. Pomáhejte mu rozlišovat důležitá a nedůležitá rozhodnutí. Pacient není ve stavu, kdy dokáže správně zhodnotit situaci.

8. Vaše pomoc a přítomnost není totéž co léčba. Pokud budete přehánět svou péči tak, že bude bránit pacientovi v jednání, potlačíte jeho uzdravování.

9. Naučte se stanovit limity, které ještě tolerujete.

10. Když rodina žije klidně, průběh nemoci je lepší.

Několik rad pro vás blízké

1. Nezapomínejte myslet na sebe.

2. Deprese je nemoc, kterou vyvolává celý komplex příčin. Za depresivní nebo manický stav pacienta nejste zodpovědní.

3. Nechte si pomoci, pokud máte dojem, že už nemůžete vzniklou situaci dál snášet.

4. Neztrácejte naději. Deprese je nemoc, kterou lze léčit. Těžké případy mohou vyžadovat více názorů. V současné době existuje mnoho velmi účinných metod léčby.

5. Nebojte se požádat lékaře, aby vám popsal stav nemocného, pochopitelně s pacientovým souhlasem.

6. Zařiďte si přestávky na regeneraci. Žít s pacientem s bipolární poruchou je opravdu velmi náročné.

7. Nevěšte hlavu - vždycky existuje nějaké řešení.

8. Jednejte podle svého zdravého rozumu.

9. Nenechte se ovlivnit svými momentálními pocity. Fyzická přitažlivost pacienta a váš obdiv k němu jsou sice narušeny, není to však nevratný proces.

10. V boji s nemocí nemusíte zůstat sami. Izolace vede ke zranitelnosti. Je-li to potřeba, můžete požádat o zařazení do skupinových sezení. Vyhledejte informace o pomoci na internetu, obraťte se o pomoc například na Sdružení pacientů s bipolární afektivní poruchou a jejich rodinných příslušníků. Setkání s dalšími rodinami vám pomůže lépe porozumět nemoci a přijmout ji.

11. Zůstaňte ve svých očekáváních realističtí.

12. Neupouštějte od svých aktivit, vztahů ani koníčků. Odříkáním a sebeobětováním byste se jen oslabili. Život jde dál.

13. Nezapomínejte, že vaším utrpením se pacientovo utrpení nezmenší - právě naopak.

Ukázka z knihy Bipolární porucha (Portál 2010)