Reklama

Tiky v obličeji

Nada (Ne, 4. 2. 2007 - 22:02)

Marto, když měl můj Petřík 6 roků
užíval na to čínský lék. Název už
nevím, ale číslo nebo kód na té
krabičce byl 066. Jó. a pomohlo mu to.
Snad to někde najdeš a pomůže to i jemu
Naďa'

Jakub Berkovský (Ne, 4. 2. 2007 - 19:02)

http://industry.biomed.cas.cz/ales/tourette/zakl_info.htm

Jakub Berkovský (Ne, 4. 2. 2007 - 19:02)

http://industry.biomed.cas.cz/ales/tourette/zakl_info.htm

Lady (Po, 29. 8. 2005 - 23:08)

Na občasné "tikání" očního víčka doporučuji Pangamin.'

Ne-mravní hlídk (Po, 29. 8. 2005 - 16:08)

Zadejte do vyhledavače: Tikové poruchy (Tourettův syndrom)'

Marta (Po, 29. 8. 2005 - 11:08)

Chtěla bych se zeptat, jestli máte někdo zkušenost s tiky u dětí? Mrkání, posmrkování, ksichtíky, hmkání apod.'

Zkopaný (Ne, 21. 8. 2005 - 08:08)

Dnes večer mě neznámí telepate zkopali doposud nejvíc od té doby co mě začali napadat!!! Nakonec jsem se zachránil útěkem do vany, horká koupel, pěna snorchl a hodina pod vodou až přestali kopat. Na pedikúru nebyl čas protože hned úkryt pod stolem a pomazal jsem se dvojnásobek vrstvou olejem EXTRA VIRGIN což v noci pomáhá. Zabrousit smirklem číslo 2 nahladko. Sestra se od pitvy už dlouho neozvala doufám ze je v pořádku reakce žádna sousedé zde v novém luxusním bytě Praha Bohnice mnohem lepší než v Olomouci. Ukradli bambusovou rohožku a výměna za slaměnou což ví každý alespoň já určitě ze hodnota je jiná ale jinak klid pouze uveznei ve výtahu již 4 krať. Lana vydržela a !!!dekuji!!! tímto vrchnímu hasicí panu Marakovi za záchranu sabotáž sam v protokolu nevyloučil!!! a také dvakrát sirka v zámku. Výlet autobusovým autokarem řidic se snažil nabourat do Poděbradského města lázni výborná voda ale slyšel jsem nenávistivé poznámky mnoha lidi když mě míjeli NEDŮVODNĚ!!! a nakonec klid cukrová vata v uších pomohla bez zástřelu. Lázeň byla blahá moc ale teplá chtěli mě držet pod vodou, přivolaný doktor stížnost neuznal ale odvolám se na městském úřade či policii. Jím mnohem zdravěji už ne chobotnicky dostal jsem zásilkou ze zamoří Japonsko od přítele z internetu slonové hůlky červené a černé s jemným vyrýváním krásná práce nicméně v laciných restauracích mi nedovolí jimi jisti! Opakované stížnosti nepomáhají i v těch nejlepších podnicích kde chci stravu vegetariánskou bez chobotnicek, zase cukaní a rána do zátylku a přivolaná policie nepomáhá minule mi chtěli zabrat hůlky nedal jsem je až se jedna zlomila!Všechno je modré svět se mění před očima je stále tmavší nevím proč baterka do očí nepomáhá. P.S. Prosím všechny kteří se mnou Zkopaným sympatizují, aby tuto zprávu siřili síti!!!'

rara (Ne, 21. 8. 2005 - 07:08)

ahoj holky, myslím ze o ticích v obličeji teda aspoň v pravém očním koutku pravého oka by vám něco mohl říct Zkopaný'

David (Ne, 21. 8. 2005 - 02:08)

Můžu potvrdit, že ta změna prostředí opravdu pomáhá. Už od dětství se mí rodiče neustále hádali. Jejich spory jsem se naučil neprožívat a brzy mě začaly připadat naprosto přirozené. Rozhodně nemůžu říci, že bych jejich hádkami nějak trpěl. Přesto si myslím, že to bylo právě to rodiné prostředí, které způsobilo, že se u mě tiky asi v 6.třídě ZŠ objevily. Během SŠ se nic nezměnilo. Pak jsem byl 1 rok nezaměstnaný a za tu dobu strávenou doma nicneděláním se tiky ještě zhoršily. Potom jsem nastoupil do zaměstnání. Asi po půl roce jsem si všiml, že už jsem dlouho "netikal". Ve chvíli, kdy jsem si to uvědomil se tiky zase vrátily, ale už jsem věděl, že výborným receptem je, na ně prostě nemyslet, nemít čas na ně myslet, zapomenout na mě. Toho lze ale dosáhnou jedině významnou(nestresující) změnou v životě jako je nové zaměstnání nebo třeba změna bydliště. Teď mám za sebou 1.rok na VŠ a troufnu si říct, že ze spolubydlících na koleji si mých tiků nikdo nevšiml. Změna prostředí a poznání nových lidí mě určitě pomohlo. Kdykoliv se ale vrátím domů, tiky se okamžitě vracejí, přestože doma už vládne pohoda a vždy se tam těším. Velký vliv má taky pocit štěstí a minimální stres. A neexistuje snad horší pocit, než když si mých tiků někdo všímá nebo se mě dokonce ptá proč to dělám. Místo abych na tiky zapoměl, se pak musím stále víc kontrolovat, stále víc na ně myslet a tím stále víc "tikat". Takže vzít dítě k doktorovi a dát mu tím najevo, že je to strašné a každý to vidí, je možná to nejhorší, co pro něj můžete udělat. To přirovnání ke svědění je výborné. Přesto svědění občas vůlí překonám, ale u tiků se mě to ještě nepovedlo.'

odin (Ne, 10. 10. 2004 - 18:10)

Asi vás zklamu, ale víceméně se s touto neurózou bude potýkat celý život. Většinou je to důsledek přísné, avšak nedůsledné výchovy plné frustrujících situací na které dětská psychika reaguje podvědomým křečovitým potlačováním touhy nebo potřeby. Akce-reakce musíš a přesto nesmíš. Reakce na nejasné výchovné požadavky. Stejný mechanismus má koktání. Obsedantní - nutkavé jednání má mnoho podob. Tyto tiky - pomrkávání, kroucení nosem, škubání ramenem apod. jsou sice vědomé, ale vůlí velmi těžko potlačitelné reakce na stres. To je jako když něco svědí na hlavě a vy se nesmíte poškrábat. Víte, že když se nepoškrábete tak se vlastně nic nestane, ale je to k zešílení nemoci se podrbat. A toto duševní svědění probíhá vlastně neustále. Pomoc je komplikovaná a nespolehlivá. Většinou se tiků neurotik zbaví stane-li se úspěšným v životě, když se mu nebývale zvýší sebevědomí, změní prostředí a návyky. Z posmívaného třídního šaška se stane uznávaný a platný člen prima kolektivu nebo odborník v pracovním životě. Ideálně se nabízí vojna, internátní škola daleko od domova aj. Je třeba kluka psychicky otužovat a velni nenápadně ho nasměrovat do životních situací ve kterých si začne věřit a nebude mít stres s toho, že nesplní očekávání která jsou v něj vkládána. Přeji vám hodně trpělivosti a synovi laskavého zacházení. Žádné zvláštní ohledy, ale jasná!!! a férová pravidla ve výchově'

amazonie (Ne, 10. 10. 2004 - 15:10)

Můj 15-letý syn má tiky hlavně na očních víčkách a okolí. Navštěvovali jsme neuroložku, která mu předepisovala prášky na celkové sklidnění. Dále pak homeopata, zatím nic nezabírá. Stačí menší rozčílení, soustředění na učení nebo televizi , když má s někým promluvit je to ještě horší. Učí se průměrně. Mám obavy, že na střední škole to bude mít negativní dopady. Do ničeho jej nenutíme studium si vybere sám. Znám jednoho muže od nás z vesnice a vím, že je to nemoc na celý život. Neuroložka nám slibovala, že o prázdninách se to zlepší, bohužel. K psychiatrovi nám moc nedoporučuje, měl by akorát silnější sedativa. Pomůže někdo? Máte podobné zkušenosti?'

Reklama

Přidat komentář