PEKARNA U ZLATE MAMY

Kdysi jsem toto oslovení začal používat pro lidi s jednodušším uvažováním. Prosím, aby to nebylo interpretováno jako urážku či ponížení, k tomu mám daleko. Byla to pro mne prostě kategorie lidí. Vzhledem k tomu, že se snažím pochopit každého z lidí, pak i zde jsem hledal výhody a důvody tohoto stavu myšlení a života. Dlouhou dobu jsem jim dokonce i "záviděl" přístup k životu. Dlouho mě trvalo pochopit, že jejich život není těžší nebo lehčí než těch ostatních pouze mají ohromnou výhodu žití ze dne na den. O to jednodušeji se jim žije v souladu s Božím plánem. Netrápí je otázky - když se vydám touto cestou, tak jak se zítra uživím?" Prostě se rozhodnou a jdou. Nějak se jich ty běžné přízemní situace nedotýkají. Neřeší budoucnost, ale pouze to co přichází.

Kořeny pečení cukroví sahají ale až do pohanské doby, k oslavám zimního slunovratu. Vánočnímu pečivu se v těch dobách přisuzovala neuvěřitelná moc: věřilo se, že má schopnost ochránit před temnými silami dům, jeho obyvatele i domácí zvířata. Připravovalo se různé obřadní pečivo a pokrmy. Z těsta se tvarovala kolečka, která měla symbolizovat slunce; pekly se například koláče, které se rozdávaly koledníkům. Také se vykrajovala zvířátka, která symbolizovala zvířata v chlévech. Věřilo se, že darovaná figurka zvířete přenese na obdarovaného jeho zvířecí sílu a vlastnosti. Cukroví se věšelo do světnic, do chlévů a na ovocné stromy v sadech - aby se domu drželo štěstí, zvířata aby prospívala a stromy aby hodně rodily. Pečení cukroví provázela řada pověr: mělo se péct jen z mouky vlastní výroby, aby byl hojný následující rok. Z těsta se slévala voda, která se pak přidávala kravám do krmení, aby příští rok hodně dojily. Hospodyňky si při zadělávání těsta otíraly ruce o stromy, aby i další rok dobře plodily. Více než sladkosti pekli naši předci na Vánoce chleba: pokud se ale připálil nebo při pečení praskl, znamenalo to neštěstí, vážnou nemoc nebo dokonce smrt. To samé platilo i u pečení vánočky. Pokud se vánoční pečení podařilo, znamenalo to rok pevného zdraví.

Prvním a nejrozšířenějším cukrovím byly medové perníčky, které se údajně pekly již ve 13. století. V mnoha rodinách se s oblibou pečou dodnes. Své jméno získaly podle pepře, který se spolu s dalšími druhy koření do nich přidával. Každá rodina měla svůj pečlivě střežený recept. A co se týká ostatních druhů cukroví, jsou to pochoutky, jejichž receptury se vyvíjejí a proměňují. Některé druhy patří mezi stálice: kromě perníčků jsou to většinou vanilkové rohlíčky, linecké nebo pracny (medvědí tlapky). Jednotlivé druhy pečeme postupně podle doby rozležení. Každopádně vždycky je budeme mít spojené s vůní Vánoc a s tradicí, která snad nikdy nevymizí...

Advent je období radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve to byla doba postní. V západní tradici je advent také dobou zklidnění a rozjímání, což dává z hlediska životního stylu našich předků smysl – od jara do podzimu se intenzivně pracovalo a v zimě, kdy se vykonávaly domácí práce jako draní peří, šití či pletení se odpočívalo.
Symbol adventu: Adventní věnec

Od 19. století je tradičním symbolem adventní věnec, který má v různých oblastech odlišnou podobu. V katolických zemích je nejčastěji zdoben čtyřmi svíčkami, z nichž jsou tři fialové či modré a jedna růžová. Fialová či modrá barva symbolizuje pokání, ztišení a očekávání.

Na první adventní neděli zapalujeme první fialovou svíčku, tzv. svíci proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.
Na druhou adventní neděli zapalujeme druhou fialovou svíčku, tzv. betlémskou, která reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky.
Na třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíci, tzv. pastýřskou, která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz.
Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíčku, tzv. andělskou, která představuje mír a pokoj. Čtvrtá adventní neděle může připadnout na Štědrý den.

Rok nám zas končí, a spolkne ho mráz
zima sem vchází a s ní i ten čas
Malých milích změn a nostalgií
co se promítaj v nás

Je to jako zázrak
Prosincové dny zvou k zamyšlení
Co bylo krásný a co už není
Zkusme vzpomenout si na těch pár dní
Je čas předvánoční

Vánoce bílý a čistý jak sníh
Prosím zastavte chvíli čas o vánocích
Vánoce bílý a čistý jak led
Prosím zastavte chvíli svět

Oslavme příběh co svatým se stal
Hrdina zemřel a pak z mrtvých vstal
my tu nejsme věčný on žije dál
Bůh ho na nebe vzal

I kapři v kádích tam na ulicích
Zpívaj si s náma a to je co říct
No tak přidejte se k nám ať to zní
je čas předvánoční

Vánoce bílý a čistý jak sníh
Prosím zastavte chvíli čas o vánocích
Vánoce bílý a čistý jak led
Prosím zastavte chvíli svět

Kolik dětí z okna se dívá
Když na štědrej den večer se stmívá
je čas
jít hledat zlatý prase co lítá a zpívá

Vánoce bílý a čistý jak sníh
Prosím zastavte chvíli čas o vánocích
Vánoce bílý a čistý jak led
Prosím zastavte chvíli svět

Vánoce bílý a čistý jak sníh
Prosím zastavte chvíli čas o vánocích
Vánoce bílý čas narození
kéž už zůstanem jak vyměnění

Kéž už zůstanem jak vyměnění.

Dnes má svátek Lucie,...Jo svátek Lucinek mi je sympatický. Všechno nejlepší!

Dnes má svátek Lucie, neperte prádlo, neuklízejte a buďte hodní.

Svátek svaté Lucie patří především ženám a dívkám, které by se v tento den měly vyhýbat domácím pracím.

Lucie, noci upije a dne nepřidá. Toto lidové moudro zná snad každý, málokdo však ví, jak to s ním vlastně je. Rčení pochází ze středověku, z dob, kdy lidé používali juliánský kalendář a zimní slunovrat připadal na 13. prosince. V 16. století se začal používat přesnější gregoriánský kalendář a slunovrat se o několik dní posunul. Přesto je na rčení mnoho pravdy, což můžeme pozorovat na východech slunce. Do svátku svaté Lucie vychází slunce čím dál později a večer zapadá dříve než předchozí den – noci se prodlužují. Ale poté začíná slunce zapadat později, takže je odpoledne déle vidět. Přitom však až do slunovratu je východ slunce čím dál později, takže noci se nezkracují.
Budiž světlo

Že Lucie slaví svátek právě v tomto období, není žádná náhoda, jak by se mohlo zdát. Jméno Lucie i jeho varianty Lucia nebo Luciana mají původ v latinském slově lux, což znamená světlo. Jméno Lucie se tak překládá jako světlá nebo zářící. Každá Lucie má v sobě onu jiskru, která jí dodává lesk. Osobním číslem je 7, vhodnou barvou je červená a je to jméno vhodné pro jakékoliv znamení. Jméno je plné podpůrné energie, síly a chuti do boje o lepší svět, ale i o vlastní úspěch.

Nejvyšší čas koupit si brambořík! Plus dokonalý návod, aby kvetl až do jara
I když za typickou vánoční květinu je považována vánoční hvězda, stále větší oblibu si nachází i skromný, o to krásnější brambořík (cyklamen).

Svátek svaté Lucie patřil k pěkným adventním zvykům, jehož oslavy už ale pomalu vymizely. Podle nejstarší dochované zprávy o obchůzkách Lucek v díle Jana Jakuba Ryby z roku 1804 Lucky "trestaly" děti. Lucka byla bíle zahalená a s maskovanou tváří, ztělesňovala strach a hrůzu. Navštěvovala jednotlivá stavení a strašila děti, že jim rozpáře břicho nožem, když se o adventu nebudou postit.

Jinde chodilo Lucek více a dětem, které byly hodné, daly malý dárek, zatímco ty zlobivé vyšlehaly metlou. V jiných místech naší země zase byla Lucka stará, hrbatá žena, které obličej zakrývala maska. Ta zlobivé děti tloukla vařečkou.

Lucie je také symbolem čistoty, zároveň však patronkou velkého množství profesí a řemesel, například kajících se nevěstek, sedláků, sklářů, sedlářů, krejčích, švadlen, tkalců, nožiřů, kočích, písařů, notářů. V Anglii je patronkou advokátů, podomních obchodníků, spisovatelů a služek. Lidé se k ní modlili proti očním nemocem, bolestem v krku, infekcích, krvácením a úplavici. Je ale také ochráncem před čarodějnicemi. Například lidé na Moravě se před zlými kouzly chránili tak, že od 13. prosince až do Štědrého dne odhodili každý den jedno poleno. Tímto dřevem pak zatopili na Boží hod.

Věřilo se také, že když dá hospodyně každý den stranou kousek těsta s kořením, nebudou nad nimi mít čarodějnice moc. Také když si hospodář tento den vyrobil stoličku a v místě suku udělal otvor, mohl jím o mši na Boží hod rozeznat v kostele čarodějnici.

Odpočiňte si.

Tomu, kdo by pravidla porušil, by Lucka naplnila místnost nebo alespoň velký koš prázdnými vřeteny a on by je musel všechny obratem napříst. Některé hospodyňky na Valašsku tak pro jistotu schovávaly své kolovrátky na půdu. Někdy se z legrace za Lucky převlékaly ženy ze vsi a chodily kontrolovat své sousedky, zda skutečně odpočívají. Pokud je přistihly při práci, provedly jim pěknou zlomyslnost – rozfoukaly nadrané peří po světnici, nebo vymotaly napředené nitě.
Anebo může za předvánoční úklid?

Je to trošku paradox, protože Lucie je údajně i autorkou tradice předvánočního úklidu. Svatá Lucie, tajemná bílá postava, kontrolovala pořádnost hospodyněk, a pokud domácnosti nezářily čistotou, přišly tvrdé sankce. Jenomže jak tato tradice vznikla? Před gregoriánským kalendářem, tedy v 15. století a dříve, se zřejmě příliš neuklízelo, zatímco nyní, 10 dní před Vánoci, zase nemá cenu dělat finální předvánoční úklid. Vždyt 10 dní je spousta času, aby se domácnosti zase zanesly nepořádkem.
Co kraj, to jiná tradice

Tam, kde s Luckou chodí průvod masek, bývá veselo. V domech provádějí nezbednosti a hráli divadelní hry o Lucii. V jižních Čechách byla tradice šesti Lucek – pět žen bylo v bílém a jedna v kněžském rouše. Každá nesla něco jiného – jedna miminko, druhá hadr a "rejžák", třetí metlu, čtvrtá košík s cukrovinkami, pátá malířskou štětku. Po vstupu do obydlí obřadně pozdravily, první s dítětem usedla na stoličku a houpala jej, druhá předváděla mytí podlahy, třetí metlou popoháněla děti, aby se modlily, čtvrtá obdarovala děti, pátá předváděla malování a kněží vykropila obydlí za neustálého modlení.

Někdy Lucky přepadaly muže přímo v hospodě u piva a to je pak natírali hořčicí, kolomazí, zasypávaly je moukou a šťouchaly je vařečkami. Prý proto, že jsou líní a nepomohou s domácím úklidem před svátky.

https://www.mimibazar.cz/recept/10092/nejuzasnejsi-vanocka-rodinny-recept

Prosím o vyzkoušený recept na vánočku. Jsem pekařka začátečnice.

V Norsku jsou Vánoce ve znamení vrtošivého
trola a nisy, přívětivých domácích skřítků,
kteří se hostí pivem a mléčnou kaší. Spokojený
skřítek jul za to přinese svým hostitelům dárky.
Než se ve Finsku objeví vánoční muž
Joulupukki, zmizí 4,9 milionů Finů (z celkového
počtu 5 milionů) ve zhruba 1,5 milionu saun.
Potom se začne slavit a na stůl přicházejí vydatné
pokrmy a kořeněný pepřový koláč piparkakut.
V Itálii platí, že o Vánocích nesmí nikdo zůstat
sám. Především na venkově stále žijí pastýřské
hry, vystavují se jesličky, pořádají se procesí
a vánoční trhy. Nejproslulejší vánoční
specialitou je jemná kynutá bábovka panettone,
s oblibou zapíjená šumivým vínem. V Sieně
dávají přednost perníku panforte s kandovaným
ovocem a oříšky nebo sucharům cantuccini
s mandlemi. Na dárky si však musí děti počkat
až do 6. ledna. Tento den se sice objevují Tři
králové, ale hlavní slovo má dobrotivá čarodějka
Befana. Její oslavy Festa della Befana se pořádají
v Římě na náměstí Piazza della Navona.
V Řecku se ohlašují Vánoce s velkým rámusem.
Houfky dětí s bubínky, triangly a zvonky
obcházejí dům od domu, aby si vykoledovaly
sladkosti, jako marcipánové koláčky
Kourabiedes. 1. ledna, na svátek svatého Vasila,
se peče svatovasilský chléb, a kdo v něm najde
zapečenou minci, bude ten rok nejšťastnějším
člověkem.
S temperamentní radostí se slaví ve Španělsku
od 25. prosince do 5. ledna. Pro děti však
Vánoce vrcholí až příchodem Tří králů, Los
Reyes Magos. V přístavních městech připlouvají
skvostně odění svatí Tři králové z Východu
v nádherných bárkách, na pevnině je přivážejí
kočáry. Děti pak doma najdou 6. ledna dárky,
které jim přivezli. Plny očekávání se vrhnou
na tříkrálový věnec, v němž je jako překvapení
zapečená mince, fazole nebo drobná hračka.
Kdo překvapení najde, smí po celý den nosit
na hlavě tříkrálovou korunu. Karnevaly a hudba
patří k nevázaným oslavám Vánoc v Karibiku.
V České republice jsou Vánoce svátky klidu
a míru. Patří k nim ozdobený a rozzářený
vánoční stromeček a pod ním dárky od Ježíška.
Mnohde se u stromečku zpívají vánoční koledy
a staví se betlém. Napečeno je cukroví a typická
česká vánočka.

Přiznám se, že jsem ten...Fakt je ten, že ten krém bud moc dobrý a jestli ho dělá na poslední chvíli,tak jí to aspoň hned nesežerou :)

Kouzlo vánoc: Díky za...Joo, zase jsem byla ohledně toho sídliště někde jinde. :-) Tak loni u nás chodili po ulicích tihle tři, vlastně těch trojic bylo více. Letos jsem neměla čas do ulic vyjít.
Ale vzpomínám, když jsme byli jako malí, tak chodili i nám. A po básničce nám dávali balíček. Bráška byl velmi pozorný a když jednou po nadílce odešli, hlásil mamince, že měl Mikuláš stejné boty, jako tatínek..:-) Tak jo... kafe dopité... jdu nasávat... samozřejmě vánoční atmosféru.

to není dobrá rada. krém...Přiznám se, že jsem ten krém nedělala, ale dělává je známá pro své blízké na přání. Cukroví plníme na poslední chvíli, a tam jsou na cukroví ujetí, tak to možná nestačí zkysnout. Ale propříště tady budu dávat recepty mnou vyzkoušené.
Určitě každý máme své oblíbené, vyzkoušené a každým rokem k tomu třeba přibude další....
Ta vůně vánoc..:-))

Kouzlo vánoc: Díky za...Zdravím Břéťo. Tak u nás byl taky klid. Ani malá opravdového Mikuláše či anděla s čertem neviděla. Mikuláš položil dárky za okno a šel obdarovávat další hodné děti. Ale chystáme se na vánoční trhy do velkoměsta. Tam si pohladí živé zvířátka v Betlému, oči jí budou zářit u stromečku, povozí se na kolotoči a zazvoní na Zvonečku štěstí, jako každý rok. A my ostatní budeme u svařáku koukat po stáncích, poslouchat koledy a vychutnávat si ty chvíle, které jsou jen jednou v roce.

Jinak paneláková sídliště stárnou, no jako kde. U nás se toho hodně pro město udělalo, je vidět, že se radní páni starají.

A když svým milým pečete,...to není dobrá rada. krém ze zakysané smetany ti vydrží tak tři dny než zkysne

Kouzlo vánoc: Díky za hezkou povídku.

Sam: Jo, lidí plno; byl jsem s dětmi v předvečer Mikuláše na Staroměstském náměstí, tam úplně nejvíc narváno, prodej všeho možného, všechno se míchalo dohromady - hudba, pokřikování v cizích jazycích, různé vůně splývaly nakonec v jakýsi nedefinovatelný pach (jako když se pálí dehet). Mezi tím decentně postávali policisté (ani nemohli moc procházet). Mikuláši a čerti se v tom ruchu skoro ztráceli. V jiných čtvrtích celkem klídek: paneláková sídliště stárnou a už tam neběhají jako dřív davy ječících holek, které honí čert, protože si na něj tajně sáhly...

Konečně se mu podařilo rozmotat dráty vánočního světelného řetězu.

Kdyby se tak snadno dal rozšmodrchat i život, pomyslel si.

V bytě nad ním se mladý muž snažil uvázat si co nejsolidněji kravatu. Čekal ho první Štědrý večer s rodinou jeho milé. Neklidně pokukoval po tašce plné vánočních dárků a po displeji mobilu nelítostně ukrajujícího čas do odchodu z bytu.

Takhle ne, pomyslel si a znovu uzel na kravatě rozvázal.

Ve vedlejším bytě seděly před televizí dvě děti. Byly už mírně odrostlé, přesto ztuhlé vlekoucím se časem soustředily své myšlenky k jedinému bodu: Přijde už Ježíšek?

Jejich matka upatlanýma rukama obalovala poslední kousky ryby a jejich otec dokončoval poslední degustaci bramborového salátu. Napětí mezi nimi měnilo podstatu. Kvůli dětem.

V bytě pod nimi si muž nalil skleničku tuzemáku, vypil ji a usmál se.

„Stejně tě mám rád,“ zazubil se na svou ženu a objal ji.

„Ale já tě nesnáším!“ vykřikla jeho žena. „Jak jsi to mohl udělat?“

„Promiň,“ zašeptal jí do ucha.

Nechala se obejmout a z očí jí na tváře skanuly dvě velké slzy.

V horním poschodí domu seděla u okna stará žena. Hleděla na sídliště pod sebou a čekala.

Setmělo se.

Za okny se postupně rozsvěcovala vánoční světla.

Ulice zely prázdnotou.

Muž zasunul vidlici do zásuvky a stromeček se rozzářil. Na malou chvíli se rozzářil i mužův obličej.

Zamířil do kuchyně. U stolu seděla jeho žena a čekala na něj. Vánoční koleda, vůně smažené ryby a slavnostně prostřený stůl ve světle svící.

Možná zase příští rok rozšmodrchá drát řetězu vánočních světel a znovu rozsvítí vánoční stromeček.

Možná se přece jenom uzdraví.

Usedl ke stolu a zahleděl se očí své ženy.

Mladý muž s uspokojujícím uzlem na kravatě, s taškou plnou dárků v jedné ruce a s klíčem od auta v ruce druhé rozechvěle spěchal vstříc své nové existenci.

Děti odběhly od televize. Rodiče je zavolali do kuchyně, začala štědrovečerní večeře. Kuchyní zněly koledy a děti jedly co nejrychleji, aby už mohl přijít Ježíšek.

Jejich matka posílala telepatické pozdravy kamsi daleko, kde měla jakousi hlubokou lásku.

Před časem kvůli ní chtěla všechny opustit.

Nakonec to neudělala.

Její muž nevěděl, co se s jeho ženou děje. Tušil, že něco není v pořádku, ale nedokázal se dopátrat podstaty. Dnes mu připadalo, že to cosi divné snad zmizelo.

Muž ve spodním bytě si chtěl nalít další sklenici tuzemáku, ale nakonec to neudělal. Nasoukal své břicho v slavnostním tričku za vánočně vyzdobený stůl, pohlédl na svou ženu a spokojeně mlaskl.

Jeho žena se pousmála.

Začaly Vánoce.

V horním patře domu se pousmála stará žena.

Sídliště za okny jejího bytu začalo vyzařovat magickou sílu.

Když byla mladší, nikdy si toho nevšimla. Spousta práce, zařizování, shánění, starosti. A pak už jen klid, když vše proběhlo. To až v posledních letech dokázala vycítit obrovskou sílu Štědrého večera. Každým kvarkem svého těla vnímala energii, kterou stvořila touha být dobrým. V jeden jediný podvečer v roce se o to téměř každý pokouší.

Teď.

Zhluboka se nadechla a slastně přivřela oči.

Něco krásného se i letos přece jenom narodilo. Aspoň na chvíli.

A když svým milým pečete, vyzkoušejte si upečené ořechy naplnit ledovými kaštany smíchané se zakysanou smetanou. Nebo pudinkovým krémem.

V Praze už i se sněhem. Na...Břéťo, a u muzea čtyři? :-) Přejme si, aby bylo krásně zasněženo i o vánocích. Pak ať to rychle roztaje a je už jaro. Zimu nemusím. A co Mikuláši a čerti s anděly. Byla plná Praha? Asi ano. Ale je škoda, že lidé o těch zvycích moc nevědí, tak jako o sv. Barboře, vánocích a pod. Hlavně že je svátek a že se slaví. A vánoce, tak ty jsou hlavně pro děti, ty děláme hlavně pro ty děti.

A vlastně proč né, nějak si zpříjemněme ten svět, který jde do kopru. Nebo né?

Sv. Barbora je patronkou hasičů v románských zemích ( jako patronka před ohněm ve Francii, v části Švýcarska, v Sársku a katolických zemích v Porýní. Itálie, Belgie) a rovněž všech, kdo pracují s ohněm, tedy též dělostřelců, pyrotechniků a také horníků. Pocházela z Malé Asie (dnešní Turecko) a v roce 306 byla odsouzena k smrti - tedy dva roky po sv. Floriánovi. Její otec byl bohatý a těšil se, že sňatkem své dcery jmění rozšíří, ale Barbora sňatek odmítla a přihlásila se ke křesťanské víře. Místodržící, ke kterému jí přivedl její otec dal dívku zbičovat - její rány se ale přes noc zahojily a proto byla podrobena dalšímu mučení, byla pálena pochodněmi (ochrana před ohněm) a nakonec jí byla uříznuta prsa.

Jiná legenda aurea vypráví, že Barbora byla velmi krásná a proto ji i otec Dioskuros zavřel do věže, aby odradil její četné nápadníky. Když zjistil, že se stala křesťankou, chtěl ji usmrtit, ale zázrakem byla unesena z jeho dosahu. Z tohoto důvodu ji poté udal úřadům, které ji podrobily mučení, aby se zřekla víry. Místodržící dal Barboru setnout a popravu měl vykonat její vlastní otec - v okamžiku, kdy odložil zkrvavený meč, byl nehodný otec zabit bleskem a spálen na prach.

Svatá Barbora zemřela v roce 237 - svátek má 4. prosince a jejími atributy jsou věž, ve které byla podle legendy zavřena, potom kalich s hostií.

Jiná legenda aurea vypráví, že ji otec zavřel do věžičky přistavené k jeho domu - Barbora ale uteče k blízké skále, která se rozevře a poskytne jí ochranu (z tohoto důvodu je sv. Barbora patronkou horníků a ochránkyní věží). Ale skála ji neochrání nadlouho - zradou se Barbora dostane do rukou soudu. Jako křesťanka je pak Barbora mučena a nakonec popravena, sám její otec Dioskuros jí prý stíná hlavu. Tento drastický akt se uděje snad v roce 240, snad v roce 306 našeho letopočtu.

Sv. Barbora je, tedy především v románských zemích - Itálie, Francie, Belgie, patronkou hasičů a všech, kdo pracují s ohněm, tedy i dělostřelců, minérů, pyrotechniků a také horníků svatá Barbora. U nás je tato světice patronkou horníků a všech, kdo pracují pod zemí. Svátek má 4. prosince.

Svatá Barbora je též uctívána jak nebeská zprostředkovatelka šťastné "hodinky smrti". V Evropě je uctívána až od 8. století, ale ve východní Evropě hledali její ochranu lidé již dříve. Nejvíce jí uctívali horníci. U nás je Sv.Barboře zasvěcen gotický chrám v Kutné Hoře.

V Praze už i se sněhem. Na svatou Barborku sáně na dvorku.