Proč MÍT děti?

Ale ti, co si "žijí...Asi vědí proč!

Dobře, že se o tomto...Ale ti, co si "žijí nad poměry" se nemnoží.

Dobře, že se o tomto tématu píše, ale dovolím si nesouhlasit s jednou větou: "Už teď rodíme málo." Je nás 7 miliard! Do poloviny století nás má být o dvě miliardy víc! Na tuto planetu se všichni vejdeme jen proto, že z těch 7 miliard asi 5 žije dostatečně skromně, aby si ti zbývající mohli žít nad poměry. Volat po vyšší porodnosti v této situaci je v podstatě zločin.

Omlouvám se, pokud se Vás...Pod to se podepisuji.

Firmy nejsou charity a musí...ono to není jednoduché ani ve státním zařízení jako je fakultní nemocnice. Když vrchní potřebuje novou sestru, radši sáhne po mladé holce po škole nebo přetáhne zkušenou sestru z jiné kliniky. Je u nás velký nedostatek sester a když vidíte, že nastoupí s podmínkou, že nebude sloužit směny, potom nechce sloužit svátky a i když je schytá, tak si stejně dá ošetřování dítěte. Že její kolegyně padají na ústa ji nevadí, ale vadí jí, že není oblíbená.

Mít děti je normální...A nejhorší jsou cholerické matky...

Mít děti je normální lidský vývoj. Která žena je cholericjý sobec, tak ať je sama

Firmy nejsou charity a musí si na sebe vydělat. Nemůžou financovat matky s nemocnými dětmi, to je pak výsledek stejný, jako když přijmou flákače, co se neustále hází marod. Je to prostě tak. Poděkujte politikům z minulých let za zrušení jeslí, omezení školek a debilní zákon, že dítě mladší 3 let může hlídat jen zdravotní sestra. V jiných západních zemích tyto problémy nejsou, protože je dost zařízení, kam dítě umístit.

Když chodím po pohovorech a...Omlouvám se, pokud se Vás můj názor dotkne, nic takového nemám úmyslu. Ale.... Pokud byste byla majitelka firmy, tak by Vám nevadilo, že je matka více doma s dítětem než v práci? To, že jste si pořídili dítě, je Vaše soukromá záležitost (viz babička není ochotná se vzdát práce..) stejně tak, jako je soukromá věc firem, zda jsou ochotny nabídnout zkrácený úvazek či práci domů. A když se na Vás manžel zlobí, že nemáte práci, tak ať Vám pomáhá s hledáním nebo ještě lépe - ať Vám zaměstnání najde sám.

Jsou "matky",...to přiznala už dávno, ale ne kvůli nějakým drogám, ale kvůli tomu, že děti mi nic neříkají. Nepřipadají ani roztomilé, spíš naopak.

Ano, to je problém, který řešila v nejrůznějších variantách snad každá matka a který se často jeví jako bezvýchodný. Většinou se plně vyřeší až při nástupu dítěte do školy (kde se jako zázrakem nemoci přestanou přenášet).

Když chodím po pohovorech a hledám práci, tak narážím na hrozný problém, že jsem po mateřské a firmám vadí, že mám malé dítě. Nejsou ochotni přistoupit na zkrácený úvazek, který kvůli dítěti a dojíždění potřebuji. Nakonec už souhlasím, abych měla práci s tím, že přestěhuji do města kde je práce. Manžel se na mě zlobí, že nemám práci, od nás někteří muži to dělají tak, že přes týden bydlí ve městě a domu jezdí na víkend, je tedy jasné, že s dítětem denní dojíždění nemohu zvládnout, kromě toho školka u nás není otevřená 12h (8,5h v práci + 3h dojíždění) Když budu bydlet ve městě, tak zase když dítě onemocní, tak to pro mě bude znamenat, zaplatit dítěti hlídání na 10h. Takže žádné růžové vyhlídky. Jedna babička chodí do práce a odmítá se práce vzdát, druhá babička už je nemohoucí, tedy musím kolem dítěte vše zvládnout sama.Už nemůžu...

To jsou asi extrémy, častější je to, co vídám na českých ulicích prakticky denně: matka jde s dítětem a při každé příležitosti na něj sykne nebo zakřičí. Neustálé "pocem", "co děláš?!", "prosim tě!", "nech toho", "já sem ti říkala...", "kam zas deš?", "nevim!", "dej pokoj!", "počkej doma!" atd. atd. Jakýkoli projev života jejího dítěte jí strašně obtěžuje. Vadí jí, že dítě popoběhne pět metrů od ní, že nejde stejně rychle, že se ptá, že se někde zakouká. Vadí jí úplně všechno. Proč si to dítě pořizovala?

Jsou matky, které když je dítě rozčílí, tak na něj dokážou řvát, že se nemělo narodit apod. Tak jaképak tabu. Znala jsem matku, která synovi řekla, že když se narodil, měla mu šlápnout na krk. Písničkář a spisovatel Vlasta Třešňák sám sebe s hořkým humorem nejednou nazval "zakázaný potrat". Proč autorka mluví o mateřství jako o mýtu, který nazývá posvátnou krávou? Jestli tím chce říct, že by se podle mnohých žen měly tyhle "klamné představy" o mateřství zrušit, tak to považuju za pošetilé; mýtus je cosi vybájeného, vymyšleného a další význam tohoto slova je lež, klam. - Chudinky ženské, co pak mají dělat? Existuje snad léčba neschopnosti lásky?

Jsou "matky", které by děti mít neměly a bylo by to ku prospěchu všech. Znám jednu, co celé těhotenství a jejich dětství prochlastala a propráškovala. Dopady na ty děti jsou nesmírné. Nedávno jsem ji viděl i s tím chudákem dítětem na reklamní fotce na výběr peněz pro postižené děti. Takže, proč si nepřiznat, že někdo na to prostě není?

Základní rolí ženy je...Aspoň víme, jak to u vás doma vypadá...

Základní rolí ženy je mateřství a výchova dětí, a nic jiného. Je-li naše společnost už tak nemocná, že ženy nerodí v úplných rodinách svým mužům děti, posílá ženy pracovat nebo se bez rodiny flákat, je pro nás právo šaría jedinou záchranou, aby se obnovily přirozené vztahy a role muže a ženy.

Pro matky bývá těžké přiznat i menší selhání – třeba, že jejich dítě si ještě v osmi letech cucá palec. Nebo, že to prostě nezvládají...Říct, že svého mateřství litujete, je něco jiného. Porušení největšího mateřského tabu. Žena se takovým výrokem dotýká jedné z posvátných krav naší kultury: mocného mýtu, který mateřství staví na odiv jako zázračný stav, jako pravou roli ženy, jež jí přinese štěstí a naplnění.Udržování a posilování tohoto mýtu je samozřejmě v zájmu lidského rodu: je projevem jeho pudu sebezáchovy. Začneme-li se v něm, lidově řečeno, šťourat, budeme rodit ještě méně než teď. A už teď rodíme málo. Možná proto tento mýtus donedávna odolával...

O9dvedou hodně nucených...Není jednodušší jim přiměřené domácí práce zadat jako povinnost? A dál o tom nediskutovat, ani nesmlouvat?

Já jsem děti mít nestihla....Kdybych byla znovu mladá, určitě bych se do dětí nehrnula. Myslím, že bych nakonec zůstala bezdětná.Život se dá prožít kvalitně i bez dětí, navíc má člověk více možností a času se věnovat potřebným - seniorům, zneužívaným, týraným...Své děti nesmírně miluju, ale nejsou celý můj život. Stejně jako zbožňuju svou práci, ale citově mě spíš naplňuje charita. Tak aspoň na ní vydělám. Děti od nás dostaly něco do začátku, ale dál musí samy.