Vzpomínky na totáč :-))

Janette,ja mam doma moncicaky 3.Hnedyho,ruzoveho a dal nevim.Toho jsem dlouho nevidela-jo pruhovany!Mam je na ocich.Vsichni si cucaj palec:-))
Sono,ten med si pamatuji taky,moc dobry,ale na Matejske meli nekdy sekany s orechama.Negritu zmrzlinu z Vaclavaku,mnam!Jednou jsem sehnala penize,pak bony a za ty nove jeans.Pak jsem si to kracela na Vaclavak,nadsena,jak mi ty rifle seknou.Dala jsem si tu negritu,polili mi ji cokoladou s orechy...No kde si myslite,ze se ocitla?!Na tech vymodlenych riflich:_))

Už se mně těch sladkostí moc navybavuje, ale pořád se mně zdá, že bývaly turecké medy ,balené jako lízátka. V takovém povoskovaném papíře. A taky malé obdélníčky tur. medu,prodávané v sáčku jako bonbony. Pamatuju si i krabici, ve které se prodávala dětská krupička -moc se mně líbily kreslené obličeje dětí, myslím ,že převládala oranžová, pak ještě sunarka v plechovce a jablečná zmrzlá dřeň v umělohmotné bílé kostce.'

Ja si pamatuju "mončičáky" a uvnitř měli nějake kulicky, nebo co to bylo a mohli si cucat palec.....'

Taky prodávali v Tuzexu takové malé, snad čínské, panenky z gumy, každá ta panenka seděla, měla na sobě zářivě barevné šatičky, na hlavě "opravdové" umělé vlasy a buď se strašně chechtala nebo naopak strašně šklebila. Pamatujete na to někdo?'

Já jsem vymáhala na rodičích panenku Sindy( měli jí v Tuzexu, nebo v Pragoimpu), byla to taková obdoba dnešní Barbie.'

Jasne!!!!!! Mliko ve sklenenych lahvich a nahore ten "spunt" z ty smetany. MNAM!!!!!!

My jsme to s chlebem řešili tak, že mamka nám ho pekla, byla s námi doma řadu let, protože jsme byly tři děti po sobě v rozmezí cca 3 roky, a ten její chleba byl nejlepší na světě. Ale chybí mně dnes mlíko ve vratných skleněných lahvích Taky jsme si chodili k babičce pro čertsvě nadojené do kravína, kde pracovala jako dojička. Dnes jsou všechny JZD zrušená, škoda.

Jendo, v téhle verzi je ta písnička taky hezká, vidíš, já myslela, že existuje jen tak, jak ji znám já. Díky! :-))'

XY - dopkňující otázka: proč sem lezeš? :-)

Nikdo se tu o nic nesnaží, jen vzpomínáme - i na písničky, tak vo co ti de?

Nemyslím, že toto je téma na těžké politické diskuze - na to jsou jinde celé bloky a pořady v telce a všude - až moc. Zde není řeč o tom, že komouši byli super, a teď to stojí za hovno.
Tady je opravdu řeč o Julianě, mase ( sehnat játra či ledvinky, to byl orgasmus!), o mlíku v bandaskách, a jednom druhu chleba... třeba.
Já jsem nemhla pochopit, když jednou přijela kamarádka "ze západu" a říkala mně, že tam je asi 30 druhů másla! Já jsem jí nevě+řila. Pro mně bylo máslo máslo, buď za 8 Kčs stolní, nebo za 10 Kčs výběrové!

Chleba byl taky jen dvojího druhu. Měkký a tvrdý. :-)'

Jane, jsi mimo(????????), hovade, o co se to snazis??. Ostane, jako vsichni zde.

A ja to znam zase takhle.......

Juliana krasna panna prala pradlo u Jordana.
Prijeli tam ctyri pani

to V*: Good point :-)

Jak je videt, tehdy mohli byt lidi radi za jakekoli maso. Ted si musis jenom dobre vybrat.

Kamarádka se učila na prodavačku potravin začátkem osmdesátých let. Z jejího vyprávění co všechno ještě prodali a co se s tím dělalo za kouzla aby to vypadalo se mi zvedal žaludek. To jenom drobná poznámka ke shnilému masu v supermarketech.'

Jo, anonyme, jenomze tehdy byla chyba v celem systemu, ted je to o lidech. A jiste vis, ze za to ty retezce zaplatily pokutami a spatnou povesti.

Cozpak Zbynku nekomu nekdy zalezelo na tom, co ma v pranich a stiznostech??? Tak ses vypovidal, postezoval si, ale co z toho? Akorat jsi byl za osla, ze nejsi spokojen. Ted muzes prislusnou prodejnu velmi jednoduse "znemoznit" - napr. prostrednictvim internetu. Aspon ja to tak delam s restauracemi - nelibi se mi sluzby, ktere nabizi, a uz se to dovi vsichni.

Taky se nemohlo stát, že jste si v supermarketu koupili staré shnilé maso, které musejí zaměstnanci omývat octovou vodou, aby nesmrdělo. Pravda, tenkrát sice supermarkety nebyly a na maso leckdy musel člověk stát dlouhou frontu, ovšem kdyby si vám řezník troufl prodat to, co dnes nabízejí v Albertu, Delvitě a jinde, měl by na krku obvinění z hospodářské kriminality.'

Možná to je divný, ale myslím, že v krámech dneska chybí ta Kniha přání a stížností, což byl údajně výmysl minulého režimu, aby si "pracující" mohl postěžovat. Těžko si můžu přesdtavit, že každému dnes nafackuje ta "neviditelná ruka trhu" ve smyslu, když se ti něco nelíbí, tak sem nechoď. Dneska jsem si třeba v řeznictví dal "drštkovou", ale chuťově převládal kmín.Byla to taková kmínová polévka s dršťkami. Komu to říct? Ta co utírá pulty, nebo ta co to prodává, těm je to jedno. A volat kvůli tomu nějakého vedoucího? Dřív se to mohlo do takové Knihy napsat a bylo. Třeba si toho někdy někdo všimnul. A dnes???? Tak tam nechoď!!!'

I dospely si musi umet hrat, tak se nedejte zastavit. A take jsem mela rada ty prave jogurty a oblozene chlebicky, ale dalo by se vzpominat na vice.

No vono je nekdy tezky aby se ty lidi co tohle prozili dokazali pri vzpominkach vodprostit vod tehlech pakaren.
Ale zas na druhou stranu se todle ma brat jako takova nostalgicka zpominka spis na ty kazdodeni veci, jak tekra sel zivot.

Tohle asi nebylo míněno jako politická diskuse. Je to škoda, byla to legrace, teď už je to jen průda.'

Kristepane, Stalinův kult osobnosti byl přece odsouzený v roce 1956, co to sem pletete, to snad tady nikdo ani nepamatuje, ne? Vidím, že těch zatrpklíků je opravdu víc než dost, už poněkolikáté tady opakuju, že jsme byli chudobná rodina, otec přes nátlaky nikdy nevstoupil do strany a trpěli jsme tím všichni u nás doma, ale takové negativní pocity v sobě nemůžu a nechci nosit, vzpomínám na svá léta totáčová s úsměvem v duši, dokázali jsme si s rodiči i sourozenci nalézat radost v každodenních maličkostech, neremcali jsme, a neremcáme ani teď. Bohužel většina lidí jsou tvorové věčně nespokojení...'