Reklama

Hluboké dýchání bránicí

Řada výzkumů prokázala, že dýchání bránicí prospívá zdraví a budí pocit relaxace. Většina lidí dýchá tak, že přitom používá jen horní polovinu plic.

Mezižeberní svaly, to jsou ty, které se nacházejí mezi žebry a příslušnými svaly k dýchání, připevněnými k vnější části hrudi, se také podílejí na procesu dýchání. K jejich lepšímu ovládání je zapotřebí praxe. Nejlépe je začít cvičení tím, že se pohodlně posadíte do lenošky. Zpočátku byste měli věnovat cvičení alespoň deset až dvacet minut dvakrát denně. Já osobně vybízím lidi, aby se překonali a v okamžiku, kdy "chytí druhý dech," pokračovali ve cvičení ještě o trochu déle.

Při svém zdvihu vytlačuje bránice silou vdechnutý vzduch, a proto umožňuje vydechnout větší množství vzduchu. Při zpětném pohybu, tj. při poklesu bránice, dochází k snadnému nasátí vzduchu do plic. Při hlubokém dýchání se vyměňuje v plicích všechen vzduch na rozdíl od normálního lehkého nadechnutí, kdy k výměně vzduchu dochází jen v horní části plic. To znamená, že se plíce naplní čistým vzduchem plným kyslíku, který přechází do krve a oživuje všechny tělesné orgány, pokožku nevyjímaje.

Účelem procvičování bráničního dýchání je dosáhnout větší rovnováhy ve způsobu dýchání. V ideálním případě by mělo být vaše dýchání jemné a nehlučné s velmi malým pohybem horní části hrudníku.

První cvičení k dosažení tohoto cíle spočívá v nadechnuti a pak v pozvolném vydechnutí. Břišní svaly se v tomto okamžiku nacházejí těsně pod hrudní kostí. Po dokončení tohoto pohybu se bránice opět zvedá a vypouští větší množství vzduchu z plic. Když se táž skupina svalů uvolní, břicho se poněkud vyklene a pak se můžeme znovu nadechnout. V praxi vydechujeme ústy a za normálních okolností vdechujeme vzduch naopak jen nosem. Přitom by mělo docházet jenom k nepatrnému pohybu horní části hrudi, protože jde pouze o normální pravidelné dýchání. Je-li však dýchání hlučné, spotřebujete k tomu mnohem více energie.

Reklama

Jste-li v klidu, snažte se dýchat pokud možno zhluboka a pomalu. Tím omezíte vynakládání nežádoucího úsilí a přitom nezískáte méně, ale naopak více energie. Správnému dechovému režimu odpovídá šest až devět kompletních dechových cyklů za minutu. Udělejte přestávku a před nadechnutím v každém cyklu relaxujte. To je optimální postup, nicméně při prvním pokusu se nemusíte cítit příliš vázáni časovým limitem.

Abyste mohli lépe sledovat svůj dechový cyklus, položte si jednu ruku na horní část hrudníku a druhou na žaludek, asi tři až pět centimetrů nad pupek. Vydechněte a uvolněte horní částí hrudníku, při dalším nádechu vystrčte břicho a pak je nechte při výdechu zvolna klesnout.

Většina lidí nemá dostatečnou praxi v záměrném zpomalování tempa dýchání, ale jakmile tomu přijdete na kloub, bude to pro vás postupně stále snazší. Někteří z mých pacientů použili metronomu, aby si usnadnili získání potřebné zručnosti v odhadování správné délky dechu. Nejdříve máte pocit, že nedokážete najednou nadechnout tolik vzduchu do plic jako před začátkem cvičení, ale při dostatečné praxi zjistíte, že je pomalejší rytmus dýchání přirozenější, a navíc provázen příjemným pocitem nově nalezeného zdroje energie.

Hodně lidí podvědomě vdechuje více vzduchu, než jejich tělo potřebuje. V takovém případě obvykle dýchají příliš rychle a přitom vdechují málo vzduchu, a většinou si to ani neuvědomují. Rychlé dýchání může mít za následek zrychlení činnosti srdce a někdy i jeho bušení. Úzkostliví nebo velmi zlostní lidé, zvláště ti, kdo se snaží potlačit ošklivé negativní emoce, nebo prožijí těžké frustrující situace, jsou mnohem náchylnější k těmto projevům. Jejich dýchání je rychlé a nepravidelné, někdy hlučné a namáhavé a přitom se většina procesů dýchání odehrává jen v horní části hrudníku.

Když se zadýchávání stává chronickým jevem, rytmus dýchání se zvolna zrychluje a místo dýchání zhluboka takto postižený člověk těžce lapá po dechu. Tento jev, který se dnes vyskytuje mnohem častěji, než se původně předpokládalo, postihuje asi deset procent populace.

Zadýchávání bývá skrytou a velmi obtížně objasnitelnou příčinou špatného zdraví. Chronické zadýchávání nebo tzv. hyperventilace snižuje hladinu oxidu uhličitého v krevním oběhu. Množství tohoto oxidu může přechodně klesnout až asi na polovinu jeho normálního obsahu, na stav označovaný jako respirační alkalóza, při kterém dochází v krvi k narušení alkalické rovnováhy.

Jelikož krev obíhá v celém těle, snížený obsah oxidu uhličitého může vyvolat řadu různých příznaků, například krácení dechu, bolesti v hrudi, pocity brnění v rukou nebo nohou, neovladatelné chvění, křeče a třes svalstva, bolesti hlavy, závratě, halucinace a nadměrného vyčerpání.

Některé z těchto jevů se mohou podobat příznakům jiných chorob, například srdečních chorob, epilepsie, střevních potíží, a některým syndromům chronické únavy. To má za následek, že takto postižení lidé se pochopitelně začnou zajímat o svůj zdravotní stav a obracejí se na lékaře. Správným ovládáním dechu můžete všem výše uvedeným nepříjemným stavům předejít.

Frolův dýchací trenažer pro nácvik endogenního dýchání můžete zakoupit na adrese www.001shop.cz - Krakovská 22, Praha 1

Reklama

Komentáře

Petr Maltz (St, 8. 6. 2005 - 17:06)
Často se mi stává, že se musím zhluboka nadýchnout
nebo často zívnout.
Při řeči je někdy poznat, že mám "málo vzduchu".
Při sportovním výkonu ( jízda na kole, běh, apod)
tento problém nemám.
Nevím co stím.Běžná lékařská prohlídka
nic neodhalí.

Petr.
lukas (Čt, 1. 3. 2012 - 19:03)
Podle mě je to celé blbost! a hodně mě to sere! ja jsem to zkoušel a najednou jsem začal vidět bilé tečky a pak jsem byl bezvědomí!!!! Nikdy to nezkoušejte je to blbost
manda (St, 24. 10. 2012 - 09:10)
Podle mě to blbost není,chce pomalu začínát ,dýchání brániční se používá při cvičení ,jinak cvičení nemá význam.
... (St, 24. 10. 2012 - 10:10)
Zkoušela jsem to několikrát, již před lety, v souvislosti s jógovým cvičením. U mně je problém ten, že začnu vidět černě a motá se mi pak hlava. I když postupuji přesně tak, jak se má a i když nespěchám.
(Út, 5. 1. 2021 - 12:01)
Opět se jen pojmenuje důsledek, ale příčina nikde. Víry, bakterie, paraziti a ještě to, o čem nemáme ani tušení. Uvědomuje si někdo, že polovina našich buněk, nejsou naše buňky? Jsou to různí příživníci. Pokud se někde projeví nerovnováha, je to problém. Tam by se měla zaměřit věda daleko víc než na globální oteplování a jiné nesmysly.
Reklama