Základní vývojové potřeby a důležitost jejich naplnění.

Pro to, abychom se mohli zdravě vyvinout a dospět do zralosti a spokojenosti,je důležité, aby byly naplněnynaše základní vývojové potřeby, a to ve správnou dobu, vhodným způsobem a těmi správnými lidmi (rodiči). Toto je jeden ze základních předpokladů teorie Pesso Boyden Systém Psychomotor (PBSP), jejímž autorem je A.Pesso jeho žena D. Boyden. Podle nich, je to pět základních vývojových potřeb: potřeba místa, potřeba sycení (výživy), potřeba podpory, potřeba ochrany a potřeba limitů. Tyto potřeby jsou naplňovány ve třech základních fázích či formách: doslovné naplňování potřeb, symbolické a naplňování potřeb po dosažení autonomie. Když nedojde k optimálnímu naplnění, mluvíme o větším či menším deficitu, pokud potřeba není naplněna zásadně, dochází až k deprivaci. Psychoterapie může být jednou z cest, jak pracovat s nedostatečně naplněnými potřebami.

Potřeba místa je vývojově první potřebou. Doslovně je naplňována nejprve v těle matky, kdy je dítě v děloze a tam má také naplněny i ostatní potřeby. Po narození je úkolem rodičů vytvořit pro dítě dobré místo v rodině. Symbolicky je potřeba naplňována v mysli a srdci rodičů, když se na dítě těší, myslí na něj, vítají ho na světě. Po dosažení autonomie si potom hledáme svoje místo na světě sami. Když potřeba není dostatečně naplněna, může se projevit celoživotními pocity vykořeněnosti, nezakotvením, tito lidé mohou mít tendenci se opakovaně stěhovat, stále hledat svoje místo.

Potřeba sycení (výživy) je naplňována napřed prostřednictvím pupeční šňůry, potom kojením, později krmením a nakonec se dítě naučí jíst samo. Na symbolické úrovni probíhá sycení prostřednictvím vyjadřování lásky a pozornosti, vyprávěním, čtením, učením, ukazováním světa. V případě deficitu lidé zažívají pocity nenasycenosti a orální závislosti. Mohou mít tendenci k přejídání, k alkoholismu, či k jiným závislostem.

Potřeba podpory je naplňována nejprve v děloze, kdy je dítě neseno plodovou vodou. Po porodu je uskutečňována doslovně nošením dítěte v náručí, chováním, podpíráním, voděním. Pomáháme dítěti překonávat zemskou přitažlivost. Na symbolické rovině je to podpora sebedůvěry a samostatnosti dítěte, důvěra v jeho vlastní schopnosti, podpora jeho růstu a vývoje. Deficitem mohou být pocity nejistoty, strachu, nesebedůvěry.

Potřeba ochrany je reakcí na naší zranitelnost a bezmoc, zvláště po porodu a v raném dětství. Doslovně je naplňována tak, že rodiče dítě ochraňují před nebezpečím z vnějšího prostředí, i před nebezpečným chováním dítěte samotného. Na symbolické rovině je to ochrana dětských a lidských práv. Při nedostatečném naplnění potřeby ochrany může v člověku zůstávat pocit, že není chráněn, nemá zastání.

Potřeba limitů odpovídá skutečnosti, že jako lidé nejsme omnipotentní a žijeme ve světě, který má limity. To, co potřebuje dítě prostřednictvím této potřeby dostat, je zkušenost, že nemůže všechno a současně, že všechno má svůj konec, včetně nepříjemných emocí. Potřeby dítěte jsou co nejlépe uspokojovány, ale v přiměřených mezích. Dítě není odmítáno, ale dostane jasnou zprávu o hranicích, které rodiče dodrží. I přes počáteční nevoli dítěte může dobrý limit vést k pocitu úlevy, že dítě rodiče nepřemohlo a limit neprolomilo. Deficit vede k pocitům falešné omnipotence a moci či izolace v pocitu nereálné soběstačnosti.

Protože žijeme v reálném světě a ne v ideálním, není možné naplnit tyto potřeby ideálním způsobem. Nějaká míra nenaplnění, respektive optimálního nenaplnění potřeb je běžná u většiny z nás. Záleží na míře nenaplnění a na tom, jak se tento deficit projeví v dalším životě. Psychoterapeut může pomoci tyto deficity rozpoznat, uvědomit si je a buď hledat možnosti jejich dodatečného naplnění, nebo přímo pracovat metodou PBSP a pomoci zprostředkovat zážitek naplnění potřeb, a nebo pomáhat, jak s nenaplněnými potřebami co nejlépe žít.

PhDr. Jaromír Chrášťanský
www.psychoterapie-praha.net