Lpět nebo neulpívat?

Motto: Hlemýžď popolézá tak dlouho, dokud mu stačí sliz. Chamtivec se honí za ziskem tak dlouho, dokud si neužene smrt.........čínské přísloví

Lpět na penězích a šetřit? Nebo na nich nebýt závislý a utrácet? A je to vůbec to nejdůležitější? Takovými otázkami se zabývali jedni manželé. "Musíme šetřit, nemůžeme utrácet, čekají nás zlé časy, je třeba mít zajištěnou budoucnost a naše přežití, až budeme staří a nemohoucí a nebudeme moci vydělávat"- těmito slovy častoval denně muž svoji ženu. Musíme mít co největší zabezpečení. A až budeme mít dům, auto, chatu, tak si pořídíme dítě a to nebude mít starosti, bude moci studovat na univerzitě a dotáhne to daleko. Bude slavný a bohatý, třeba bude právník, jako jsem chtěl být já a zajistí nám naše stáří"- tak argumentoval muž. Ten muž se staral o veškeré finanční záležitosti rodiny a své ženě kontroloval všechny její útraty.

Ženu přiváděla jeho hamižnost, skrblictví a honba za majetkem až k pláči. Ona zase peníze neudržela a při první příležitosti je utrácela. "Co jsou peníze, nic proti radosti ze života. Vždyť si nežijeme zase tak špatně. Vždyť jsme na světě jen na chvíli, tak proč si tu chvíli nezpříjemnit? Vím, že jsou nutné k životu, ale nebudu se k nim modlit. Proč bych si nemohla koupit knihu? Chtěla bych tu nádhernou voňavku Jean-Paul Gaultier s vůní mandarinek, ylang-ylangu a vanilky. Nebo proč bych nemohla mít ten krásný hrníček z té keramické řady Maříž?"

Protože je jejich problém dost trápil, řešili ho i se svými přáteli. Jeden z nich, filosof a znalec Bible i buddhismu, o kterém si mnozí mysleli, že je podivín, jim sděloval svůj pohled na věc. K mužovi pravil: "To tvoje snění o vašem budoucím dítěti mi připomíná starý tibetský příběh:
"O otci chlapce jménem Slavný jako měsíc"

"Velmi chudému muži se po spoustě dřiny podařilo nashromáždit celý pytel zrní. Byl na sebe hrdý, a když se vrátil domů, přivázal pytel provazem na jeden ze střešních trámů, aby jej ochránil před krysami a zloději. Nechal ho tam viset a pro jistotu se ještě uložil na noc pod ním. Jak tam tak ležel, začala se jeho mysl toulat: "Jestli to zrní dokážu rozprodat po malých množstvích, bude z něj největší zisk. Za ten nakoupím další zrní a potom zas a zanedlouho zbohatnu a bude ze mě člověk, se kterým se musí v obci počítat. Spousta děvčat o mě bude stát. Ožením se s krásnou ženou a brzy budu mít dítě ... musí to být syn ... jakpak mu budeme říkat?" Když se rozhlédl po místnosti, padl jeho zrak na okénko, kterým bylo vidět, jak venku vychází měsíc. "To je znamení!" pomyslel si. "Šťastné znamení! To bude opravdu dobré jméno. Budu mu říkat Slavný jak měsíc ... Zatímco se takto nechával unášet svou fantazií, dostala se k pytli se zrním krysa a rozhlodala lano. Právě když jeho rty opustila slova "Slavný jak měsíc", pytel se zrním spadl ze stropu a na místě ho zabil. "Slavný jak měsíc" se tak nikdy nenarodil.

Přítel pak ukázal mužovi pevně sevřené pěsti. "Ty se chováš takto, nic nepustíš. Ale představ si, že máš ruce pořád pevně sevřené, celý den i noc. Pak vlastně jsi mrzák, protože nemůžeš ruce používat naplno. A to samé je tvá žena- ta je má zase naopak pořád roztažené, takže je taky nemůže používat. Ale je i jiný způsob jak na něco nebýt upnutý a přesto to udržet." Jejich přítel vzal do ruky minci, sevřel pěst, obrátil ruku dlaní dolů a otevřel pěst a mince letěla k zemi. Když udělal to samé, ale s dlaní otevřenou nahoru, minci tak neztratil. Pak jim ukázal další symboliku- vzal do ruky jemňoučký písek a pevně ruku sevřel, písek se sypal rýhami mezi prsty. Pak vzal hrst písku a otočil ruku s otevřenou dlaní nahoru- zůstalo mu v ruce daleko více písku než při zaťaté pěsti. "A tak je to se vším. Když po něčem toužíš, ale nelpíš na tom, získáš to snáze, než když se to snažíš za každou cenu udržet. Když nelpíš, jsi svobodnější a máš toho více".

A tak je rozdíl v pohledu na vše kolem nás a tím se liší filosofie východní a západní. Podle mého přesvědčení jsme totiž jenom cestující, kteří se uchýlili dočasně do tohoto života a těla. V Tibetu se lidé nerozptylovali tím, že by trávili všechen čas snahou vytvořit si více pohodlí. Stačilo jim, když měli co jíst, měli co na sebe a střechu nad hlavou. Budete li vy pokračovat jako doposud a budete se snažit o neustálé vylepšování svých podmínek, může se z toho stát cíl sám o sobě. Napadlo by Vás, pokud máte zdravý rozum, že kdykoliv přijedete do nového hotelu, že byste ten hotelový pokoj zařizovali novým nábytkem, novými záclonami a dali byste ho vymalovat?

Četl jsem příhodu ze života mystika Dudžo-rinpočheho. Když projížděl Francií a míjeli rozlehlý hřbitov s nabílenými zdmi a ozdobený květinami, řekla mu jeho žena :" Podívej, jak je na Západě všechno hezké a čisté. I místa, kam ukládají mrtvoly, jsou bez poskvrny. Na Východě nejsou tak čisté ani domy, ve kterých žijí a bydlí lidé." "No ano, to je pravda", odvětil mistr, "to je taková civilizovaná země. Pro mrtvé mrtvoly mají kouzelné domy. Ale nevšimla sis, že mají tak krásné domy také pro živé mrtvoly?"

Možná jste příliš hypnotizováni vzrušením z budování svého domova a stavíte svůj život na písku. Tento svět se vám může zdát přesvědčivý a váš život se vleče, dokud iluzi nezboří vážná nemoc, neštěstí nebo smrt. V Talmudu je psáno: "Kdo je bohatý? Kdo se se svým spokojí". Obklopujete-li se stále větším množství věcí a zboží, podléháte reklamám, žijete konzumní život a stáváte se otrokem věcí. Veškerý svůj čas a energii pak věnujete na udržení svého pohodlí. Život stálého hromadění, mít každý den více než včera- to potřebují lidé, kteří majetkem vyplňují prázdno v duši. Ti chtějí nahromadit do konce života co nejvíce hraček. Vzorem konzumního člověka a konzumní společnosti je bující rakovinový nádor. Jeho charakteristikou je totiž také stále více a více a zabrat co největší území. Je v tom expanze, ale skončí to rozpadem a rozkladem.

"Takže moje rada Vám už byla kdysi dávno řečena", uzavřel své vyprávění jejich přítel:

"Mějte dost na tom , co máte, a děkujte za to".
(rada v listu Židům 13,5)

Otištěno se svolením autora MUDr.Miroslava Ilgnera. Jeho internetová stránka je zde