Drby

Za prvé vědění znamená moc, sílu. Když víme něco o druhých lidech, připadáme si silní, máme pocit, že máme něco v rukou. A delegujeme prostě témata našich stinných stránek na druhé. O těch potom mluvíme.

Řeči tohoto druhu se vedou především v tom případě, že se v aktuálním vztahu neprojevuje hněv a agrese. V mnoha rozhovorech v rámci takového vztahu cítíme, že v nás stoupá hněv, ale nevyjadřujeme ho, abychom nevyvolali konflikt. Vyrůstá z toho i určitý způsob výchovy. Člověk pak sice nadává, ale vždy jen o těch, kteří u toho právě nejsou. To znamená, že člověk v aktuálním vztahu neprojevuje agresi, ale znamená to také, že je tento aktuální vztah neživý, neživotný. Agresi člověk deleguje na jiné lidi a na nich si ji užívá. Pro vlastní aktuální vztah to nemá následky.

Může se z toho tedy stát generalizovaný postoj, životní styl. Stín, který člověka rozčiluje, vidí dotyčný venku, mimo sebe. Projikuje jinam ty své stránky nebo stránky svého vztahu, které není schopen akceptovat. Tam, mimo sebe, je odhaluje a tam o nich mluví. Když se něco takového změní ve způsob života, už se takový člověk vůbec svým vlastním hněvem a vlastní agresí nezabývá. Zabývá se hněvem a agresí druhých. Ale především se při tom cítí nesmírně dobře, neboť si vlastně připadá jako strážce morálky.

Strážci morálky však mívají velice mocný stín, spojený s velkou agresí. Verbální agrese je zákeřná a rozhodně je třeba si jí všímat. Naprosto to není tak, že bychom se mohli odvolávat na to, že jednou vyřčená slova už neznějí. Slova působí dál. Rány, které duše utrpí, dokážou být právě tak bolestivé jako rány způsobené tělu. Slova se věru dokážou zabodávat. A za to je třeba převzít odpovědnost.

Zdroj:  Hněv a jeho smysl (Portál 2010)