Faktory a aspekty pojmu zdraví by bylo možno bez obtíží přiřadit pod termín individuum. Teprve člověk, který upíše sebe a svůj život namáhavému procesu individuace (C. G. Jung) a stávání se sebou samým, se zdá do jisté míry chráněn před patologií a nemocí, které hrozí ze všech stran.
Láska, touha milovat a být milován je pro depresivního člověka tím nejdůležitějším v životě. Zde může rozvíjet své nejlepší stránky, zde však současně spočívá jeho největší ohrožení. U depresivního člověka může docházet ke krizím především v partnerských vztazích.
Nejméně 95 procent lidí trpí pocity méněcennosti a pro miliony lidí jsou tyto pocity vážnou překážkou v dosažení úspěchu a štěstí. V jistém smyslu je každý člověk na zeměkouli méně schopný než někdo jiný.
Není přehnané říci, že každý člověk je do určité míry zhypnotizovaný, ať už myšlenkami, které nekriticky převzal od druhých, nebo myšlenkami, o jejichž pravdivosti přesvědčil sám sebe.
Stručně řečeno, musíme mít pouto k druhým lidem, nejméně k jednomu člověku, ale raději k více lidem. Po celou dobu našeho života musíme mít nejméně jednoho člověka, který o nás stojí a o něhož stojíme i my. Nemáme-li takového člověka, nedokážeme naplňovat své základní potřeby.
Když se na stresovou reakci adaptujeme, dokáže jí náš organismus lépe čelit, jsme pozornější a ostražitější, k přemýšlení a jednání máme k dispozici více energie. Pokud je však reakce příliš intenzívní a dlouhodobá, nastávají problémy.
Ukrývání za ochrannou bariérou je běžnou lidskou reakcí, kterou si osvojíme již v raném věku. Ocitne-li se dítě v hrozivé situaci, schovává se za velké předměty, například za stůl, křeslo, nábytek či maminčinu sukni. S přibývajícím věkem se toto chování tříbí a asi v šesti letech, kdy se ukrývání za předměty pomalu stává nepřijatelným, se člověk naučí pevně zkřížit paže na hrudi vždy, když se ocitne v hrozivé situaci.
Stále více lidí se objevují s podobným příběhem. Stěžují si na to, že se jim jednoho dne zčista jasna udělalo nevolno, srdce se prý prudce rozbušilo, dostavily se návaly potu. To mělo vést k tomu, že od oné chvíle měli tyto symptomy stále častěji. Lékař však nedokázal na srdci nebo na žaludku nic zjistit. Tato porucha se označuje jako panický syndrom.

Stránky