Reklama

Poruchy příjmu potravy - léčba

Tento článek volně navazuje na předchozí, zabývající se problematikou poruch příjmu potravy. Proto teď nebudu popisovat základní příznaky mentální anorexie či bulímie, ale přejdu rovnou k otázkám samotné terapie lidí, trpících těmito poruchami.

Všude se píše, že poruchy příjmu potravy (dále jen PPP) jsou bio-psycho-sociálním onemocněním, to znamená, že nejde pouze o poruchu metabolizmu, individuálně psychickou či jen společensky podmíněnou. Od všeho něco. 

 

Také pokud se v odborné literatuře píše o příčinách, přichází v úvahu takové jako problematická rodina, v níž dcera soupeří se svou matkou; týrání či dokonce zneužívání v dětství; strach z dospívání, z mateřství, z opouštění rodiny a mnoho dalších. Přestože někdo může mít takové zkušenosti a v dospívání se u něj projevily příznaky PPP, vůbec to neznamená, že totéž platí u někoho jiného, majícího podobné potíže s jídlem.

 

Zjednodušení problému na tělo, duši či společnost nebo pátrání po jedné příčině vzniku PPP je spíše matoucí a k pochopení a hlavně uzdravení nemocného to moc nepřispívá. PPP nejsou totiž jen odpovědí na nějaké životní trauma nebo pouze způsob řešení nějakých jiných problémů.

 

Terapie mentální anorexie a bulimie by měla sledovat tři cíle (jejich následující pořadí nic nevypovídá o tom, je-li některý z nich důležitější než jiný):

 

Reklama

1. léčba dlouhodobé podvýživy a tělesných obtíží, způsobených opakovaným zvracením, zneužíváním projímadel apod.,

2. psychoterapie, která by nemocnému přinesla pochopení příčin jeho onemocnění a zejména pak úlohy, jakou v jeho současném životě onemocnění plní,

3. psychoterapie, zaměřená pragmaticky na změnu "špatných" jídelních návyků případně "špatného" životního stylu nemocného.

 

Jednotlivé body je nutné alespoň trochu rozvézt, vezměme to tedy popořádku. Při "léčbě těla" (tělesných obtíží) nejde pouze o záchranu tělesného zdraví, které je samozřejmě velmi důležité. Nemocné tělo má vliv také na náš duševní stav, asi nejvýraznější jsou deprese a silné pocity únavy a vlastní neschopnosti, které přicházejí jako doprovod dlouhodobé podvýživy, kterou většina anorektiček v jisté fázi svého onemocnění trpí. Dalším doprovodným příznakem nemocného těla je zvýšena labilita - náladovost, předrážděnost, neadekvátní reakce na situace, které byly dříve zvládány v pohodě. Do třetice jsou tu poruchy spánku a soustředění. V těle dochází také k hormonálním poruchám, jejichž projevem je např. ztráta menstruace.

 

Jak je vidět, nerovnováha v organismu je sama o sobě příčinou mnoha obtíží, projevujících se v duševní rovině. Léčení těla samo o sobě ale nestačí. I když se podaří uzdravit tělo, bez uzdravení duše tělo opět po nějakém čase onemocní. Na začátku článku jsem psal, že hledání jedné příčiny vzniku PPP většinou nic nevyřeší. To ale neznamená, že bychom se neměli ptát, kde se tyto problémy vzaly, jaká je osobní historie takto nemocného člověka? Nejde tu vůbec o hledání viníka - kdo nebo co za to může, ale o rozpletení uzlů osobních zkušeností, díky kterým se člověk dostane do takovéto situace. Vyplatí se při tomto dobrodružném a často i bolestném průzkumu soustředit se na vztahy s nejbližšími, na dětské zážitky, na rodinná pravidla, v nichž tento člověk vyrůstal... Jinou věcí je, proč je po rozhodnutí nemocného uzdravit se tak těžké anorexie či bulimie se opravdu zbavit. Pak se můžeme ptát, jakou úlohu v současné době PPP v jeho životě plní, k čemu tyto způsoby chování a prožívání nemocný člověk nyní ve svém životě potřebuje? Zní to možná podivně, ale je to celkem jednoduché. Jako příklad uvedu situaci jedné dívky, která svou nemocí vyvolala takové obavy rodičů o její život, že se i přes velké neshody v manželství dokázali po dlouhé době shodnout a všichni začali vystupovat jako jedna rodina. To byla ovšem pro ni samotnou past, protože dokud si toto plně neuvědomila, byla ve své nemoci uvězněna strachem, že pokud se uzdraví, bude zase vše při starém a rodiče se nakonec rozejdou. Toto pochopení umožnilo všem hledat jiný, zdravější způsob jak situaci řešit.

 

A konečně je tu třetí cíl terapie - změna stravovacích návyků či životního stylu nemocného. Mentální anorexie i bulimie je v podstatě formou závislosti, v níž drogou je zvládání redukce hmotnosti či záchvaty přejídání. Jednou z věcí, která nemocného v jeho závislosti udržuje, je samotné ne-mocné chování, ne-mocný způsob zacházení s jídlem a s vlastním tělem. Do této chvíle jsme mluvili o psychoterapii "zevnitř", závislost proti ní však staví velkou úzkost ze změny (zvýšení váhy, nemožnost zvracet atd.) a proto je třeba pomoci i "zvenčí" - nácvikem změny jídelního režimu, zmapováním situací, v nichž se obtíže zhoršují (zvyšuje se nechutenství případně strach z tloušťky nebo se spouští záchvat přejídání). K tomu existuje řada úspěšných technik s nimiž umí odborníci pracovat.

 

Při terapii je důležité:

 

1. podporovat zodpovědnost nemocného za vlastní osobu, jeho aktivní přístup a motivaci ke změně,

2. dávat nemocnému informace, související s jeho onemocněním,

3. vycházet z nynější situace nemocného,

4. poskytovat nemocnému podporu při náročných změnách, kterými při uzdravování prochází

 

Terapii, kterou zde popisuji, nelze zaškatulkovat do jednoho terapeutického směru. Je to vlastně takový výběr přístupu a technik, které se při léčbě PPP osvědčily, přičemž je třeba brát ohled na individuální potřeby nemocného. Tento článek je nahlédnutím do dílny psychoterapeuta a všem těm, kteří mají pocit, že s jejich situací nelze nic dělat, by mohl dát naději, že možností je více a nikdy není pozdě.

Autor: Jan Kulhánek

Reklama

Komentáře

Pity (Pá, 13. 5. 2005 - 14:05)
nechci být taková jaká jsem,ale když vám to napíšu bude lepší jsem anorektička asi to vůbc nejde vidět protože jsem tlustá jako prase,ale já chci být jenom hubená chodím k psychiatrovi,ale nejde to pořád cítím máminy oči na mých ústech a pořád na mě dohlíží jestli to jím už párkrát jsem si strkala prsty do krku abych zvrace a kdy se mi to povedlo chtěla jsem toho ze sebe dostat víc a víc rozhodla jsem se že si koupím i projímadlo a zhubnu rodiče mi slíbyli mobyl ,ale ne já ho nechci chci být jenom hubená nejde to já už nemůžu jsem tolik tlustá a ani kdybych nejedla a o to se snažím mi nepomůže budu tlustá pořád a nikdy nebudu hubená.Ldyž se vyzvracím mám dobrý pocit z toho že to mám všechno za sebe venku a to je to dobré ,ale hubená nikdy nebudu doktor chce abych se svými 163cm. vážila 57kg a to né já chci 45 jo to je ono tolik mají i normální holky chtěla bych mít tolik liko proč to nejde?pomoze mi někdo už nechci kuci ríkají že jsem tlustá a je to pravda všichni jenom chtějí abych jedle ,ale já nemůžu všechno je to tak hrozné nemůžu z toho proč je vůbec jídlo musí být copak bych to nepřežila kdybych nejedla mě by to nevadilo byla bych ráda a jenom bych úpila proč to nikdo nechápe jsete všichni tak zlí a nemůžete to vzít na lehkou váhu?kdybch nebyla tak tlustá tak jsem nepíšu,ale já jsem a to je hrozný proč musím být tak tlustá všichni moji blízcí říkají že jsem štíhlá ,ale jenom lžou chtějí abych mělo všude samí špeky,ale kdyď to se jim už pobvedlo tak porč to dělají já už nemohu ja to hrůza chci být huben,hubená,hubená!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Markétka (So, 7. 2. 2004 - 05:02)
Ahojky,
v červnu mi bude 18 let a poruchami příjmu potravy, zejména bulimií trpím od svých 12 let, už jsem se dokonce i léčila, ale nic mi nepomohlo. Mám teď přítele, který mi moc pomáhá, říká, jak jsem krásná a jak mám dokonalou postavu. Díky němu jsem hodně překonala, ale stejně se v tom stále topím. Pokud budeš chtít, můžem si psát, napiš něco o tom, jak to probíhá u tebe nebo se můžeš klidně ptát, jsem zkušená blinkalka :-)
Pavla (Po, 17. 11. 2003 - 18:11)
Ahoj:o)Jak začít holt patřím také mezi tu malou menšinu dívek které trpí bulimií a nevím už jak s tím mám dále bojovat, protože mě neničí jen ta samotná bulimie, ale trpím i přejídáním. Trpím tím již rok od mých sedmnácti let, a myslím si že se s tím dá bojovat a snažím se, ale nějak se mi nedaří. Slyším samé výčitky a nadávání, proč to dělám, ale když já nevím jak mám odpovědět. Protože nevím proč a nevím ani jak s tím zkončit. Je třeba pár dní kdy je mi fajn a nemusím zvracet, ale potom je zase období kdy zvracím pořád, a když zrovna to jídlo nevyzvracím tak zůstane ve mě a za hodinu se to zase opakuje, jsem třeba schopna sníst oběd pro celou naší rodinu jakoby nic. Už fakt nevím co mám dělat. Je mi osmnáct let a kvůli tomu jak vypadám nejsem schopna nikoho si najít, a ani nemám čas. Jinak vážím skoro sedmdesát kilo a měřím 171 cm..jsem taková kulatá baculka. Už mě to štve. Prosím kdyby kdokoliv zvást mohl poradit napiště mi. Díky
PS: také chci sehnat nějakého odborníka v okolí Olomouce či Přerova
Andrea (So, 11. 5. 2002 - 21:05)
Ahoj, je mi 22, bulimii mam asi tri roky. Jsem rada, ze existuje misto kde se da sverit a najit radu. U mne to zacalo dost pozvolna, diety, cviceni, zvracela jsem jen obcas. Dostala jsem se ale do stavu, kdy mne jidlo dost ovlada. Nemam se s kym o tomhle bavit, najit pomoc. Chtela bych si psat nebo vidat s holkou ktera ma stejny problem. Verim, ze ve dvou, s clovekem ktery vi o cem mluvite to pujde zvladnout. Pokud mate nekdo alespon trosku chut, napiste. Prosim
Katka (Út, 9. 7. 2002 - 13:07)
Ahoj,jak tak ctu vsechny tyhle reakce,zjistuji ,ze jsme na tom vsichni podobne.Jsem taky velice rada ,ze se mohu sverit.Mam stridave obdobi prejidani a hladoveni.Kdyz se prejim,tak se to okamzite snazim vyzvracet,ale stejne nedokazu myslet na nic jineho nez na jidlo.Mamka to zjistila a snazila se to se mnou probrat,ted si mysli,ze uz je to v poradku,ale neni.Kdyz neni nikdo doma,tak toho hned vyuziju,pak zase zvracim a cvicim.Pokazde si pak slibuju,ze s tim skoncim,ale vydrzim to jen chvili.Nedokazi jist normalne,budto vubec,nebo moc.Takhle se mi ulevi,protoze vim ,ze vy to pochopite.
Marťa (Ne, 16. 12. 2001 - 12:12)
Já zápasím s bulimií už 9 let, je to jen a jen horší, sice mam 163 cm a 48 kg, ale z toho kolotoče se nějak nemůžu vymanit. Byla jsem i u odborníků, ale v té době (vážila jsem 59 kg) jsem pro ně nebyla "akutní" případ. Ráda bych se touto cestou i seznámila s dívkami s tímto problémem. Dík M
Jana (St, 19. 12. 2001 - 11:12)
Náhodou jsem našla článek o bulimii a Tvůj příspěvek. Já mám bulimii už deset let, snad každý den si říkám, že ode dneška to zvládnu a dokážu nezvracet, ale už během dopoledne se mi to vždycky vymkne z rukou. A když jsem vydržela semtam jeden nebo dva dny nezvracet, byl to pro mne svátek. Několik let asi i právě proto mám permanentně záněty žaludku, měla jsem helicobacter a katary žaludku. Je mi stále zle, když se nenajím, a když se najím tak zase, to se kolikrát snažím zajíst, ale spustím si pravidelně záchvat. Jsem moc unavená, čím dál hůř se soustředím, začínám mít problémy i v zaměstnání. Kdybych neměla dvě děti, o kterých vím, že mě potřebují, už bych to kolikrát skončila. Takhle nemohu. Ale nevím, jak z toho všeho ven. Jsem v situaci, kdy bych se chytla jakéhokoliv stébla, které by bylo v dosahu.
Tím jsem Ti asi moc nepomohla, jsi vlastně první, komu jsem přiznala barvu.
Je fakt, že svého času jsem si koupila knihu od Dr. Krcha s návodem na odnaučení bulimii, snažila jsem se to dodržovat, ale déle jak týden jsem to nezvládla a pak jsem na tom byla pocitově ještě hůř.
Jestli si myslíš, že by byla nějaká cest, při které bychom se mohly doplňovat a tím se z toho dostat, napiš a ráda se přidám. Třaba by to nějak šlo, třeba je tohle právě ten zlom, kerý byl potřeba.
Ivca (Pá, 22. 3. 2002 - 14:03)
Je mi 15 let a asi pul roku trpim anorexii.Nejsem nejaka vyhubla kostra. Merim 171cm a vazim 61kg.A prave to je ten problem. V lete 2001 jsem zacala hubnout,abych se libila klukum.Tehdy jsem mela 74kilogramu!Zhubla jsem a na nejaky cas jsem ztratila menstruaci..opet jsem ji dostala..pak zacaly padat vlasy,ale i to po nejakem case prestalo.Diky rodine a hlavne mamce,ktera pracuje jako lekarka jsem se dostala z toho nejhorsiho..Nerikam,ze to je za mnou-naopak.stale nedokazu snist obedy ani nic sladkeho,jim pouze ovoce a nekdy jogurty.Nasi to netusi,protoze jsou vytizeni a nejsou vlastne moc doma..Vim,ze ve mne bude vzdycky,ale budu se ji snazit potlacit a zvitezit nad ni.Uz os malicka jsem zila v tom,ze bracha,ktery byl vytahly a hubeny mohl snist cokoliv a ja mala a tlusta,jedla mene a neustale si me dobirali.To je nasledek.0723330945
david (Ne, 17. 3. 2002 - 11:03)
ahoj lidi. nedávno se mi moje přítelkyně svěřila že má bulimii. už dříve jsem vedel že má nějaké problémy ale tohle jsem nečekal. Opravdu jí milujia snažím se jí nejak pomoct ale zatím mi to moc nejde. Rád bych si popovídal s někým kdo má více zkušeností a zkusil mi poradit. díky moc všem kteří se mo ozvou na tel 0608 308 227. David
jana (Út, 19. 3. 2002 - 11:03)
Je mi 19. bulimii mam od 17. s malyma prestavkama...nevim co s tim. brala jsem i nejaky prasky, jako ze mi to pomuze zbavit se tech zachvatu prejidani...nevim, jestli to bylo nedostatkem silne vule ci co, ale nejak se toho nemuzu zbavit...

K tomu clanku...chybi mi tam nektere podrobnosti, jako proc dochazi k porucham spanku a soustredeni, zmenam nalad a tak...je to treba nedostatkem vitaminu?
Jarda (Út, 19. 3. 2002 - 17:03)
Díky anorexii a bulimii me partnerky ktere je 30 let a mam s ní 4,5 letého klučíka,jsem přišel o oba,propadla jeste cigaretam a zacal jsem jí nesmírně překážet,byla na me absolutně alergická.Po roce jsem byl nucen odejít,zacala si myslet,ze je modelka a ja ji nedosahuji ani po kotníky.Obavam se,ze je beznadějný případ.Je to hrozné.
Pet Sivý (Po, 25. 2. 2002 - 18:02)
Dobrý den
Můj problém se týká mé přítelkyně, vlastně mě a mojí přítelkyně. Nedávno mi řekla, že má bulimii. Já ji moc miluji a chtěl bych jí co nejvíce pomoct.
Bližší informace nechci psát kvůli osobním důvodům. Velmi ochotně si budu dopisovat. Já v těchto partiích mám nulové zkušenosti.
Moc děkuji všem, kdo mi odpoví.

Petr Sivý, sivak"email.cz
elena (St, 20. 2. 2002 - 10:02)
Mila Janka
Mam 26 rokov,od mojich 16 rokov som bola bulimicka.Uplne viem o com hovoris.Ja som to sto krat skusala,pretoze som sa dostala do stavu ked sa cely den tocil len okolo toho jedneho,jedenie,vracanie.Rada by som ti privatne odpovedala,ak mi posles tvoju emeil adresu.Snad len tolko,ze aj ja som si kupila knihy na tuto temu,mala som aj psychologicku.Ale zial na Slovensku sa,neviem ako teraz,ale pred2-3 rokmi vedelo na tuto temu velmi malo.Trvalo mi to vlastne az do teraz,kym som sa naucila spravne jest,nenahradzat si prazdno vo mne jedlom,myslim psychicke prazdno.Definityvne som prestala byt bulimickou uz pred 2-3 rokmi.Lenze ono to nejde z jedneho dna na druhy,je to proces.Stane sa mi aj teraz ze pod psychickym tlakom sa vyvracam,aj ked som sa neprejedla.Hlavne ked sa zopakuje nejaka situacia s minulosti.Ale mam vyborneho manzela,kt. ma trpezlivost s mojimi naladami.Este do teraz sa moje telo lieci.Je sice pravda,ze som od vtedy pribrala nejake kila,ale verim na uzasnu schopnost ludskeho organizmu,ktoru nam dal Boh,ze sa mi podari svoje telo zdravim sposobom priviest do rovnovahy.Snad Ti poviem len to,ze som krestanka,nie len si hovorim ze nou som,ale verim ze Biblia je pravdiva,a ze Jezis vtedy uzdravoval ludi,a robi to aj teraz.Mna uzdravil.Ale samozrejme ze musim aj ja preto nieco robit,ale hlavne aby som ten boj neviedla sama,On je somnou.Neboj sa ist k psychologovi,pouzi alternatyvnu medicinu,skus svoje telo rozmaznavat,dopraj mu len to najlepsie-teda to najzdravsie,co sa tyka stravy,cerstveho vzduchu,aromatherapia.A hlavne potrebujes vela,vela lasky,trosku egoizmu.Ak mas manzela,musi ti pomoct.Pozaduj to od neho.Ja nemam este deti,ale ak mas starsie deti vysvetli im situaciu,nestyd se za to,ze si bulimicka.Ak mas spravnych ludi okolo seba,pomozu ti.Ak nie,najdi si spravnych ludi.Dufam,ze som Ti aspon trosku pomohla.Cakam na Tvoj emeil.Ja bojujem do teraz,ale verim ze moje Telo je schopne sa uzdravit.Aje ked to bude dlho trvat.Lepsie niekedy,ako nikdy.
Ilona (Čt, 28. 2. 2002 - 12:02)
Moc by mi pomohlo kdyby jsem si mohla o mých problémech popovídat s někým kdo má stejné potíže. A doufám, že kdyby jsme byly na to dvě a vzájemně si pomáhaly a dodávaly si odvahu snad bychom to zvládly. mobil.0728083621
Pavla (Út, 12. 3. 2002 - 17:03)
Ilono, nevim jesti stale stojis o povidani si..Budu rada kdyz se ozves..nebo kdokoli..
S bulimii take ziju skoro 8 let.. nekdy je to priserne..Dochazela jsem dokonce nekolikrat na psychoterapii, ale nejak se miji ucinkem..
P.
J.K. (Čt, 20. 6. 2002 - 11:06)
Informace o léčbě a kontakty na odbornou pomoc najdete na internetových stránkách pppinfo.zde.cz. Adresář odborníků se bude neustále rozšiřovat a doplňovat.
Miloš (Po, 23. 8. 2004 - 11:08)
Čau.Potřeboval bych poradit s jedním problémem.Asi před 3 měsíci jsem se seznámil se skvělou holkou a začaly jsme spolu chodit.Všechno nám perfektně klape a jsme moc šťastní.Nedávno jsme byly na dovolené v Itálii a svěřila se mi se svím problémem.Pravidelně dělá to že se hrozně přejí a potom to jde vyzvracet.Před tím chodila z klukem který ji pořád vyčítal že je tlustá jak přibrala ve stehnech a podobně.Kvůli němu to tenkrát právě začala dělat.říká že to dělá asi rok.Ona je přitom nádherná,milá, šikovná holka a nemá to vůbec zapotřebí.Váží asi 58Kg a měří tak 170cm.Já ji pořád opakuju ať to nedělá že není vůbec tlustá a líbí se mi taková jaká je.Jenže ona se asi nelíbí sama sobě.Potřeboval bych poradit co dělat a jak ji to odnaučit,a jaké sou možnosti řešení.Někde sem četl že je nutné zajít k lékaři.Pokud je to nutné tak se chci zeptat kde v Brně se tímto problémem zabívají.Předem díky za odpověď
Eva (Čt, 12. 9. 2002 - 12:09)
Ahoj, je mi 20 let a mam take problemy s jidlem. Nevim, jestli je to v takovem stadiu a dalo by se to nazvat bulimii. Je obdobi (par dnu), kdy mam vse pod kontrolou, ziju zdrave, chodim cvicit do posilovny. Ale pak to najednou prijde. Strasna neovladnutelna chut na jidlo, presim se a jdu zvracet. Takhle se to opakuje treba nekolikrat dokola. Mam hrozne vycitky z toho, ze jsem se prejedla, ale jidlu se nedokazu ubranit, jsem jako zbavena smyslu. Vzdycky me prepadne obrovska uzkost a deprese. Moc bych chtela byt obycejny clovek, ktery nepremysli nad kazdym kusem zvance, ktery spolkne. Rada bych si s nekym popovidala.
Katka (Út, 16. 10. 2001 - 12:10)
Chtěla bych podstoupit psychoterapii v rámci léčby bulimie. Na koho bych se měla obrátit? Je psychoterapie placena zdravotní pojišťovnou?
Děkuji za odpověď
J.K. (Út, 16. 10. 2001 - 21:10)
Psychoterapie je vpodstatě hrazená zdravotní pojišťovnou, záleží na frekvenci docházení na terapii a především na samotném psychoterapeutovi - má-li s vaší pojišťovnou uzavřenou smlouvu. To lze zjistit při prvním telefonickém kontaktu. Obecně platí, že když docházíte na terapii do nějakého zařízení, není třeba většinou nic platit.
Bulímie je pro psychoterapii velmi vhodná, vlastně se dá říct, že ve většině případů pro úzdravu nutná.
Kam se obrátit - záleží na místě bydliště. Největší možnosti jsou v Praze a ve větších městech. Univerzální rada je zavolat např. na linku důvěry RIAPSu, kde mají adresář terapeutů v ČR a měli by poradit.
Chcete-li více informací, napište mi na ppp.info"seznam.cz, uveďte svůj věk a místo bydliště, rád vám odpovím.
lala (Po, 29. 5. 2006 - 13:05)
Bohužel taky mám bulimii, k tomu se semnou rozešel přítel, a kdisi to na jeho podnět vše začalo. Řikal že jsem tlustá, hnusná a přitom jsem měla 50 kilo.
Návštěvník (Út, 30. 5. 2006 - 11:05)
tak to bud rada, ze ses s nim rozesla. takovy chlap nestoji ani za...
Annette (St, 14. 3. 2007 - 02:03)
Rada bych se pridala k Vasi "soumkrome emailove poradne". Trpim bulimii tak rok, ale ne dlouho po anorexii.. Sama sobe si prijdu odporna a strasne malo silna, mimo zachvatovych stavu, kdy snad o sobe ani nevim... a vzdy pote si opakuji, ze to bylo opravdu naposledy.. a proto bych tomu chtela jednou provzdy udelat konec... annetta"centrum.cz
Klára (St, 9. 5. 2007 - 08:05)
Mám poci že moje matka(43) trpí bulímií.Příznaky jsou tak nějak zvláštní hodně jí a 100% vím že skoro po každém jídle to jde vyzvrátit(jsou viditelné zbytky v toaletě a je to někdy i slyšet).Proto bych chtěla prosím poradit, mám strach si s ní o tom promluvit nebo s někým s příbuzných.Přemýšlela jsem že bych zašla k jekí praktické lékařce, ale nemám na to odvahu.Prosí moc o radu ůj e-mail:kakuska"centrum.cz .Předem děkuji
Švandová (Út, 24. 7. 2007 - 16:07)
Chtěl bych se zeptat, jestli je člověk který trpí bulímií schopný krást osobní věci druhých. Nejde o kradení všeho ale jenom toho hezkého co se mu líbí. Nevím jestli se to s tímto dá spojovat, ale máme kamarádku u které se projevují příznaky bulímie a v její přítomnosti se nám záhadně ztrácejí různé věci. Děkuji
Hana (Čt, 26. 7. 2007 - 14:07)
jsem bulimička Už mě to štve a nevím na koho se obrátit... Chci normálně "žít"a chci s bulímiji bojovat!
Linda (Pá, 9. 11. 2007 - 18:11)
vzkaz pro Svandova.
Je to zajimave, jelikoz me se prihodilo neco podobneho. Mam kamaradku, ktera se mi sverila, ze trpi bulimii a take i lehci formou kleptomanie.
Pavlína (Po, 12. 11. 2007 - 22:11)
bulinii nevylecite u zadneho psychologa.Mých 15 let bulimie,antidepresiva,miliony léků a terapií mi stejně nakonec ukázalo nutnost najít sílzu sama v sobě.Nikdo jiný nepomůže.Je to blok z dětství,který zůstává nedořešený,někdy se projeví v časné pubertě,někdy až mnohem později.Neodezní to,dokud se člověk nevyrovná s tím,co nebylo v dětství v pořádku.Je to všechno věc psychiky,problém s jídlem je jen zástěrka nevyřešeného problému v podvědomí,který se odsouvá.Jediná cesta je říct si,jsem zodpovědná sama za sebe a co se stalo se stalo a já jdu dál,opouštím to a chci žít.Najít si smysl proč žít.
bulča (Čt, 7. 2. 2008 - 12:02)
hlavne se držte at ji
Pája (Čt, 28. 2. 2008 - 16:02)
Jsem také napůl vyléčená bulimička, už přes měsíc se držím, začala jsem normálně jíst a nepřejídat se a nezvracet. Jím méně, ale častěji. Moc mi pomohlo, když jsem se svému příteli po 2 letech svěřila, bála jsem se, že se na mě bude dívat jinak, ale psychicky mě podporuje. Bulimie nám ničila vztah a mě život a pohled na něj. Snažím se najít koníčky a věnovat se jim, chodím mezi přátelé a moc mi to všechno pomáhá. Při každém náznaku, kdy mě napadají myšlenky po jídle, že bych měla jít zvracet si řeknu, že moje zdraví je nejdůležitější, jednou chci dítě a krásný vztah s přítelem a bulimie by tohle všechno zničila. Tento článek mi také moc pomohl. Já s prvním krokem jsem začala, že jsem si sama sobě řekla dost, myslela jsem si, že to nepůjde, že to neudržím, ale jde to. Nejsem úplně na konci cesty, ale udělám vše pro to, abych došla do cíle.
Pavča (Po, 17. 3. 2008 - 20:03)
Ahojky všichni lidičky.Chci jen krátce poradit všem kteří si s něčím jako je bulimie začali udělali velkou chybu a ti kteří ještě ne ať se tomu rychle vyhnou není o co stát.já mám tento problém už osm let a ráda bych seš vrátila zpět do dětských let a vrátila všechno zpět.Nevím kde vyhledat pomoc,ale budu muset co nejdřív,protože moje psychika je totálně vprdeli....ale úplně.Jestli někdo víte jak na to tak se mi ozvěte.díky je mi fakt z toho zle.
Martasek (Út, 30. 12. 2008 - 21:12)
Moc mě zaujal příspěvek Pavlíny. Já se s bulímií potýkám už skoro 17 let ( to zní děsně!)a přestože vím, že mi to jen bere a rozum mi říká, že už tomu nechci podléhat dál, vždyky mě to zlomí a já skončím u toho žvance. Mám pocit, že už se neumím radovat ze života, cítím v sobě hrozný prázdno a přitom se mám vlastně moc dobře. Parkrát už mě napadlo to skončit, ale vždycky mě podrželo to, že mám dcerušku a tu tady nemůžu nechat. Proč to samý ale nepomáhá i proti bulímii???!!! Pavlí, jaks to dokázala? Seš fakt třída dokázat to v sobě zlomit! Nedala bys mi na sebe kontakt prosím?
jájina (Út, 26. 5. 2009 - 11:05)
Ahoj holky.
Strašně dlouho jsem si problém s bulímií nepřipouštěla. Až ted´, možná už to bude 10 let, si uvědomuju, že jsem ve velkém průšvihu. Ano, mám třeba měsíční pauzu kdy si říkám, že to už zvládnu, ale pak nastane nějaká stresová situace a vracím se tak kde jsem byla. Nikdo z mého okolí to neví a já bych se asi hanbou propadla a tak jsem ráda, že jsem dnes objevila tyhle stránky. Holky držte se. Všechny moc dobře víme, že všechno záleží jen na nás.
Veronika (St, 15. 7. 2009 - 13:07)
Po přečtení příspěvků jsem se rozhodla, že sem také vložím ten svůj.
Já mám problémy s anorexií, bulimií asi 10let. Ale ze začátku, několik let, to bylo jen období, kdy jsem buď nejedla, nebo se pak přejídala a zvracela.
V tuto chvíli je to tak, že asi 2roky jsem bulimička. Před 2měsíci jsem se přiznala příteli, následně bráchovi a pak mě rodiče sami načapali. Slíbila jsem jim (několikrát), že přestanu, ale se svým strachem z tloušťky s tím pokračuju dál... Dál se schovávám, chodím tajně na záchod...
Včera jsem při zvracení vyzvracela i krev, rozhodla jsem se, že se přiznám příteli, který mě sice hlídá, ale ne úspěšně, jak si myslí a přiznala jsem se mu se všemi pocity a obavami z toho, co bude, když půjdu k lékaři. Přítel nezklamal - chce se mnou jít k lékaři (a já chci jít, protože vím, že sama to nezvládnu a jak všechny ženský psali ve svém komentáři, že s tím sami přestávají několik let a stejně se k tomu většinou vrací, asi by to v mém případě bez pomoci bylo stejné).
Nevím, jestli to mám říci celému svému okolí a na rovinu se o tom bavit (nechci aby mě odsuzovali, že jsem blbá nebo podobně, na druhou stranu si to bez tak dost lidí myslí).
Ale už nechci celý den myslet na jídlo a na to, jak ve mě nesmí nic zůstat....
Veronika (St, 15. 7. 2009 - 13:07)
Po přečtení příspěvků jsem se rozhodla, že sem také vložím ten svůj.
Já mám problémy s anorexií, bulimií asi 10let. Ale ze začátku, několik let, to bylo jen období, kdy jsem buď nejedla, nebo se pak přejídala a zvracela.
V tuto chvíli je to tak, že asi 2roky jsem bulimička. Před 2měsíci jsem se přiznala příteli, následně bráchovi a pak mě rodiče sami načapali. Slíbila jsem jim (několikrát), že přestanu, ale se svým strachem z tloušťky s tím pokračuju dál... Dál se schovávám, chodím tajně na záchod...
Včera jsem při zvracení vyzvracela i krev, rozhodla jsem se, že se přiznám příteli, který mě sice hlídá, ale ne úspěšně, jak si myslí a přiznala jsem se mu se všemi pocity a obavami z toho, co bude, když půjdu k lékaři. Přítel nezklamal - chce se mnou jít k lékaři (a já chci jít, protože vím, že sama to nezvládnu a jak všechny ženský psali ve svém komentáři, že s tím sami přestávají několik let a stejně se k tomu většinou vrací, asi by to v mém případě bez pomoci bylo stejné).
Nevím, jestli to mám říci celému svému okolí a na rovinu se o tom bavit (nechci aby mě odsuzovali, že jsem blbá nebo podobně, na druhou stranu si to bez tak dost lidí myslí).
Ale už nechci celý den myslet na jídlo a na to, jak ve mě nesmí nic zůstat....
Návštěvník (St, 15. 7. 2009 - 16:07)

Chcete zhubnout? ...... Poradíme....
Máte zdravotní potíže?....Pomůžeme...
7denní kurz hubnutí zdarma na váš mail
www.snama.cz/dieta
Jana V. (Út, 27. 10. 2020 - 15:10)
Dobrý den.
Hledám pomoc už mnoho let a zatím neúspěšně. Nechci už hubnout. Chci se jen zbavit projimadla. Jenže bez něj se moje tělo už nedokáže vyprázdnit. Co mám jist nebo pít, aby moje tělo zase fungovalo samo bez projimadel. Děkuji za každou radu.
Honoré (Po, 15. 2. 2010 - 12:02)

Chcete zhubnout?...Někteří lidé jsou buť tak hloupí až to praští, a nebo so to jen hieny?(to myslím tan príspěvek nademnou.

uplně blbá:-) básnička:

Princezničko má,
z mlhy a vánku stvořená
jinavakou pudřená
jaká jsou tvá břemena?

Pověz, zakřič, aspoň pípni,
jenom mi prosím tě
Nechcípni!

Ex to tápí patnact let.
a ona mě už 3:-)))
vlastně když o tom přemýšlím tak patnáct let se vlastně už léčí

Věčná škoda, že v té době kdy jsme se potkaly, jsem byl ještě moc malý mačo, těm psycho kecum okolo jsem nerozuměl ani zbla
a v knížce o bordrline sem rozuměl tak možná té pohádce. a teď nemužu věřit vlastním očím když tomu co se o tom píše rozumím (asi už nejsu děcko) a taky jsem se tak více méně choval intuitivně i když někdy sem byl vedle jak ta jedle a ten kdo by se měl nenávidět jsou učitelé občanky za ty kecy co do děcek rvou.
Bohužel na to abych odolal te psychické převaze jsem neměl.-(
teď se cítím prázdnej a vosamělej sám ale na polikače žliček fakt nemám, vlastní kremaci jsem nedopatřením přežil takže alkohol a fet pro mě byla jasná volba:-)))

Holky držím palce!
NNI (Po, 15. 2. 2010 - 23:02)

Chcete zhubnout?...„Človek sa nemá čoho bát“...Ako je to s tým strachom?...Keď je úprimný ku sebe a druhým, keď neklame a nevykrúca sa, keď využíva možnosti, ktoré mu prichádzajú každý okamih a každý deň ako dar. Nikdy nie je neskoro. Vždy je čas začať odznova. Každá chyba je úžasným potenciálom uvedomiť si, že možeme začať lepšie. Netreba sa báť. Ani ľudí ani príležitostí. Ani seba a ani svojich chýb. Tak to je. Nie sme dokonalí a každý sa mýli.
Niekto viac, niekto menej niekto včera niekto dnes. Niketo stále a niekto skoro nikdy;))Ale takých je mááličkoVždy je čo zlepšovať.
Ja sa mýlim každý děň. Potkýnam sa o vlastnú neschopnosť, zbabelosť, prehnanú hĺbavosť lenivosť a hlúposť. Bojím sa prevziať zodpovednosť za vlastný život, bojím sa vykročiť z bludného kruhu. Hanbím sa za seba. Ale verím, že to zvladnem. Modlím sa za to. Začínam každý deň odznova.
Začala som včera a dnes už zasa začínam opať odznova...
Je to smiesne ako si človek komplikuje život. Problém bol aj v tom, že som vždy veľmi premýšlala o tom, čo si o mne kto pomyslí. Chcela som vyzerať v lepšiom svetle, než v skutočnosti som a paradoxne sa mi to teraz obrátilo. Všteko proti mne. Nikto si nemože myslieť , že to, čo napáchame si neponesieme so sebou ako závažie .... Každý si svoju karmu musí odžiť do posledného detailu. Čím skor to pochopíme, tým skor budeme šťastní. Je to ako bumerang.
Nabaľujeme si svinstvo na seba ako hovnovú gulku, čo pred sebou tlačíme .
Zahrávala som sa. S peniazmi mojich rodičov. So svojim zdravím, so svojimi blízkymi, so svojimi šancami. Posrala som to.
A aj tak ma vždy z toho Pán Boh vytiahol. Nikdy ma nenechal padnúť tak hlboko, aby som nemohla vyliezť. A to som padla dobre hlboko. Bože, ďakujem ti za to. Velmi, velmi. Odpusť mi prosím to nesprávne, čo robím. Prepáč mi, že vymýšľam, prepáč mi vlastnú hlúposť. Viem, že z toho nie som vonku a viem, že vždy človek može do toho znova padnúť. Len prosím nedopusť aby som ublížila mojim rodičom, nech aj zhebnem ja, ale oni si o nezaslúžia. Ani ja nechcem zhebnú´t. Budem bojovať a prať sa s ťažkosťami, len ešte ma prosím nechaj vydržať. Ja viem, že vymýšlam a zajtra budem znovu. Vlastne ešte dnes, ale mám strach, neviem z čoho ale mám ho...znovu a znovu...strach nie je od Boha, že?Na čo ho tu máme?Veď sa nemám čoho báť tak prečo sa tak bojím...
Odpuť mi bože....Dá sa to?
Milovala som jediného muža. L. Dal mi všetko, svoju lásku, svoju opateru, svoje srdce. Zažila som s ním tie najkrajšie okamihy v mojom živote. Bláznili sme sa do nocí a nič som nepotrebovala riešiť. Tak strasne som túžila, tak strasne som milovala, tak strasne som ho chcela a mala. Možno až moc som chcela. Keď som bola s ním, čas bežal sám a strašne rýchlo, nepotrebovala som jesť, nepotrebovala som spať, potrebovala som len milovať, smiat sa, rozprávať sa a byť s ním.
Plánovala som si s ním život. Budeme mať raz domček, Nastenku, aj iné deti, on že svadba v kroji a ja že bielych šatách, on že dovolenka na Slovensku a ja na Plitviských jazerách...Vždy som chcela viac, nebola som často krát spokoná s menej. On že pórková polievka a ja kukuricku. Teraz jem všetko a nič. Nechutí mi , ale jem pór, zeleninu všetkého druhu a zapieram sebú sama, dojedám zvyšky a vymýšlam s jedlom hovadiny. Neznášam párty a tapas, neznášam keď ma niekto núti sa prežierať, neznášam seba za to, ze sa chovám povýšenecky a neznášam, že chalani vyhadzujú chlieb ale sama pritom nedojem všetko...
Stretla som K. Prišiel do mojho života už ani neviem ako. S otvorenou náručou plnou šťavnatého a krásneho, nového ovocia. Dával mi viac, ako som mohla uniesť. Rozmaznával ma a dával mi všetkého vrchom, a ja som plitvala a vylievala a nechcela.. Dával a dával a mne to padalo z rúk ako keď plníte hrnček, ktorý je už plný cez okraj horúcou kávou a o sa vylieva a vylieva a vy kričíte dosť, ale ten druhý akosi nepočuje a spáli aj vás aj seba...
Nechcela som, aj chcela, vyhovovalo mi, že sa o mňa stará, že je vždy tu, keď potrebujem, že nikto mi nerozumie tak, ako on, že je múdry a že je dobrý. Miluje deti a miloval by aj mňa. Je z východu a pozná čo je robota. Že je pracovitý a rozvážny. Že naslúcha a argumentuje. Že nemiluje všetko a všetkých. Že sa kontroľuje aj keď niekedy až moc. Ale je zodpovedný a berie veci tak, ako prichádzajú, z rozvahou, k ničomu sa netreba príliš putatˇ. Bolo tu aj zlé, bolo tu aj dobré, máme málo, budeme mať viac a všetko je jedno. Forma je forma a prázdnota je prázdnota. A forma je prázdnota...
Chýba mu trochu spontaneita a niekedy nie. Mne zase chýbajú občas hranice...Tu som sa začala hraničiť....Hrozne a nezdravo. On to vedel a vie, vie, že som prestala byt OK, že vymýšlam a že som lenivá, že som aj panovačná a že skúšam, kde povolí. Že niekedy mlčím o doležitých veciach a rozprávam o hovadinách aby som to zaobalila.
Som sama. Ja, bláznivá baba, čo na začiatku mojho zahraničného pobytu organizovala párty a oslavy, čo zabávala druhých, pila, prežierala sa a utrácala.
Teraz nežijem, kontrolujem sa a uzatváram sa pred druhými. Pohŕdam všetkým a najma sebou.A bojím sa samej seba. Neznášam pohľad na seba do zrkadla a stále opakujúca sa veta zo vštkých strán, papaj noemka, čo si jedla, papáš poriadne?Vyzeráš hrozne, mám o teba strach...Vyzerám príšerne.
Na depresiu je nalepší liek práca. Zamestnať myseľ niečim užitočným, stereotyné myšlienky nikam nevedú. Kto to prežil, vie o čom hovorím. Potrebujete zamestnať ruky, myseľ, nezaoberať sa úvahami o vlastnom egu, tele. Nie som toto telo, nie som, som len pozorovateľ. Prečo je človek taký zamotaný sám do seba? Je to naizaj ako s tou stonožkou. Dokial sa jej nespýtali ako može s toľkými nohami chodiť, bola v pohode, až keď sa opýtali, že ako to robí, zamotala sa do nich.Začala pocitat, az sa zamotala do vl noh...
Som dospelá, mám 26 rokov, vážim 55 kíl a meriam takmer 180. Je zo mna zombie. Nechcem byt vychrtla a chcem zacat zit. Chcem ístˇdomov, chcem robiť užitočné veci, chcem milovat a zase chcem...
Chcem veľa, ale nič neide naraz. Na začiatku veštko pojde pomaly. Postupne. Vlastne to tak je celý život, svet sa mení nenápadne a pomaličky.
Zorganizovať si čas, umenie byť sám sebou, umenie byť k sebe prísny a umenie vediet si aj dopriať, keď si to zaslúžime. Vedieť odhadnúť, kedy má človek dosť a kedy ešte nie. Vedieť vydržať sám so sebou. SO svojimi pochybnosťami, so svojimi myšlienkami, so svojimi chybami, so svojim časom. Vážiť si toto všetko, nestrácať hlavu, neprepadať panike a neprepadať zúfalosti.
Nebáť sa zmien a prijímať výzvy. Neriešiť telo ale riešiť ducha.Nehodnotitť toľko druhých, ale viacej sa sústrediť, čo dobrého može urobitť človek sám pre seba a potom aj pre druhých.
Ako dlho mi potrvá, kým toto všetko pochopím?
Bože prosím, daj mi silu to unies=t, Bože, prosím daj mi silu nezúfať, bože prosím, daj mi silu sa tešiť, bože prosím daj mi silu smiať sa. Bože prosím, neopúšťaj ma, aj keď ja som ta zradila a sklamala.
Bože moj odpusť. Tak velmi sa za seboa hanbím.
....O rok. Dá sa to. Zase ĺubim a on ľúbi mňa. Milujem ľudí a ľúbim život taký, aký je, ľahkovážne zložitý, ale krásny. Všetko má svoj zmysel.
Keď robí človek, to, čo má a nekľučkuje, má veľkú pravdepodobnosť, že skoro nič nebude veľký problém. Aj keď problémy budú vždy, ale každý má riesenie. Nebáť sa toho.:) Strach je tu stále. Je to ako s hviezdami...len v svetle denného žiarenia nie je tak vidno. Žite s levým srdcom.
Ďakujem Pane Bože, osud ..volajte to ako chcete.
Je to mimo všetky slová, myšlienky a stavy ľudského chápania. Ale je to tu, s nami a v nás. Držím palce.


Honoré (Út, 16. 2. 2010 - 12:02)
Trocha kamenýho humoru:

Já myslel že nacpávat lidi dokud nezačnou spontáně zvracet :-))) je Slovenskej národní sport:-)))
Teda aspoň moje skušenost od babiček je taková.
Jedno velikonoční kuře bylo fakt nezapomenutelný! už od rana mi nebylo mi dobře ale ještě polívku sem snědl pak přišlo kuře nechtěl sem ale babička čekla to bys nebyl kabrňák kdybys ho nesnědl a natlačila ho do mě:-)
a protože nerad plejtvám s tím co už sem se obtěšoval požvejkat tak sem to pak zvracel ještě ve 2 v noci:-)))sem se teď od srdce zasmál nad tou vzpomínkou
sory jesi sem někomu náhodou přitížil prostě sem prase
pre Veroniku a… (Út, 7. 12. 2010 - 15:12)
Po přečtení příspěvků...ahojte potrebovala by som pomoc pri SOC, ktoru robim na temu PPP a potrebovala by som par odpovedi na dotaznik ... http://leteckaposta.cz/832881697 na mail [email protected] dakujem ak si najdete cas
Hana (St, 30. 3. 2011 - 09:03)
Dobrý den.´,
Mám problém a nevím co s ním.Mému známému lékaři přišli na anorechii a já nevím co s tím.Je nějaká možnost mu pomoci?
Hanka
Natura (St, 30. 3. 2011 - 10:03)
Dobrý den.´,
Mám problém...Hanko, anorexii?

Na to mu přišli lékaři?
Jestli je to "jen" nechutenství (pův. smysl toho slova) tak to patří do rukou gastroenterologům, a internistům.
Pokud má ale fakt Mentální anorexii, tak patří do rukou psychiatra.
Léky se to ale vyléčit nedá, jestli mu chceš pomoci, pomoz mu najít cestu k psychoterapii.
Barbara (Ne, 27. 11. 2011 - 01:11)
Já zápasím s bulimií už.........Odpovedz jej aj bez komentara - ved prosi o pomoc.Golezizy je vek a.t.d....cha
markéta (Po, 9. 1. 2012 - 20:01)
Dobrý den,
už dlouho se chci bulimie zbavit, ale bojím se o ní s někým mluvit, nikomu jsem to neřekla a to ji mám tři nebo čtyři roky. K lékaři bych šla, ale chci si to všechno vyřešit sama, jen nevím jestli se za terapii musí platit, nevím jestli bych na to měla dost peněz, a nikoho s tím zatěžovat nechci.
Elena (Út, 10. 1. 2012 - 01:01)
Typ na krásnou postavu! :)

Já mam 162 , jsem štíhlounká, mám 50kg, jsem akorát, prsa akorát, a jím celý den uplně všechno ;-) . Samosdřejmě pár krát do týdne si zacvičím, takže mám zpevněné tělo. Ráno snídám, k obědu si dám klidně knedlo zelo vepřo, ke sváče jogurty, k večeři další pořádný jídlo, někdy si namažu i chleba se sádlem. Samosdřejmě to prokládám zeleninou, ovocem. Jsem zdravě štíhlá, mám hezký zadek, prsa. A chlapi po mě šílej. Naopak skoro žádný chlap nemá rád vychrtlý ženský, co jsou kost a kůže. Je to antierotický a antipřitažlivý.. A naopak, když budete hladovět, tak vaše tělo si bude vytvvářet tukové zásoby, protože neví , jak dlouho ho opět necháte hladovět, takže si vše co sníte raději uloží do zásob.. Ale pokud budete jíst pravidelně normální jídla, metabolismus se zrychlý a nemusíte se bát tloustnutí.. Naučte se mít rádi sami sebe a až když se přijmete, takové jaké jste, pujde vám i snadněji hubnutí. Doporučuji knihu : Miluj svůj život, Luise L. Hay (tahle kniha mi velice pomohla).

Jezte, sportujte a mějte se rádi!

užitečné rady

Hladověním a dietama si zbytečně odvápnujete kosti, ničíte celé tělo, ztrácíte minerální látky a vitamíny, tzn. vlasy, plet, zuby jdou do háje..Orgány též.. Pak jsou problémy s plodností.. Zažívací trakt je poškozený, nafukuje se břicho, vytváří se vředy, klesá hormonální hladina, začínají vyrůstat po těle chlupy.. Jezte, pijte hodně vody a sportujte.. Po dietních výrobcích se tloustne, protože naše tělo nedokáže zpracovat umělé látky (do dietních potravin se nedává cukr, ale chemie, kterou naše tělo nedokáže zpracovat a vyloučit, proto to ukládá). Když si dáte přírodní cukr, živočišný tuk, tak to ztrávite a odejde to z těla.. Ale uměliny ne..
... (Út, 17. 6. 2014 - 23:06)
Dobrý den, moje mamka trpí bulimií. Poprvé jsem jí viděla zvracet zhruba před půl rokem a od té doby zvrací pravidelně, víceméně obden. Nebyla jsem si jistá, zda se o tuto nemoc opravdu jedná, ale podle toho co tu píšete je to přesně ono. Strašně se od té doby změnila, neustále unavená, nekoncentrovaná, občas mi přijde že žije v jiném světě. Mohli byste mi prosím poradit, jak jí pomoci? Jak jí říct že vím o jejím problému a jak to dále řešit? Děkuji...
Monika (St, 28. 1. 2015 - 12:01)
Ahojte, je tu niekto, kto mal mentalnu anorexiu alebo bulimiu a vyliecil ma? prosim ozvite sa mi na [email protected]
Mary (Pá, 24. 2. 2017 - 09:02)
Dobrý den,
už dlouho se...Dobrý den, chtěla bych Vám dát velkou podporu v tom, že si po takové době vše uvědomujete a chtěla byste Vaši situaci změnit. Já sama jsem poruchou příjmu potravy netrpěla, ale má blízká kamarádka ano. Společně jsme dlouho hledaly pomoc. Narazily jsme na Centrum Anabell, které se poruchami příjmu potravy zabývá. Společně jsme jej s kamarádkou navštívila. Kamarádka byla na několika sezení se sociální pracovnicí, která byla zdarma. Kamarádka měla možnost vystupovat v poradně Anabell anonymně a mohla jsem vždy jít s ní, jako doprovod. Kamarádka dále do Centra Anabell docházela k psychoterapeutce, sezení se hradilo (600Kč/h), dostala ale kontakty na psychoterapeuty, které hradí pojišťovna. Kamarádka s psychoterapeutkou probírala, strach z jídla a z vážení.. Docházela dále také k nutriční terapeutce do Centra Anabell. S nutriční terapeutkou se bavily o porcích jídla, sestavily jídelníček, který odpovídal výšce a denním aktivitám kamarádky. Společně také přidávaly do jídelníčku potraviny, které měla kamarádka zakázané, hlavně sladkosti. Kamarádka se učila jíst tyto potraviny, protože od nutriční terapeutky a psychoterapeutky věděla, že je to normální a že tělo cukr potřebuje, jelikož kamarádka dost sportovala. Nyní se kamarádka po roce léčby cítí o 100% lépe. Nově je v Centru Anabell také možnost sezení s peer konzultantem, což je osoba, která má s PPP vlastní zkušenost. Určitě se podívej na stránky Centra Anabell a zkus se do poradny objednat. Pokud si nebudeš vědět rady, klidně mi napiš, ráda ti s tím pomohu. Moc ti držím palce!!!
Mary (Pá, 24. 2. 2017 - 09:02)
Dobrý den, moje mamka trpí...Dobrý den, že máte o maminku strach je úplně normální, je krásné vidět, že jí chcete pomoci. Ráda byste se dozvěděla, jak jí říct, že vše víte? Zkuste si s maminkou někdy sednout, kdy budete vědět, že je v klidu, že nemá stres z práce, kdy budete jen samy dvě. Zkuste se jí zeptat, zda se Vám nechce s něčím svěřit, že si o ni děláte starost. Buďte k mamince upřímná, věřím, že se Vám otevře. Byla jsem v podobné situaci, jelikož má kamarádka měla také poruchu příjmu potravy. S kamarádkou jsme navštívily Centru Anabell, které se specializuje na poruchy příjmu potravy. Kamarádka do Centra Anabell docházela téměř rok. Nejdříve na sezení se sociální pracovnicí a dále k nutriční terapeutce a psychoterapeutce. Sezení v poradně se sociální pracovnicí je zdarma, maminku můžete do poradny doprovodit a maminka může vystupovat v poradně anonymně. To vše můžete mamince sdělit. Na stránkách Centra Anabell se dozvíte další odpovědi. Poradny má Centru Anabell v Praze, Brně a Ostravě. Můžete jim sama napsat a objednat se třeba i nejdříve sama, jelikož poradny Anabell poskytují odborné sociální poradenství i osobám blízkým. Centrum Anabell má i internetovou poradnu a linku Anabell, kterou můžete jak Vy tak i maminka využít. Určitě se podívejte i do knihovny Centra Anabell, na jejich stránkách. Naleznete tam různé svépomocné manuály, které pomohou jak Vám, tak i mamince. Budu Vám držet moc palce!!!
Reklama