Způsoby sebepoškozování

Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace.

Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.

Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.

Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.

Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.

Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.

Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.

Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.

Zdroj: Koutek, Kocourková - Sebevražedné chování, nakladatelství Portál

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Komentáře (311)

  • Obrázek uživatele klkl
    klkl (anonym)

    ahoj, ja uz jsem to udelala 2krat, nejdrive protoze se se mnou rozesel muj kluk a po druhy protoze jsem v sobe citila hroznou bolest( jako dusevni) a vedela jsem ze kdyz se porezu ze to potom bude lepsi a ulevi se mi.Myslim ze to neni nejaka velka psychicka chyba. Protoze vim ze bych nikdy nedokazala vzit do ruky ziletku. ( rezala jsem se nuzkama). Halvne mam nejvetsi strach z toho ze na to nekdo prijde, Moje kamosky to vedi ( to prvni porezani) ale vic ne. A ani nechci, aby o tom nekdo vedel. Z toho mam nejvetsi strach. Kdyz se porezu potom mam vycitky ze to delam,ale kdyz mam nutkani to udelat rikam si ze vlastne nic nelelam. Udelala jsdem to sice jenom 2 krat ale vim ze to asi neni v poratku. No nic ja musim jit Tak pa lidi

    Pro 21, 2005
  • Obrázek uživatele Eva
    Eva (anonym)

    Ja jsem se začala řezat tak před dvouma roky.Ale postupem času mi to vůbec netačilo a tak jsem začala polikat prašky a vůbec mi nedošlo,že se začinám měnit k horšímu.Pořad jsem byla na každýho zlá a měla jsem pořad deprese.Nakonec jsem všemu podlehla a už nebylo návratu.ted· se snažím žít zase normalně,ale někdy mi to nejde.Své problémy řeším s kamarády.Pořád je to všechno ve mě a pořád se bojím.

    Feb 09, 2006
  • Obrázek uživatele huslistka
    huslistka (anonym)

    Porezala som sa len raz. Pritahuje ma zubaty kuchynsky noz. Ked si predstavim, ze by na to prisli rodicia, ani neviem, kam by som od hanby zaliezla. Nerezala som sa hlboko. Tie jazvy mi nezostanu, ze?

    Dub 11, 2005
  • Obrázek uživatele zuzka
    zuzka (anonym)

    Ahojte, ja mám tento problém len rok, vždy som nenávidela svoje telo, som totiž telesne postihnutá. Vyrezávam si do kože symboly, predávkúvam sa liekmi a mam tažkú fotmu depresie. Už som sa z toho skoro dostala ,ale teraz to potrebujem znova. Prosím poradte, ako nespadnúť speť...

    Čer 28, 2005
  • Obrázek uživatele Adéla
    Adéla (anonym)

    Odjakživa sem se nesnášela a nenáviděla sebe a své tělo a všichni mě v tom jen utvrzujou, no a tak sem vzala žiletku a řízla se. A když mě naštvali podruhý ak sem se řízla víc a tak dál... teď před chvilkou sem si vyřezala křížek na lýtko. A proč? Protože ta krev odplaví mé trání.

    Říj 28, 2004
  • Obrázek uživatele Eskarina
    Eskarina (anonym)

    od dvanácti let mám wrist-cutting, nebo tím trpím?... je to spíš tím, že se sama dedokážu rozhodnou co vlastně chci...chtěla bych aby mi někdo pomohl...ale když to někomu řeknu, tak na mě bude koukat, jak na nějakého vyvrhela...mámě?akorát jí tím budu trápit...to nechci... jen miluju ten pocit...je to taková úleva...nechci se zabít, dokonce si na to dávám pozor, abych si pak rány vyčistila...už je to skoro třičtvrtě roku co jsem na sebe nesáhla...ale teď?...je to zase zpátky...a ani mi to nevadí...miluju to...

    Led 13, 2005
  • Obrázek uživatele Kely
    Kely (anonym)

    Ahoj holky,já mám stejné zkušenosti jako vy.Od 9 ti let jsem byla sexuálně zneužívaná.A v 15 letech se mi začali projevovat stejné problémy.Podřezávání zápěstí,předávkování léky,bulimie,prostituce a nakonec znásilnění.Těd mi je 24 let navštěvuju psycholožku a postupně se dostávám do normálu.Není to lehké ale jde o vlastní vnitřní boj!

    Led 20, 2005
  • Obrázek uživatele shortee
    shortee (anonym)

    Nemyslim si ze holciny ( hlavne teda) z vetsi casti maji jako smuj zamer pri sebeposkozovani smrt. Sama jsem to zazila, je to neco uvolnujiciho od stresu. neni to nic co ty vas melo zabit ... Vetsina divek to dela jen kvuli tomu aby se oddalily svym problemum, presne tak jako ja. Ty co to delaji pro smrt jsou uz fakt nemocne

    Feb 21, 2005
  • Obrázek uživatele katy
    katy (anonym)

    ahojky lidičky, asi tu máme většinou společné problémy. já se řezala rok, pak mi kamrádka pomohla přestat, naučila mě věci řešit a chtít je řešit místo řezání... ale teď, po víc jak půl roce, začínám s tím znova. je to jako magnet, vždycky se to vrátí, když už to nejde korigovat... jak holky skrýváte jizvy? já se naučila řezat nahoru na ruce, takže snad půjdou trika s krátkým rukávem,ale rozkloučila jsem se s tílkama a když mám chuť si ublížit někam kolem zápěstí, stačí mi vývrtka a jen takové dloubance... tak ráda bych pestala, ale momentálně byh se ráa zbavila všech svých problémů... jojo, mějte se fajn a co nejméně nových ran!!!

    Bře 20, 2005
  • Obrázek uživatele akacia
    akacia (anonym)

    Ahojky,taky se s váma chci podělit o svoje zkušenosti s tímhle problémem...Poprvé jsem se pořezala v 7-mi letech,kdy mě nevlastní otec týral a ve škole šikanovali,řežu se už 11 let,není cesty zpátky.Léčim se asi 2 roky...postupně se přidaly šílený výkyvy nálad a nezvladatelný deprese,už třikrát jsem byla hospitalizovaná na psychiatrii kvůli pokusu o sebevraždu a paranoidním stavům.Posledních 5 měsíců mám halucinace a hlasy...je to šílený.Nikdo mi nedokáže pomoct a jediný,co mi aspoň trochu pomáhá je bolest a krev,nejlíp se cítim s žiletkou v ruce,je to nádhernej pocit...Nenávidim svoje tělo,za to, že je takový jaký je a ne takový,jak chci já...ale problém jsou jizvy,už jich mam přes 600,ruce,nohy...je to jako droga,nedokážu bez toho žít!!!Budu aspoň dál věřit v to,že tenhle horor jednoho krásnýho dne skončí a já budu konečně šťastná...bez nože, žiletky nebo srtřepu.

    Dub 21, 2005
  • Obrázek uživatele majka
    majka (anonym)

    zajimal by me vas nazor na to, jak by tato osveta mela vypadat. co je dulezite? co by mela verejnost vedet a co by meli vedet ucitele, vychovni poradci a psychologove - a jak by se melo spravne jednat se sebeposkozujicim se clovekem a co by si o nem meli ostatni myslet.

    Srp 28, 2005
  • Obrázek uživatele dgm
    dgm (anonym)

    Bry den, nikdy jsem sice k opravdu závažnýmu sebezraňování nepřistoupila, jen takový měkčí formy, kousání se, případně bouchání hlavou o zeď, ale jen trochu, ještě takový přiškrcování se, jak to zabolí, pryč od toho. Ale za to už skoro sedum let mě trápěj sebezraňující fantazie. V osumnacti, v nejaky krizi, jsem zacala psat basnicky a byly silene morbidi a autoagresivní a nějak jsem se tomu přestala bránit a kdykoli nezvládám svý emoce, spouští se to. A predstavuju si a moje imaginarni krev tece proudem. A taky chvílema se autodestruktivně chovám, dělám věci, o kterejch vím, že z nich budu mít deprese. Chodím na terapi, ráda bych z toho vybředla, ale je to tak těžký, až nemožný? Ale treba se z toho jednou vybabram.... :)

    Led 24, 2006
  • Obrázek uživatele trelleborg
    trelleborg (anonym)

    Ahoj lidičkové, cetla jsem si vsechny zalostne prispevky. Ja jsem dusevne zdrava, nemam zadny problem, a kdyz ho mam, nejaky cas nad tim premyslim a pak se to zase vrati do normalu. Rozhodne nemam potrebu sebe poskozovat. Neni proc, myslim, ze kvuli zadnemu problemu, byt sebevetsimu nemame duvod si ublizovat. Naucme se mit radi sve telo, zkusme se na nej podivat, zjistit klady, ktere zajiste ma a naucit se sami sebe prijmout takovi jaci jsme. Protoze kdyz nam nase telo bude vzacne, nedovolime si mu ublizit. Nebude nas nic zbytecne bolet, nebudeme mit jizvy, nebudeme se muset stydět. Zkusme resit problemy jinou cestou. Vzdyt alternativy se vzdycky najdou. Nemyslite? Takze vsem vam krasnym a smutnym lidickam preju novou silu do reseni problemu a spoustu odvahy. A hlavne lasku ke svemu vlastnimu tělu... MOC VÁM VŠEM DRŽÍM PALCE A VĚŘÍM, ŽE POČTY TĚCH, KTEŘÍ SI UBLIŽUJÍ, SE BUDOU NADÁLE SNIŽOVAT!

    Led 12, 2006
  • Obrázek uživatele bobel/F/
    bobel/F/ (anonym)

    Souhlasím, ale nechtějte,aby to druzí považovali za"normální".

    Led 27, 2004
  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Tento problem mam jiz od sedme tridy, kdy jsem poprve vzala vetsi mnozstvi leku(rohypnol,...). Postupem casu se pridaly nesnesitelne stavy bezvyznamnosti na tomto svete. Sve problemy jsem resila jedine porezanim celeho tela, palenim, rozpichavanim zil, mlacenim. Me telo vypadalo udesne, vsude modriny, dopichane zily, hnisajici rany, jenom troska. 3 mesice jsem nemohla spat. Vyvrcholenim byl pokus o sebevrazdu, matka me tehdy zachranila. 3 dny pote odjezd do psychiatricke kliniky Kromeriz. Zde jsem byla pod tvrdymi sedativy, nejmladsi(16) mezi 50-tiletymi zenami. Po mesicnim pobytu se nic nezmenilo, dome vse nanovo. Rodice se snazili udelat vse pro me dobro, ale ne vzdy je vse good. Lide na mne pokukovalyx jako na blazna. tot pribech, ktery nema happpyand

    Led 14, 2004
  • Obrázek uživatele Liška
    Liška (anonym)

    Já trpím wrist-cuttingem... nevím proč to dělám, ale mám z toho radost, jak mi teče ta krev. Na sebevraždu nepomýšlím, na to mám život moc ráda... ale stejně si nemůžu pomoct a řežu se na ruce. Je to teprve na začátku a tak doufám, že mi doktor pomůže a že neskončím jako tady kolegyně, co psala komentář.

    Dub 03, 2004
  • Obrázek uživatele Ya
    Ya (anonym)

    do prdele ludia.. toto je hrozne co tu citam.. drzim paste nech sa z toho co najrychlejsie dostanete

    Črv 01, 2005
  • Obrázek uživatele Lokim
    Lokim (anonym)

    Ahojky...hmmm, když to tady tak čtu, říkám si..konečně něco, kde nejsem sama....tohle dělám už asi dva roky...můžu být ráda že jsem pořád jenom ve stádiu pořezávání si rukou, zápěstí, předloktí atd..a semtam i nohou..dál jsem se zatím nedostala a doufám, že ani nikdy nedostanu...hmm..poprvé jsem to udělala..když se mi zabil kámoš..podřezal si žíly..bylo to jen jedno říznutí...ale pak už nešlo přestat..jakmile vidím cokoliv ostrého a dostane se mi to do ruky nedokážu se udržet..kamarádi už si zvykli že mám na rukou jizvy a semtaj přijdu s pořezaným zápěstím..už to neřeší nevyptávají se a já jsem jim za to vděčná..horší je to doma..vím, že ubližuju rodičům ale ta touha je větší..začala jsem kvůli tomu i kouřit...abych se toho zbavila..a ted plavu i v závislosti na kouření....a taky jsem zjistila, že pomalu sklouzávám k drogám..nevím co bude dál...zítra..pozítří..za měsíc..za 10 let...jak řekla addynka..." a třeba jsou to už úplně poslední prízdniny...to už se nějak vydrží"....chtěla bych tímhle vzkázat všem, že jim držím palečky aby se z tohohle dostali...chmmm... Lokim PS:...je mi 13...

    Črv 10, 2005
  • Obrázek uživatele willow
    willow (anonym)

    sebepoškozování je věc,o který když s ním přijde člověk do styku, si řekne:tohle se MĚ netýká.takhle to alespoň probíhalo u mě.Kdysi dávno jsem o tomhle problému slyšela a nechápala jak si někdo může rozřezat žíly....neuplynulo pár let a na tuhle historku jsem zapomněla.a spřátelila se s žiletkou. Rok sem se řezala, na chvíli, kdy jsem konečně utekla z domova, kde jsem se chtěla zničit, jsem s tím přestala. a pak nastaly 2 nejhorší měsíce, co si vůbec pamatuju. řezání, chlastání, děvkaření, zvracení, práce, nulový spánek, řezání. chtěla sem se zničit. nakonec to skončilo pokusem o sebevraždu. Měsíc jsem strávila v PL Bohnice.Doktoři a jejich škleby, že sem nejhorší případ co kdy měli. na levačce sem měla 13 stehů a odpornou mřížku, která ani nešla zašít....vyjít tam odtud zpět, znova začnu.ale konečně se po těch letech depkažení a nůhvíčeho ještě na mě taky usmálo štěstí-jinak to ani nedovedu pojmenovat.)jeden kluk...neváhal a pomáhal a končí to happyendem-velkou láskou. a já si jenom řikám:kam až by to vedlo, kdyby....mám ho hrozně ráda, ale stále překonávám absťák na žiletku a touhu,kdy mi krev stéká po ruce... mám hraniční poruchu osobnosti.jen jsem chtěla říct:nikdo v tom nejste sám, buď můžete najít spřízněnou duši, ale dostat se z toho musíte jenom vy sami. ostatní můžou napomoct, ale touhu žít musíte cítit vy. tu nám nikdo nenaprogramuje....

    Led 16, 2006
  • Obrázek uživatele no.future.
    no.future. (anonym)

    já mám hraniční poruchu osobnosti. miluju všechnu tu krev a řezání je pro mě droga. ale vím že to ubližuje mé matce a sestře, a proto bych s tím nejraději přestala. na druhou stranu se toho vzdát nechci. já nechci, aby to ti druzí považovali za normální, ale chci, aby mě nechali na pokoji a nevyčítali mi to neustále. i když na to mají právo.

    Čer 11, 2004
  • Obrázek uživatele Eva R.
    Eva R. (anonym)

    Je s podivem, jak si někteří rádoby psychologové (tím teď myslím výchovné poradce na školách, s "výbornými" znalostmi psychologie) vysvětlují důvod sebepoškozování. Myslí si: 1)ten člověk je nenormální, duševně nemocný, 2)chce na sebe upozornit. Zdá se mi pak celkem mrzuté, když na sebepoškozujícího se člověka upozorňují ostatní lidi a dávají jim "dobré" rady, jak s těmito lidmi jednat. Bohužel se to netýká jen školních psychologů. Domnívám se, že by se v tomto ohledu měla šířit osvěta s lepším vymezením důvodů této problematiky.

    Dub 22, 2003
  • Obrázek uživatele Garganulka
    Garganulka (anonym)

    Jsem v tom už přes 5 let... přestala jsem přemýšlet nad tím, proč. TeĎ se snažím pomáhat těm, co to potřebují, co neví jak dál bojovat!

    Feb 23, 2006
  • Obrázek uživatele bb
    bb (anonym)

    Ahoj všem, nic z toho se mě netýká, já jen, zkusili jste se dopátrat příčiny, proč to děláte? A ne u klasického psychologa, ale zkusit jinou cestu, například nějakou terapii co vás vrátí časem a zjistit co se vám stalo a proč se ted tak chováte a proč se vám to líbí? Třeba zkusit SRT, hlubinou terapii, hypnozu, jít cestou duchovna - esoteriky. Třeba je to nějaký problém či vzpomínka i na minulý život... já nevím, jen se snažím poradit.... třeba i něco jako celostní medicína a tam najít psychologa, který se vám bude skutečně věnovat a mluvit s vámi a nebudete jen pacienti..... Víte ne jen kvůli sobě, ale zkusit to i kvůli rodičům, které to musí hodně trápit, nedokáži si představit, že by se takhle choval můj syn, proč by takhle na sebe upozornoval, proč by v tom našel zálibu.... ale hledala bych pomoc jinde, ne jen u klasického psychologa.... mějte se a važte si sebe, života a mějte se rádi.....

    Bře 02, 2006
  • Obrázek uživatele Bára
    Bára (anonym)

    Já tím taky trpím...Je mi 14

    Bře 04, 2006
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    Ahojte, chtěla bych se vás zeptat, jak vnímáte tu bolest, a taky jak vnímáte dotyky.

    Bře 29, 2006
  • Obrázek uživatele gita
    gita (anonym)

    Problem sebaposkodzovania moze mat i nasledovnu pricinu. Z nejakeho dovodu/ublizovanie dietatu,poskodzovanie, zneuzivanie a pod./ sposobi, ze u jedinca sa presmeruje energia v tele a posobi viacej cez pravy kanal.Tam moze agresivne posobit na ladviny, kycel ale predovsetkym na pecen. Vznika agresivita, ktoru primitivnejsi jedinci pouziju na utok voci inym ludom a ini typ ludi si nevie pomoct a pouzije tuto energiu proti sebe.

    Bře 30, 2006
  • Obrázek uživatele zakoba
    zakoba (anonym)

    Ahoj jsem ráda,žee se najdou lidi ,kteří si o tom popovídají veřejně,mezi lidma,kteří to mají stejné nebo podobné jako oni. Já jsem to nebyla schopná říct nikomu ani lidem o kterejch jsem věděla,že to dělaj taky.A málem jsem dopadla dost špatně. Ted je to už dva roky.Ale začínám cítit,že se to vrací.Občas si s tou žiletkou nebo jinou ostrou věcí pohraju.Je to prostě jako droga,která se vrací.A musíš.Já to alspon tak mám. Nechci udělat znovu tu chybu,takže jestli někdo pokecáte tak napište zakoba"seznam.cz

    Dub 15, 2006
  • Obrázek uživatele evča
    evča (anonym)

    Já mám s pořezáváním problémy asi dva/tři roky, hlavne na zápěstí žiletkama, nožem, střepama... vím moc dobře, že je to špatný, ale nemůžu si pomoct. Když jsem byla mladší obracela jsem agresivitu vůči slabším dětem, hlavně klukům. Když jsem byla starší přestávala jsem šikanovat ostatní a rači jsem ubližovala sobě, přišlo mi to přijatelnější. Někdy to zvládnu a nepořežu se, ale někdy to nejde... prostě vím, že mi pak bude líp, i když se to pak zase vrátí.

    Dub 15, 2006
  • Obrázek uživatele xxxx
    xxxx (anonym)

    obdivuju lidi,co vemou ziletku a ,,jedou".. ja nevim.. na jedny strane mi pohled na ranu na mojim prste dela dobre,ale jsem srab,nemam odvahu vzit neco ostryho a ,,jet" po zapesti.. zatim sem si troufla jen nuzkama o prst.. Vim ze tohle je blbost a nemeli bychom to delat..ale je to krasny pocit ulevovani, i kdyz by se nemel moc casto opakovat,nejen kvuli okoli,ale hlavne kvuli nam samotnym.

    Dub 26, 2006
  • Obrázek uživatele tominka
    tominka (anonym)

    Ahojky všichni. jsem ráda že sem na tyto stránky narazila. i když ne náhodou. hledala sem něco,kde si o tomhle problému lidi povídaj. je mi 17. před rokem sem ze stresu doma,ve škole a po rozchodu s přítelem sebepoškozovánim řešila deprese. pak na to ve škole přišli a hlídali mě. měla sem to na ruce. teď po roce znovu rodina,škola...teď je ten důvod asi trochu jiný. ale musim to dělat na nártu nohy,aby na to nepřišli ve škole. prakticky to dělám každý den a nemůžu si pomoct. je to něco jako závislost. k tomu se ještě přidala bulímie,protože nenávidim své tělo. už si asi sama nepomůžu. vim že je to špatný a odpuzující,ale takhle mi to vyhovuje. třeba se to o prázdninách změní,ale to ukáže jen čas. hlavně se za to nestyďte!!! je to sice nenormální,ale my za to nemůžeme!!!!

    Dub 29, 2006
  • Obrázek uživatele j
    j (anonym)

    napriklad co by jste ve svem zivote chteli zmenit, co se vam nelibi? Asi kazda akce ma reakce a tak kdyz jste dusevne, podvedome nespkojeni ukazuje se to i navenek sebeposkozovanim. Nejak se to stava automatycky i kdyz clovek vi, ze je to nespravne chovani.

    Dub 29, 2006
  • Obrázek uživatele evča
    evča (anonym)

    pro xxxx: Nejsi srab, opak je srabáctví, neobdivuj lidi co se pořezávaj. To já jsem srab, když utíkám od reality do pořezávání... Nerozvíjej to, nestojí to za to. Když s tím jednou natvrdku začneš budeš toho litovat, sama se z toho pak jen těžko dostaneš. pro tominku: říkáš nestyďte se za to, ale jde to vůbec? Nechci, aby to věděla moje rodina, to by mě zničilo... ví to pár dobrých přátel a moje psycholožka, ale i u těch se hodně stydím. Ukazuje to jen na moji slabost.

    Dub 29, 2006
  • Obrázek uživatele stroskotalec
    stroskotalec (anonym)

    Chci se asi zabít, nevím jak, ale chci, teda myslím, já vlastně nevím. Nevím co mám dělat, mám chuť se stále jen řezat žiletkou, přemýšlím o tom, že zajedu hloubš, aby teklo hodně krve, aby to bylo naposledy. Přemýšlím o tom jak bude mým rodičům, napíšu dopis a bude tam, že jim odpouštím, kamarádům napíšu, že je mi to líto, ale ať se jim nestýská. Podříznu se, nebo předávkuju práškama, nebo skučím v metru pod vlak. To je jedno, ale už mě nic nebude bolet. Sebevrazy prý do nebe nemůžou, ale já poprosím Boha dopředu o odpuštění, třeba mi odpustí a nechá mě jít do nebe.

    Kvě 21, 2006
  • Obrázek uživatele Dinka
    Dinka (anonym)

    To all: http://blog.lide.cz/BDaywalker/sebeublizovani/

    Kvě 28, 2006
  • Obrázek uživatele 271-407-041
    271-407-041 (anonym)

    Taky se sebeposkozuju, jednou tejdne si nozem nekolikrat riznu do leve ruky a pak sleduju krev, ktera tece a kape na zem. Jednou sem se rizl i do cela. Na svoje jizvy jsem hrdy. Rozhodne se ale nechci zabit. Jedinej duvod proc to delam, je posouvani prahu bolesti a hlavne touha po zjistěni jestli jsem schopen to opakovat. Zadnyho jinyho ucelu si nejsem vedom!

    Čer 08, 2006
  • Obrázek uživatele ---
    --- (anonym)

    mam cely život zničeny, neubližuju si mam strach z bolesti ale prašky to vyřeši............ ja už dal nemužu.....

    Čer 09, 2006
  • Obrázek uživatele Macinnka
    Macinnka (anonym)

    to evča: máš docela dobrou pravdu v tom, že jak začneš, tak už nepřestaneš. já začala v době, kdy mě všeco hrozně lezlo na mozek a já jsem se jednou řízla o rozbitou flašku. jak ta krev tak krásně tekla, tak při dalších problémech jesem si na to vzpoměla a opakovala jsem to. je to taková úleva. je to divný. hrozně se mi to líbí a přitom to zas nesnášim. o mě to ví jen moje úplně nejlepší kámoška a u tý vim, že mě pochopí a nikdy by to nikomu neřekla. je docela těžký doma vymejšlet výmluvy, co se mi zase stalo, ale zatim to ještě jde. myslim, že máti ještě nepochopila...

    Čer 09, 2006
  • Obrázek uživatele Lukas
    Lukas (anonym)

    xxcd se sebeposkozuje tim, ze ma tu drzost se uchazet o holky a kluky, ktery mu pak daji pres hubu, nebo mu nakopou do koule (ma jen jednu).

    Čer 09, 2006
  • Obrázek uživatele taky jedna
    taky jedna (anonym)

    ja se taky rezu,je to pocit uvolneni,vetsinou nosim dlouhej rukav jinak to svadim na sousedovic kocku,soused ma psa,-))),a neminim prestat

    Čer 10, 2006
  • Obrázek uživatele ellinor
    ellinor (anonym)

    Doktorka mi řekla, že je to jen neurotický projev, ne nemoc. Každý máme jiné mechanismy, jak kompenzovat a ventilovat frustrace, já mám tenhle. Když jdu na krev, tak se stydím...Ale někdy je to taková úleva od psychické bolesti, když se člověk nechce cpát Diazepamem. Těžko se to ale vysvětluje lidem, pro které je největší psychická bolest to, že neseženou lodičky ve stejné barvě jako kabelku.

    Čer 11, 2006
  • Obrázek uživatele evča
    evča (anonym)

    hm... ja si prave nejsem uplne tak jista, jestli je to lepsi reseni nez diazepam, nebo jiny prasky... Asi je to lepsi pro telo, nikoli vsak pro ducha. Me to taky uklidnuje, pomaha, ale zaroven hodne vnitrne zranuje a sama pred sebou se citim jako slaboch a tak... Kromne toho mam i jine potize, takze asi po tech prascich sahnu, i kdyz nevim za co se vic budu stydet, jestli za to ze mam jizvy na rukou od rezani, nebo za to ze beru prasky. Psycholozka mi rekla, ze prasky jsou humalnejsi způsob nez ty moje zpusoby zvladani deprese a agresivity. A popravde receno kdyby mi prasky opravdu od porezavani pomohli, tak je chci, protoze se snazim uz dlouho s tim prestat.

    Čer 11, 2006
  • Obrázek uživatele kulíšek
    kulíšek (anonym)

    Fuj mně se dělá hrozně blbě, už jen když vidim v řeznictví krvavý maso...Fakt nechápu jak to může někdo dělat, ale zase nadruhou stranu to trochu chápu...

    Čer 12, 2006
  • Obrázek uživatele Katy
    Katy (anonym)

    Jenze ten Diazepam by mi musel nekdo napsat... A kdo? Psycholog mi ho napsat nemuze, leky nema v kompetenci, na psychiatra se necitim, prakticka se timto nezabyva, max. mi napise zadanku na vysetreni :(

    Čer 12, 2006
  • Obrázek uživatele Kimi
    Kimi (anonym)

    ahoj je mi 14 a taky sem se řezala byl to krásnej pocit ale když sem zjistila že kůli tomu můžu ztratit nej kamaráda chtěla sem přestat a povedlo se :)

    Čer 13, 2006
  • Obrázek uživatele P
    P (anonym)

    No ja uz to delam 2 roky je mi 16, nejvice me bavi takove to hluboke , jestli me chappete...Ted chci zkusit prasky 25 tablet ibubrofenu, jestl itak napiste co bx to mohlo se mnou udelat..

    Čer 13, 2006
  • Obrázek uživatele tessi
    tessi (anonym)

    tchüs,je mi 10,vím,že bych se ještě měla držet života puberŤačky,ale nikdo nechápe,že sem duší dospěla,že mi narážky spolužaček ubližují,proto sme se začala žezat žiletkou,kterou sem získala rozbitím žiletky an holení.Je to úžasný pocit,ale jizvičky,které jsou vidět pořád mě donutili,aspoň na měsíc se uklidnit.Přestala sem,ale určitě to ještě někdy udělám.Hlavně narážky na můj poněkud větší chrup mě do těchto stálých depresí nutí.Souhlasim s Evou R.má pravdo,tito školní rádo by psychologové vo tom vědíé velké h*****,zdarec Tessi,napište,jestli vůbec existuje někdo,kdo mě chápe.

    Čer 13, 2006
  • Obrázek uživatele sasi
    sasi (anonym)

    tessi neni si sama na tom tak neboj,je nas viac.aj ked tento pocit ti asi nepomoze

    Čer 13, 2006
  • Obrázek uživatele tessi
    tessi (anonym)

    podle mě je asi nejlepší gothická hudba,jako třeba poets of the fall,evanescence atd.Při tom se vždy uklidnim,včera sem se zase řízla,ale aspoň na 2 týdny si teĎ dám pauzu

    Čer 14, 2006
  • Obrázek uživatele l.
    l. (anonym)

    for tessi:že o tom psychologové vědí velké h***??tak to se holčičko pleteš...je ti 10...ty víš o životě h***

    Čer 16, 2006

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama