Reklama

Fitjazz: Tančit může každý

Matkou a zakladatelkou tohoto revolučního tanečně kondičního systému je MgA. Helena Peerová, tanečnice, choreografka a v neposlední řadě zkušená lektorka. V čem je však tento projekt tak unikátní a revoluční, tedy kromě toho, že se zrodil přímo v České republice?

Tanečních stylů a pohybových trendů je v současné době takové nepřeberné množství, že by se mohlo zdát nadbytečné vytvářet nějaký další. Zkuste se však zamyslet nad tím, který z tanečních přístupů skutečně prospívá lidskému tělu? Samozřejmě, že při každém pohybu vyplavíme endorfiny, něco vypotíme, a když nás druhý den bolí alespoň část svalů, máme pocit, jakou službu jsme tím svému tělu prokázali. Většina fyzioterapeutů by k tomu řekla: „Ano, máte pravdu, každý pohyb je dobrý. Tedy pokud jej děláte správně.“ A to je právě kámen úrazu, na který můžeme narazit, ať už se chystáme tančit zumbu, balet, street dance nebo i jazzový tanec jako takový.

Většina těchto pohybových škol je založena na víceméně nefyziologickém držení těla a na důrazu na vypracování fázického „velkého“ svalstva. Zjednodušeně řečeno jsou to ty svaly, které jsou nejvíce vidět a které většina z nás i umí pojmenovat - přímé břišní svaly, bicepsy, tricepsy, kvadricepsy apod. Máme radost, když se nám začíná rýsovat „pekáč buchet“ na břiše nebo nám narostou boule na pažích jako Pepku Námořníkovi, a přitom si mnohdy neuvědomujeme, že si tím vlastně můžeme ubližovat. Toto dynamické svalstvo, které pracuje zejména na principu velkých a rychlých stahů je pro nás samozřejmě velmi důležité. Zajišťuje totiž lokomoční funkci těla. Abychom tomu rozuměli: umožňuje nám vůbec se pohybovat. Nicméně je třeba si zároveň uvědomit, že máme v těle také pomalé svalstvo tónické, které má naopak především funkci posturální, tj. stará se o držení těla. Toto svalstvo by mělo být ideálně se svým protipólem v rovnováze. Problém je, že tyto svaly na těle nevidíme tak zřetelně, ani z velké většiny je ani neumíme vědomě zapojovat, a to z toho důvodu, že jsou umístěny hlouběji v těle. Je to vlastně taková šedá eminence našeho těla, která je však pro jeho správné fungování absolutně nepostradatelná.

Jak už bylo řečeno, většina dosavadních tanečních, a všeobecně sportovních trendů, tuto možná nejdůležitější svalovou složku bohužel opomíjí buď zcela nebo její význam dostatečně nezdůrazňuje.

V tom se Fitjazz právě podstatně odlišuje. Spojuje ryzí taneční základy a nefalšovanou radost z jazzového a scénického tance jako takového s navázáním vztahu s vlastním hlubokým stabilizačním systémem (tzv. core training). Přestože to zní tajuplně, a pro někoho možná dokonce děsivě, princip je vlastně úplně jednoduchý. Během celé hodiny Fitjazzu se klade důraz na speciální postavení chodidel, které samovolně a pro tančícího často nevědomky zapojuje a posiluje právě nejhlubší svalovinu. Vzhledem k tomu, že je ale celý blok složen z tanečně - technického cvičení, krokových sestav, jazzové variace či kompenzačně posilovací části, při kterém vědomě zapojujeme i to vnější, viditelné svalstvo, nemáme čas si všímat, že při tom všem vlastně provádíme rehabilitační cvičení. Současně se nám prohlubuje dýchání a zvyšujeme vnitrobřišní tlak (posilujeme core). Samotné postavení chodidel (z toho důvodu se tancuje naboso nebo v pouze v ponožkách) totiž nastartuje jednotlivé hluboké tonické svaly v jakési řetězové reakci, čímž se nám srovnají velké kloubní pletence (pánev a ramena) do osy těla a napřímí se nám páteř do ideální polohy. Správným držením těla docílíme zároveň toho, že se nám bude tělo méně „opotřebovávat“, o dalších příznivých dopadech na vnitřní životně důležité orgány ani nemluvě.

Reklama

Všechna tato fakta samozřejmě nejsou žádnou převratnou myšlenkou - tyto základní principy využívala už původní jóga, zná ji však také moderní fyzioterapie. Nicméně do tanečního světa přichází ve vědomé formě skutečně až s Fitjazzem.

Zní to skoro jako pohádka. Cesta k ideálnímu - zdravému postavení těla a k využití potenciálu hlubokého stabilizačního svalstva však samozřejmě nevede růžovou zahradou. Co se však může v ordinaci fyzioterapeutů zdát jako nezáživná dřina, na to při Fitjazzu ani nemyslíte. Jazzová oldies klasika, moderní soulová hudba nebo písně z populárních muzikálů a filmů vás natolik pohltí, že po hodině Fitjazzu odcházíte s tím, že jste si zatančili, zahřáli se, zaposilovali a zároveň svému tělu skutečně prospěli! Kdo navíc svému tělu umí dobře naslouchat, zjistí, kolik má Fitjazz společného i s cvičením Body & Mind.

Jistě není od věci dodat, že celý systém je nastaven tak, aby byl vhodný pro všechny věkové kategorie a nevyžadují se ani předchozí taneční zkušenosti. Ne náhodou je zakladatelka Fitjazzu současně zakladatelkou tanečního studia s příznačným názvem „Tančit může každý“. 

Autor: Mgr. Veronika Miluše Kozlíčková, autorizováno MgA. Helenou Peerovou 

Další informace na stránkách www.fitjazz.eu

 

Reklama

Komentáře

J.B. (Pá, 27. 7. 2012 - 23:07)
Ano, tento způsob aerobního pohybu jako nenáročné cvičení kdykoliv doma je mj. popsán v knížce Realita VESMÍRU z r. 2006.
Jirka (Pá, 27. 7. 2012 - 23:07)
Léta už takhle (hlavně přes zimu) cvičím, to spojení s tancem a hudbou z let 60. až 80. je dobrá věc. Je to vhodné pro mladší i starší a podrží to dobrou kondici a chuť do života. Takže paní Peerová určitě není matkou tohoto cvičení, kdekdo si přivlastňuje naprosto samozřejmé věci. Nemám ale nic proti tomuto způsobu pohybu.
V. M. Kozlíčková (Ne, 19. 8. 2012 - 22:08)
Léta už takhle (hlavně...Paní Peerová je zakladatelkou tanečního posilovacího systému, který využívá postavení chodidel na tzv. magickém trojúhelníku - tj. na třech bodech, přičemž tento princip propojila se základy dnes již tradičního jazzového tance. Nové je jednak propojení, jednak přesná skladba hodiny a v neposlední řadě taky specifický způsob posilování a kompenzace. Postavení na 3 bodech jako takové, hudba a ani jazzový tanec sám o sobě samozřejmě novinkou nejsou. Pokud někdo tímto způsobem dokáže "cvičit" sám, je to skvělé, nicméně většina lidí bez tanečních zkušeností zřejmě upřednostní odborné vedení. :-)
Reklama