Reklama

Světlo je život

Světlo má na všechno živé psychologický vliv. Slunce propůjčuje sílu a dává vitamín D, antirachitický vitamín, jehož nedostatek vyvolává u kojenců a malých dětí poruchy růstu. Denní potřeba činí 400 až 800 m.j. (mezinárodních jednotek), v těhotenství a v době kojení 600 až 700 jednotek, u předčasně narozených 800 až 1 400 m.j. Sluneční záření může znamenat rozdíl mezi zdravím a předčasnou smrtí, vždyť dlouhodobý účinek slunečního světla a vzduchu může být ještě důležitější než potrava. Nedávno bylo zjištěno, že světlo, které vniká očima, povzbuzuje aktivitu hypofýzy a epifýzy a možná ještě dalších oblastí středního mozku, které regulují endokrinní systém a tvorbu hormonů.

Dr. Ott se začal kvůli osobní zkušenosti zajímat o výzkum světla. Přestěhoval se na Floridu v naději, že tam na slunci najde úlevu pro svou artritickou nohu. Opalování nepomáhalo. Poté, co si rozbil sluneční brýle, se po několika málo dnech dostavilo zlepšení, takže mohl zahodit svou hůl. V odborném časopise "Optometric Weekly" píše:


"Od počátků se život na Zemi vyvíjel pod plným spektrem přirozeného slunečního světla. Experimentální studie ukázaly, že se poruchy růstu objevují, jakmile nějaká část této přirozené spektrální energie slunečního světla nemůže vniknout do očí. Od doby, kdy se lidé stali civilizovanými, kdy žijí při umělém světle, za okny, brýlemi, obzvlášť barevnými slunečními brýlemi, se energie vlnových délek, která vniká do oka, dostala z rovnováhy a zkresluje přirozené sluneční světlo."


Podle Dr. Richarda Wurtmanna, profesora endokrinologie a metabolismu, mají buňky epifýzy tu funkci, že přeměňují světlo na hormony. Navíc dodává:


"Že je epifýza citlivá na světlo, alespoň u obratlovců, oznámil už před 60 lety jeden švédský anatom."
Většina lidí stráví 90% svého života v uzavřeném prostoru a dopravních prostředcích a cítí se nezávislá na moři světla, do kterého jsou ponořeni. Dr. Wurtman tuší nový problém v budoucnosti:
"Pokud má nedostatek přirozeného světla škodlivý biologický vliv, budeme si muset brzy dělat starosti kvůli "světelnému znečištění"."


Skleněná okna nepropouští největší část ultrafialových spektrálních čar slunce. Umělé světlo není žádnou náhradou za sluneční paprsky. Před několika lety zjistili ruští přírodovědci Dantsig, Lazarew a Sokolow:

"Pokud není pokožka člověka delší dobu vystavena přímému nebo rozptýlenému slunečnímu záření, narušuje se fyziologická rovnováha organismu. Výsledkem jsou funkční poruchy nervového systému a nedostatek vitamínu D, oslabení obranyschopnosti a zhoršení chronických bolestí."


Dr. Ott učinil následující pozorování na buněčných kulturách:

"Modrý filtr, který propouští jen kratší vlnové délky, vyvolal pohyb vln, který šlo pozorovat jen při filmování se zrychlovačem. Tato abnormální aktivita se podobá silně těm buňkám, které jsou napadeny viry. Když se použije červený filtr, který vylučuje všechny vlnové délky kromě těch delších na druhém konci spektra, buňky odumírají; protože buněčná stěna praská a buněčná plazma krvácí."


Když uvážíme, že částice nečistot ve vzduchu účinkují jako filtr, takže životodárné sluneční světlo utrpí ztrátu, existuje pádný důvod opustit město: Člověk se skládá z miliard buněk, které závisí na světle. Podle dr. Otta vede zkreslení nebo nedostatek přirozeného světla k biochemickým a hormonálním poškozením jak u rostlinných tak u zvířecích buněk.


Předpovídá:

"Možná budeme v blízké budoucnosti lépe rozumět souvislostem mezi plným spektrem slunečních paprsků a lidským zdravím. Je možné, že potom, abychom zůstali zdraví a šťastní, budeme muset držet "světelnou dietu", jak dnes držíme diety týkající se stravování." 

 

Výzkumy a pozorování ukazují, jak moc se mýlili ortodoxní vědci výživy, kteří se přikláněli k mýtu vyvážené diety. Dr. Ott poukazuje na to, že u mnoha lidí se přitom rozvinou projevy deficitu, u jiných oproti tomu nikoli.
Je známo, že potrava nemusí obsahovat životně důležitý vitamín D, protože ho vytváří buňky pokožky za působení slunečního světla. To může platit i pro další vitamíny. Zdá se, že nedostatek vitamínu B nepostihne všechny lidi, kteří se živí stejně.
Beriberi, klasická avitaminóza vitamínu B, může například napadnout jen malé procento venkovského obyvatelstva ve východoasijských zemích, ačkoli se všichni živí stejně, totiž hlavně leštěnou nebo loupanou rýží.


Vitamín C, aktivátor veškeré buněčné látkové výměny, neumí tělo ukládat a musí se mu proto dodávat. Denní potřeba je 100 až 400 mg. Známý symptom deficitu, kurděje, se dnes objevuje už jen zřídka. Ale i zde byla učiněna pozorování, že ne všichni námořníci na palubě jedné lodi, kteří se živili stejně, jimi onemocněli. Zatímco jedni na kurděje dokonce umírali, druzí ani neonemocněli. Je možné, aby si někteří lidé v těle sami vytvářeli vitamín C?


Dva lékaři, dr. Omen a dr. Hipsley, kteří vyšetřovali zdravotní stav původních obyvatel Nové Guineje, nenašli nic, co by šlo vytknout, i když příjem proteinů byl podle ortodoxního posouzení nedostatečný: jen 15 až 20 g denně. Bližší zkoumání však dokázalo, že dalších 25 až 45% proteinů vytváří vnitřní bakterie, které vážou dusík z ovzduší a přetváří ho v aminokyseliny.


George Lakhowsky, ruský lékař, který žil a působil v Americe, informuje o experimentu, při kterém dal do souvislosti kosmické záření s výživou. Podle Lakhowského teze nezávisí růst a zachovalost těla v první řadě na výživě, ale na kosmických paprscích. Tělo je samo zhuštěním těchto paprsků, které se při kontaktu se zemskou atmosférou sráží z ultrazvukové substance na minerální látky. K tomuto názoru dospěl, když měřil obsah železa v jednobuněčných organismech a po nějaké době zjistil, že se obsah železa těchto jednobuněčných organismů, které byly uchovávány zapečetěné, rozmnožil stejně jako buňky.


Před několika lety zveřejnila sovětská akademie věd ("Transactions", svazek 128, č. 4) nález doktora Michaila Walského. V inkubátoru na slepičí vejce nahradil běžný vzduch neškodným ušlechtilým plynem argonem. Embryo ve vejci po pár hodinách odumřelo. Pak použil vzduch, který měl normální obsah kyslíku, ale místo dusíku obsahoval argon. Tentokrát žila vejce 12 hodin. Nakonec byla vejce uložena ve vzduchu s normálním složením, jen s tím rozdílem, že atomy dusíku byly radioaktivní. Vejce absorbovaly tyto atomy dusíku a kuřátka se vylíhla. Dr. Victor Kawalski k nálezu Walského poznamenává: "Tím je dokázáno, že dusík, dosud považovaný za neaktivní látku, je ze vzduchu přizpůsoben a přeměněn v jednu z bílkovinných látek, které tvoří zvířecí organismus."


Z vědeckých pokroků lze vidět, že celý materiální vesmír je jen znatelnou manifestací různých zhuštěných vlnových forem. Newyorský univerzitní profesor dr. H.H.Shelton píše:

"Žijeme ve světě vibrací. Čím více se ponoříme do konečné struktury materie, tím zřejmějším se stává fakt, že mimo vlnové formy nic neexistuje. Elektrony, které se dlouho považovaly za nejmenší elementární částečky, jsou ve skutečnosti jen vlnovou formou a atom se skládá ze svazku takových vibrací." 

Dnes už se ví, že ke každé známé částici existuje antičástice; pokud se sejdou, jsou obě beze stopy zničeny. To samé probíhá, když se ve fázi přesunou dvě stejné zvukové vlny za určitých geometrických podmínek.

Dvě vlnové formy se mohou sloučit a znovu vytvořit. Komplexní vlnová forma se dá filtrovat na jednodušší složení. V jaderné fyzice se toho dosáhlo pomocí urychlovače částic. V lidském těle mohou být reakce tohoto druhu vyvolány použitím nízké biologické energie a nejpřesnějších bionukleárních sil.


L. Kervan ukazuje, že tvorba vápníku ze sloučeniny bikarbonátu sodného a vápníku vyžaduje přibližně 4 volty energie. Ty by mohlo dodat slunce ultrafialovým paprskem 3000 angstromů (pozn.: 1 angstrom = 10^(-10) m). Z jiných experimentů je vidět, že materie je tvořena zhušťujícím účinkem buněčné geometrie ze slunečního záření. Kervanovo vysvětlení zní: "Střeva snižují přívod dusíku pod úroveň normálního vylučování. Vyloučené množství zůstává větší než dodané celkové množství. Protože potravou nemůže být dodán žádný dusík, musí existovat endogenní tvorba."


Dr. Emma Dietz z Harvardské univerzity v "Journal of Chemical Education" píše:

"Chlorofyl přijímá sluneční energii a používá ji neznámým způsobem k tvorbě cukru, škrobu a proteinů."
Považuje za nepochopitelné, že chlorofyl a hemoglobin mají téměř zcela totožnou strukturu a přesto mají zcela rozdílné úlohy:
"Kvůli pomalému vývoji chemických vlastností obou těchto barviv se musíme až divit, že dvě látky tak zcela rozdílného původu a rozdílné funkce jsou si strukturou navzájem tak podobné."


Je taková diskrepance mezi strukturou a funkcí vůbec možná? Já myslím, že ne. Podle mého názoru dokáže hemoglobin, barvivo červených krvinek, nesporně díky přísunu potravy, avšak v čistém ovzduší ve výškách, udržovat hospodaření těla v rovnováze tím, že přeměňuje sluneční paprsky na podstatné výživné paprsky. Živiny jsou zachycené sluneční paprsky, které tvoří základ výživy. Mnoho lidí, kteří se obešli bez jakékoli potravy, jsou toho důkazem.


Rostlinná říše se skládá ze "světložravců". Existuje i několik vysoce vyvinutých, oduševnělých lidí, kteří jsou rovněž "slunečními světložravci a vzduchožravci". Na hemoglobin bohatá krev se při setkání se světlem mění, když nastoupí svou cestu od kůže prozářené sluncem a přinese světlo tmavému nitru těla. Kůže je orgánem přizpůsobení světelných živit, jak jsou plíce orgánem pro příjem vzdušné potravy. 


Všechno jsou vibrace; ve světle a v jeho spektru tkví tajemství veškerého života. Vzduch, který dýcháme, je nasáklý silou světla, barvou a životní energií, pranou, která život vytváří a uchovává. Bereme tuto životní sílu potravinám, které jíme, vodě, kterou pijeme, vzduchu, který dýcháme. 


Když prostor prostoupí vlna světla, vytvoří určitý rytmus, harmonickou vibraci éterické látky. Trojice barev červená, žlutá a modrá odpovídá základním prvkům vodíku, uhlíku a kyslíku. Chemikálie a minerály tu jsou, protože se projevuje barva slunečních paprsků. Když dýcháme, přijímáme pranu, kosmické paprsky a sluneční paprsky, nejen kyslík a další chemické složky.
Zdroj všeho pozemského života - slunce - obsahuje vše, z čeho se skládá Země i lidské tělo, pokud nebylo drancováno. To znamená, pokud tělu dopřejeme správné množství vzduchu a živin, má schopnost vybrat si ty barvy slunce, které potřebuje. Když se oddáváme vzduchu nebo slunci, pokožka dýchá a naše aura na sebe bere potřebnou barvu a ostatní odmítá. Když cokoli jíme, pak jíme ve skutečnosti barvu slunce.

 

Zdroj: Viktoras Kulvinskas: Leben und Überleben: Kursbuch ins 21. Jahrhundert 

On-line v němčině: http://www.bfgev.de/kursbuch
 

Překlad: Zuzka Salačová

 

Reklama

Zdroje světla s vyváženým spektrem nejvíce podobným dennímu světlu naleznete zde

Reklama

Komentáře

Reklama