Reklama

Kořeny veškerého stresu

Stres je obvykle důsledkem něčeho, co se děje ve vaší hlavě, a ne toho, co potkalo vaši tělesnou schránku. Často také vychází z konfliktu, který právě prožíváte, ač si ho vůbec nejste vědomi.

Všechny stresující faktory bez rozdílu spadají do jedné ze tří kategorií:
fyzické, psychologické (emocionální) a spojené s životním stylem (behaviorální). Fyzické se pohybují v široké škále od nemocí a násilí po vnější životní podmínky, jako jsou extrémní mrazy, tvrdá postel či hluční sousedé. Faktory podmíněné životním stylem (které v podstatě nejsou ničím jiným než kombinací faktorů fyzických a emocionálních) sahají od vyčerpávajícího povolání a nedostatku spánku po drogovou a alkoholovou závislost. Emocionální stresory mají původ ve vaší mysli a představují rozsáhlou sbírku poťouchlých a rafinovaných mučidel.
Uvedu nyní některé z nejběžnějších příčin úzkostí a stresů. Vaší pozornosti jistě neujde, že uvádím pouze příčiny psychologické, neboť stres je obvykle důsledkem něčeho, co se děje ve vaší hlavě, a ne toho, co potkalo vaši tělesnou schránku. Později v Bezprostředním klidu najdete, jak se díky pochopení svého stavu těmto příčinám vyhnout a tak dosáhnout klidu, kdykoliv si to budete přát.

Úzkost
Stres je obvykle důsledkem něčeho, co se děje ve vaší hlavě, a ne toho, co potkalo vaši tělesnou schránku. Často také vychází z konfliktu, který právě prožíváte, ač si ho vůbec nejste vědomi.
Ačkoliv úzkost je spíše "následkem" než "příčinou", stojí za bližší přezkoumání. Úzkost je vždy spojena se znepokojením týkajícím se času nebo, přesněji řečeno, budoucnosti. Jde-li o budoucnost blízkou - řekněme nejbližších třicet minut - nebo vzdálenou, nehraje roli; faktem zůstává, že jde o obavy založené na abstraktních představách, čili na něčem, co neexistuje. Naše úsilí dodat budoucímu alespoň přídech reálnosti (projevuje se už ve volbě slov jako "dohledná" či "předvídatelná" budoucnost) a zároveň s ním zacházet jako s něčím ovladatelným a ovlivnitelným, je nevyčerpatelným zdrojem úzkosti.

Pocity viny
Spadají všeobecně do dvou kategorií.
a) Pocity viny založené na tom, co si sami o sobě myslíte - mohou souviset s vaší povahou, s postoji, jaké zaujímáte, s tím, co jste udělali a co jste chtěli udělat, nebo prostě s těmi povahovými rysy, o kterých vás výchova a společnost přesvědčily, že jsou špatné či alespoň nezajímavé a fádní.
b) Pocity viny vnucené vám jinými lidmi - druzí se často snaží vyvolat ve vás pocit provinilosti tím, že vás činí zodpovědnými za svou špatnou náladu - jedná se obvykle o výčitky typu: "Určitě jsi dnes nemusel zůstávat v práci tak dlouho; Jak jsi jen mohl utratit tolik peněz..." apod.
Ať už jste je vyvolali vy sami nebo druzí, pocity viny představují jednu z nejzávažnějších příčin stresu.

Lhůty
Bez ohledu na to, zda si je stanovíte sami, nebo vám je vnutí jiní, pokaždé si zahráváte s ohněm. Podívejte se na kterékoliv zaměstnání, ve kterém člověku tlačí čas nůž na krk, nebo na ty ze svých známých, kteří si zas a znovu ukládají nesplnitelné termíny, a najdete semeniště se stresem spojených problémů. Důvod by měl být zřejmý: s krátícím se časem vzrůstá napětí.

Reklama

Nuda
Je nuda příčinou, či důsledkem stresu?
Jistě vás potěší, že na tom nesejde, protože s ní v každém případě budete muset něco udělat, chcete-li zbavit svůj život následků stresu. Také vás jistě potěší ujištění, že překonat nudu je snadnější, než překonat kterýkoliv jiný negativní faktor.

Ješitnost
"Ale já nejsem ješitný," protestujete možná. Snad ne. Ale stres obvykle nevychází z toho, co si o sobě myslíme my sami, ale z toho, o čem se domníváme, že si o nás myslí druzí.
Jak nepříjemné dokáže být zjištění, že vás ostatní považují za hrubiána, nepoctivce nebo naivku? Kolik znepokojení ve vás zanechá obviněnění z toho, že jste špatná matka, neschopný pracovník, nespolehlivý přítel nebo podvodník?
Vliv stresových situací lze neutralizovat třemi způsoby:
dokázat předvídat takové si tuace a jejich následky; dokázat si nad jejich prúběhem udržet jistou kontrolu; moci se alespoň částečně spolehnout na psychickou podporu druhých.

Ctižádostivost
Jde často ruku v ruce s termíny a lhůtami. Jste rozhodnuti dosáhnout svého a neznáte omluvu, nedosáhneteli cíle ve lhůtě, kterou jste si sami stanovili.
Touha dosíci toho či onoho nemusí být sama o sobě ještě stresujícím faktorem; pro některé představuje taková výzva osvěžení a příliv životních sil. Pokud jsou však vaše sny příliš vágní - "chci být bohatý", "chci být mocný", "chci být slavný" - nesplnitelné nebo nedosažitelné v limitu, který jste si stanovili, musíte počítat s neuspokojením a tísnivými pocity.

Frustrace
Cestou na důležité obchodní jednání uváznete v dopravní zácpě, zaseknete se ve výtahu, nejnudnější člověk na světě vás zatlačí do kouta a moří svými řečmi, snažíte se navléknout nit do jehly s úplně neviditelným ouškem, čeká vás křížový výslech v kanceláři vedoucího oddělení - to jsou drobné nesnáze každodenního života, pro mnohé z nás jsou to však zážitky vrcholně frustrující. Frustrovanost vede k negativnímu stresu.
A naopak, čím vyšší je vaše hladina stresu, tím náchylnější jste propadat frustracím. Poraďte si s jedním, druhé se vyřeší samo.

Strach
Patří mezi stresovými faktory k nejničivějším. Máte strach, že se váš milenec schází s jinou ženou. Bojíte se, že vás berní úřad připraví o poslední haléř. Třesete se, že se náhodná poznámka, kterou jste utrousili při obědě, donese až k šéfovi. Děsí vás možnost, že necitelnost v záležitostech ekologie brzy způsobí zánik celé planety.
Téměř vždy se obáváte něčeho, co se dosud nestalo a pravděpodobně se ani nikdy nestane. Máte strach z toho, co by se mohlo stát. Ve vyhrocených případech si ani nejste jisti příčinou takového strachu - víte jen, že vám není lehko u srdce z pocitu, že by se mohlo cosi přihodit.
Pokud se vaše myšlenky pohybují po tak absurdních drahách, můžete se divit tomu, že jste ve stresu?

Žádostivost
Sečtete-li lakotu a závist se žádostivostí, dostanete pustošivé - i když snad pro přihlížející zábavné - trio negativních stresových faktorů.
Pro mnohé je žádostivost silným hnacím motorem. Dokáže oslepit a zbavit soudnosti i jinak rozumné jedince, kteří se pak mění v necitelné a sebedestruktivní pošetilce. Navíc je, stejně jako v případě ctižádostivosti, častým průvodcem žádostivosti vysoká míra očekávání (příčina stresu), která může vést k frustracím (další příčina stresu), není-li naplněna.

zdroj: Paul Wilson - Základní kniha relaxačních technik

Reklama

Komentáře

Friki (St, 8. 3. 2006 - 12:03)
Tak to všechno je dokonalá pravda a poraďte jak z toho ven?
Majka (St, 8. 3. 2006 - 16:03)
Já jsem se dostala na psychiatrii,protože mám velké bolesti a nikdo mi nedokáže pomoci.Samozřejmě že ani psychiatrička,anléky od ní předepsané stresu nezbaví,když se nezničí "kořen" /u mě bolest/.Hledám tedy "kořen bolesti"a nenacházím.Ještě navštěvuji psycholožku,tam je to lepší než na psychiatrii,ale zda najdem nějaké řešení - nevím.
LENKA (Ne, 9. 4. 2006 - 18:04)
JA JSEM SE TEZ DOSTALA NA PSYCHOLOGII,BYLA SEM ZATIM NA PRVNIM POHOVORU,NEVIM ZDA MI POMOHOU,ALE UDELAM VSE CO MI PORADI. BYLA BYCH RADA,KDYBY MI NEKDO ODEPSAL A ZDELIL MI JAK DLOUHO SE BOLEST V DUSI LECI. VIM,KDO MI TU BOLEST ZPUSOBUJE,ALE ZATIM TOMU NECHAVAM VOLNY PRUBEH.PRY JE NEJLEPSI RADA ODPOUSTET! DEKUJI
j (Po, 10. 4. 2006 - 15:04)
Nejlepší rada to opravdu je, odpustit. Ale víš co to znamená v praxi? OD-PUSTIT, OPUSTIT něco, někomu něco, nebo někoho a už se k tomu nikdy nevracet.Žádná sranda. Sama to těžko dokážeš. Ale hledej, kdo hledá, ten najde.
j (Po, 10. 4. 2006 - 15:04)
Nejlepší rada to opravdu je, odpustit. Ale víš co to znamená v praxi? OD-PUSTIT, OPUSTIT něco, někomu něco, nebo někoho a už se k tomu nikdy nevracet.Žádná sranda. Sama to těžko dokážeš. Ale hledej, kdo hledá, ten najde.
michal (Ne, 18. 6. 2006 - 22:06)
já také hledám kořen bolesti, jak se to hledá? uvědomování? naslouchání ? sny?Michal
Návštěvník (Pá, 30. 6. 2006 - 14:06)
najít si nějakou činnost,sport,procházky,turistiku,knihy co kdo má rád a poznáš plno nových přátel a můžeš si vybrat s kým se Ti nejlépe povídá. Když je člověk k příteli upřímný může se podělit s jakou koli situací a problémem. Čas hojí všechny rány, ale přátelé jsou od toho, aby jste si měli ským popovídat i zasmát se. Záleží jakýma očima se na svět díváš. Život je opravdu zajímavý a krásný.
Anička (Ne, 2. 7. 2006 - 11:07)
Ahoj - Lenko,
píšeš, že jsi byla na pohovnoru u psychologa... jseš tedy odhodlaná nechat si poradit, to je dobře ne? a zajímá tě jak dlouho se léčí bolest v duši? to nevím,
poznáš to sama, uvidíš že se to zlepší dej tomu půl roku a buť trpělivá :-)
všechno bude dobrý věř tomu a měj se hezky A.
Lia (Ne, 2. 7. 2006 - 14:07)
Čtu tady názor o tom, že sám člověk odpustit nedokáže. Necítíte v tom veliký klam či paradox? Můžeme vyslechnout spoustu názorů, rad, zkušeností..ale všechno je jen na nás,nikdo nám nepomůže odpuštění dotáhnout do zdárného konce.Jsme tady na to sami - každý úplně sám. Nitro je jen naše,a tam je ten vzorec , který musíme vyřešit. Přijmout věci takové jaké opravdu jsou, opravdu je přijmout - ne smířit se.
Alena (St, 21. 6. 2006 - 13:06)
Ahojte,
čtu tyto články a hned mně napadá... stres je dneska všude a zažívají ho všichni i ti co vypadají navenek jako neotřesitelní. Důležité je podle mne vážit si sama sebe a umět říkat NE! Pak vás nebude bolet žaludek a při každém odmítnutí něčeho co víte, že překračuje Vaše vymezené hranice zjistíte, že jste šťastni, že to NE! říct dokážete a právem na sebe budete pyšní.NE! je potřeba říkat ne jen v práci, ale i v rodině, rodičům, kamarádům i partnerovi!!!! Nenechte se utiskovat, buďte svoji a braňte své HRANICE!!!! Dělám totéž a můj problém se žaludkem a zvracení z pocitů, že nesmím nikomu nic odmítnout a říct začíná postupně vymizívat. Jsem šťastná, že jsem to dokázala. Alena
Alena (St, 21. 6. 2006 - 13:06)
Ahojte,
čtu tyto články a hned mně napadá... stres je dneska všude a zažívají ho všichni i ti co vypadají navenek jako neotřesitelní. Důležité je podle mne vážit si sama sebe a umět říkat NE! Pak vás nebude bolet žaludek a při každém odmítnutí něčeho co víte, že překračuje Vaše vymezené hranice zjistíte, že jste šťastni, že to NE! říct dokážete a právem na sebe budete pyšní.NE! je potřeba říkat ne jen v práci, ale i v rodině, rodičům, kamarádům i partnerovi!!!! Nenechte se utiskovat, buďte svoji a braňte své HRANICE!!!! Dělám totéž a můj problém se žaludkem a zvracení z pocitů, že nesmím nikomu nic odmítnout a říct začíná postupně vymizívat. Jsem šťastná, že jsem to dokázala. Alena
Alena (St, 21. 6. 2006 - 13:06)
Ahojte,
čtu tyto články a hned mně napadá... stres je dneska všude a zažívají ho všichni i ti co vypadají navenek jako neotřesitelní. Důležité je podle mne vážit si sama sebe a umět říkat NE! Pak vás nebude bolet žaludek a při každém odmítnutí něčeho co víte, že překračuje Vaše vymezené hranice zjistíte, že jste šťastni, že to NE! říct dokážete a právem na sebe budete pyšní.NE! je potřeba říkat ne jen v práci, ale i v rodině, rodičům, kamarádům i partnerovi!!!! Nenechte se utiskovat, buďte svoji a braňte své HRANICE!!!! Dělám totéž a můj problém se žaludkem a zvracení z pocitů, že nesmím nikomu nic odmítnout a říct začíná postupně vymizívat. Jsem šťastná, že jsem to dokázala. Alena
Návštěvník (St, 21. 6. 2006 - 14:06)
Ahojky,
čtu tvoje věty a říkám si. Pokud ti někdo zřejmě dělá něco, že to vnímáš jako bolest na duši, proč s ním jsi? Je to kamarád, partner, kolega, rodič? Musíš s ním být? Je to něco co cítíš jako vnitřní křivdu a bojíš se mu oponovat? Jdi do toho! Nenechej nikoho se sebou vláčet a už vůbec ne odpouštět / pravda, nevím oč přesně jde /. Já několikrát odpustila s vidinou, že dělám nejlépe a nakonec se to obrátilo vůči mně.Když něco řeknu, je potřeba si stát za svým.Jak jednou ucukneš a neuděláš to nebo opět člověku to co ti ubližuje na duši odpustíš, druzí uvidí, že jsi v tomto slabá a vidí, že si s tebou mohou dělat co chtějí. Přece nechceš dopadnout tak, že si o tebe budou čistit boty! Měj svoji hrdost a buď svá, jedině tak budeš vnitřně spokojená. Držím ti palce a zkoušej to!!! Alena
Návštěvník (St, 21. 6. 2006 - 14:06)
Ahojky,
čtu tvoje věty a říkám si. Pokud ti někdo zřejmě dělá něco, že to vnímáš jako bolest na duši, proč s ním jsi? Je to kamarád, partner, kolega, rodič? Musíš s ním být? Je to něco co cítíš jako vnitřní křivdu a bojíš se mu oponovat? Jdi do toho! Nenechej nikoho se sebou vláčet a už vůbec ne odpouštět / pravda, nevím oč přesně jde /. Já několikrát odpustila s vidinou, že dělám nejlépe a nakonec se to obrátilo vůči mně.Když něco řeknu, je potřeba si stát za svým.Jak jednou ucukneš a neuděláš to nebo opět člověku to co ti ubližuje na duši odpustíš, druzí uvidí, že jsi v tomto slabá a vidí, že si s tebou mohou dělat co chtějí. Přece nechceš dopadnout tak, že si o tebe budou čistit boty! Měj svoji hrdost a buď svá, jedině tak budeš vnitřně spokojená. Držím ti palce a zkoušej to!!! Alena
Jitka (Ne, 25. 6. 2006 - 11:06)
Pokud Ti někdo ubližuje,bra? se.Nejlépe podle sloganu "na hrubý pytel hrubá záplata".Nesnaž se být lepší než on,to nefunguje.Když to nevrátíš,zaděláš si na psychické potíže a začnou Ti škodit i ostatní.Sama jsem to zažila.Jde jen o to,překonat strach z prvního protiútoku.Nedávno jsem četla zajímavost od jednoho psychologa
peter zo SR (Pá, 21. 7. 2006 - 01:07)
Lia-to je pravda...toto by ti mali vytlacit v knihe-je to presne a vystizne.

Hovori sa ze cas napravi vsetko za nas
ale v skutocnosti musime napravit vsetko my sami...Andy Warhol
michal,email:p… (Út, 25. 7. 2006 - 04:07)
Můžu se prosím zeptat , jak se můžu dopracovat k přijmutí, je na to nějaká "technika". Třeba přijmutí sebe sama i se všemi chybami a nedostatky, přijmutí že nebudu pánem situace, že budu méně soutěžit, že nejsem dost hezký.Děkuji Michal
Nany (Út, 5. 9. 2006 - 13:09)
Když prasklo, že můj muž má jinou ženu, začal mi dávat vinu, že je to proto, protože se se mnou nedá žít..aj..skoro jsem začala věřit, že jsem k ničemu...teď jsem bez něho, je mi báječně a vím, že za tu dobu co jsem sama, jsem dokázala věci, které bych s ním nemohla, ani jsem na ně neměla sílu...psychicky skoro zdolaná.
Jiná je bolest v duši po odchodu partnera. Ta přetrvávala dlouho. Stále jsem si musela opakovat, že je to už jiný člověk, kterému nemohu věřit, že byl schopný hodit veškerou vinu na mě, on byl jen důsledkem mého chování.
Ajka (Út, 5. 9. 2006 - 14:09)
Nany, obdivuju tě , že jsi to zvládla. Přesvědčila ses o tom , že sama na sebe se můžeš spolehnout, a to bych si taky chtěla jednou říct.Se stávající situací ses smířila, nebo s ní jen naučila žít?
kotrus (Pá, 6. 10. 2006 - 09:10)
velmi mě stresují moje problémy s mojíc 120
Renda (Pá, 13. 10. 2006 - 16:10)
Jsem ráda,že jsi to zvládla aspon vím,že to jde.Já jsem na začatku a neumím si představit život bez něj,ale ani život s ním,nevěra je hrozná a vše okolo ní.
Jana (Po, 9. 2. 2009 - 13:02)
Nany,Právě mě potkalo to samé,úplně přesně co píšeš ty.A já jsem bezmocná a nevím si rady.Mám 2 děti a strach ze samoty a z toho,že nemám kam jít.Jak v sobě najít sílu a odejít,postavit se na vlastní nohy a být konečně šťastná a odpoutat se od něj.Jsem úplně na dně a nevím co dál.Můžeš poradit?
nafaz (Po, 30. 3. 2009 - 19:03)
hmm, tak to mě hodně trapí ctižádostivost a žádostivost, bohužel já i lidi kolem mě mají představu, že dosáhnu příliš velkých cílů
Reklama