Aklimatizace na chlad

1.    Zvýšený metabolismus a produkce tepla: to je metabolická aklimatizace. Souvisí především se způsobem výživy - u obyvatelů chladného pásma převažuje vysoko spotřeba tuků.

2.   Snížení tepelných ztrát, zlepšení izolačních vlastností povrchu těla;

V chladu dochází k vazokonstrikci, čímž se omezují tepelné ztráty. Ochlazení rukou i nohou je však nepříjemné, snižuje schopnost k práci a zvyšuje riziko vzniku omrzlin. Rybáři, pracující na širém moři, mají ruce dlouho ponořeny ve vodě tak studené, že by v ní ostatním lidem ztuhly během několika minut. Mají nejen snížený pocit chladu, nýbrž i zvýšené prokrvení končetin. Tolerance na ochlazení rukou je získaná vlastnost, nejde o vrozenou rasovou charakteristiku. Schopnost pracovat rukama v chladu je stejná u Eskymánů, arktických Indiánů, norských Laponců i evropských rybářů. Zdá se, že dochází k redistribuci krve, do rukou se její přítok zvyšuje, do ostatních tkání snižuje, takže celková cirkulace zůstává nezvýšena.

3.   Pokles prahu citlivosti na chlad:

Civilizovaný člověk reaguje na chlad okamžitě zvýšenou produkcí těla. Domorodci jsou však schopni spát ve volné přírodě, přičemž jejich teplota mírně klesne a ve spánku se začnou třást - aniž by se vzbudili - v situaci, kdy civilizovaný jedinec by neusnul a jektal by zuby zimou. Je to získaná reakce, jde o tzv. habituaci. Může být i nebezpečná u starých, podvyživených jedinců, kteří se mohou ve spánku prochladit nadmérně, aniž by si toho byli vědomi.

Aklimatizace na chlad může tedy mít dvě formy.

Australští domorodci, Křováci z Kalahari či Kečuové trpí chladem a nedostatkem potravy. Proto se u nich vyvíjí hypotermicko-izolačnl typ reakce: snížení citlivosti na chlad, vazokonstrikce, opožděná produkce tepla. To dovoluje šetřit energii na úkor funkční výkonnosti, která klesá v důsledku ochlazení těla. Ukazatelem takové aklimatizace je schopnost spát a současně se třást. Reakce se nazývá metabolická habituace.

Druhý typ je metabolická aklimatizace, kterou pozorujeme u Eskymáků. Mají vysokou spotřebu energie a produkci tepla, sníženou citlivost na chlad a zvýšený průtok krve končetinami. Je to spojeno se zvýšenou chutí k jídlu, což je adaptivní jev. Pozoruje se také u rybářů a vůbec u lidí pracujících v chladu, jako jsou např. i polární badatelé. Možná, že jde o pouhou sníženou sympatickou vazokonstrikční reakci na lokální ochlazení; pak by bylo lépe mluvit o vazomotorické habituaci.

Důležitou součástí aklimatizace na chlad je tedy způsob chování. Projevuje se to v oblékání, bydlení, jídle.

U zvířat se srst stává hustší, jinak však se nezdá, že by chlad ovlivňoval rozdělení tuku v těle. Jeho hromadění je sekundárním důsledkem stravovacích návyků. V severských oblastech je pro zvířata relativně dostatek potravy i v zirrě.

Specifickým projevem reakce na chlad je hibernace, nezbytná zejména u malých organismů s vysokým metabolismem, kteří by si v zimě nenašli dostatek potravy. Jinou reakcí je migrace - u ptáků odlet do teplejších krajin, kde se mohou uživit.

Proces aklimatizace na chlad je složitý. Někdy totiž lidé ani v polárních oblastech nežijí skutečně v chladu a jejich reakce na chlad se proto nemohou rozvinout. Teprve při práci nejméně 4 hodiny denně v zimě venku nebo v nevytápěných budovách se zjistízměna citlivosti prstů, menší pokles jejich kožní teploty a můžeme tedy mluvit o tom, že došlo k aklimatizaci. Taková neúplná aklimatizace se může nepříznivě projevit, jsou-li lidé náhle - např. při havárii - vystaveni nízké teplotě. Vyčerpání - ať tělesné či duševní - velmi výrazně snižuje toleranci na nepříznivé působení prostředí. Proto jsou na zimu citlivější lidé starší, podvyživení, stresování.

Alkohol celkově snižuje toleranci na chlad. Působí především periférní vazodilataci a z toho vzniká subjektivní pocit oteplení. Pokud se dá očekávat, že expozice chladu nepotrvá dlouho, nelze popřít, že taková reakce můře být i výhodná. Ztráty tepla tím ovšem značně rostou a tolerance se při delším pobytu výrazně snižuje.

Je však zajímavé, že chroničtí alkoholici, jako jsou tuláci a vagabundové, kteří bývají nalezeni v zimě, ležící na zemi v alkoholovém opojení, jsou často i po několika hodinách nápadně málo postiženi. Snížení svalového napětí, rozšíření cév, ztráta vědomí - to je vlastné chrání před vlivem chladu - pokud jejich tělesná teplota neklesne natolik, že by bylo ohroženo srdce.

Účinky chladu jsou dostatečně známé. Podstatné je, že snižuje schopnost k práci, zhoršuje pohybovou koordinaci jak periferním, tak i centrálním působením. Nejvážnější je pokles tělesné teploty, který vede nakonec k ireverzibilní fibrilaci srdečních komor a k zástavě cirkulace.

Chronická expozice chladu spolu s nadměrnou námahou - tělesnou či duševní - vede k vyčerpání s celkovou slabostí. Musíme předpokládat, že asi jde o vyčerpání kůry nadledvin, protože konec nastává v areaktivním stavu, postupným vyhasínáním všech funkcí a zástavou srdce.

Zdroj: Josef Dvořák - Člověk mezi životem a smrtí