Záhada vyjímečnosti

Rozhlédněte se kolem sebe. Podívejte se na své přátele, příbuzné, kolegy či lidi, které potkáváte při nákupech nebo na párty. Jak tráví svůj čas? Většina z nich pracuje a dělá i mnoho dalších věcí: sportuje, hraje na hudební nástroje, věnuje se svým koníčkům nebo dobročinným akti­vitám. Upřímně se sami sebe zeptejte: jak jim tohle všechno jde?

Asi odpovíte, že docela dobře. Na to, aby v tom mohli pokračovat, to stačí. Z práce je nikdo nevyhodí a pravděpodobně se dočkají i několika povýšení. Jsou ve sportu nebo jiné aktivitě dost dobří k tomu, aby jim přinášela potěšení. Je ale dost pravděpodobné, že jen málokdo ve vašem okolí, pokud vůbec někdo, je v něčem doopravdy výborný - ohromně, úžasně, prvotřídně vynikající.

Proč - z jakého konkrétního důvodu - takový není i zbytek? Proč si v byznysu neve­dou jako Jack Welch či Andy Grove, neodpalují míčky jako Tiger Woods nebo nehrají na housle jako Itzhak Perlman? Většinou jsou to přece dobří, svědomití lidé a pravděpo­dobně pilně pracují. Někteří z nich už velmi dlouho - dvacet, třicet, čtyřicet let. Proč to nestačí k tomu, aby vynikli? Prostě nestačí. Krutá pravda je, že drtivá většina se výjimeč­nosti ani nepřiblížila, a jen hrstka z nich jí vůbec někdy dosáhne.

Tato záhada je tak častá, že si jí sotva všimneme, avšak je rozhodujícím způsobem důležitá pro úspěch či neúspěch našeho podnikání, cílů, ve které věříme, a také našeho vlastního života. V některých případech to můžeme přesvědčivě vysvětlit tím, že hry a záliby nebereme tak vážně, abychom v nich byli fantastičtí. Ale co naše práce? Léta se na ni připravujeme ve škole a věnujeme jí téměř všechen svůj čas. Většinu z nás by uvedlo do rozpaků, kdybychom sečetli všechny hodiny strávené v práci a pak výsledek porovnali s časem věnovaným věcem, o kterých tvrdíme, že jsou důležitější - jako na­příklad rodina. Ukázalo by se totiž, že naší skutečnou prioritou je práce. A přesto, po všech těch hodinách a letech, je většina lidí ve své práci jen „docela dobrá".

Skutečnost je ale ještě mnohem záhadnější. Rozsáhlé výzkumy v mnoha oblastech ukázaly, že se mnoha lidem nejen nedaří stát se ve svém oboru výjimečně dobrými, ať už se mu věnují jakkoliv dlouho, ale často také se od začátku své kariéry vůbec nezlepší. Auditoři s mnohaletou praxí nebyli v odhalování firemních podvodů - což je pro audi­tora vcelku důležitá dovednost - o nic lepší než čerství nováčci. V případě posuzování poruchy osobnosti - dovednosti, se kterou u klinických psychologů počítáme - se délka praxe na zdatnosti nijak nepodepsala. Někteří přední výzkumníci došli k závěru, že „je­jich korelace je zhruba nulová". Chirurgové nedokázali určit dobu hospitalizace po ope­raci lépe než medici. Pokud se jednalo o zásadní dovednosti (investiční rady makléřů, odhady recidivy sociálních kurátorů, posuzování uchazečů na vysokou školu pracovní­ky přijímací komise), nebyli v žádné oblasti lidé s velkými zkušenostmi ve své práci lepší než ti nezkušení.

Nejnovější studie o manažerech tyto výsledky potvrzují. Výzkumníci z francouzské obchodní školy INSEAD a americké Námořní postgraduální školy tento jev nazývají „pastí zkušeností". Jejich klíčové zjištění: zkušených manažerů si firmy obvykle cení, ale důkladný výzkum ukázal, že „v průměru nedosahují mimořádných výsledků".

Už tohle se může zdát bizarní, ale v některých oblastech je situace ještě o něco po­divnější. Lidé se někdy s přibývajícími zkušenostmi zhoršují. Zkušenější lékaři mají při testech medicínských znalostí spolehlivě nižší hodnocení než méně zkušení doktoři. Praktičtí lékaři postupem času ztrácí schopnost analyzovat poslech srdce a rentgenové snímky. Auditoři se zase zhoršují v jistých typech hodnocení.

Tato zjištění jsou znepokojující především proto, že záhadu skvělých výkonů spíše prohlubují, než řeší. Kdybychom měli vysvětlit, proč je jen pár lidí vynikajících a jak to dělají, většinou bychom uvedli dva důvody: a tím prvním by byla tvrdá práce. Lidé se v něčem stanou obzvláště dobří proto, že na tom tvrdě pracují. Dětem říkáme, že se jim bude dařit, jen když budou tvrdě pracovat. Není to lež. Bude se jim dařit stejně dobře jako všem ostatním lidem, kteří na něčem pracují většinu svého života a zvládají to úpl­ně bez problémů - ale nikdy se v tom nestanou výjimečně dobří. Výzkum ukazuje, že pouhá léta praxe navíc nejsou pro toho, kdo chce podávat skvělý výkon, žádnou velkou výhodou.

Takže naše instinktivní první odpověď na otázku původu výjimečných výkonů není správná.

Druhá odpověď je pravým opakem té první, ale to nám nebrání v ni bezmezné věřit. Pochází z doby před 2600 lety, z časů Homérových:

A také si božského pěvce pozvěte, Démodoka!

Vždyť bohatě božstvo dar zpěvu dalo mu.

(překlad: Otmar Vaňorný)

To je úryvek z Odyssey, která společně s Iliadou často odkazuje na různé vlastnosti, jež byly naděleny bohy. Od té doby jsme změnili svůj názor na příčinu mnoha důležitých jevů - jak se otáčejí planety, odkud se berou nemoci - ale na to, co dělá některé lidi v něčem mimořádně dobré, se díváme stále stejně. Stále si myslíme to samé, co tehdy Homér: že lidé, kteří něco dělají skvěle a na pohled nadlidsky dobře, na tento svět přišli s darem pro přesně tu či onu činnost, u které nakonec skončili - v případě Démodoka s darem pro skládání hudby a zpěv. Používáme stejná slova jako staří Řekové, pouze je překládáme. Stále říkáme, jako říkal Homér, že lidé podávající skvělý výkon jsou nadaní - jinými slovy, že jim jejich výjimečnost vdechli bohové nebo múzy. Stále říkáme, že mají dar a za jejich velikost tedy z nevysvětlitelných důvodů může něco jiného než oni sami.

Dále věříme tomu, že tito lidé měli to obrovské štěstí a svůj dar objevili, většinou v raném dětství. I když toto vysvětlení skvělého výkonu jednoznačně popírá verzi tvrdé práce, je mnohem hlouběji zakořeněné a určitým způsobem nás více uspokojuje. Vy­světluje, jak tito lidé bez zjevného úsilí výborně dělají některé věci, jejichž pouhé zvlád­nutí si většina z nás ani nedokáže představit - ať je to zformování strategie pro firmu s miliardovým rozpočtem, zahraní Čajkovského Koncertu pro housle č. 9 nebo odpálení golfového míčku na třísetmetrovou vzdálenost. Vysvětlení založené na daru od přírody také říká, proč jsou výjimeční lidé tak vzácní; talent od boha se podle všeho nerozdává jen tak.

Toto vysvětlení má navíc tu výhodu, že většině z nás pomáhá se vyrovnat s tak trochu smutnými hranicemi našich vlastních výkonů. Dar od boha má jeden z milionu. Buď ho máte, nebo ne. Pokud ne - a většina z nás ho samozřejmě nemá - pak jednoduše zapo­meňte, že byste se výjimečnému výkonu mohli vůbec někdy přiblížit.

Je tedy jasné, proč se většina z nás záhadou famózních výkonů nezabývá. Nemyslíme si, že je to záhada. V hlavě máme dvě vysvětlení, a když už nás napadne, že to první vlastně vůbec není správné, nezáleží na tom: ve skutečnosti stejně věříme tomu druhé­mu. A vůbec nejhezčí na něm je, že díky němu problém velkého výkonu není v našich rukou. Kdybychom na něco opravdu měli přirozený talent, už bychom o tom věděli. Ale protože ho nemáme, můžeme se starat o jiné věci.

Problém s tímto vysvětlením - není to ale problém, je to výborná zpráva - je fakt, že je mylné. Skvělý výkon máme ve svých rukou mnohem více, než se většina z nás vůbec kdy domnívala.

Zdroj: Geoff Colvin- Talent nerozhoduje, nakladatelství CPress

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (9)

  • Obrázek uživatele ?
    ? (anonym)

    A co s tím chcete dělat? Kdo umí, umí, a kdo neumí, čumí.

    Čer 02, 2011
  • Obrázek uživatele Johny
    Johny (anonym)

    Zbytečná slova. Ještě to mělo začínat: Vědci zjistili, že .... kráva má rohy.

    Čer 03, 2011
  • Obrázek uživatele Roman
    Roman (anonym)

    A co s tím chcete dělat?...Makat na sobě, makat na sobě, makat na sobě. Nenelhávat si nesmysly, dát si cíle a jít za tím.

    Čer 04, 2011
  • Obrázek uživatele Jenda
    Jenda (anonym)

    Dobrej clanek, ac pointa zustava otevrena.. nic mene si myslim, ze vyznam slova talent je pouze soucet urcite zdatnosti v tech a kterych schopnostech. To znamena ze klavirista musi mit jak hudebni sluch, tak vybornej cit v prstech + dalsi a dalsi dovednosti, ktere vytvari jeden skvelej um. Jinak peknej clanek, nuti k zamysleni a urcite musim souhlasit, ze by lide na sobe meli neustale pracovat..

    Čer 05, 2011
  • Obrázek uživatele Tomas
    Tomas (anonym)

    Nějak jsem ten článek nepochopil - už třeba na začátku "ať už se mu věnují jakkoliv dlouho" je tak obecně zavádějící - vždyť přece každý se má vzdělávat ve svém oboru anebo mlčet. Článek mi celý zavání zobecňováním.

    Čer 11, 2011
  • Obrázek uživatele Franta
    Franta (anonym)

    Tak mě není úplně jasné co se autor v článku snaží řešit. To proč jsou někteří výjiměčně dobří a jiní průměrní? To je snad logický důsledek srovnávání výkonů jednotlivců. Přitom dochází k přirozenému rozdělení na mizerné, průměrné a vynikající. Je to zkrátka přírodní zákon, stačí se podívat na takovou Gaussovu křivku! Kontroverzní mi přijde též předpoklad, že lidé, kteří dělají něco skvěle, mají dar jen pro tu konkrétní činnost. Naopak, myslím si , že špickoví jedinci se dokáží prosadit v mnoha oborech činnosti do kterých se pustí a jejich schopnosti jsou značně univerzální.

    Črv 23, 2011
  • Obrázek uživatele Magdaléna
    Magdaléna (anonym)

    Dobrej článek, právě to vysvětluje, že dobrej umělec může být každej, ale slavným se stane jenom jeden z milionu, protože každej nemá dar od Boha. Ten konec je trochu zavádějící, myslím si že se autor snažil, aby to nevyznělo tak pesimisticky. Jenomže nikdo si nemůže být jistý svým talentem, a tak se všichni snaží hledat a najít ten ztracený poklad. Pravda je, že každý člověk je v něčem výjimečný, jenom ještě nezjistil v čem.

    Lis 02, 2011
  • Obrázek uživatele Pepa
    Pepa (anonym)

    Franta to shrnul dokonale. (Teda chtěl jsem říct "docela dobře".) A že každý je v něčem výjimčený, Magdaleno? Možná, ale není důvod věřit, že každý je výjimečný v něčem užitečném. Jinak řečeno, není bohužel důvod věřit, že "každý má na něco talent, jen nepřišel na co". To je jen nepodložená víra, smiř se s tím.

    Lis 02, 2011
  • Obrázek uživatele J.M.
    J.M.

    Dobry vecer.Vo vsetkej skromnosti navrhujem podrobne sa zoznamit s vyznamom stareho aj dost znameho slova ,,INSPIRACE"Niektorym to mozno pomoze...A niektori budu mozno prekvapeny...Prajem pekny vecer...

    Pro 02, 2011

Přidat komentář

Reklama

Reklama