Utváření komplexů

Jedním z nejtěžších úkolů v procesu individuace je zbavit se rodičovských komplexů. Právě tyto komplexy člověku často nedovolují, aby prosadil svou individualitu. Jsou také na překážku v milostném životě. Proto bude užitečné, když vytváření komplexů se zvláštním přihlédnutím ke komplexům rodičovským věnujeme několik následujících řádek.

Komplexy spočívají ve zvnitřnění hybných sil chování, které si přinášíme z dětství ve své rodině. Utvářejí se obvykle jako důsledek událostí se silným citovým nábojem a zakotvují v nás na velmi dlouhou dobu. Stávají se skutečnými vnitřními hlasy, které nás vedou k opakování stejných základních schémat a mohou nás sevřít do vzorců negativního chování.


Komplexy však nejsou natolik negativními faktory, jak je běžně chápeme například ve slovním spojení komplex méněcennosti. Jsou to spíše jakési stavební kameny naší psychiky vytvořené z myšlenek a citů. Každý komplex má tak říkajíc svou vlastní náladu a je afektivně barevně odstíněn na základě nějaké události emotivního charakteru. Emoce je jako magnet, který přitahuje události, myšlenky a představy se stejným citovým nábojem. Tyto prvky se vzájemně mísí v nevědomí a tvoří asociační řetězce. Z tohoto poznatku vyvodil Freud zjištění, že od jakékoliv duševní představy je možno dojít zpět až ke komplexu, který je jejím zárodkem. Tento objev dal základ tzv. metodě volné asociace, která zkoumá hlubiny psychiky.


Chcete-li si o takovém postupu vytvořit představu, soustřeďte se na slovo hnus; když ho necháte rozeznít ve svém nitru, pozvolna se vám budou vynořovat jednotlivé zlomky vzpomínek i delší zážitky - od dětství až po současnost -, které spojuje pocit hnusu. Mně se při vyslovení tohoto slova vždy vybaví krysy a popelnice. Myslím i na to, jak jsem si před několika lety pronajal na venkově dům plný myší a hadů. Vzpomenu si i na kamarády z dětství, kteří jedli červy atd. Vyzkoušejte si totéž se slovem radost nebo s nějakým jiným pojmem.


Uvědomíte si tak, že některá slova mají větší citový náboj než jiná a vyvolávají více emocí. Je to proto, že souvisejí se zkušenostmi, které si člověk nerad připomíná, nebo si dokonce zakáže, aby na ně vůbec myslel. Toto napětí je známkou toho, čemu se v psychoanalýze říká odpor, protože já nechce myslet na všechny ty nepříjemné (nebo naopak příliš příjemné) věci. Líbí se mu, když má kolem domu čistý pozemek. Brání se proto některým myšlenkám a zkušenostem a potlačuje je do nevědomí. A to vysloužilo komplexům jejich nelichotivou reputaci; s komplexy totiž nechceme mít nic společného. Ve skutečnosti je tomu tak, že když jsou komplexy pozitivní, ani si jich nevšimneme. Přispívají zkrátka k celkové harmonii našeho života a hrají roli prostředníka mezi vnitřním a vnějším světem.


Zdroj: Guy Corneau: Anatomie lásky, nakladatelství Portál

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (8)

  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    Všichni jsme zažili bolest, trauma a zklamání. Některým z nás se s tím podařilo vyrovnat lépe, jiným hůř. Jak bolest a zklamání nabývají na intenzitě, stávají se ublížením, hněvem, zlostí a někdy i terorem. Když se intenzita bolesti a ublížení zvyšuje, je neuvěřitelně obtížné zůstat otevřeným a milujícím, i kdybychom možná chtěli sebevíc. V určitém bodě jsme nuceni si zvolit mezi tím, zda se postavit svým utlačovatelů na odpor a zastavit ubližování, nebo se uzavřít na obranu do sebe, utéci, zešílet nebo zemřít.

    Lis 09, 2007
  • Obrázek uživatele Andy
    Andy (anonym)

    Vždycky musíme najít sílu bojovat a nevzdávat se...Všechno zlé nás ve finále posilní...ze špatného je dobré, vzít si to nejlepší a jít dál... Nikdy bychom neměli zahořknout nad tíhou bolestí, po oblížení ani z těch sviňáren, který se dějou v našem světě... Postavme se svým utlačovatelů čelem a vyříkejme si, v čem vězí zádrhel našeho nepochopení...pokud oboustranná komunikace není možná, postěžuju si vrbě a jedu dál... Není dobré v sobě udržovat pocity, natož ty negativní...vždycky se někde v naší hlavě zabydlí a páchají neplechu...nefunguje vrba, stačí kus papíru, na které naše myšlenky přeneseme z naší hlavy... Zemřít, jistě, ale až přijde ten správný čas, který jistě sami poznáme:)) Nevzdávej to...na světe je přece krásně:))

    Lis 09, 2007
  • Obrázek uživatele piča
    piča (anonym)

    moje kamarádka ze základky se mi pořád směje.

    Srp 28, 2015
  • Obrázek uživatele ču......mák
    ču......mák (anonym)

    moje kamarádka ze základky...Tak se jí směj taky chichichi.

    Srp 28, 2015
  • Obrázek uživatele bříza
    bříza (anonym)

    mám komplexy, když jsem byla malá byli jsme chudí, moc mě to zraňovalo. Jako miminko jsem musela pít mléko z prsa.

    Srp 29, 2015
  • Obrázek uživatele l
    l (anonym)

    Tak se jí směj taky...děkuju

    Srp 29, 2015
  • Obrázek uživatele topol
    topol (anonym)

    moje bolest je to že můj kluk kterého miluju chodí s jinou holkou, trauma bylo moje dětství, zklamání byl můj VŠ diplom.

    Srp 29, 2015
  • Obrázek uživatele topol
    topol (anonym)

    mám komplexy méněcennosti nikdo mi nikdy nepoděkuje.

    Srp 29, 2015

Přidat komentář

Reklama

Reklama