Bojácný či odměřený člověk se chová jinak než člověk sebejistý, srdečný a dobromyslný a stejně tak se liší i jejich tělesné pachy. Dokonce se můžeme vsadit, že pach srdečného jedince je příjemnější.

Zvířata se nedají ošálit: vycítí naše jemné vibrace i tělesné pachy, které zachytí svým vyvinutým čichem.

Pach je tedy to první, čím se představujeme okolnímu světu přesněji řečeno informace, kterou tento pach sděluje. Pro psychoanalytiky se zde otevírá široké pole výzkumů a úvah. Nás zajímají především závěry etnologů a antropologů. Stejně jako se v různých civilizacích a kmenech liší kritéria krásy, elegance a svůdnosti, liší se i tělesné pachy.

Pachy vnímáme nosem, orgánem, který bývá často spojován se sexualitou. Můžeme předpokládat, že tato symbolika je univerzální konstantou - což by mělo usnadnit obtížnou práci historiků, etnologů... či teologů.

Tak například v dějinách církve, bohatých na nadpřirozené zázraky, je odnepaměti doložena vůně svatosti.

Stejně jako naše podvědomí registruje barvy pouhým okem neviditelné, čich umí zachytit nepostřehnutelné vůně, které nás naplňují pocitem úplnosti a radosti. Jde o velice vzácnou zkušenost, nicméně stále přibývá svědectví osob, které "ucítily" tyto nadpřirozené vůně. Tento jev nastává většinou v přítomnosti lidí, kteří během života dosáhli velmi vysokého stupně duchovního poznání. Může to být tibetský láma, mnich z hory Athos nebo islámský mystik. Stejně tak i kanonizovaný světec či světice, na jejichž těle se téměř nikdy neobjevují žádné známky rozkladu. Zážitek je často popisován jako líbezná vůně růží či jasmínu, která ještě dlouho přetrvává v synestetické a smyslové paměti vyvolených svědků.

Co z toho vyvodit? Věřící člověk může z této převratné zkušenosti získat mnoho pro svůj duchovní vývoj. A pro přesvědčeného materialistu, je-li sám k sobě upřímný, to jistě bude příležitost přehodnotit svůj žebříček hodnot.

Zdroj: Vůně která léčí - Jean Claude Houdret