Strach ze strachu a z panických atak

Stále více lidí se objevují s podobným příběhem. Stěžují si na to, že se jim jednoho dne zčista jasna udělalo nevolno, srdce se prý prudce rozbušilo, dostavily se návaly potu. To mělo vést k tomu, že od oné chvíle měli tyto symptomy stále častěji. Lékař však nedokázal na srdci nebo na žaludku nic zjistit. Tato porucha se označuje jako panický syndrom.

Symptomy nastupují většinou v situacích, nad nimiž dotyční nemají žádnou kontrolu, jako např. v dopravní zácpě, v obchodním domě, v divadle, ve frontě u pokladny, u kadeřníka, zubaře nebo ve výtahu. Jsou to situace, v nichž si nemohou zajistit rychlou pomoc nebo z nichž nemohou rychle uniknout. Pro své symptomy si postižení hledají vysvětlení. Nemůže-li lékař nic shledat, objasňují si své symptomy danou situaci. Určitým situacím se tak začnou vyhýbat a stále znovu si v duchu představují, jak by bylo zlé, kdyby takové symptomy dostali ještě jednou.


Život takto postižených ovládají dvě otázky: "Dostanu znovu záchvat paniky?" a "Jak tomu mohu zabránit?" Tím se symptomy dostavují stále hojněji a oni jsou stále více znejistění. Stále více se stahují z aktivního života nebo se snaží udržovat v každodenním chodu tím, že si berou uklidňující prostředky.

Celkový průběh:

A: Situace

Většinou v údobí tělesného a/nebo duševního vyčerpání a vypětí zažívá postižený v situaci, kterou nemůže kontrolovat, záchvat slabostí nebo nějakou poruchu krevního oběhu.

B: Hodnocení

Nebezpečí, teď je se vším konec.

C: Pocit a chování
Panika, únik.


V důsledku toho se vyhýbá těmto a obdobným situacím, v nichž se dostavil tento první záchvat. Pokouší se chopit kontrolních opatření, aby už nikdy nemohl upadnout do stavu, který prožíval jakožto ohrožující. Neustále si v duchu opakuje tuto první traumatickou situaci a zvažuje, kde by se kdy v budoucnu mohla vyskytnout znovu. Tím si tyto panické pocity přivozuje stále častěji, až se nakonec dostavují i doma v křesle, jakmile jen na onu situaci pomyslí.
Opět to jsou jeho myšlenky, jež vyrábějí pocity paniky, a ne příslušná situace. Problémy plodí zpracování těchto prvotních zážitků, a nikoli ten fakt, že se mu udělalo nevolno. Vší silou se chce vyvarovat toho, aby se mu ještě někdy stalo něco "tak zlého", a dosahuje tím pravého opaku. Symptomy se, tím že se intenzívně zaobírá danou situací, dostavují stále hojněji.


Jak můžete naložit se strachem z panických atak:


1. Nechte si udělat lékařskou prohlídku, abyste se ujistili, že zde nejsou žádné tělesné příčiny. Střezte se však toho, abyste přebíhali od jednoho doktora k druhému. Postačí, jestliže ani dva lékaři nezjistí příčiny tělesné.


2.Ujasněte si, že si své panické pocity přivozujete sami. Když na danou situaci myslíte a ustavičně si sugerujete, že v žádném případě nesmíte mít ty a ty symptomy, protože s nimi nedokážete zacházet, dostanete strach. Dokud máte katastrofické myšlenky, nutně zakoušíte také strach.

3. Přerušte svou vyhýbavost. Vydejte se do situací, jichž se obáváte. Vy sami si vytváříte své pocity strachu a také je i můžete překonat. Teprve když znovu půjdete do oné situace, časem Vaše pocity strachu vymizí.



4. Očekávejte svůj strach, v dané chvíli jej akceptujte a postavte se mu čelem: "Očekával jsem tě. V této situaci se jistě vynoříš. Moje bodání u srdce, moje nevolnost, moje závrať a moje pocity strachu musí přijít, protože jsem si je natrénoval. pádné nebezpečí však nehrozí. Opět všechny zmizí. Provedu teď uvolňovací techniku a soustředím se na své dýchání. Potom budu klidnější. Se svým strachem umím zacházet."



5. Nasaďte představová cvičení, při nichž si živě představíte situaci, ze které máte strach. Sledujte po té, jak si předříkáváte myšlenky, opravené pomocí dvou otázek zdravého myšlení, a jak se stále více uklidňujete.



6. Ze situace odejděte teprve po té, co se cítíte klidnější.


Zdroj: Jak porozumět svým pocitům a jak je překonávat - Doris Wolfová a Rolf Merkle - Pragma

Komentáře (199)

  • Obrázek uživatele Ivana Sisolakova
    Ivana Sisolakova (anonym)

    Ahoj Ivanka. Uplne sa dokazem vzit do tvojej situacie. Opisem ti moj pripad. Asi pred vyse rokom mi zrazu v praci prislo zle, zacalo mi busit srdce, dostavila sa hyperventilacia (zrychlene dychanie), potenie, pocit na odpadnutie. Bala som sa, ze mam nieco so srdcom, lebo lekarka mi asi pol roka predtym povedala, ze mam trosku vyssi spodny tlak a v buducnosti si to budem musiet liecit. Po tomto zazitku som zostala absolutne dezorientovana. Zacala som sa viacej pozorovat, merat si tlak, tep a uz po 14 dnoch sa mi dostavili podobne symptomy. Opat som skoncila na pohotovosti. Dali mi magnezium a ja kludna som isla domov. Postupne sa to parkrat zopakovalo, ale prisla som o pracu. Bola som pol roka nezamestnana, ale stale som netusila o co ide. Bola som u vsetkych moznych lekarov a az po 3/4 roku som si uvedomila, ze po fyzickej stranke som uplne v poriadku (dokonca aj srdce mam uplne zdrave), ale uvedomila som si, ze trpim uzkostami, ktore prechadzaju do paniky. Ked som bola nezamestnana, bolo to celkom dobre. Vyhybala som sa situaciam, ktorych som sa podvedome obavala, napr. ist sama v dopravnom prostriedku, radsej som chodila peso, radsej som kracala ako stala na mieste, ked som nemala svoj "den" , tak som radsej zostala v posteli. A potom som nastupila do zamestnania a zrazu sa vsetky pocity vratili. Panika z cesty do prace, mucive myslienky, ako to v praci zvladnem, strach. Az som to vzdala a dohodla som sa, ze pracu skoncim. Teraz uz 16 dni beriem tabletky Serlift - su to antidepresiva. Trosku to pomaha, ale o 3 dni mam ist k psychiatricke na kontrolu a musim to s nou prediskutovat, stale to nie je ono. Mozno som ocakavala viac. Zajtra mam dohodnutu prvu terapiu so psychologickou. Je fakt, ze este stale - aj po roku - mam pocit, ze som na zaciatku, ale konecne mam pocit, ze mozem s tym zacat bojovat. Doteraz som si to totiz nechcela pripustit, ze mne sa taketo nieco moze stat. Vzdy som vsetko robila na 130%. Dve zamestnania, dve skoly. A teraz mi je to vsetko na nic. Nemam z toho depresiu. Jednoducho to beriem ako "bozi prst", ze sa nemam tolko nahanat, ale spomalit. Velmi mi pomaha moja mamina. Ona si nieco obdobne prezila v obdobi prechodu. Zvladla to vsak sama, teraz je v pohode. Je super, ze ma vie pochopit a velmi mi to pomaha. A na druhej strane mi zase "nedovoli" lezat. Musim cvicit, chodit so psom - sama - na prechadzky, pri pocitoch paniky musim chodit a sustredit sa na dychanie. Snad ti pomoze, ze nieco podobne zaziva aj niekto iny ako ty. Velmi ti drzim paste, aby ti bolo lepsie. Ja som teraz vsetku moju silu sustredila len a len na vyliecenie a na prezivanie prijemnych veci. Nepoznam ziadny liek ani kuzlo na okamzite vyliecenie, a aj napriek tomu, ze nie som veriaca, verim, ze moje prosby budu vyslisane. DRZIM TI PALCEKY. ZVLADNEME TO!!! Ivana

    Led 10, 2006
  • Obrázek uživatele David Kot
    David Kot (anonym)

    Jak se to dá lečit?

    Črv 02, 2003
  • Obrázek uživatele Marka
    Marka (anonym)

    Ahoj, u mě se panická porucha objevila téměř ze dne na den. Najednou pro mě byl problém kamkoli jít a něco vyřídit. Nakonec jsem byla schopná dojít stěží nakoupit, pár metrů od domu. Když mám někam jít, zhruba v půlce cesty se mi udělá špatně, podlamují se mi nohy, začne se mi chtít strašně na záchod a zvedá se mi žaludek. Jsem pak jako ve tmě a mám pocit, že právě na tom místě, na kterém jsem, zůstanu. Pokud je někde v dohledu WC, není to tak strašné, protože si říkám, že bych když tak vždycky mohla dojít na toaletu. Pokud ale v blízkosti není, panický strach se stupňuje. Teď beru asi čtyři dny léky, ale nevím, jestli to fakt zabere. Jak proti tomu mohu bojovat sama? Jsem úplně vyřazená z běžného života. Napiště mi, pokud máte podobné zkušenosti.

    Lis 14, 2003
  • Obrázek uživatele Monika
    Monika (anonym)

    Mam 23r a uz dlhsi cas (viac ako 3 roky) zijem v Manchestri. Vo february minuleho roka som prekonala otravu z jedla. Pri tejto chorobe som mala caste hnacky a taktiez som casto zvracala. Po ukonceni marodky a navrate do prace sa mi par krat stalo, ze som pocitovala zvlastnu nevolnost, ktora prisla akoby z nicoho nic. V ten isty moment mi hlavou prebehly myslienky, ze opat dostanem hnacku a nebudem mat cast dojst na toaletu. Zo zaciatku som tomu neprikladala velku vahu, lebo som si myslela, ze to ma nejaky suvis s prekonanou otravou. Ked sa vsak tento pocit dostavoval coraz castejsie a castejsie, tak som si zacala uvedomovat, ze nieco nie je v poriadku. Vsimla som si, ze najcastejsie sa tieto pocity dostavovali pri cestovani v autobuse a najhorsie to bolo rano po ceste do skoly - kedze dialkovo studujem. Zacala som hladat na internete rozne zdravotnicke clanky opisujuce to co som prezivala ja. Z tych som sa dozvedela, ze by to mohli byt zachvaty paniky (alebo General Anxiety Disorder - Vseobecna Uzkostna Porucha). Kedze, pravdepodobne ako kazdy clovek, ktory nieco podobne po prvy krat zazil, som si nechcela pripustit, ze JA by som trpela nejakou mentalnou, psychologickou poruchou, odkladala som navstevu lekara. Moj priatel mi dohovaral, aby som vyhladala odbornu pomoc, ale ja som to tvrdohlavo odmietala. A tak ma tieto pocity (necakany naval strachu, na ktory vobec nebol dovod, co som si aj uvedomovala, zimnica, triaska, nevolnost, busenie v hrudniku, zaludocne krce, pocit straty kontroly nad vlastnym telom, plytke a zrychlene dychanie, pocit akoby vsetko okolo mna bol len zly sen a nerealne - nutkanie uniknut z danej situacie) zacali prenasledovat coraz viac a viac. Az natolko, ze som svoj kazdodenny zivot zacala prisposobovat danym okolnostiam, zacala som vymeskavat skolu, taktiez pracu a vyhybala som sa situaciam o ktorych som vedela alebo som predpokladala, ze by mohli vyvrcholit zachvatom. Vtedy som uz zacala pocitovat nevlolnost aj v supermarkete, na ulici... Vtedy som si konecne povedala, ze takto to uz dalej ist nemoze. Myslela som si, ze koly mojej absencii by som mohla byt vylucena zo skoly a taktiez dostat vypoved v praci. To bolo asi tym hlavnym dovodom, ze som sa rozhodla navstivit lekara. Ten mi len potvrdil moje obavy a povedal mi, ze na zaciatok by mi odporucal navstevy psychologa. Jediny den, na ktory som sa mohla objednat ku psychologovi bol utorok o pol druhej poobede. Kedze to bol prave ten jeden den v tyzdni, ked som mala skolu tak som si nemohla dovolit tento termin vyuzit. Zacala som hladat nejakeho ineho psychologa, ktory by mi mohol pomoct, ale tuto v UK su dlhe poradovniky na pohovor so specialistami a tak mi to trvalo dost dlho, kym som niekoho vobec nasla. Medzi tym mi lekar predpisal lieky, ktore sa volaju Propranolol (betablockers - ako sa tato forma lieku vola v anglictine) a maju ten efekt, ze spomaluju rychlost srdca a mali by pomoct pacientom s panickym strachom. Az teraz som v stadiu, ked som konecne dostala volny termin a mala by som ist k psychologovi buduci stvrtok. Kedze tento zdravotny problem je velmi neprijemny, tak pocas predlheho cakania na to, kym si lekar na mna najde cas som sa rozhodla vyskusat alternativnu medicinu a navstivila som jedneho hypnotizera. Zatial som ho videla dva krat a povedala by som, ze aj ked som nepostrehla nejake velke zmeny v panike, citim sa ovela lepsie po psychickej stranke. Mam pocit vacsieho uvolnenia, nie som az taka nervozna a roztrzita. Tento liecitel mi povedal, ze po dalsom stretnuti by som uz mala byt v poriadku. No to dufam. Myslim si vsak, ze hlavnym faktorom pri tejto forme liecby je vasa viera v uzdravenie. Taktiez som niekde citala, ze za tento problem zodpoveda mala cast mozgu, ktora sa vola Amygdala - male teliesko v tvare mandloveho orecha. Tento kontroluje nase emocie pri strachu a nervozite. Kedze pri panickom strachu si clovek sustavne v duchu hovori, aky ma strach z danej situacie, ktora vyvolava zachvat, ze takto vysiela vlastne signaly ktore sa ukladaju v tomto malom organe a stavaju sa akoby prikazom na to, ze vzdy v danej situacii tento maly ustroj vyvola ako obranny ritual pocit strachu - podobne ako pri nervozite sa nam zacnu potit ruky a pod. Prosim, ak ma niekto skusenosti s podobnym problemom alebo pozna nieco co funguje na jeho zastavenie, napiste svoj prispevok do tohto fora!!!!! Ak ste prezili zachvat strachu urcite viete, aky neprijemny je a ako zufala je potreba zbavit sa tohto neziadaneho pocitu. O par tyzdnou sa prvy krat od kedy zacali tieto moje problemy chystam letiet na navstevu domov a mam obavy, ze opat dostanem zachvat. Prosim, pomozte!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

    Led 16, 2006
  • Obrázek uživatele ivana
    ivana (anonym)

    Ahoj Monika, mozno si si vsimla, uz som sem raz prispela jednym komentarom. Velmi dobre viem, co opisujes. Ani ja som si nechcela cca 3/4 roka pripustit, ze by povodom mojho busenia srdca, triasky v kolenach, sucho v hrdle a tlak na lavej strane, mohla byt uzkost a nasledne panika. Mala som aj lepsie obdobie, ale bolo to tym, ze som vynechala vsetky veci, ktore ma stresovali (skola, praca, cesta v dopravnom prostriedku). Vzdy som chodila len po trasach, ktore som poznala a nevzdalovala som sa od miesta bydliska na viac ako 500 metrov. Mimo mesta som isla len v doprovode osoby, ktoru som poznala. Este ti radim skus sa zamysliet, ci ten stav po navsteve hypnotizera nie je len tvoja tuzba. Skus sa zamysliet nad tym, ci si schopna ist do nejakej neznamej situacie. Opisujes, ze sa bojis letiet domov. Obavam sa, ze toto iste som zazila aj ja. Chodila som k jednej pani, ktora robila kyneziologiu. Nachvilku som si myslela, ze som silna, a ze to zvladnem sama, ale akonahle som zazila stres - opatovny nastup do zamestnania- zacala sa to znovu. A este horsie. Nechcem ta tym vystrasit. Len skus nad tym porozmyslat. A teraz nieco pozitivnejsie: - od decembra 2005 som sa zmierila s tym, ze bez liekov to nepojde. Psychiatricka mi predpisala SERLIFT. Je to liek, na ktory nevznika zavislost ako napr. na Lexaurin. Je to antidepresivum, ale zaroven pomaha pri uzkostnych a panickych stavoch. Zo začiatku som bola sklamana, nebadala som na sebe zmenu, mozno len to, ze som schudla, ale to som vedela. Az teraz po cca 5 tyzdnoch pocitujem, ze dokazem prejst po ulici sama, vydrzala som v obchodnom dome (predtym som sa tam po hodine dusila), chodila som medzi ludmi, zvladla som ist do skoly (sice s doprovodom, ale predtym by som tam nesla ani s celou rodinou). Docitala som sa, ze antidepresivum a jeho ucinky nastupuju az po 8 az 14 tyzdnoch. Ak by si trepela len depresiou, tak tie ucinky nastupuju velmi rychlo, ale ak ide o uzkost, tak je to fakt az po niekolkych tyzdnoch. A sama to mam vyskusane, takze viem o com hovorim. Netvrdim, ze je to zazrak, ale konecne mam viac sily bojovat s tym. Okrem toho chodim na psychoterapie. Psychologicka mi vysvetlila, ze my uzkostlivi ludia sa velmi pozorujeme, sledujeme kazdu zmenu v nasom tele. Sme z toho ihned vyplaseni a nasledne si vsugerujeme stav, ktory nas prvy krat znejistil. Napr. u mna to bola nevolnost a busenie srdca. Dalsou radou je, ze ked uz pride nevolnost, panika, je dolezite prezit si ju a nechat ju odzniet. Uz sa tomu nebran a skus si zamestnat mysel niecim inym. Je to velmi tazke, ale skus si napr. hovorit nejaku basnicku, ktoru poznas z detstva. Zo zaciatku paniky budes mat pocit, ze si nespomenies ani na jedno slovo basnicky, ale cim viac sa budes snazit, tym to bude lepsie a zrazu zistis, ze dychas pomalsie a pomaly sa ukludnujes. A este jedna rada. Chod do toho, coho sa bojis!!! Let lietadlom! Samozrejme let s priatelom/clovekom, ktoreho poznas. Bude to pre teba lepsie. Skus povedat napr. obsluhujucej letuske, ze mas uzkostne stavy, paniku z toho, ze dostanes zachvat. Staci to dostat zo seba a uvidis, ze sa ti ulavi. Ako keby si svoj problem hodila na cudzie ramena. Teraz sa pokusim opisat tvoje pocity: - ak uz si sa odhodlala a sedis v lietadle, budes stale pozerat, ci je nablizku WC, ci mas po ruke sacok, ak by ti prislo zle, ci ti nahodou nebusi viac srdce apod. Neboj sa tychto pocitov. Prezi ich tak, ako prisli. A hlavne zamestnaj si mysel. Citaj nieco, na co sa musis sustredit. Lusti krizovku. Ak by si sa nedokazala sustredit na citanie, tak aspon pocitaj pismenka v riadku a niekde si to pis. Je to blbost, ale pomaha to zvladnut najvacsi stres. Neviem, ci ti tieto moje laicke rady pomozu, ale presne viem, co prezivas a velmi ti drzim paste, aby si to zvladla. VER SI!!!!

    Led 20, 2006
  • Obrázek uživatele Lucka
    Lucka (anonym)

    Ahoj Ivano, v první ředě Ti budiž útěchou, že lidí s panickými atakami je na světě strašně mnoho a nejsi žádný vyjímečný případ.I já se trápila se stavy, které nastartovalo úmrtí v rodině a byly navlas stejné, jako ty, které popisuješ.Zásadní problém je v tom, že se tato psychická porucha nastartuje během několika okamžiků, ale její léčba je otázkou dlouhých měsíců.Léky ti pouze pomohou utlumit strach, ale dokud v sobě nenajdeš sílu se tomu postavit a sama s tím zabojovat a naučit se s tím strachem zacházet, nebudeš mít vyhráno. To je pravda a bohužel to skutečně zůstane jen na síle tvé vůle, i když s pomocí léků a psychiatra to bude možná snadnější. Nevzdávej se a pokus se očekávat svůj strach a připravit se na něj, nenech se zaskočit a už vůbec se nenech jím ovládat. Vím, že se to lehce řekne, ale věř, že je to jediná cesta k návratu do normálního života, který ti teď nic neříká a žiješ jako v mlze, v nějaké bublině, vím o čem mluvím.Třeba se ti to nepodaří hned, ale pomalu tu sílu v sobě hledej a budiž ti útěchou, že je nás tolik, že možná jen pár metrů od tebe se teď stejně trápí někdo další svými nesmyslnými strachy.Neboj se a kdyby ses potřebovala svěřit, klidně mi napiš na e-mail luciku"volny.cz.Nevzdávej to, držím palce!!!Když jsem to dokázala já, určitě to zvládneš také!!!Život je krásný a nedovol, aby ti ho užíral nějaký nesmyslný strach.Papapa

    Srp 07, 2003
  • Obrázek uživatele Ivana
    Ivana (anonym)

    Ahoj lidicky spem rada ze sem objevila tuodepiste Phle stranku,protoze po smrti meho otce sem si zacala uvedomovat strach ze smrti a zacala sem si pripoustet,ze se to muze stat ze dne na den i mne.Neustale sem se kontrolovala a mnezila si svuj tep,nakolik tata umrel na zastavu srdce.Az se to jednou stalo,prisel na mne ten hnusnej zachvat,srdce se mi rozbusilo dusila sem se,no skratka myslela sem,ze umiram.Pak to nejak preslo,ale ja sem na to nemohla zapomenout a porad sem se bala,ze se to vrati.A opravdu se to vracelo nejdrive jenom tak raz za mnesic a pak se to stupnovalo.Nevedela sem co to je a tak sem si pripostela ze i ja mam urcite srdecni nemoc a brzo umru.Chodila sem do prace takze sem se nesnazila aspon tam na to myslet.Jenze tam to take jednou prislo a od ty doby to bylo horsi a horsi.Uz sem nebyla schopna jit sama ani vedle do kramu ani pro syna do skoly.Takze sem musela zajit k lekari i kdyz sem mnela z neho hroznej strach.Nastesti hned vedel oc de a predepsal mi tablety na moji panickou poruchu Frontin 1mg.Uz se sice citim lepe beru ho sise 10 dni ale ataky se porad jeste opakujou.Myslite, ze je to normalni kdyz uz beru prasky.Myslela sem ze se to strati ihned.Odepiste prosim a diky moc ze ste a ze nejsem sama.

    Čer 21, 2003
  • Obrázek uživatele Beáta
    Beáta (anonym)

    Ahojte všetci, u mňa sa objavil prvý panický záchvat asi pred dvoma rokmi.Bola som z toho úplne mimo, nechápala som,čo to má znamenať, a nakoniec som skončila v nemocnici.Prešla som mnohýmy vyšetreniami, až po pár dňoch mi prišli na to,že mám panické záchvaty.Teraz to už beriem inakšie, poznám v našom meste už všetkých psychiatrov aj psychológov:)A vyskúšala som veµa tabletiek.Chcem však povedať,že si myslím,že na každého zapôsobia iné tabletky,samozrejme, že kým som si uvedomila,že ich potrebujem k tomu aby som začala žiť,mi trvalo asi pol roka.Ja som bola zásadne proti tomu, aby sa mladá 17 ročná baba pchala nejakými tabletkami, hormónmi.Každý deň pre mňa asi rok predstavovali myšlienky na strach zo záchvatu.Pokial je to moc akútne, berte tabletky!Ale samozrejme,že sú iba prechodným riešením.Po druhé, snažte sa relaxovať, ale mne to moc nepomohlo, keď som bola v koncoch.Ale najdôležitejšia vec, na ktorú som prišla vďaka záchvatom, VERTE SI!!!!!!!!!!!!!!!!Musíte si veriť, inak to nejde, verte sebe a µuďom okolo seba, ak chcete verte v Boha,niestom žiadna sekta,ale mne to pomohlo.A prosím, neskrývajte sa pred svetom, robte to, čo chcete a nebojte sa. P.S.:Prosím Vás, pred pár mesiacmi som tu čítala nejaký komentár od chalana a moc ma zaujal,len som zabudla na jeho mail.Bolo to niečo ako mallevil...ale neviem presne, ak mi niekto pomôže ho nájsť, budem vďačná, majte sa

    Dub 30, 2005
  • Obrázek uživatele Julka
    Julka (anonym)

    Prajem všetkým skoré uzdravenie, no v prvom rade by ste mali užívať lieky na podporu hormonu šťastia vola sa serotonín, Cetalopram, alebo Cetaloc, ktorý je na lekársky predpis, a ešťe doporučujem , kúpiť si v lekárni ženšenové ampulky, volno predajné, stoja 128sk, a úžívať podla návodu, prajem vám vela šťastia a uzdravenia.

    Kvě 01, 2006
  • Obrázek uživatele dvid
    dvid (anonym)

    i já jsem si prošel "peklem" a jen kdo to zažil ví co je opravdová krize. Naštěstí jsem se po roce léčby z toho dostal a myslím že úspěšně jen to nechci zakřiknout. Hodně už o tom vím a taky mi pomohlo to že jsem pochopil kde se berou tyhle problémy a jak fungují.

    Kvě 02, 2006
  • Obrázek uživatele Frantisek
    Frantisek (anonym)

    Resim podobny problem uz vice nez dva roky. Nemuzes se prosim o tom trochu rozepsat.. Jak funguji tyto problemy, kde se berou tyto problemy. Hledam v sobe odvahu pro navstevu psychoterapeutky. Za psychiatrem se mi nechce. Dekuji za informace. Dekuji. Franta.

    Kvě 10, 2006
  • Obrázek uživatele Ivona
    Ivona (anonym)

    Ahojky všichni.Mám problémy,asi jako všichni z vás.Začalo mi to před 3 roky při jízdě v autě.Pak to došlo až tak,že jsem zkolabovala.Až nyní po letech jsem našla odvahu a šla za psychiatrem.Beru neurol a Apo-Parox.Máte zkušenosti s tímto lékem?Jsem sama se dvěmi malými dětmi,ted kvůli mé neschopnosti mě vyhodili z práce a prý mám být v klidu.Chci se toho zbavit.Nemůžu jet autem,jít do obchodu,s dětmi na procházku,nemůžu nic.Vždycky mě po chvíli začne bušit srdce,sevře se mi to uvnitř,nemůžu dýchat,točí se mi hlava a je mi na omdlení.Co mám dělat?Jsem z toho neštastná.Chci žít normální život,ale to nejde.Už nevím jak dál.Děkuji za každou odpověd i pro mě nepříznivou.Děkuju.

    Čer 08, 2006
  • Obrázek uživatele irena
    irena (anonym)

    Dneska jsem poprvé najela na internetu na téma panické poruch.Protože jí dlouhé roky trpím a připadá mi,že mi lékaři nemůžou pomoct.Před asi 4 lety to začlo,v práci jsem si připadala jako by se mi všechno houpalo.Začalo mi bušit srdce,pořád jsem měla tlak v krku.Nemohla jsem jezdit autobusem a velké obchoďáky mi začaly dělat problémy.Co se dalo jsem vynechávala.Stáhla jsem se.Prošla jsem všemi možnými vyšetřenímy,zjistili mi akorát štítnou žlázu.A tím to zkončilo.Strach a ty hnusné věci se děly dál.Po měsíci mě to chytlo doma tak moc,že mě přítel zavedl na pohotovost.Nic,Rok jsem se stím trápila,přestala jsem chodit za kamarádkama,do obchodu,jen do práce a domů.Chodila jsem všude pěšky.když jsem jednou nebyla schopna dojít do práce šla jsem k lékaři,popsala co se mi děje a jen díky tomu,že jsem řekla,že nemůžu cestovat atd.paní doktorka pochopila,že problém bude někde jinde.Poslala mě k psychiatričče.Doma jsem byla 4 měsíce na citalecu.Pak jsem se vrátila do práce,do týdne jsem díky nemocenské o ní přišla.Ale překonala jsem to s velkou pomocí mého přítele.Asi po půl roce kdy už jsem nebrala prášky se to začlo objevovat znovu.Je to rok a půl co odhalili moji nemoc a myslela jsem si,že to bude už jen lepší.a místo toho právě prožívám peklo,kdo nezažil ty pocity strachu,nemožnosti ovládat tělo,třes,motaní hlavy,závratě a vše hnusné co se mi děje neuvěří.U lékaře si připadám jako bych si vymýšlela.Znovu beru citalec.po 14 dnech mě poslala znovu k psychiatričce,ta se jen usmívala,napsala recept a zprávu.Panická poruch,uschopnění po zlepšení.Tat vše.Jsem beznadějná,chci se toho zbavit,snažím se bojovat ale když to dokáže pořádně srazit na kolena.A ještě se mě zeptala,jak dlouho myslím,že budu ještě doma.Jako bych to hrála.Jsem uplně vytočená.V práci se šíři hlášky no jo ta už jednou nechala prodejnu ve štychu,jo kdybych se měla kvuli všemu hroutit tak jsem na kupě pořád.Dost mě to mrzí,protože nikdo nechápe,že kdyby to šlo hned bych se toho zbavila.Ztrácím naději,opravdu ano.Zbavím se toho někdy?uplně?Nebo zase jen na čas a zase se to vratí.Okolí mě nechápe.Už si ani nechci nikomu stěžovat,mám pocit,že je otravuju.jestli je na tom někdo podobně a nechce obtěžovat rodinu budu ráda když mi napíše.emeil:irenaplucnarova1981"seznam.cz

    Čer 17, 2006
  • Obrázek uživatele sofi
    sofi (anonym)

    Ireno, tím samým jsem prošla a popravdě jsem taky nevěřila, že někdy budu zdravá. Jsem. Jenom jsem ti chtěla říct, že antidepresiva (tvůj konkr. Citalec) se nemůže brát pouze 4 měsíce, ale klidně i 3 roky :) Má psychiatrička zvažovala dokonce jestli ,mi ho má postupně začít vysazovat po 2 letech - jetli to není brzo. Takže nevěš hlavu a hlavně si zjisti, proč ti Citalec vysadili tak brzo.

    Čer 17, 2006
  • Obrázek uživatele Renda
    Renda (anonym)

    ... a kde se berou tyhle problémy? Prosím Tě, můžeš mi něco k tomu napsat? renata.hromkova"seznam.cz

    Črv 01, 2006
  • Obrázek uživatele evakrk
    evakrk (anonym)

    Ahoj, objevila jsem vás náhodou.My panikáři se scházíme přímo na Panická porucha a dnes už máme založenou Panickou poruchu 5.Klidně přijdte mezi nás, tam se dozvíte určitě víc.Vždyť za ty roky tam už je minimálně 20000 příspěvků. Já sama se léčím asi 8-9 let a to tak nějak střídavě dobře a je i hůř.Ale teď mám Coaxil, létaberu Neurol a počítám.že na AD zůstanu hodně dlouho. Ireno, Ivono vším tím co píšete jsem si prošla.Teď je trochu líp , ale počítám s tím, že se mě ta mrcha jen tak nepustí. Jak říkám,jestli chcete přijďte přímo na panickou poruchu 5, je nás tam hodně.Jsou tam i holky, co právě porodily.

    Črv 01, 2006
  • Obrázek uživatele evakrk
    evakrk (anonym)

    Rendo, nevím, kde se berou, ale na mě sedly snad z minuty na minutu,bez varování.

    Črv 01, 2006
  • Obrázek uživatele JANA
    JANA (anonym)

    JSEM RÁDA ZA TO CO IRENA PÍŠE,STALO SE MI TO SAMÉ LÉKAŘ SI MYSLEL , ŽE SIMULUJI,MANŽEL MI ŘEKL , ŽE JSEM HYSTERKA,ALE BYLO TO Z PRÁCE,ZMĚNILA JSEM PRÁCI A JE TO LEPŠÍ,TY ŘEČI KOLEM ČLOVĚKU JEN PŘITÍŽÍ,PŘEČTI SI ČLÁNEK O MANIPULÁTORECH,

    Črv 16, 2006
  • Obrázek uživatele Tess
    Tess (anonym)

    A adresa je jaka?

    Črv 20, 2006
  • Obrázek uživatele eva
    eva (anonym)

    13.11.2006 mám panický strach z léků.má někdo obdobný problém

    Lis 13, 2006
  • Obrázek uživatele eva havířov město
    eva havířov město (anonym)

    přízpěvek ze 13.11.

    Lis 14, 2006
  • Obrázek uživatele eva havířov město
    eva havířov město (anonym)

    přízpěvek ze 13.11.

    Lis 14, 2006
  • Obrázek uživatele milgred
    milgred (anonym)

    Dobry den, chtela bych se zeptat zda se jedna o depresi resp. neurozu. Posledni mesic mam tyto priznaky. Obcasne tlaky v hlave, pocit proudeni krve v nohach, rukouch, mrazeni ci mravenceni tela. Neustale se citim unavena, oci mam zapadle a pocit nejistoty v nohou. Take mam studene koncetiny. Potrebovala bych poradit co by me pomohlo. Nechci zbytecne brat nejake leky napr. typu Lexaurin. Jsem mlada resp. 28 let a chtela bych mit s pritelem v nejblizsi dobe miminko. Ale ted zrovna nejsem v dobre psychicke pohode. Zajimalo by me treba jaky druh potravin mam jist, tzn. co mam vse ke zlepseni tohoto stavu udelat. Dekuji

    Led 08, 2007
  • Obrázek uživatele Eva
    Eva (anonym)

    Znám to.Jedná se o nástup PP potíží.Ve tvém věku si vzpomínám na den, kdy jsem si myslela, že umírám. Svíralo mně na hrudi, nemohla jsem dýchat a pak jsem cítila i to mravenčení a následovaly příjemné pocity. Už jsem měla dojem, že se jedná o poslední chvíle na tomto světě. Druhý den na EKG aj.vyšetřeních mně nic nezjistili. Čili psychika.Dnes je mi o 20 víc a můžu ti říct, že od té doby se léčím stále.Někdy je lépe a někdy hůř.Záleží na tobě.Dáš-li se na prášky, zůstane ti to do života. Ale někdy to bez nich nejde.Je to prostě nemoc duše a ta se léčí svízelně. Hodně síly!!!

    Led 09, 2007
  • Obrázek uživatele viera
    viera (anonym)

    ahoj.ja som sa dostala k tejto stranke asi tak,ze tieto psychicke ataky ma moj priatel.trvaju sest rokov.zo zaciatku som nevedela pochopit o co ide.sme spolu pol roka.ked mi povedal,ze nemoze ist autom ani par kilometrov od mesta,lebo sa zacne dusit,ma pocit,ze dostane infarkt a ako dojde rychlo do nemocnice ked ostane trcat niekde v rade aut tak som sa cudovala a pytala sa ho ako je to mozne,proste zavolas sanitku,vystupis s auta a tak.proste som to nechapala.pred par dnami dostal sok velmi som sa zlakla.nemohol ist do prace,ostal doma lezat a skoro vobec so mnou nehovoril.bledy a zdrveny.naozaj neviem co mam robit.berie silne tabletky a bojim sa,aby sme raz mohli mat normalny zivot,rodinu.ako mu mozem pomoct?skuste mi poradit.dakujem.

    Led 11, 2007
  • Obrázek uživatele iva
    iva (anonym)

    Záleží , jaké bere léky. Jedná se určitě o problémy s psychikou.Záleží na tobě,jak ho budeš podporovat a podržíš ho.Jestli jste mladí,určitě stojí za to vydržet a plánovat si rodinu,děti a tak.Tvůj přítel je asi citlivější, zranitelnější ve vašem vztahu a ty mu musíš pomoci.Bylo by dobré ps.léčení a pravidelné kontroly.Prostě věřit tomu, že se to časem spraví, ale můžu ti říct,že ps.problémy zůstávají v člověku dlouhodobě, někdy na celý život.

    Led 11, 2007
  • Obrázek uživatele Julka
    Julka (anonym)

    Dobrý večer,mam problém s mitralnou chlopnou, a od vtedy sa u mna začali prejavovať panický atak, asi pol rokapo pôrode, som liečená ale stále to nieje ono, neviem čítala som , že príčína môže byť aj ta chlopna, nesmiem hlboko dýchať pretože sa mi velmi okysličí krv a hned to na mna ide, prosím môže byť príčina aj mitrálna chlopna, dakujem

    Led 27, 2007
  • Obrázek uživatele Anička
    Anička (anonym)

    čaute.Práve som dorazila od doktorky,diagnostikovala mi panický atak.Ani som netušila že niečo také existuje.Mala som hrozné bušenie srdca, nevoµnosti akoby som už umierala.A zo stoho strachu sa mi vyhodili červené fµaky na lícach a dekolte, ale dr.mi predpísala Xanax 0,5.Tie stavy začali jak mi babka,ktorá po mozgovej porážke bývala u nás a o par dni na to odpadla, nenormálne som sa zµakla.Aj teraz mám škúškove obdobie, tak tá nervozita je aj z toho.Ale ten pocit uzkosti je hrozný. Prajem Vám všetkým, aby sa to čo najskor skončilo.Majte sa.

    Feb 22, 2007
  • Obrázek uživatele ahoj
    ahoj (anonym)

    tak to je ma nemoc,uz zcela diagnostikovana.,..nikomu tu hruzu nepreju

    Kvě 26, 2007
  • Obrázek uživatele byk
    byk (anonym)

    je ale důležitý uvědomit si, že to má nějakou příčinu-a tu pak řešit. ikdyž to já neumim.

    Črv 02, 2007
  • Obrázek uživatele takto je to
    takto je to (anonym)

    Každá choroba sa dá vyliečiť.Aj psychická porucha. Poviem vám jeeden účinný postup.Veríš v Boha? Čítaj ďalej.Nepresttávaj.Ja nie som nijaká fanatička, ale človek ,ktorý našiel v Ježišovi svojho Záchrancu.AJ teba môže vyslobodiť od tvojej zákernej choroby.Boh ťa miluje.Vedci prišli na to, že tie teórie človek z opice- sú nepravdepodobné, ale viac prichádzajú konečne na to, že máme Stvoriteµa.Boha. V Biblii sa dozvieme všetko. Čítaj ďaµej. Nepatrím do žiadnej sekty.Som kresťanka, ktorá úprimne verí a µúbi Pána Boha.Ktorý, ma oslobodil.Z tej asi najťažšej choroby. Ježiš ,viete kto to je? Každý z nás vie, že sa narodil a na Veµkú Noc zomrel.Viete aj prečo? Ježiš nás tak miloval,že za nás zomrel.Ježiš musel zomrieť, bolo to napísané v proroctvách.A zákon bol,ktor zhreší večne zahynie.Bojíme sa smrti.Lebo vieme že sme zhrešili.To je to podvedomie.Ale Ježiš nás tak µúbil a miluje ,že odpykal spravodlivo trest za naše hriechy, môže nám Boh odpustiť a nemusí nás usmrtiť,ale môžme prejsť po smtri hneď do večného života.Zdá sa to, neuveriteµné.Možno vymyslené.Ale nie je.?udia prežili niektorí klinickú smrť-na pár minút zomreli,a potom ožili.Každý videl Krista. Napríklad:www.klinickasmrt.cz, počujteBoh nám spravodlivo odpustí a dá nám večný život ak uveríme ,že Ježiš zomrel za naše hriechy.A teda príjmeme Ho ako svojho Spasiteµa-teda ,že nás spasí,lebo za nás zomrel .A kedže, Ježiš je Boh, keď vtedy za nás zomrel, potreoch dňoch vstal zm?tvych.Bolo to tiež predpovedané.V Biblii -Staropm zákone,ktorý bol napísaný, ešte pred narodením Krista.O Jeho zm?tvychvstaní je veµa dôkazov-5OO µudí Ho videlo op smrti.A doteraz pôsobí na životy µudí.Zachraňuje ich.Odpúšťa im.Miluje ich-Ako Krista prijať?Jednoducho.Uvedomte si:zhrešili sme.Boh nás miluje.Kristus zomrel aj za vás.Príjmate Ho.A máte večný život.Ale teraz ako Ho prijmete.Pomodlite sa úprimne túto modlitbu,je to ovás,ak tomu neveríte tak sa -je to na vás.Ak chceš prijať Ježiša Krista za svojho Spasiteµa, tu je modlitba, ktorú sa môžeš pomodliť. Pamätaj, odriekanie tejto ani inej modlitby ťa nespasí. Jedine viera v Krista ťa môže zachrániť od hriechu. Táto modlitba je jednoduchým spôsobom ako vyjadriť svoju vieru Bohu a poďakovať Mu za dar spasenia. "Bože, viem, že som zhrešil proti Tebe a zasluhujem trest. Ale Ježiš Kristus vzal trest, ktorý patril mne, aby som ja skrze vieru v Neho mohol získať odpustenie. Odvraciam sa od svojho hriechu a vkladám svoju dôveru v Teba, aby si ma spasil. Ďakujem Ti za Tvoju úžasnú milosť a odpustenie

    Zář 22, 2007
  • Obrázek uživatele anonymka
    anonymka (anonym)

    nevím co mi je.jestli trpím panickým strachem nebo syndromem vyhoření. Po úmrtí v rodině jsem se změnila-jsem flegmatická, apatická, jindy agresivní, podezřívavá, úplně paranoidní, nechci s nikým mluvit, vztahuji se do sebe, bojím se lidí a toho co mi řeknou, někdy mám strach a stres jen tak z ničeho nic bez příčiny, buš mi srdce, rychle dýchám, je mi na omdlení apod. je to nesnesitelné. Může mi někdo poradit? pomoct? je na tom někdo stejně? Děkuji

    Zář 22, 2007
  • Obrázek uživatele Andy
    Andy (anonym)

    Takovéhle pocity mám už přes rok. Bohužel je to čím dál horší. Nezvládám už sama nakupovat ve velkých obchoďácích, sama daleko cestovat, bojím se sama doma, že omdlím..horší je, že jsem na mateřské, mám dítko a už to není únosné. Chtěla bych s tím co nejrychleji něco dělat, bohužel doktorka i přes prosbu o doporučení k odborníkovi dělá jen testy zda nejsem "fyzicky" nemocná, ale já vím že ne.. Je možné jít k odborníkovi bez doporučení, aniž bych platila? A kdo se tím zabývá - psychiatr, nebo psycholog?? Děkuju!!

    Říj 15, 2007
  • Obrázek uživatele anonymka
    anonymka (anonym)

    Andy ty se máš! ty aspoň máš to odhodlání, jenže já prostě nemůžu! Nemůžu jít k doktorovi a vše mu vyklopit, cizímu člověku, který si takových příběhů vyslechne denně desítky. Prostě mám v sobě proti tomuto blok a nedokážu to.

    Říj 15, 2007
  • Obrázek uživatele Kiki
    Kiki (anonym)

    Andy a anonymko, když si zlomíš nohu, tak se to taky bojíš říst chirurgovi ? Pomůže vám psychiatr, ne psycholog. A doporučuju tam jít co nejdřív, protože psychické poruchy se bez léčení zhoršují.

    Říj 16, 2007
  • Obrázek uživatele Lucie
    Lucie (anonym)

    ahoj, taky jsem měla takový problém. sama jsem nebyla schopna udělat skoro nic.. Přepadávalo mě to všude, na autobusovém nadraží, ve škole, v práci, na ulici v obchodě. Bylo to hrozné, ale nikdy jsem k doktorovi s tím nešla. Bála jsem se. Začala jsem s tím bojovat sama.. Trvalo to hodně dlouho než jsem byla schopna tutu paniku a strach trochu ovládat.. Snažila jsem si v duchu v tomto stavu říkat, že je vše v pořádku anějak se uklidnovat. Tyto stavy se mi občas vrací i tedkon, ale bojuju s tím vnitře a doopravdy to pomáhá. Někdy se u mě objevovalo i to, že když na mě přišel tento strach, tak jsem se začala štípat do břicha. U doktora jsem nikdy nebyla, ale bojuju s tím. Je to na vůli a držím palečky at to zmáknete. Musím říct, že si v sobě snažím zachovat zdravý rozum a nepodléhat tomu a po cca 3 letech se mi to daří a myslím, že stavy už se mi neobjevují a když jo tak už to není tak hrozné..Mějte se krásně

    Říj 16, 2007
  • Obrázek uživatele anonymka
    anonymka (anonym)

    Já se snažím najít si nějaké berličky, krom toho, že kouřím-a teď samozřejmě víc, tak drahé kameny, aromaterapii a tak. Snad to taky jednou zvládnu jako Lucie. Jsi doopravdy dobrá! Taky chci bez doktora, jak už jsme psala mám k tomu velký blok v sobě.

    Říj 16, 2007
  • Obrázek uživatele mimka
    mimka (anonym)

    Lucka, zavidim Ti Tvoju odvahu. ja som dopadla uplne hrozne v nemocnici na psychiatrii. Teraz vsak viem, ze lieky nie su riesenie, ale riesenie je prave to, co pises sama. verit si a stale s zdovodnovat rozumom, ako je vsetko o.k., to su len nervy. I tak je to tazke a tazko sa z toho hrabem. Preto ma velmi povzbudil Tvoj prispevok, nzesa to da aj takto a nestaviam len tak na piesku. Dakujem mimi

    Říj 22, 2007
  • Obrázek uživatele Janule
    Janule (anonym)

    Dneska mám plačící den. Jsem v práci, je mi špatně, bojím se ataky, ťuká mi na rameno a říká mi "haló, jsem tady" a směje se mi. došel mi argofan, doktorka povolila pokračovat s wellbutrinem. jenže ten mě takhle strašně rozhodil. je mi snad ještě hůř, než kdybych nebrala vůbec nic. co mám dělat??? k doktorce jdu ve čtvrtek.

    Říj 23, 2007
  • Obrázek uživatele Jana Navrátilová
    Jana Navrátilová (anonym)

    Dobrý den. Já jsem si přečetla Vaše příspěvky a musím říct, tedy napsat, že mě moc mrzí, že máte takové těžkosti. Přes záclonu Vašeho problému nemůžete vidět, jak je život a svět krásný.. Máte pravdu, že je nejlepší, když se člověk zmátoří z čehokoliv sám (já se třeba před dvěma lety sama statečně mátořila z rozvodu na mateřské...) Na druhou stranu ale proč nevyužít nějakých pomocníků, pokud je to možné. Vybrat si dobrého pomocníka a pak s ním na tom 'spolupracovat' je také vlastní úsilí. Já jsem léčitelka a mám dobré výsledky v práci s psychickými problémy. V případě zájmu o komunikaci se prosím ozvěte na můj e-mail Navratilova.leceni"seznam.cz Ráda Vám dám informace o své práci a ráda budu užitečná. Nashledanou (byla jsem na téhle stránce tvz. náhodně...) Jana N. A přeji hodně sil.

    Říj 23, 2007
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    AHOJ VŠEM Je Nás opravdu strašně moc.Já mám tyhle stavy už přes 10 let a jsou dny kdy se citím,že vše zvládnu a pak nic.Beru léky,chodila jsem k psychiatrům,psychologum,různé alternativní léčení a nic.Sama to nezvládám.Jak to vzniklo ani psát nemusím.Příčina přišla z minuty na minutu a ted se bojím vzdálit od nemocnice.Nejezdím na dovolené nikam.Manžel to zatím bere statečně.Dnes jsem zrovna s ním jela z Prahy .A panikařila jsem hned jak jsme vyjížděli.Měla jsem takové stavy paniky,že ani něchápu jak jsem tu cestu 3hod vydržela bez zavolání 155.Ted tu sedím vyčerpaná a přemýšlím jak na to a jak se tomu postavit.pomožte prosím

    Lis 09, 2007
  • Obrázek uživatele armanda
    armanda (anonym)

    ahoj pro me je panicky zachvat v podobe ze zesilim a nepostaram se o svoji dceru. Tahle myslenka me drzi tak nekdy i dve hodiny a to vam reknu ze vetsi mor jsem na dusi jeste nezazila. Snazim se hledat a cist jak na to jak s tim bojovat. NEvim zda to zvladnu ale nechci zacit uzivat prasky i kdyz si myslim, ze uz bych to asi mela vzdat ze uz nemuzu ze uz se chci poradne vyspat a odlozit ten strach....Ale pak si zase rikam, ze zivot je boj a ja ten strach musim prijmout a pak bude dobre a on zmizi z meho zivota kdyz ho prijmu....bohuzel zatim jsem mekka a stale tu se mnou je...Tak drzim pesti vsem bojovnikum budme statecni

    Pro 23, 2007
  • Obrázek uživatele milan
    milan (anonym)

    Dobrý den,chtěl bych Vám zde něco ukázat. Vemte si všichni do ruky tušku a papír. Namalujte dva kruhy,a to jeden velký a druhý s polovičním poloměrem. Do toho menšího,napište slovo JÁ.A teď k tomuto kruhu,tedy k sobě, směrujte šipky od té větší kružnice. Co vám to připadá? Tak teď porovnejte tyto příspěvky s počtem skloňovaného slova JÁ. Teď se zkus te zamyslet jak by vypadal takový příspěvek, kdyby šipky na Vašem papíře směrovaly opačným směrem???Na tomto proncipu je založena drtivá většina depresí.

    Pro 26, 2007
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    Ked sa srdce rozbusi, silno postupuje do vedomia, dava signaly, aby sa vedomie ponorilo do vnutorneho kozmu. Stava sa to pri hranicnych stavoch, ked sa uz kontakt s vonkajsim prostredim neda udrzat. Pomoze naucit sa umeniu vnimat sovj srdcovy tep, pulz a uplne sa pohruzit do pulzacie. Sluzi to prevedeniu funkcii na pokoj, utulnost, zmakcovanie srdcovocievneho systemu. Netreba cakat na uzkostne stavy, naopak treba pulaciu trenovat vopred a naucit sa vstupovat do stavu uvolnenia. Robo Urgela

    Led 17, 2008
  • Obrázek uživatele maja
    maja (anonym)

    Ahojte. Ja sa chcem zveriť so svojim problémom. Už pár mesiacov sa necítim dobre, akoby som stratila nad sebou kontrolu, stratila som v sebe silu, takú tú vnútornú. Bojím sa už všetkého. Bojím sa niekde ísť sama,že sa mi niečo stane, nehovoriac o tom, že by som nevedela ísť nikde autobusom, vlakom, lebo sa bojím , že sa mi niečo stane, že odpadnem, že zomriem.Je to hrozný pocit,ktorý pochopí len ten, kto už takéto chvílky mal. Bojím sa byť sama v byte doma, kým je priateµ v práci celý deň, že sa mi niečo stane, že mi nebude mať kto pomôcť a tak. Beriem antidepresíva už 9 mesiacov, ale zmenu nepociťujem, stále mám v sebe taký zvláštny tlak strachu. Ak by mi niekto vedel poradiť, bola by som veµmi rada, každá rada je dobrá, nech mi napíše na moju mailovú adresu : maya.p"post.sk. Určite každému odpoviem.Takýmto spôsobom aspoň kričím o pomoc! Ďakujem všetkým. Ahojte!

    Led 24, 2008
  • Obrázek uživatele evca
    evca (anonym)

    ahoj Maja,ja beriem AD asi 11 mesiacov,niekedy mam pocit,ze sa z toho nikdy nedostanem,ale naopak su dni,ked by som najradsej skakala od radosti,ze prezivam tento den.Vies ja mam neustale tlak na plucach,pochodila som asi vsetko a nic.Niekedy by som si ich najradsej vytrhla,a ta neustala dilema,preco sa to stalo prave mne,preco nemozem zit ako moje ostatne kamosky?Nemozem o tom nikomu povedat,ludia su zli hned ta beru,ako blazna,pretoze to nechapu a ten,kto to neprezil,ani nepochopi.No ja som zacala navstevovat psychologicku,nikdy som neverila,ze to pomoze,ale rozpamatuvam sa na take veci co som uplne vypustila z hlavy,a snazim sa ich analyzovat a hladat pricinu.Ale nakoniec aj tak je to len na mne.Ako rozkazat telu,to ti nik nepovie.Som zvedava ci tie terapie na nieco budu.

    Led 24, 2008
  • Obrázek uživatele maja
    maja (anonym)

    Ahoj Evca.Ďakujem za Tvoju odozvu na môj problém. Asi sme na tom rovnako. Ja sa neustále bojím. Bojím sa, keď som sama, keď mám ísť niekde sama /to radšej nejdem nikde/.Chcem proti tomu bojovať, veµmi sa z toho chcem dostať.Dávam na to celú svoju energiu, ktorú zo mňa ešte táto panická porucha nevytiahla. Je to veµmi silné a odporný pocit.A Tebe pomohli tie AD, zaúčinkovali Ti. Lebo ja ani necítim, že beriem nejaké tabletky. Hoci lekárka mi tvrdí, že na každého to inak reaguje, na niekoho rýchlejšie, na niekoho pomalšie, a to dlhšie trvá, aby si sa s toho dostala. Ak máš chuť,napíš na môj e-mail:maya.p"post.sk.Možno si vieme navzájom radami nejako pomôcť.Teším sa na Tvoju odpoveď. Všetkým, čo to, žiaµ, majú, držím palce a bojujme! Ahojte.

    Led 28, 2008
  • Obrázek uživatele Andrej
    Andrej (anonym)

    Ahojte všetci Panici :))) Aj ja patrim medzi Vas, mam 29 rokov a vyše pol roka sa liecim na panicku poruchu, uspešne, zatial. Tie strasne zachvaty u mna zacali ked mi jedna excelentna doktorka, očná, podotýkam, povedala, že som pacient- vhodny kandidát na mozgovú príhodu atď. Odvedy som sa začal pozorovať, začal som mať strach z vysokeho krvneho tlaku a zo smrti ako takej. Už len pri pomyslení na tlak sa u mňa spuštal mechanizmus paniky nevídaných rozmerov so všetkými prejavmi, plus tam bol aj jeden bonus - pálenie or ramien do rúk.... no proste baladienka :))) Najprv som bral Xanax od kamaráta, kratkodobo sa mi uµavilo ale nic moc. Častokrat ma to chytilo v uplne nezmyselych situaciach napr. pri tankovani auta a v takých pripadoch pre mna museli prist rodicia a odšoferovať domov. Inokedy pri prechadzaní cez mesto alebo v nakupnom centre, proste život sa mi postupne rucal .... zosilené to bolo este stratou zamestnania. Prepačte, ze nepouživam interpunkciu, ale nudi ma to :)))). Musel som prerušiť VŠ, pretože som sa nebol schopny sustrediť na učenie, v hlave som mal len ten zacarovany bludny kruh strachu. Po dvoch mesiacoch trapenia som navštivil svoju kamaratku psychiatričku, ktorej som neskonale vďačný, prišiel som k nej v strašnom stave. Schudol som asi 7 kg a tá ma zobrala do parady, predpisala mi Cipralex a Frontin. Prve týždne boli hrozne, ešte horšie ako predošle mesiace. Frontiny som hltal ako lentilky - obrazne povedané. Až raz sa vyjasnilo .... aj v mojej hlave , vyšlo slnko a v pozadí aj duha... Postupne som zacal spriadat plany ako rozumne a logicky zvladnut strach v roznych situaciach, prah odolnosti na stres sa zvysoval a zvysoval. Snad sa mi to aj podarilo pomocou rodičov, hlavne mamky, ktoru nadovsetko milujem a svojho najlepsieho kamarata,ktori boli a su moji anjeli strazni. Dlho som presviedcal svoj mozog aby zmyslal pozitivne a aby vytesnoval nezmysly von z hlavy, islo a ide to veeelmi pomaly, ale da sa to a uz mesiace zijem bez paniky. Vdaka Bohu, nech to tak aj ostane. Zacal som opat pracovat a vratil som sa do školy a viac ako častejsie sa už tesím zo života pri každodennych maličkostiach a banalnostiach :))))) Smiech lieci a vtipnych ludi nie je nikdy dost. Dakujem aj ludom, ktorí ani len netusili, ze ma svojou pritomnostou liecia. Momentalne zacinam znižovat davku Cipralexu, a ostava mi iba Frontin v pripade, ak ..... ale taky uz nebude :))))))) vsetkym by som vam chcel vniest optimizmus do zivota, som s vami a chapem vas... A este... treba papkat zdravo :)))) Andrej

    Feb 05, 2008
  • Obrázek uživatele Davis
    Davis (anonym)

    prodělal jsem před loni poměrně silnou formu téhle panické poruchy,vlastně k tomu navíc i generalizovanou neurozu organizmu.Je to opravdu těžký soupeř.Vlastně jsem se z toho dostal až po dlouhé léčbě u psychiatra včetně užívání AD.Musel jsem ale změnit i způsob života,změnit zaměstnání a volný čas, abych do mozku dostal nové vjemy,vytížil jeho aktivitu na 100% a nedal tak prostor k vnímání falešných pocitů.

    Feb 07, 2008

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama