Je (ne) snadné mít rád člověka?

Mudrc Osho provokuje často čtenáře zdánlivými protimluvy. Napřed tvrdí, že Bůh neexistuje, ale pak jinými slovy Jeho existenci de facto dokládá. Také kdysi řekl, že když milujete stromy, kameny, ptáky, je to humbuk. Teprve až začnete milovat člověka (rozumějte - s jeho všemi světly i stíny), bude to teprve pravdivé.

Já myslím, že milovat člověka je umění, které si potřebuje osvojit každá civilizace, která se na této Zemi (či někde jinde) objeví. Je to prubířský kamínek v postupu na vyšší stupínek?

Jaké lidi obvykle máme rádi? Lidi usměvavé, půvabné, urostlé, schopné. Jako učitel, který má rád žáka, jenž v hodině pozdraví, je úslužný a pilný, rád vyhoví - zkrátka je manipulovatelný, "zobe z ruky" , chová se tak, jak potřebujeme, pomáhá nám splnit naše představy. Stejně to cítím ve vztahu rodič - dítě. Hezká řádka rodičů chce realizovat v životě dítěte své vlastní (a třeba nerealizované) sny. Poslušné dítě (a lidi obecně) je potom SNADNÉ milovat. Ale co ti ostatní? Oni si nezaslouží naši pozornost, toleranci, lásku? Co by na to řekla Láska s velkým L? No, ta by "hříchy" odpouštěla a uměla radit i pomáhat cestu ke všeobecnému Dobru najít?

Někdy si všímám, jaké děti se přišly narodit kterým rodičům. V prosté rodině nacházím dítě s vysokými ambicemi a talentem, jindy v rodině vysoko postavených a vzdělaných lidí nebo duchovně vyzrálých lidí najdu dítě, které si (zdánlivě) ze svých rodičů vůbec nic nebere a jejich sklonům se posmívá a v životě vyhýbá. Mám tušení, že naše lidská duše si podvědomě vybírá úkol, na který momentálně stačí a který odpovídá stupni zralosti, jehož duše dosáhla nebo tímto krokem dosáhnout touží. A pak vědomě zápasíme s problémy, když podvědomí tuto situaci vlastně připravilo.

Schopný učitel matematiky dává občas bystrým žákům ve třídě tzv. problémový úkol, tj. úkol, který stojí o stupínek nad momentálními osvojenými modely žákových myšlenkových operací. A takového učitele tušíme a máme každý sám v sobě? Máme přece vnitřní hlas, pocit svědomí a intuici. Jen to v sobě otevřít a osvobodit. Žít VĚDOMĚ svůj život.

A co myslíte, bude mít starý učitel - praktik rád své malé žáky i ty bývalé, dnes už úspěšné podnikatele? Jistě ano. Bude v těch malých tušit velké Mistry. A tak to je s lidskou duší - ať je mladá a nezkušená či stará a svébytná, moudrá. Každý člověk má z vyššího hlediska stoprocentní hodnotu, a to v kterémkoli stupni svého vývoje. A tak se učme mít rádi lidi takové, jací jsou. Ať momentálně "zlobí" nebo nám jdou na ruku. Mají PRÁVO vývoje. Až je za pár let potkáme, budou zase jiní.

A tak to musí být, protože člověk má svobodnou vůli používat všechno, co v něm je.


Autor: PhDr. Pavla Šáchová

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (3)

  • Obrázek uživatele Martin
    Martin (anonym)

    Dobry den, reaguji na Vas clanek, protoze ANO, milovat cloveka je umeni. Ja sam mam vlastni zkusenost, ze milovat prilis muze byt znicujici pro toho milovaneho, pokud svou lasku k druhemu nedokaze "ridit". Oproti tomu na druhou starnu milovat malo je take spatne. Kde je tedy ona spravna mira milovani? Urcite je to zalezitost individualni. Lide miluji ruznymi zpusoby...zalezi na nich, co od lasky ocekavaji. Dnes maji lide (podle meho) urcite jiny zebricek hodnot nez meli "pred a pred...". Chci jeste rici, ze s Vami plne souhlasim, ze je pro nas vsechny dobre se naucit mit lidi radi takovi, jakci jsou. Mejte se hezky. Martin :)

    Srp 06, 2002
  • Obrázek uživatele gaska
    gaska (anonym)

    Doporucuju vsem zajemcum podivat se na tento zajimavy clanek o Oshovi: http://www.reflex.cz/12012/00635860.htm

    Feb 05, 2002
  • Obrázek uživatele Jarka
    Jarka (anonym)

    Jen "opici" laskou lze milovat prilis anebo malo. Ta opravdova laska hreje, a zustava i kdyz clovek neco provede, i za slovy ktere upozornuji na nedostatky, spatne chovani, i za narezanim na zadek...

    Lis 05, 2007

Přidat komentář

Reklama

Reklama