Reklama

Smíření muže s otcem a ženy s matkou podmínkovu zdravého partnerství

Nesmíření s rodičem stejného pohlaví má fatální důsledky má pro partnerský vztah.

Vzpomínám na příklad muže, který se účastnil jednoho z mých seminářů na téma životních scénářů. Jan byl nejstarším synem otce, který opustil svou nemocnou manželku a odmítal jakýkoli další styk s ní i s dětmi. Jan byl poté vystaven typické tíživé odpovědnosti nejstaršího dítěte a bylo toho na něj příliš - zvláště když matka byla stále churavější. Jan cítil, že ho otec opustil a všechno nechal na něm. Vyrůstal s myšlenkou: "Jen ne jako otec!" Když později sám založil rodinu, až dojemně se snažil být dobrým partnerem a tím nejlepším otcem. V nitru mu stále znělo: "Být protikladem svého otce!" To byl jeho vnitřní postoj, to byla jeho zásada, a všichni kolem stále více pociťovali na vlastní kůži, pod jakým tlakem žije, když se snaží podle své zásady chovat. Žena a především děti ho stále silněji vnímaly jako perfekcionistu, který by chtěl mít všechno stoprocentní. Děti začaly protestovat a žena se jich stále častěji zastávala. Z Janova pohledu se jeho děti, zejména nejstarší syn, staly spojenci matky. Proti svému přání a proti své vůli se tak Jan nakonec ocitl v roli outsidera ve vlastní rodině - v téže roli, v jaké vnímal svého otce. Podobný postoj vzdoru a odmítnutí vůči rodiči stejného pohlaví vede bohužel často právě k tomu, že člověk tajemným způsobem sám opakuje jeho osud!

Problém spočívá v tom, že muž, který se nedopracoval smíření se svým otcem, se vyřazuje z linie svých mužských předků. Nemůže láskyplně přijmout své vlastní mužství. Žije sám se sebou v rozporu a sváru a nemůže vlastně ve srovnání se svými předky vykonat nic skutečně nového, jen opakuje jejich osud.

Velice podobně je na tom žena, která se nesmířila se svou matkou a vnitřně ji odmítá. Odmítá tím i své vlastní ženství a mateřství. S myšlenkou "Jen ne jako matka!" může ovládnout některé oblasti, které její matce zůstaly uzavřené. Může se třeba lépe etablovat v profesní oblasti a rázně odmítat, že by se měla omezovat nebo něčeho vzdávat kvůli partnerskému vztahu nebo kvůli dětem. Příliš jí to připomíná životní koncept její matky, jak ho v dětství vnímala. Matka nic nechtěla pro sebe, neměla žádné nároky, všechno hodlala obětovat rodině a manželovi, a tak zaujala pozici oběti a zatěžovala tím celou rodinu. Takový žalostný obraz ženy její dcera vnitřně odmítá a lpí na protikladnosti svého postoje. Říká si: "Takhle dopadnout? Ne, to v žádném případě!" Je to naprosto pochopitelné, ale tímto odmítáním si dcera sama znemožňuje mnohé, co její matka prožila, byť svým problematickým způsobem. Jsou to často věci, které si žena sama přeje, ale sama si k nim také uzavírá cestu: např. mít děti a žít ve stabilním partnerském vztahu.

Zdroj: Hans Jellouschek - Desatero trvalé lásky, nakladatelství Portál

Reklama

Reklama

Komentáře

Reklama