Rozdíly v komunikaci mužů a žen

Mužský styl komunikace

Muži komunikují jinak než ženy. Na rozdíl od žen používají spíše „přímou“ komunikaci, která směřuje k předání informací. Používají krátké, logicky uspo­řádané a jasně strukturované věty s jen malým množstvím metafor. Smysl řeči podle nich spočívá v předání a získání dostatečného množství informací, které následně vedou k vyřešení problému

Kromě toho muži i jinak naslouchají než ženy. Během evoluce se nejspíš muži vyvíjeli jako válečníci, ochránci a řešitelé problémů. Když muži naslouchají, vychá­zejí z toho, že musí svému protějšku nabídnout nějaké řešení. Mužští pacienti očekávají přesné informace a jasné návrhy řešení problému. To, že se mužští pacienti snaží vést rozhovor stručně, tedy nemusí znamenat, že se s nemocí nemohou vyrovnat. Spíše to naznačuje, že vedou „vnitřní dialog sami se sebou“ a již se nacházejí ve fázi hledání řešení problému. Kromě toho mají mužští pacienti tendenci upřednostňovat jedno řešení problému. Teprve pokud selže, jsou ochotni přistoupit k dalšímu způsobu řešení. Platí zde princip krok za krokem.

Ženský styl komunikace

Zeny na rozdíl od mužů používají komunikaci k utváření a zachování vztahů. Z hlediska evoluce byly podle manželů Peasových ženy zodpovědné za zacho­vání rodiny. Vytvoření harmonické rodiny a její udržení tedy bylo a je úkolem žen.

A právě proto ženy často používají „nepřímou“ komunikaci, která jim umož­ní kritizovat, ale přitom okamžitě nevyvolat hádku. Podle Peasových tedy ženy nehovoří o problémech proto, aby je vyřešily, ale proto, aby o nich hovořily. Uleví si tak a mohou začít se zpracováním dané události. Ženy hovoří, protože se potřebují svěřovat. V ženském mozku je řeč zakotvena jako nejdůležitější prostředek vyjadřování. Pokud tedy ženy s někým hovoří, neočekávají od něj nutně řešení problému, což může velmi snadno vést k nedorozuměním i v tera­peutické nebo poradenské situaci.

Mnoho pacientek s rakovinou potřebuje v této situaci pomoc a podporu. Potře­bují o svém problému hovořit a měly by být povzbuzovány ke kladení otázek. Očekávají společný náhled na problém a společné hledání možného řešení. Tím, že budete s pacientkou hovořit, rozvíjíte společné strategie. Jinými slovy: jeden problém má více řešení. Ženy uvažují na rozdíl od mužů více „síťově“, tzn. jsou schopny uvažovat o více možnostech najednou a všechny je zkoušet. Základní potřebou žen je komunikační výměna; ženské očekávání vaší pomoci je méně strukturované než u mužů.

Zdroj: Psychoonkologie v praxi, nakldatelství Portál