Reklama

Rozchod - jak se s ním vyrovnat

Rozešel se s vámi parter, kterého jste měli hodně rádi? Těžko se s tím vyrovnáváte?

Rozchod s partnerem bolí vždycky. Často dokonce i toho, kdo se sám rozejít chtěl. Truchlení je reakcí přiměřenou a do jisté míry i zdravou. Pro skutečné vyrovnání se s ukončením vztahu je někdy třeba pokusit se porozumět skutečným příčinám rozchodu ? jejich poznání může být prevencí budoucích zklamání. Neřiďte se pouze tím, jak váš rozchod zdůvodnil ten druhý. Mnohdy jde pouze o jakési ?pseudodůvody? a sám si ani nemusí být těch pravých vědom. Za vše může třeba jen postupné vyzrávání představ, únava ze vztahu nebo citová nestálost.

Pokud však máte pocit, že důvodem rozchodů bývá něco, co byste nejen mohli, ale také měli na sobě změnit, pak raději hledejte cestu, jak potřebných změn dosáhnout. Nenaléhejte na pokračování vztahu, nepokořujte se, neslibujte víc, než skutečně chcete a jste s to nabídnout. Postoj ?mnohem raději bych byl s tebou, dokážu si však představit život i bez tebe? je přiměřený a důstojný. Váš případný ?únik? může dokonce někdy ještě znovu nabudit partnerův zájem.

V žádném případě se však nesnažte za každou cenu ihned ?zaplnit prázdné místo?. Nejste-li s rozchodem dostatečně vyrovnáni, bude tím každý další partnerský výběr poznamenán. Zvláště nešťastné jsou pokusy ?ukázat? tomu zrádci, jak rychle si dokážeme nalézt náhradu. Jen ať kouká! Pokud se nám to podaří, pak může skutečně předchozí partner sice chvíli koukat, brzy však budeme možná my sami zírat, ?co se to vedle nás vylíhlo?.

Na čas se raději vraťte ke svým zájmům a přátelům. Nesnažte se skrývat svůj smutek. Opravdoví přátelé jej pochopí, mohou vám pomoci ?přijít na jiné myšlenky?. Teprve až budete s to vzpomínat na předchozí vztah bez intenzivní bolesti, až přestanete každého nového partnera poměřovat s předchozím, teprve pak jste ve fázi, kdy lze uvažovat o nové známosti. Smutek není projevem slabosti, ale schopnosti vztah skutečně prožít. Jeho trvání je vysoce individuální.

Reklama

Záleží nejen na intenzitě a hloubce vztahu, ale i na jeho délce, vašem věku, osobnostních rysech. Truchlení v rozpětí jednoho až dvou měsíců je zcela běžné, rozchod může zabolet i po jednom až dvou letech.

Trvá-li truchlení příliš dlouho, nebo pokud je příliš intenzivní, brání-li vám v běžném ?fungování?, trápí-li vás pocity viny, připravil-li vás rozchod o poslední zbytky sebevědomí, pak raději vyhledejte odbornou pomoc. Psychoterapie vám umožní nalézt ztracenou sebedůvěru, pochopit vlastní hodnotu, někdy i vlastní podíl na opakovaných rozchodech. Tuto pomoc vám mohou nabídnout rodinné poradny, psychologové ve zdravotnictví nebo kvalifikovaný psycholog se živnostenským oprávněním pro poskytování psychologického poradenství. Podobné služby poskytují i některé církevní poradny. Nadměrné truchlení je někdy vhodné na čas zmírnit i vhodnou medikací ? ale pozor, pouze pod lékařským dohledem.

Zapamatujte si:

  • Truchlení je přirozenou reakcí na rozchod.
  • Únik může nabudit touhu, naléhání ji dusí.
  • Nespěchejte do nového vztahu, raději se na čas vraťte ke svým zájmům, přátelům.

 

Zdroj: Petr Šmolka, Jan Mach - Manželská a rodinná trápení, nakladatelství Portál

Reklama

Komentáře

KrausRene"seznam.cz (St, 3. 6. 2009 - 20:06)
Dobrý den, Určitě nejste sami, kdo truchlí nad rozchodem:-) Já sám jsem měl spoustu vztahů...Jen jeden mě opravdu naplnil až po okraj...Byl jsem, ale do jisté míry zaslepen láskou a neviděl pod pokličku:-) Rozešel jsem se já...Uvědomil jsem si, že to není dívka pro můj život...Partneři by měli jít po stejné cestě ke stejnému cíli...Přesto i po půl roce není mé srdce zcela zahojené a někdy zabolí a vzpomene si...Rozchod měl pro mne samozřejmě velmi pozitivní dopad...Svoboda, volba, spousta dalších životních příhod...Život je krásný, minulost neexistuje.Uvědomte si moc přítomného okamžiku:-) Neexistuje minulost, ani budoucnost...Je jen právě teď, tak si to uživejte až po okraj :-)
Návštěvník (St, 3. 6. 2009 - 20:06)
duplicitni tema, pokracuj na http://diskuse.doktorka.cz/rozchod-jak-nim-vyrovnat/
Návštěvník (St, 3. 6. 2009 - 21:06)
Zalozil to schvalne!
Kamča (So, 13. 6. 2009 - 20:06)
Dobrý den,Nedávno jsem se zamilovala do jednoho mého spolužáka se kterým jsem málem chodila jenže pak se to nějak zvrtlo a tet sem ho viděla jak jde po městě s jeho holkou!Dost mě to naštvalo protože říkal pořád at vydržím chvíli než se vyrovná a za tři měsíce to takhle pořád pokračovalo a pokračuje a nejhoršíé je že vedle něj i sedím a nejde mi ho nemít ráda moc se trápím a pořád a dál...Pokouším se aby mé srdce ho vyhodilo někkam pryč a at už hpo nemám ráda bohužel to ejde tak se pořád trápí...pls pomocte můůj e-mail:tamik14"seznam.cz
333 (Út, 30. 6. 2009 - 19:06)
Se mnou se rozešel přítel kvůli tomu, že vážně onemocněl.Je to už přes 2 měsíce a nemohu se stím za žádnou cenu vyrovnat a smířit.Byl to jediný chlap se kterým jsem byla šťastná a plánovali jsme rodinu.Snažím se ho přesvědčit, že s ním chci být i v nemoci ale on mě odhání.Proto, aby mě netrápil, vím, že mě miluje a je to pro něj možná i horší než pro mě z hlediska citového.Už jsem rezignovala,ale stále mám potřebu ho vyhledávat.Nemám totiž žádné kamarády a proto je to o moc těžší,čas trávím sama a přemýšlím proč se to stalo zrovna mě.kdo mi z toho pomůže?Jsem už psychicky na dně, ale nemohu sehnat ani pomoc odborníka!!!:-((
Lucie (Út, 7. 7. 2009 - 11:07)
Rozchod, potažmo rozvod bolí jak sviňa..právě to teď prožívám, navíc je to umocněné tím, že mám šestitýdenní mimčo a manžel se za měsíc stěhuje od nás pryč. Přestal mě milovat, a já to musela přijmout jako fakt. I když to straašně moc bolí. Je to Střelec a to nejen znamením. Obětuje rodinné štěstí na úkor toho svého vysněného štěstí. Vím, že nová partnerka v tom není, zkrátka se rozhodl, že s námi nechce být. Zkouším všelijak zapomenout, bohužel mi nezbyde nic jiného než si pomoci medikamenty..potřebuji fungovat pro malého...
KlarkaD (Po, 3. 8. 2009 - 18:08)
Dobrý den,jsem moc ráda,že jsem narazila na tuto diskuzi. Nechci aby to vyznělo, že cizí neštěstí potěší, ale musím se přiznat, že po přečtení Vašich příspěvků je mi i trochu lépe, protože vím, že v tom nejsem sama a někdo také prožívá stejné srdceryvné hrůzy jako já. Ba co víc, jsou na tom i hůře (Lucie s miminkem...). Můj příběh je úplně klasický po 5 ročním vztahů, najednou konec. Potkal novou slečnu a zamiloval se.... Nebudu rozebírat věci kolem, protože jsou to úplně stejné pocity jako prožíváme my všichni odkopnutí. Pocity méněcennosti, zbytečnosti, zrady a to nejen jeho, ale i jeho přátel (kteří novou slečnu mezi sebe přijali a já najednout jsem vzduch, ale taky, co je nejhorší, i jeho rodiče, kteří ji připravili velkou narozeninovou párty - mně vždycky "odbyli" prošlou bonboškou...)no, pocit totální zrady...Já vůbec nevím, kde mám najít sílu do dalšího života. I když samozřejmě vím, že mi nic jinýho nezbyde. Bože, prožívám strašný dny,týdny... nejsem schopna na nic jinýho myslet, ještě, že jsou prázdiny a v práci je to trošku volnější (doba dovolených) jinak bych dělala samé kiksy... Prosím, prosím co mám dělat aby to tak strašně nebolelo.... Taky nevím, jestli je dobré se s mým trápením někomu svěřovat. Začínám mít pocit, že mě za zády stejnak všichni pomlouvají, a že se třeba ženský mezi sebou řeknou, že se mnou stejnak nikdo nevydrží, atd... nevím, nemám k tomu žádný konkrétní důvod, ale..... raději si říkám, jestli mám raději držet pusu, a nosit ten žal v sobě... ACH JO...
Mirka (Po, 3. 8. 2009 - 18:08)
Pokud máš komu,svěř se mu. Pomůže ti to, víc,než si myslíš. Já prožívám rozchod s milencem, je to horší o to, že se nemohu nikomu svěřit, doma musím normálně fungovat,starat se o děti, vařit, uklízet a tak, a přitom bych nejradši zalezla někam do kouta a brečela a brečela. Jenže, jak vysvětlíš proč brečíš? O mém milenci ví jen jedna kamarádka, u té bych si poplakat mohla, jenže to taky nejde, protože sebou mám pořád děti. Navíc ani nevím,proč náš vztah vlastně skončil, nebo co se vlastně děje,psát mu nechci, nevím, jestli neni s rodinou a navíc mi to přijde jako doprošování se. Poraďte, co dělat, jak zapomenout? Opravdu,pokud máš se u koho vybrečet a postěžovat si,udělej to. Já vím, jak moc by mi to pomohlo. Dobrá kamarádka tě pomlouvat nebude,nenos to v sobě, mluv,mluv a mluv.
Návštěvník (Po, 3. 8. 2009 - 20:08)
Mirko,
co myslis, brecela nekdy jeho zena zatim co on byl s tebou? To ti mlyny melou....jen at melou.
Janka (Út, 4. 8. 2009 - 09:08)
Pro Mirku:
Prožívám dost podobný příběh. Jenom s tím rozdílem, že se teď rozhoduji, jestli mám nebo nemám svůj mimomanželský vztah ukončit. Jsem úplně zoufalá z toho, že žiju doma s manželem, kterého mám ráda, máme dvě děti, ale někde jinde mám člověka kterého miluji celým svým srdcem a když jsem s ním, tak bych nejradši spálila všechny mosty a okamžitě začala žít nový život s ním. Jenomže on o nic takového nestojí, řekl mi jasně, že jeho rodina byla, je a bude u něj vždy na prvním místě, ikdyž mě tak neskutečně miluje, ale být se mnou prostě nemůže. Jsme spolu přes dva roky a já bláhová jsem si myslela, že se na tomhle jeho rozhodnutí může někdy něco změnit. Ale nemění se nic a já si čím dál tím víc uvědomuju, že jsem na druhé koleji a tudíž pořád musím čekat, až bude postaráno o rodinu a teprve potom na mě bude čas. Říká mi sice, že beze mě nemůže žít, ale takto je to dost divné. Říct se dá cokoliv, jenomže činy potom mluví jasně. Problém je trochu v tom, že se mi hroutí doma můj vztah s manželem a proto pořád nevím, jestli mám takto dál pokračovat a využívat alespoň pár chvilek štěstí s milencem, ikdyž potom jsem většinu času spíš nešťastná, že s ním být nemůžu a můj manžel mě samozřejmě přestal přitahovat, je mi někdy i dost protivný. Jak to tedy ukončit, když vím, že po rozchodu s milencem budu pořád jenom brečet (jenomže kde, když mám doma rodinu??) a budu nešťastná ještě víc. Jak najít cestu zpátky k manželovi, když teď jasně vidím, že můj vztah s milencem nikam nevede a že jsem si tím akorát ublížila??...
Mirka (Út, 4. 8. 2009 - 12:08)
Janka- Víš, život je otázkou priorit,už sis uvědomila, že jsi na druhé koleji, teď si ještě zkus ujasnit, co je prioritou pro tebe. U mne to vyhrály děti,ne manžel, i když ho mám ráda, nemůžu říct, že bych ho milovala,ale svoje děti miluju a to vyhrálo. Jasně, doma si nepobrečím, o tom jsem psala, ale přece se to musí zlepšit, a když víš,že on svou rodinu neopustí, snaž se si to urovnat v té své. Pro 20,13- máš pravdu, vím,že to co jsem dělala bylo špatné a dobře mi tak.
Janka (Út, 4. 8. 2009 - 13:08)
Mirko, máš pravdu s tím, že život je otázkou priorit a já jsem si skutečně uvědomila, že být na druhé koleji není zrovna jednoduché. Celou dobu jsem to zvládala, protože chování mého milence mě ujišťovalo v tom, že jsem pro něj na prvním místě jenom já. A teď mi přímo natvrdo oznámí, že je to jeho rodina. Proto se s tím docela peru a myslím si, že bude lepší to ukončit a rozejít se s ním. Ikdyž vím, že budu neskutečně trpět. Bude mi chybět... Co se týká mojí rodiny, tak děti miluju opravdu moc, s mým manželem je to trochu horší. Toho opravdu moc nemiluju, a v podstatě tak nějak doma přežívám a snažím se mu spíš vyhýbat. A tak si tak říkám, jestli je dobrý nápad strávit zbytek života s člověkem, kterého nemiluju, a obětovat svůj život dětem, které budou mít stejně jednou svůj život...
Mirka (Út, 4. 8. 2009 - 13:08)
Janko, máš naprostou pravdu,pokud to ukončíš,budeš trpět, bude ti chybět a bude to bolet, ale to všechno přejde(za sebe doufám,že už brzy) a uděláš správnou věc. S manželem doma přežíváš nejspíš právě proto, že máš milence, než sis ho našla, asi to tak strašné nebylo, ne? Svým způsobem se všichni někomu obětujeme, a děti za chvilku vyrostou, budou mít svůj život a jedna z výhod nás, mladých maminek, je v tom, že ještě nebudeme příliš staré, až ta chvíle přijde. Víš, něco jiného by to bylo, kdyby tvůj milenec byl chlap, který stojí za to kvůli němu rozbourat rodinu. Ale ruku na srdce,věřila bys chlapovi,který kvůli tobě opustil rodinu, že za nějaký čas neudělá to samé tobě? I když mne příspěvky od Yossarian někdy zarazily a nepřímo se mne možná i dotkly, musím přiznat,že jsem se nad nimy dost zamyslela a musela jí dát za pravdu.
JIŘÍ ARNE ŠMÍRA... (St, 5. 8. 2009 - 09:08)
NIC,JÉN TO ČTU A-NENACHÁZÍM ODPOVĚDI NA SVÉ PŘED.31.07.POSLANÉ ČLÁNKY.REINKARNACE APOD.
bb (Út, 15. 9. 2009 - 16:09)
Dobrý den, Určitě nejste...Proč tak moc bolí i to, když se rozešla s přítelem kvůli tomu, že jsem si myslela, že už ho nemiluji a dokonce jsem ho podváděla (což jsem mu samozřejmě nikdy neřekla)?
LANenka (Čt, 5. 11. 2009 - 02:11)
Ženy jsou řízeny žlázami s vnitřní sekrecí, muži srdcem. Proto trpí pouze muži.
Daxík (St, 7. 4. 2010 - 14:04)
Ja jsem zamilovany do sve sestry...je nam 14 let...a ona je ta nejkrasnesi holka na svete.....je to nanic...kazdej den se na ni divam...chodim s ni do skoly...seim sni v lavici...chodime spolu ven....zijeme v malem byte...jen 2pokoje...rodic spi na patrove posteli v obivacim pokoji...a my spolu v tom druhym pokoj....;kazdy den nad nou usinam...(dvoupatrova postel...) a nemuzu nic delat...vemte si ze zijete s milovanou osobou kazdy den ste sni a nemuzete s tim nic delkat......
jitka (St, 21. 4. 2010 - 08:04)
Ja jsem zamilovany do sve...měl by ses léčit !!!!!!!!!!!!
petr (So, 22. 5. 2010 - 19:05)
měl by ses léčit...to je nějakej vtipálek...Aspoň teda doufám
Hubertka (Po, 7. 6. 2010 - 16:06)
Pokud máš komu,svěř se...Taky ted prozivam rozchod s milencem a jsem z toho uplne mimo sebe. Mam rodinu ve ktere musim fungovat, ale pripadam si jako robot. Delam to, co se ode me ceka,ale v myslenkach jsem uplne jinde. V noci nemuzu spat a porad myslim jen na neho. Nevim jak z toho. Porad cekam,kdy to prestane bolet,ale je to uz mesic a ja nevim, jeak se dat dohromady.
JK (Ne, 31. 10. 2010 - 09:10)
Trpím už rok a nedokážu s tím nic udělat. Důvod byl všelijaký, ale vina je spíš na mé straně (alespoň jsem o tom přesvědčen). To mluvím o podnětu, proč to začalo vadnout (nutno uvést, že měla zdravotní komplikace, které pak kvůli mé upjatosti řešila za dva). Přišla "pauza" z její strany, leccos se dalo zachránit, nebylo to definitivní, ale po tom, co jsem se v prvních několika týdnech choval jak idiot (rady typu "dej jí čas a prostor" jsem prostě tvrdošíjně ignoroval a bohužel internet a telefon zaúřadovaly- nejlépe v opilosti) jsem se jí naprosto odcizil a vlastně ulehčil rozhodování. To si budu asi do smrti vyčítat.

Problém je, že na ni nedokážu hledět jinak, než ve vzpomínkách. Chovám se vyloženě jako masochista, nutím mozek myslet jen na ní, kdekoliv, kdykoliv, pořád projíždím fotky, vzpomínnám, hodně živě, hodně detailně. Zkusil jsem už hodně, od ignorace, přes snahu být kamarád, nenávidět sebe, nenávidět ji, nenávidět svět, ale nemůžu se ubránit myšlenkám na ni při každé asociaci, které jsou snad každou minutu (měli jsme společné skoro vše, navíc jsem si ji fixnul ke všemu, co se dalo). A to bolí fest.

K tomu jsem paranoidní, straně žárlím a často ani nemůžu s přáteli ven, protože s těmi, které neznala důvěrně, už se důvěrně zná.

Dělám co můžu, ale kromě přátel (nejdůležitější!!!) pomáhá jen alkohol a THC, samozřejmě dočasně. Na školu jsem se vykašlal, pendluju od jedný práce k druhý a nikam nesměřuju. Na druhou stranu se některé věci povedly a chvilkama jsem i šťastný. Pak ale přijdou situace, kdy jsem sám a to je zle.

Nechci být závislý na neustálé společnosti a chci se toho břemene zbavit. Poradíte mi prosím?
TomasSchmuck@s… (Ne, 27. 3. 2011 - 13:03)
Dobrýý den.
Menuju se Tomáš a jemi 19let.potrebuju poradit.Chodil sem se slecnou která me po urcite dobe nechala kuli jinemu klukovi.Důvod rozchdu ze pri me nemilu ze me má moc ráda.Se slecnou si pořád pisu a vídím furt nadeji i prestoze semnou uz neni.V noci nemuzu spat kepouse mi nohy pomalu mi tluce srdce a brzo se budim a porad musim myslet nato co dělá. Nemuzu se nako prenest ze uz semnou neni a rad bych na ni zapomel a mel cistou hlavu,prestoze k zadne hadne nedoslo aby to zpusobilo duvod rochodu.nevite nekdo co bych mel udelat?ocenim kazdou dyskretni radu.dekuju
Tome (Ne, 27. 3. 2011 - 14:03)
věnuj čas studiu rodného jazyka.
Pepa (Ne, 27. 3. 2011 - 15:03)
Dobrýý den.
Menuju se...Tak v první řadě si s ní přestaň psát a přeruš jakejkoliv kontak s ní. Postupně se ti podaří na ni zapomenout. Jiná cesta není.
TomasSchmuck@s… (Ne, 27. 3. 2011 - 17:03)
věnuj čas studiu rodného...hmmm dik
TomasSchmuck@s… (Ne, 27. 3. 2011 - 17:03)
Tak v první řadě si s ní...Pepovi

nojo ale ona mi sama pise kolikrat a che byt semnou zadobre a to je tezky ji odmitnout:(
Pepa (Ne, 27. 3. 2011 - 17:03)
Pepovi

nojo ale ona mi...Tak se na něco vymluv nebo si najdi nějakou holku, úplně jedno jakou, můžete být jen kámoši a bejvalce řekni, že nemůžeš moc odpovídat, protože to té nové holce není příjemné.
TomasSchmuck@s… (Ne, 27. 3. 2011 - 18:03)
nj i kdys ji mam porad rad tak to nako skusim poresit:(tak diky za rady mej te se tu pekne.
Pavel (Út, 19. 4. 2011 - 11:04)
Trpím už rok a nedokážu s...A Vy by jste chtěl být s někým kdo není schopný dokončit školu, chlastá a fetuje? Neboli se slabochem a závislákem. Řešení je ve změně Vás samého. Nikde jinde. Jenže to se musí chtít máknout a ne vymlouvat se proč to nejde. To je na kočku a cesta do peklíčka, ale tam zjevně chcete, tak proč něco měnit?
Patricie (St, 27. 4. 2011 - 18:04)
To já měla vztah s klukem o rok starším než sem já sama, byl přehnaně žárlivý a histerický. Já nemohla nic, ani napsat smsku kolegyni do práce, ale on telefon samozřejmě nedal z ruky.. dělal scény kvůli všemu.. pak se to naštěstí sklidnilo a žili jsme jako normální lidi, ovšem do doby než si našel novou práci - znovu tak začaly jeho scény a vyvolávání hádek, až jsem to jednou neustála a nechala se dotlačit k tomu že jsem se s přítelem rozešla. Samozřejmě to pro mě nebylo jednoduchý a i po rozchodu jsem váhala jestli se vrátit, protože on mě neustále k návratu přemlouval, neustále posílal smsky s vyznáním lásky a tak.. když jsem se tedy rozhodla že to jenom přece zkusím, tak jsem se dověděla od přátel že už má jinou o deset let starší kolegyni, která má osmiletý dítě a vlastně nás tahá za nos, vídá se a spí s oběma.. vzájemně jsme o sobě ale nevěděly.. tak to mě akorát přesvědčilo o tom že skutečně platí "podle sebe soudím tebe" a že "do jedný řeky dvakrát nevkročíš".. fakt humus tahle zkušenost.. důvěra na bodu mrazu..
michaela (Čt, 23. 6. 2011 - 08:06)
Pro Mirku:
Prožívám...Prožívám to samé,co ty,ale s tím rozdílem,že můj milenec se mnou chce žít.S manželem jsem 26 let,paradoxně po rozejití s milencem jsem našla cestu k manželovi,i když na krásné chvíle s milencem nezapomenu.
Kuba (Pá, 2. 9. 2011 - 10:09)
Včera jsem se rozešel s přítelkyní. Byl jsem s ní 10měsíců, z toho 6 měsíců jsme bydleli spolu. Neuměl jsem si představit, že to pro mě bude tak tažký. Já udělal ten rozhodující krok a ukončil to. Neviděl jsem v tom žádnou budoucnot, nic jsme nedělali, jen seděli doma a občas se i pohádali. Z mé ta láska postupně vyprchávala a taky jsem se dost asi nesnažil ten vztah zachránit....a ted sedím doma u rodičů a je mi hrozně. celou cestu domů jsem probulel a cítím se jako vězeň.Nevím co dál, chtěl bych se vrátit, ale mám strach, že po týdnu by to bylo všechno stejné....
Helena (Út, 13. 9. 2011 - 16:09)
Včera jsem se rozešel s...A teď si představ, jak se cítí ona, ta odkopnutá :-/

Se mnou se přítel rozešel po dvou a půl letech 6.9. Bydleli jsme spolu napůl a jako důvod rozchodu uvedl, že si nerozumíme. Že to jsou maličkosti a že jsem nic špatného neudělala. Nikdy si nestěžoval a najednou vybalí tohle, aniž by dal šanci. Prostě zabal si, čáu a jdi. Tohle je šok!!!!
Barbora (Čt, 15. 9. 2011 - 23:09)
A teď si představ, jak se...Slečno Heleno, nejste sama, přesně to se mi stalo pred tydnem...stejna situace, stejny scenar, stejny duvod.
Měděnka (Čt, 15. 9. 2011 - 23:09)
Se mnou se rozešel přítel po dvou a půl letech loni před Vánocemi a důvod mi ani neřekl.
Ještě jsem se z toho nevzpamatovala.
Dan (Pá, 16. 9. 2011 - 00:09)
Já zažil dva rozchody ve stylu - jeden den jsme byli spolu, vše naprosto v pohodě, bez sebemenšího náznaku nějakého problému.. no a za pár dní.. dotyčná čůza mi přestala brát telefon. Nejdříve jsem měl obavu, zda se jí náhodou něco nestalo, když jsme se posledně viděli, bylo vše ok. Po dalších pár dnech jsem si říkal, zda tedy náhodou není konec, ale stále jsem si to nechtěl připustit.. proč? Vždyť bylo vše v pohodě. No a za chvíli už jsem měl samozřejmě jasno. Ty dvě pipiny ani nebyly schopné napsat sms ve stylu "je konec, už mi nevolej!" Což by pro mne bylo mnohem snesitelnější. Takhle jsem byl několik dní za totálního de.bila, který se jen marně snažil. Skutečně jednání "na facky". Nebo vám to přijde normální? A to se říká, že holky dospívají dříve než kluci. Hahaha.. často o tom pochybuji. Možná se tak na první pohled jeví, nedělají blbosti, chovají se "dospěle", ale zdání klame. V nitru jsou to stejně ještě pitomoučké dilinky. Jen dodám, v jednom případě nám oběma bylo sedmnáct a ve druhém téměř devatenáct. To už by se myslím člověk mohl chovat trochu "korektně". Tyto dvě příhody každopádně zapříčinily, že si jen tak někoho nepustím k tělu a najít si vztah pro mne není tak jednoduché jako pro ostatní..
Helena (So, 17. 9. 2011 - 22:09)
Slečno Heleno, nejste sama,......je to horší, než když ten druhý člověku ve vztahu ubližuje, že? To je alespoň důvod nenávidět, ale takhle???
Přeci mě nemusí bavit to stejné, co partnera. Nedokážu si představit dělat s ním od ráda do večera to samé..a potom co? O čem si pak mají ti dva povídat? Právě rozdílnost je téma pro konverzaci. Nebo ne?.....Stále nechápu...
Pavlína (Út, 10. 7. 2012 - 14:07)
TAk jsem zase naletěla a dvakrát tomu samému. Byli jsme spolu tři roky vztah na dálku asi 360km mezi náma,jak jsme mohli byli jsme spolu. Bohužel časem došlo na řešení kdo kam se přestěhuje ani jeden nechtěl jinam, tak jsme se rozešli. Půl roku jsme byli od sebe až jsme si začli zase psát a jsme spolu, rozhodl se pro kompromis Prahu ta je pro oba uprostřed, souhlasila jsem myslela jsem že to myslí vážně, ted po třech měsících mi řekl že se vrací zpátky že je tady v práci neštastný. Ale to že já opustila práci a taky si tady něco buduju to ho nezajímá, že nebudu mít na nájem atd. je to sobec jen mě mrzí že jsem mu zase naletěla na ty jeho sliby a plány. Už se nechci zamilovat
káča (St, 11. 7. 2012 - 07:07)
Já se v tom plácám stejně. Vím, že to už od začátku nemá cenu, ale já se tak zamilovala, že jsem v tom až po uši a nechci si to připustit. Ze začátku to bylo úžasné, dlouhé telefonáty a úžasné sms. Věděla jsem, že má přítelkyni a já se rozvádím. Jenže ten vztah je jak na houpačce. Chvíli se rozchází a pak mě zas miluje. Ten rozchod vždycky hrozně obrečím a je mi šíleně. Pak se ozve, dotkne se mě, někdy dojde i k sexu. Já ho hrozně miluju, ale nevím jak to dlouho vydržím. Hrozně ho chci, ale mám strach, že on v tom má jasno.
Darča (St, 18. 7. 2012 - 20:07)
Také prožívám rozchod a je to pro mě moc těžké...a o to víc že asi čekám miminko...partner to ví, ale jeho reakce bolela...raději by potrat...nevím co dělat, když se ozvu tak to jen zhoršuji a držím se...ale to že řekl že v tom byl úmysl, to bolelo. I přesto vše je to těžké na něj nemyslet, ty důvody co uvedl že nemám vztah k táborům a nežiju naplno ve víru koníčků jsou u mě maličkosti...on asi neví co chce a hlavně ta žena co s ní tenkrát udržoval poměr, před naším vztahem do toho zase začala vrtat a proto myslím že to ukončil...ale prostě o mě a ani o miminko nestojí...nevím co budu a mám dělat...je mi 27 a na potrat půjdu jen v případě že by děťátko nebylo v pořádku...což hrozí, otěhotněla jsem přes antikoncepci :(...ale nikdy jsem nechtěla být svobodná matka a aby dítě nemělo otce, vždy jsem chtěla aby se na miminko těšili oba rodiče...nevím co dělat...psát mu a kontaktovat ho nemá význam...ozvat se až vše bude 100%ní a budu vědět že jsem v očekávání...Neumíte si představit jak to vše bolí...
Dagmar (Ne, 5. 8. 2012 - 12:08)
Také prožívám rozchod a...Darčo: držím Vám palce. Proti Vám je můj rozhod po třech letech docela prkotina. I když...byli jsme spolu skoro 3 roky - od mých sedmnácti let, do mých dvaceti. Jemu je teď 28. Říká, že jsem někde jinde. Celé se to pokazilo, když jsem se zamilovala do někoho jiného a teď toho lituju. Začal se scházet se svou bývalou přítelkyní a mou velmi blízkou kamarádkou. Teď spolu nejspíše začnou chodit a mám strach, že se i vezmou...Hůř mně ještě nebylo.
kate (Pá, 28. 9. 2012 - 17:09)
Prožívám ted nejhorší období,sme s přítelem necelé 3 roky,z toho rok spolu bydlíme. Mám ho strašně ráda,ale ted cca 3 měsíce prožíváme velkou krizi.Podotknu že celý vztah provází finanční problémy přítele a stím vše právě souvisí.Poslední dobou se vše začlo vyhrocovat,partner přestal komunikovat,citově se odtáhl,začal občas pít,po mém naléhání abysme to řešili se naopak vždy stáhl ještě víc. poslední době je to tak že spolu třeba týden nekomunikujeme. Z mé strany došlo po tom všem k nevěře,ale už je to pryč.Nedávno sme s partnerem řešili co teda dál,že takhle se jen trápíme i přesto že se máme rádi. Probírali sme pro a proti a nedokázali sme ani jeden ten vztah ukončit.Takže ted nad námi visí otázka rozchodu a my nevím jak dál...(je nám přes 30,nejsme puberťáci)
Zlata (Pá, 28. 9. 2012 - 18:09)
Prožívám ted nejhorší...Kate a jak jsi to chtela resit a proc se on vzdy odtahl?
kate (So, 29. 9. 2012 - 12:09)
Kate a jak jsi to chtela...Zlato,
já chtěla řešit náš vztah právě aby nedošlo k té krizi,věděla jsem že pokud nebudeme komunikovat že ten vztah nebude fungovat,řikala jsem mu často,že musíme spolu mluvit,on má bohužel takovou povahu,že je spí samotář,své problémy nechce řešit s nikým,uzavírá s do sebe a z toho pak pramenili jeho skoro až deprese.Radi to začal řešit občasným pitím. I to mi samozřejmě vadilo.Trávili sme spolu málo společného času,začlo mi v tom vztahu chybět to "normální"partnerské soužití.On se cítil nepochopný,já odstrčená..a už to bylo..obrovská krize,ze které ted nevíme jak ven. Na jednu stranu spolu chceme být,máme se rádi,nadruhou stranu víme že takhle bysme se jen oba trápili.Je mi z toho strašně smutno..
kate (So, 29. 9. 2012 - 12:09)
Já se v tom plácám...Káčo už jste to nějak vyřešili? Jseš s ním nebo ne?
Zuzana (Pá, 23. 11. 2012 - 22:11)
Ahojte i já se musím nějak vypovídat. Je to měsíc a pul co mě opustil přítel kvuli jiné nemůžu to překousnou a srovnat se s tím. Máme 4 měsíční miminko.Před týdnem se ke mě vrátil že jinak bejt štastný nemůže. Ale za dva dny šel zase k ní že to nejde že se mnou nemuže být. říká mi jak jsem pěkná hodná milá v posteli to klapalo ale miluje tu druhou. Snažila jsem se ho nenávidět být na něj hnusná ale on se chce stále bavit a chodit za malým. Je to ale pro mě moc těžké a stále doufám že ho ona omrzí a jí začne vadit že má dítě jinde je jí totiž 20let. Jsme právě všichni docela mladí ale jak se s tím mám srovnat? Stále doufám že si to uvědomí a vrátí se myslím si že ona je jen poblouznění nemužu prostě jít dál nejde mi to :-(
Darka (Pá, 23. 11. 2012 - 23:11)
Ahojte i já se musím nějak...Zuzano, jsi v nezáviděníhodné situaci, ale není to úplně ztracené.
Tvůj přítel je teď jakoby nemocný, protože se zamiloval a to mu zatemnilo mozek. Jak je ale vidět, tak sem tam mu hlava zafunguje, protože má výčitky a vrací se k tobě.
Myslím, že jste na dítě ještě nebyli docela zralí, tedy hlavně on.
Bohužel to teď bude hlavně o tvé trpělivosti, a taky o tom, kolik uneseš. Jestli máš dobrý vztah s jeho rodiči, snaž se ho ještě posílit, abys je měla na své straně. Někdy se prostě chlap vyblázní a vrátí se.
Je ale možné, že ty potom už nebudeš mít zájem.
Tak si zatím aspoň ulev psaním, myslím, že tu najdeš postupně hodně spřízněných duší.
zuzana (So, 24. 11. 2012 - 07:11)
Zuzano, jsi v...S jeho rodiči jsem na tom až moc dobře to je fajn. On sám řékal že nejintenzivnější vztah je v prvních dvou měsících a že má hlavu pořád u ní proto se vrátil k ní. On prostě neví co chce,říkají mi to všichni právě hlavně jeho rodiče.¨Tak že ho mám prostě nechat být nepsat mu atd.Jsem z toho už hodně zoufalá a ještě když mi říká at si někoho najdu a začnu novej život ale nechci si nikoho hledat a ani nemám o jiné zájem.
zuzana (So, 24. 11. 2012 - 07:11)
A ještě k tomu dítě chtěl hlavně on a duvod rozchodu byl taky že jsem byla protivná občas vybušná a hnusná ale tak hormony pracovali v těhu a po porodu malej neustále plakal. ted už je to zlatíčko a on to nedokáže pochopit. A já nedokážu pochopit jeho když bez malýho štatnej nikdy nebude ale se mnou být taky nemuže. Je nevyzrálej.
zuzana (So, 24. 11. 2012 - 07:11)
a aby jste byli více obeznámeni tak ona stále bydlí u rodiču mu to strašně vadí nemá ten svuj (klid) bydlet spolu sami nebudou moc protože ani finančně na tom není dobře proto asi stálš doufám že se vrátí :-((
Reklama