Reklama

Proč je láska tak frustrující?

Žena jménem Amy mi nedávno vyprávěla o muži, kterého mnoho let platonicky milovala. On je smyslem jejího života a nyní, jak říkala, se ještě nemůže vyslovit a stát se jejím skutečným milencem. Amy pokračuje ve svém životě, ale všechna její láska zůstává nasměrována k němu. Přátelé jí říkají, že on za ní nikdy nepřijde, ale ona jim nevěří.

Amy zůstává zaklíněna, protože věří, že její vysněný muž je schopen se jí otevřít, ale on není. Často se zdá, že existuje nějaká magnetická přitažlivost vedoucí do slepé uličky. Vypadá to, jako když duše chce být zaklíněna. Nechce úspěch a nechce, aby život šel dál. Přátelé a rodina situaci nerozumí, neboť jsou zaměřeni na život, ne na duši. Chtějí, aby jejich děti a jejich přátelé byli šťastni a měli úspěch - v rodině, v práci i v lásce. Kdyby mohli nahlédnout do duše svého přítele nebo dítěte, možná by pochopili, že prostě není čas na šťastná rozuzlení. Duše má vlastní časový rozvrh a své potřeby. Pokud člověk nevyjde těmto potřebám vstříc, může na dlouhou dobu dostat mat.

Amy vypráví o problémech své lásky, jako by byly naprosto vnější. Pevně věří, že až jí muž, kterého miluje, vyzná lásku, všechno bude v pořádku. Ale já pochybuji, že o to jde. Když je láska zablokovaná nebo frustrovaná, musíte se podívat na sebe a na svou roli v ní. Ano, je velmi pravděpodobné, že váš partner má také s láskou problémy a je také zablokovaný. Ale slepá ulička, do které jste se dostali, ukazuje, že vaše imaginace potřebuje obnovu. Měli byste prozkoumat, jak žijete, protože je to váš život, který přinášíte do nešťastného vztahu. Měli byste se podívat na sebe, ne jen na toho druhého, a měli byste se zamyslet nad svým životem ve všech jeho aspektech. Váš milostný život není oddělený od jiných oblastí života.

I když to vypadá, že láska je jen k tomu, aby díky ní dva lidé sdíleli svůj život, její důležitou - pokud ne primární - funkcí je také umožnit vstup do hlubších prostor duše. Předtím jste v životě nemeditovali nebo nerozjímali a najednou vás to táhne k přemýšlení. Možná jste se v životě nikdy necítili tak zasaženi svými emocemi a nyní se vaše emoce rozprostřou a vytěsní všechny jiné zájmy. Možná jste se nikdy moc nevěnovali svým fantaziím a dennímu snění, ale nyní jste jimi přeplněni. Celý tento proces vykazuje známky aktivity hlubších rovin duše.

Pak, když se vyvine vztah, může se stát, jak říká Jung, nádobou pro duši. Jak se měníte a vztah prochází mnoha stadii, jste dále uváděni hlouběji do duše. Pokud vztah nepokračuje anebo najednou skončí, můžete se cítit nuceni dál prožívat své emoce a znovu a znovu si přehrávat svůj příběh v rámci procesu, který vám pomáhá vymezit si místo, které potřebujete, abyste měli duši. V této chvíli se mnoho dvojic rozejde a často je zapotřebí dalšího vztahu, aby člověk dosáhl dospělé formy lásky.

Reklama

Jak říkají náboženské tradice, láska je tvořivá síla, která buduje z vašeho života a zážitků svět, život se smyslem a odůvodněním. Lidé, kteří jsou zkušení v lásce, jsou na jiné úrovni vývoje než ti, kdo teprve musí těmito zvláštními podobami iniciace projít. Láska pohání každou dimenzi lidského života a to, co vypadá jako romance nebo jako vztah, může být signálem, že se hlásí k životu i mnohem méně osobní vášně. To je důvod, proč jsou naše milostné iniciace tak bolestivé. Když je zvládneme, může mít celý život erotickou kvalitu.

Zdroj: Thomas Moore - Temné noci duše (Portál)

Reklama

Komentáře

Jestli to bolí… (Út, 14. 8. 2012 - 15:08)
Navzdory tomu, co nám sdělují všechny písničky, knihy a filmy, platí, že jestli něco bolí, není to láska. Bolí pouze naše neuspokojené potřeby, bolí pouze to, že nedostáváme, co chceme. Láska bolet nemůže, protože je to pocit spojení, který nám přináší radost. Bolí, když se zavřeme, stáhneme se do sebe, odtáhneme od partnera. Ubližuje nám, když něco ve vztahu oživí naši starou bolest. Láska nás nebolí - naopak nás obohacuje. Když se rozvíjí naše srdce, někdy možná cosi jako bolest cítíme; je ale jenom svírání. Bohatství našeho srdce roste v záři lásky a uznání; svíráním dává naše srdce najevo, že se po té dlouhé době, kdy bylo zraněné, dává znovu do tance. Pocit, že se naše srdce rozvíjí láskou, je opravdu sladký. Tak zní ústřední myšlenka a hlavní poselství knihy Jestli to bolí, není to láska.
:-) (Út, 14. 8. 2012 - 15:08)
Navzdory tomu, co nám...To všechno jsou jen kecy. Láska je,když mozek "napadnou" hormony. A samozřejmě nikdy není zaláskovaný človíček uplně spokojený a vždy něco chybí. Proto to bolí,navíc nikdy nemilují oba stejně. Pokaždé jeden víc trpí. Mám ráda mozek čistý a trpět nebudu-na lásku kašlu.
Bohatsví našeho srdce-jak píšeš je nesmysl, srdce nemá s láskou ve skutečnosti nic společného. Pleteš páté přes deváté a moc čteš staré romány.
Lidová píseň (Út, 14. 8. 2012 - 19:08)
Láska a vitriol,
to jsou dvě mocnosti.
Jedna žere srdce
a druhá vnitřnosti.
vůbec (Út, 14. 8. 2012 - 22:08)
To všechno jsou jen kecy....neplete páté přes deváté. Skutečná láska jde ze srdce a nebolí.
? (Út, 14. 8. 2012 - 22:08)
neplete páté přes...Srdce je sval a odtud žádné city nevycházejí. To jsou pohádky ze starých románů.
Tina (Út, 29. 1. 2013 - 15:01)
Ten úvodní článek je skutečně dost výstižný.
Jsme s přítelem v takovém stavu, že ne sebe dokážeme na dálku přenášet své emoce. Když si uvědomím, že jsem jaksi divně šťastná nebo nešťastná a uvědomím se , že jde jen o přenos emocí,začnu se najednou cítit celkem normálně, do té doby než se zase na sebe nenapojíme. Máte taky někdo takovou zkušenost?
! (Út, 29. 1. 2013 - 17:01)
Láska je stav, kdy člověk (muž i žena)zblbne, což je podmínka nutná pro další reprodukci. Kdyby věděli, co je čeká, vykašlali by se na to. Takhle si příroda (?) zajistila další pokračování jednoho živočišného druhu (Homo sapiens).
Joe (Út, 29. 1. 2013 - 18:01)
Ten úvodní článek je...Jo uplne stejnou. Nemusim videt, jen citim.
jenporno.cz (Út, 29. 1. 2013 - 18:01)
http://jenporno.cz/
Reklama