Patologie lásky

Otupělost je stezka, jež sice vede poněkud nepříjemnými končinami, ale přece po ní lze dorazit k hlubší a možná i k poctivější účasti na životě. A místa, z nichž byl s naším souhlasem odstraněn veškerý dřívější produktivní růst, nabudou poté mnohdy obzvláštní úrodnosti.

Ztráta pestré škály životních tónů může výrazně posloužit duši. Tím, že zmařila naše snahy žít život podle představ, které jsme považovali za nejlepší, získala duše, jejíž perspektiva a potenciál jsou nesrovnatelně rozsáhlejší, možnost se prosadit. Plochá nálada, právě tak jako plochý kus země, je prostorem, kde lze vystavět něco užitečného.

Různé patologie lásky nemusí nutně působit proti vztahu. Mají zde své smysluplné místo, svou práci a dodávají všemu nová zabarvení. Nabízejí vztahu ty nejoduševnělejší chvíle, jež nastávají třeba tehdy, když manželé spolu s opravdovým zaujetím mluví o zjevném ochlazování svého vztahu, když se rodina shromáždí a znovu přijme svého dříve zatraceného člena, nebo když se lidé ve snaze uspořádat si své problémy obracejí s žádostí o pomoc na terapeuta.

Pokud můžeme v obtížích svého vztahu rozpoznat příznaky pohybu duše, měli bychom jim věnovat pozitivně zaměřenou pozornost. Přitom bychom měli ponechat stranou snahy o nápravu a opravy. Náš vztah, přestože se dostal do obtíží, by si měl podržet svůj loajální charakter. Se svým partnerem bychom se měli stále cítit spjati.

Dokud bude mít naše myšlení převážně světský charakter, budeme považovat různé druhy patologie lásky za problémy a budeme se domnívat, že něco děláme špatně. Avšak nebude-li nám chybět smysl pro vnímání posvátnosti vztahu, budeme v patologických událostech vidět příležitost pro duši, budeme je chápat jako navštívení z věčnosti, odkud vztah pramení a kde je alespoň částečně utvářen. Zvládnutí patologie vztahu vyžaduje neobyčejnou víru v nás samé, v procesy duše a v milovaného člověka. Okamžiky trýzně nás mohou zasvěcovat a vychovávat.

Zdroj: Thomas Moore - Kniha o lásce a přátelství, nakladatelství Portál