Jak zřetelně komunikovat

Člověk má někdy dojem, že taková žena komunikuje pouze a především proto, aby se z úst svého partnera dozvěděla, co si o ní myslí. Když se žena takto usídlí ve středu života a komunikace svého muže, vyjadřuje její chování narcistické trauma, které může bránit vzájemné úctě. Je plně legitimní slyšet od toho druhého, co k vám cítí, ale proč se ho nezeptat přímo: "Ráda bych znala tvé skutečné city ke mně." Nebo: "Mám zapotřebí slyšet, co si o mně myslíš." Když už je však jednou otázka položena, měl by být člověk připraven i na to, že vyslechne odpověď (a to i negativní) a vyvodí z ní patřičné důsledky.

Navzdory snadnosti, s níž ženy navigují v citových vodách, je pro ně často obtížné jasně komunikovat. 0 svých frustracích hovoří otevřeně mezi sebou, ale před mužem je to něco jiného. Dokud se nad svým chováním nezamyslí, lze očekávat, že jejich nevyřčená očekávání vyvolají tlak, který povede k mužovu útěku. Dva lidé spolu nemohou vést plodnou komunikaci, jestliže nevyvinou úsilí, aby za city a frustracemi pochopili skryté potřeby, pojmenovali je a vyjádřili ve formě reálných požadavků.

Žena musí pochopit, a muž samozřejmě také, že kouzelný partner, který sestoupí z nebe a dovtípí se, jaké jsou její (nebo jeho) potřeby, a reaguje na ně ještě dřív, než jsou vyřčeny, neexistuje. Kouzelný princ nikdy nepřijde. Je to jen postava z pohádek, vypovídající o vnitřní blaženosti, ale má jen málo společného se skutečnými muži.

Dokud si žena nepřizná, že mužský svět je zásadně rozdílný, brání rovnoprávnému vztahu se svým partnerem, o který tolik usiluje. Proč nepřijmou muže v jeho odlišnosti? Je-li obecně pravda, že muži jsou spíše racionální zatímco ženy spíše instinktivní, proč toho nevyužít jako základny k vzájemné mu obohacení? Mužský rozum často dokáže okořenit ženské poryvy city nezbytnou špetkou relativity. Proč se spíš nezasmát než se kvůli tomu urazit.

Zdroj: Anatomie lásky - Guy Corneau - Portál