Reklama

Dokázáno: Život s tchyní opravdu může škodit zdraví!

Snachy, které žijí pod jednou střechou s tchyní, hazardují se svým zdravím. Vědci zjistili, že ženy žijící s širší rodinou mají dvakrát až třikrát vyšší pravděpodobnost, že se u nich objeví závažná srdeční choroba.

Stres plynoucí z toho, že žena musí fungovat jako dcera, matka i partnerka, může vést ke zvýšení krevního tlaku a tím škodit srdci, nebo dokonce způsobit cukrovku.

Japonští vědci sledovali vliv rodinné konstelace na zdraví bezmála 91 000 zdravých mužů a žen ve středním věku po dobu 14 let.
Během experimentu se u 671 sledovaných osob objevila koronární artérie, 339 lidí zemřelo na srdeční chorobu a 6255 zemřelo z jiných příčin.
Ukázalo se ale, že ženy, které bydlí s vlastními rodiči nebo rodiči partnera, podstupují až třikrát vyšší riziko, že se u nich vyskytne srdeční choroba, než ženy, které bydlí jen s partnerem.

Děti také srdci na zdraví nepřidávají a riziko srdeční choroby zvyšují dvojnásobně.

Jak ale uvádí list Daily Mail, neznamená to, že by lidé měli v zájmu svého zdraví bydlet sami. Mnohé studie totiž ukázaly, že lidé, kteří žijí v manželství, jsou zdravější než ti, kteří žijí sami.

Reklama

Zdroj: Plus

Reklama

Komentáře

Jitka (Út, 29. 12. 2009 - 15:12)
Souhlasím s článkem. Tak dlouho jsem před tchýní potlačovala své pocity a nevyjadřovala rozdílné názory, až jsemskončila v nemocnici.
Jana (Út, 29. 12. 2009 - 17:12)
Nejenom některé tchýně, ale i můj tchán, který je přes dvacet let vdovcem, se chová příšerně. Po poslední návštěvě jsme se s manželem dohodli, že už ho nokdy k nám domů nepozveme.Vzpamatovávali jsme se z něho 3 dny.
petra (Út, 29. 12. 2009 - 19:12)
souhlasím! Měla jsem souběžně 2 tchýně a tak si stojím za tím, že nejlepší tchýně je, stejně jako uzený.....
Petr (Út, 29. 12. 2009 - 20:12)
Po dvacetiletém soužití s manželkou a její matkou se léčím na psychiatrii. Každý je svého štěstí strůjcem a někdy (jako v mém případě) strůjcem svého neštěstí. Varuji všechny, kdo by mě chtěli následovat.
Tchyně (St, 30. 12. 2009 - 16:12)
Jsem tchyně. Na začátku jsem řekla synovi a snaše, že jim nebudu pomáhat finančně ani dělat chůvu vnoučatům. Mám svůj život, už mě malé děti nebaví a svoje děti jsem si sama vychovala. Syn to pochopil a je pokoj.
Jana (St, 30. 12. 2009 - 17:12)
Jsem tchyně. Na začátku jsem...Tchyně ještě nejsem, ale souhlasím s vámi,
co jste řekla synovi. Věřím, že to neznamená, že byste synovu rodinu a hlavně vnoučata neměla ráda. Zastávám názor: žít svůj život a ne se ve všem podřizovat "mladým".Občas člověk může mladým nějak pomoci, ale opravdu jenom občas, aby to nebylo pravidlo, ale jen tehdy když my "staří" chceme.
Tchyně (St, 30. 12. 2009 - 19:12)
Mám zásadu : pomáhat, když je někdo v krajní nouzi. To je málokdy. Nevyžádaná pomoc se vnímá jako kontrola, nebo se na ni zvykne a jednou přestanete a je zle. Řekly jsme si, že bude nejlepší, když budeme samostatné, snacha je spíš jako dobrá známá. Ona měla hrozný strach, že se do nich budu starat a hned budu nabízet, jak jim pomoct. Vyjasnily jsme to na začátku.
Jana (St, 30. 12. 2009 - 19:12)
Mám zásadu : pomáhat, když je...Jako byste mně mluvila z duše. Měla jsem tchýni, skromnou nenápadnou, tichou, nikdy se nevnucovala, všichni jsme ji měli moc rádi.
Alexandra (Čt, 31. 12. 2009 - 10:12)
Jsem už dost stará, abych napsala toto: tchyně mě ze začátku zahrnovala neustálou péčí o mě, o syna , o děti, pořád říkala, že se nechce vnucovat, byla jak mílius, jen abychom byli spokojeni. Já, vychovaná ve slušnosti a úctě ke starším, jsem s díky přijímala drobné služby a v duchu to ve mě začínalo vřít. Můj muž byl spokojený, prý ji stejně nepředělám a tak proč to nevyužít. Bylo obtížné to zarazit, ale musela jsem a tvrdě. Stala jsem se tou, která se " tak změnila", dnes ji nemůžu vystát. Poučení- Hned na začátku dejte najevo,kdo je u vás doma pánem a nenechte si pomáhat, pokud nejste, jak moudře praví paní: v krajní nouzi.
Tchyňa (Pá, 1. 1. 2010 - 17:01)
Nezapomente, že snachy umí taky pěkně využívat, vysávat a urážet. myslí, že jim budeme automaticky a rády hlídat děti a ony půjdou po zábavě. NE. Já o hlídání taky nestojím, nejsem hlídací pes.
TCH (Pá, 1. 1. 2010 - 18:01)
Snachu mám hodnou, ale někdy vidím, jak je nervozní a jak má všeho nad hlavu. Dobře to znám, teď už jsem za vodou. Taky jsem to prožila. nejlepší je netlačut na pilu a čekat.
Petr (Pá, 1. 1. 2010 - 19:01)
Pro tchyni jsem padouch, který jí odloudil její dceru, takže už ji nemůže ovládat, jak byla zvyklá. A co je nejhorší, manželce to vyhovuje.
TCH (Pá, 1. 1. 2010 - 19:01)
Petře, to jste neviděl dřív, že je závislá na matce?
Taky tchyně (Pá, 1. 1. 2010 - 19:01)
Bydlím 100 km od mladých, ale těžce nesu, že můj zeť mou dceru doslova oblbnul konzumním životem, nemají doma ani jednu knihu, na výlety jezdí ne do přírody, ale do nákupního centra, a stejně vedou i vnoučka. Pro mě je to velké zklamání, dcera byla hodná a citlivá holčička.
Byla.
Petr (Pá, 1. 1. 2010 - 20:01)
Pro TCH: Nevím, nejsem dobrý psycholog a nepřikládal jsem tomu důležitost. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem.
marie (Pá, 1. 1. 2010 - 20:01)
Když je člověk zamilovaný, leccos přehlídne a taky se tchýně umějí krásně přetvařovat. Já jsem taky tchýně, se zetěm máme vztahy lepší, než on se svýma rodičema. Do ničeho jim nemluvíme, když se ptají, poradíme, ale respektujeme jejich život.
Taky tchyně (Pá, 1. 1. 2010 - 20:01)
Když je člověk zamilovaný,...Marie, tím to není, my jim taky do ničeho nemluvíme, vzhledem ke vzdálenosti to ani nejde. Je to tím, že někteří lidé si prostě padnou do noty a jiní ne, my jsme založením zcela někde jinde a dceru si zeť předělal k obrazu svému - bohužel.
Tiše to respektujeme, ale já tím hodně trpím. Máme ještě jednu dceru, taky tak daleko, ale ta má muže docela jiného, chytrého, hodného, má rozhled i postavení a chová se k nám moc hezky.
Prostě jsme si padli do noty.
Tím chci říct, že někdy tchyně třeba ani tak špatné nejsou, že ten zakopaný pes je jinde.
Petr (Pá, 1. 1. 2010 - 20:01)
Marie, klobouk dolů. Bohužel, každý takové štěstí mít tak skvělou tchýni nemá.
Jana (Pá, 1. 1. 2010 - 20:01)
Bydlím 100 km od mladých, ale...A dcera je šťastná? Důležité je jestliže jsou ti mladí spokojení a šťastní. Mám také dvě děti, výchova byla stejná a přece jsou rozdíly.
Taky tchyně (Pá, 1. 1. 2010 - 20:01)
A dcera je šťastná? Důležité...Ano, dcera je šťastná, proto mlčím a nijak to nekomentuju. Jen nevím, kam se podělo všechno to, co jsem do ní po léta vkládala. Je ve mně hořkost a bojím se, že to jednou vypluje na povrch. Přitom vím, že nemám právo jim do čehokoliv zasahovat.
Matka (So, 2. 1. 2010 - 13:01)
Mám jednu zkušenost: čím dřív zapomenete na to, že by se vám mělo vrátit to, co jste dala do výchovy, tím líp. Ona vaše dcera zase bude vychovávat svoje děti a to dobré semínko předá dál. Netrapte se, buďte rády, že jsou děti soběstačné. nejsou to totiž naše kopie, ale samostatné osobnosti, mnohdy od nás velmi odlišné.
Taky tchyně (So, 2. 1. 2010 - 13:01)
Matko, nemůžu na to zapomenout, ona byla docela jiná, byla lepší, myslela na ty, co jsou potřebnější než my, společně jsme spolu pomáhaly, ale od té doby, co žije se zetěm, zajímají ji jen nákupy a přihlouplé seriály. Přitom je vysokoškolačka, umí tři jazyky, ale nic z toho nevyužívá.
Někdy se dusím, abych dokázala mlčet. Nechci, aby byla mou kopií, nijak zvlášť se neobdivuju, chtěla bych jen, aby byla taková, jako dřív.
Moje holčička.
dobrý duch (So, 2. 1. 2010 - 14:01)
Taky tchyně: A jak je na tom zeťák, asi to nebude velkej inteligent, když jí vede k takovému životu, že jo? " Myslella na ty, co jsou potřebnější než my" ??????????
Matka (So, 2. 1. 2010 - 14:01)
Nevím,jestli dovedeme posoudit, co je lepší. je to náš úhel pohledu. Člověk není pořád stejný. Buďte ráda, že je dcera spokojená. Všechno se nemusí rentovat a využít. Kdoví, třeba vás překvapí, teď se zamyslete nad sebou, jestli je VÁŠ život naplněný.
Matka pokr. (So, 2. 1. 2010 - 14:01)
A jestli bylpro vás smysl života v tom, mít hezkou a chytrou holčičku, no to je na stáří pochybné, s tím nevystačíte, při vší úctě.
Taky tchyně (So, 2. 1. 2010 - 14:01)
Taky tchyně: A jak je na tom...Zeťák není hloupý, jen má hodnoty poskládané docela jinak, a vzdělanost mezi ně zrovna nepatří.
Moje holčička myslela dřív na děti v dětských domovech, na zvířátka v útulcích... Teď nakupuje značkové oblečení. Já jí moc přeju, že se jí vede dobře, ale třeba novou knihu jsem u ní neviděla ani nepamatuju. Připadají mi prostě oba povrchní.
A tomu poslednímu příspěvku od matky asi nerozumím.
Jana (So, 2. 1. 2010 - 15:01)
Zeťák není hloupý, jen má...Myslím, že se zbytečně trápíte. Jestliže jsou mladí šťastní a spokojení, tak o čem je řeč? Vy se trápíte, ale zbytečně. Asi je i dobře , že mladí bydlí tak daleko od vás. Netrapte se a myslete na mladé v dobrém.
Taky tchyně (So, 2. 1. 2010 - 15:01)
Trápí mě to, ale umím s tím žít.
Napsala jsem to všechno jen proto, že název diskuse mi připadal jako pohled příliš jednostranný.
Mějte se všichni fajn.
Pro taky tchyni (So, 2. 1. 2010 - 16:01)
Pořád ji nepozorujte a starejte se už konečně jen o svůj život, vaše dcera kope za sebe. Možná vy jste větší maloměšťačka, než ona.
snacha (So, 2. 1. 2010 - 16:01)
Trápí mě to, ale umím s tím...moje tchyně nám neřekla nic, ale nečekala jsem, že by někdy hlídala-děti jsem si pořídila já a je to na mně. Dnes už jsou velké a je dávno pryč doby, kdy potřebovaly hlídání. Tchyně skutečně nikdy nehlídala a první vnučku viděla, když jí bylo půl roku. I když bydlíme ve stejném městě a byla tolikrát zvána-neměla zájem. Vnoučata nikdy nikam nevzala, dárky nebývaly. Cizí lidé bývali a jsou stále srdečnější a bližší než ona. A jsem dnes ráda, že nemusím být za nic vděčná. Pochopitelně ani ona po mně nebude nic žádat. Dostalo by se jí totiž ode mně stejné pozornosti jako mým dětem od ní. Tedy nulové. Ji nezajímalo, když stonali, proč by mělo zajímat mně, že má nějaký problém ona. Něco jiného je totiž nechtít hlídat děti nebo podporovat finančně a něco jiného projevit naprostý nezájem. Věřím, že moje tchyně je extrém. I když na druhou strranu mám kamarádky, které prožily podobné jako já.
Liba (So, 2. 1. 2010 - 17:01)
Já měla tchýně příšerné, pamatuji si to, snažím se vyhnout tomu, co dělaly ony mě.Mladým řeknu svůj názor, stejně si udělají vše po svém, někdy ale poslechnou, dávno ví, že to s něma myslím dobře.Vnuky hlídám ráda.Vím, že děti mají svůj život, rodiny, nemůžu zasahovat do jejich života,neřeším věci do kterých mě vlastně nic není.Když potřebují, ráda pomůžu, neobětuji se, ví to, nevyužívají toho.Zeťáci mě mají radši, než svoje matky.
Lea (So, 2. 1. 2010 - 17:01)
moje tchyně nám neřekla nic,...U nás se říkalo: Na hrubý pytel hrubá záplata." Moc se mi líbí vaše věta:"Dostalo, by se jí totiž ode mně stejné pozornosti, jako mým dětem od ní.".
Tchýni už nemám, byla to skromná, tichá a trochu jednodužší žena. Je škoda, že zemřela, moje děti ji měly rády. Zato tchán, to je ekzot. Neměl nás rád, doslova nás vyhazoval ze svého domu. Oblíbil si od svého druhého syna vnuka, a prohlašoval, že už jiná vnoučata nechce. Dnes vidí, že jsme s manželem /syn/ v důchodu a chce se k nám nastěhovat. Vidí tady ženskou ruku. Nikdy se přitom s námi nestýkal a naše děti téměř nezná. Když bylo našim dětem 14 a 16 let tak nás lákal do svého domu. Byl už vdovcem, a tvrdil, že potřebuje opatrovat a naše děti prý mohou zůstat sami, že už jsou velké. To bylo před asi šestácti lety, dnes je mu 91. Je mi ho líto jako starého člověka.
Emili (Ne, 3. 1. 2010 - 08:01)
moje tchyně nám neřekla nic,...U nás to bylo to samé. Děti přímo nesnášela, ale když byla v nemocnici tak požadovala každý den donášku čerstvých koláčku.
Lipka (Ne, 3. 1. 2010 - 10:01)
Moje tchyně, které je teď 81, nahlas a často říkala, že ona se do ničeho neplete. Všechno ale měla promyšlené do detailu, tak totiž vychovávala svoje 2 syny. Nikdy na ně nekřičela, nebila je, nic jim nezakazoval, ale podsouvala jim a potom nám v manželství svoje představy a dělala to s úsměvem, mile....dovedete si představit. Je to horší než ten hrubý pytel- ten bych srovnala hned.
marie (Ne, 3. 1. 2010 - 14:01)
Také jsem měla tchýni, která neměla o naše děti zájem. Kdyb byly malé, tak jim místo pohlazení říkala, že je ani necítí jako vnoučata. Když děti vyrostly, tak chtěla, aby za ní chodily. Naše děti ni moc neznaly, my jsme se s ní přestali stýkat před mnoha lety. Vrchol byl, když u nás byla naposledy asi před sedmi lety, syn přišel domů, bylo mu asi 10, říkám mu, pojď pozdravit babičku, on řekl dobrý den a pelášil za klukama. Zajímalo by mne, zda všechny příšerné tchýně jsou jen maminky manželů, nebo zda i manželek? Tam je to asi lepší, máma s dcerou si lépe sedne, než tchýně se snachou. A vzhledem k tomu, že chlapi jsou doma mnohdy líní a pohodlní něco řešit, nedokáží se svojí matkou nastavit pravidla pro vzájemný vztah mezi ní a jeho novou rodinou, tak pak dochází ke střetům.
Aileen (Po, 11. 1. 2010 - 01:01)
Moje skoro tchyně je další z těch, které snachy musí "milovat". Ze začátku jsem ji měla celkem ráda, i když jsme každá takříkajíc z jiného těsta. Měla jsem od začátku svoje zázemí a věděla jsem, že s ní nikdy nebudu nucena bydlet a tak jsem ty věci, které mi na ní vadily, přecházela. Moc se nám do ničeho nepletla (ani bych si to nenechala líbit), chovaly jsme se k sobě mile a byl klid.
První nepříjemný zážitek s rodinou přítele mám, když jsme byli jednou pozváni na odpolední kávu a na pokec. Nabalila jsem buchtu (k té kávě), vystrojili jsme se a spokojeně jsme se přítelem vydali na cestu. Přišli jsme k nim a hned ve dveřích nás "uvítalo" smradlavé ožralé individuum lezoucí skoro po čtyřech - rodinný známý. Z obývacího pokoje se ozýval strašný randál (hudba) a ožralecké povykování a v předsíni byl strašný nepořádek a cítit zvratky. V tu chvíli mi bylo skoro do breku a poprosila přítele, jestli nemůžeme jít raději domů. Přítel souhlasil. Druhý den mu pak přišla SMS, proč jsme nepřišli, že na nás čekali a že to je od nás velmi neslušné. :-(
Tak asi tak. Tehdy se mi to moc nelíbilo, ale byla jsem potichu. Holt v některých rodinách se nekouří, nepořádají se divoké mejdany a v některých ano. Kéž by to byl ale jediný problém. Mám bohužel ještě další nepříjemný zážitek, který vlastně trvá dodnes a který tady raději moc vypisovat nebudu. Snad jen ve stručnosti: Od doby, kdy jsem si dovolila odsoudit jisté chování jednoho člena rodiny mého partnera, dělá skoro tchýně peklo. Ale nelituji, aspoň vím, že ta hodná a milá paní je schopna nejen podporovat a chránit grázly, ale použít snad jakékoli prostředky, proti těm, kteří si dovolí něco tak nehorázného, jako je odsoudit trestnou činnost.
I když jsem ji už nějakou dobu neviděla, dělá nepříjemnosti přes svého syna, tedy mého partnera. Tlačí na něj, aby se se mnou rozešel, což se jí zatím nepovedlo a snaží se jej citově vydírat. Docela se i divím, že to celé zatím náš vztah jakž takž ustál. Ale co bude dál, nevím...
Lucka (Po, 11. 1. 2010 - 10:01)
Moje skoro tchyně je další z...Jelikož máme v rodině problémového tchána, tak si často s manželem a dětmi připomínáme, že člověk si rodinu nevybírá - tu má, vybíráme si svoje partnery, přátele a kamarády.
Aileen, přeji vám, aby vám váš vztah vydržel.
Jiskra (Po, 11. 1. 2010 - 10:01)
Já ještě nejsem tchyně, i když už mám syny na ženění. Nerada bych byla ta protivná a nepříjemná, ale taky bych se nechtěla vnucovat a o všechno se starat. Moje tchyně k tomu používá všelijaké finty a taktiky, jen aby nepřekážela, ale aby věděla...to nám lezlo na nervy. Ani povinné návštěvy neuznávám. Tak jak to vidíte, vy mladí? Není to nejvíc v člověku samém? Buď to klapne nebo ne?
Reklama