Reklama

Vliv ADHD na prožívání a chování dětí

Děti mající syndrom deficitu pozornosti spojený s hyperaktivitou (ADHD)žijí neustále pod tlakem značně náročných situací (a to někdy nejen ve školním, ale i v rodinném prostředí a při hře s vrstevníky), které vznikají vlivem projevů jejich poruchy.

 

Stále bojují o uznání a úspěch, a ponejvíce tento boj prohrávají. Denně se setkávají se situacemi, které jsou pro ostatní děti normální, běžné, ale ony na ně nestačí, nezvládají je, a navíc si to velmi často uvědomují. Protože děti tyto situace nedokážou přiměřeně zvládnout, řeší je jinak, po ?svém", což ale nebývá pro jejich okolí přijatelné. Jedná se zejména o tyto strategie:

Únik

Dítě se snaží před svými problémy uniknout, utéct. Častý bývá únik do nemoci (ráno před cestou do školy je bolí hlava, břicho, někdy i zvrací). Tento únik nemusí být vědomý. Vědomě pak ale dítě utíká ze školy nebo z domova, časté jsou pozdní příchody do školy nebo úniky z neoblíbených vyučovacích předmětů, případně neoblíbené zájmové činnosti. Méně nápadný bývá únik do ?vnitřního světa" dítěte, kdy dítě utíká do svého vysněného světa, do snů a představ o tom, že je úspěšné.

Reklama

Regrese

Tento způsob můžeme nazvat ?krokem zpátky". Dítě se začne chovat jako věkově mnohem mladší, jako by se vracelo do doby, kdy ještě nároky na sebe kladené zvládalo. Někdy jako by tímto chováním po rodičích vyžadovalo více lásky a méně nároků. Tyto děti si také velmi často vybírají mladší kamarády, protože se s nimi vracejí do bezstarostného světa, kde na ně nejsou kladeny takové nároky. Důvodem je i fakt, že mladší kamarádi jsou k dítěti méně kritičtí, více je obdivují a dítě zažívá pocity přijímání a úspěchu.

Popření neúspěchů nebo jejich zlehčování

 

Popření nebývá vědomé, dítě jako by si neúspěch neuvědomovalo, ?nevidí", že se mu něco nepovedlo. Zlehčování neúspěchů bývá již vědomé, dítě si uvědomuje prohru, ale bere ji na ?lehkou váhu", navenek si z ní nic nedělá, nebere ji vážně, případně se snaží zlehčovat úspěchy ostatních dětí např. tím, že to, co ony dokázaly, ?nic nebylo". U starších dětí může v důsledku toho dojít i ke zkreslenému vnímání reality, kdy dítě nevnímá, že něco udělalo špatně, svádí vinu na ostatní, vše se děje pod tlakem okolností, ono samo za nic nemůže. Staví se tak do role ukřivděného. Pokud toto vnímání reality přeroste únosnou hranici, může dojít k vážným poruchám chování a je ohrožen zdravý vývoj psychiky dítěte.

Poutání pozornosti

 

Jak již bylo zmíněno výše, neúspěšné dítě se snaží alespoň nějakým způsobem uspět. A protože buď neví, jakým způsobem by to mohlo udělat, nebo jeho silnějších, lepších stránek, kterými by se mohlo projevit, není mnoho, poutá pozornost často nevhodným způsobem - předváděním se, ?šaškováním", ?vytahováním se", provokováním ostatních dětí, rodičů a učitelů.

Útok

 

Ditě svůj nezdar, neúspěch řeší slovním napadáním (urážením, zesměšňováním), případně i fyzickým útokem (vůči předmětům, ostatním dětem, dospělým, ale třeba i vůči sobě samému). Leckterý afekt, agrese je zoufalým voláním: ?Všimni si mě!"

Rodiče, jejichž děti se chovají tímto způsobem, mívají kvůli nim časté konflikty se svým okolím a mnohdy i v rodině (s partnery, prarodiči dítěte, s příbuznými). Děti jsou považovány za zlé, nevychované, líné, hloupé ap. Jejich rodiče zase bývají obviňováni, že své děti špatně vychovávají, že je nezvládají. Někteří rodiče si ale často se svým dítětem opravdu neví rady, protože u něj selhávají běžné výchovné postupy, takové, jaké rodiče znají ze svého dětství a okolí. Učitelé zase mají pocit; že takovéhle dítě ještě nezažili a že ať s ním dělají, co dělají, nic na ně nazabírá.

Zdroj: Neklidné a nesoustředěné dítě ve škole a v rodině, nakladatelství Grada

 

 

 

 

 

 

Reklama

Komentáře

Reklama