Reklama

Praktická pomůcka pro hodnocení sebedůvěry dítěte

Následující seznam schopností - jejichž vývoj začíná v dětství - poskytuje možnost, jak jednoduše ohodnotit probíhající rozvoj sebedůvěry u vašeho dítěte a stanovit specifické úkoly či problémy. Jedním z nejlepších způsobů pro hodnocení sebedůvěry je všimnout si, jak je na tom dítě s různými schopnostmi, které se běžně v dětství vyvíjejí. Mezi ty nezbytné patří následujících deset schopností:

1.  Budovat zdravé vztahy. Navazovat přátelství a komunikovat s přáteli, rozvíjet a udržovat přátelství.
2.  Nebát se nových možností a zkušeností. Chápat nové možnosti a příležitosti, jako kdyby šlo o dobrodružnou hru či soutěž, a ne jako něco, co sebedůvěru ohrožuje.
3.  Přiměřeně riskovat. Zapojit se do soutěže, stát se dobrovolníkem nebo vzít na sebe určitou odpovědnost, být ochoten naučit se novým dovednostem nebo si rozšířit znalosti.
4.  Uvědomovat si, že jsem úspěšný a nadaný. Uznat, že se mi něco povedlo, předvést své hudební či jiné umělecké schopnosti, mít radost z toho, že jsem přispěl ku prospěchu ostatních.
5.  Umět dát najevo pocit sounáležitosti, to, že někam patřím. Mít pocit, že jsem platným členem rodiny, školní třídy či jiné skupiny, ke které patřím.
6.  Prosazovat vlastní osobní práva a respektovat práva druhých. Děti mají právo na vlastní názory, myšlenky a pocity stejně tak, jako je mají ostatní lidé.
7.  Umět zvládat silné emoce. Zvládnout hněv, strach, smutek, vzrušení, lásku, vyrovnat se se ztrátou, neúspěchem atd.
8.  Podělit se o to, co mám. Podělit se o hračky nebo jiné věci, o schopnosti, názory, pozornost, čas a přátele.
9.  Být si jistý sám sebou, věřit ve vlastní schopnost vyrovnat se s problémy. Přistupovat k životu optimisticky a s nadějí, věřit, že mám dostatek sil a že jsem v jádru dobrý člověk.
10.  Mít reálný smysl pro odpovědnost. Znát a přijmout odpovědnost za své vlastní chování a postoje a nepřebírat odpovědnost za to, co by mělo být v kompetenci jiných.

Kdybych měla uvést další důležitý faktor pro rozvoj sebedůvěry u dětí, byla by to schopnost odpouštět. Znamená to umět odpustit nedůležité problémy ve vzájemných vztazích, a tam, kde je to možné, ve vztahu pokračovat, zejména pokud jde o skupinovou nebo týmovou činnost.

Děti potřebují energii, kterou jim dává sebedůvěra, aby se naučily těmto dovednostem, z nichž mnohé se týkají speciálně školního prostředí. Vy jako dospělý můžete zhodnotit stupeň rozvoje sebedůvěry vašeho dítěte pozorováním jeho chování a jeho postojů ke každé z těchto dovedností. Možná si všimnete, že má například problémy s navazováním zdravých vztahů. Máte pak obvykle možnost zasáhnout dvěma způsoby: za prvé, pomůžete dítěti procvičovat si základní dovednosti týkající se navazování a rozvíjení přátelství, a za druhé, tím, že mu budete vytvářet příležitosti - poskytovat vhodné prostředí a situace - kdy by dítě mohlo tyto dovednosti v praxi uplatnit a přitom mělo velkou šanci uspět. Například naplánujete a uspořádáte večírek, zorganizujete ve třídě hru, na které se bude dítě podílet, dáte mu možnost pomáhat jinému dítěti nebo ho doučovat, či zorganizujete projekt pro malou skupinu dětí ve třídě, v rámci něhož bude mít dítě příležitost se zapojit do práce skupiny a úspěšně si tak procvičit dovednosti spojené s navazováním přátelství.

Podobně je tomu i s ostatními devíti body. Vyžadují osvojení základních dovedností a pak příležitost procvičit si je v praxi. Například schopnost zvládat emoce, jako je dejme tomu hněv, vyžaduje naučit se základním dovednostem vyjadřovat pocity hněvu slovně i fyzicky tak, aby to neuškodilo ani dítěti, ani nikomu jinému. Znamená to vybudovat si pro vyjádření hněvu slovník příslušných verbálních výrazů, mít někoho, kdo nás s důvěrou vyslechne a vcítí se do naší situace, či se naučit vyjádřit city symbolicky, například kresbou nebo jinou tvůrčí činností.

Reklama

Rozvoj každé z těchto nezbytných deseti schopností klade určité požadavky, se kterými se každé dítě setká a které musí zvládnout. Na druhé straně každé dítě je jedinečná osobnost. Pro některé dítě tak může být některý úkol obtížnější. Například plaché, tělesně slabé a pomalejší dítě bude potřebovat více energie než ostatní děti k tomu, aby zvládlo úkoly, které souvisejí s navazováním přátelství a komunikací.

Učitelé jsou obvykle schopni dobře rozeznat děti, které pomoc potřebují. Zřejmě proto, že učitelé se setkávají s velkým množstvím nejrůznějších dětí stejné věkové kategorie a na stejném stupni rozvoje. Snadno si pak všimnou rozdílů. Ale mějte na paměti, že ?to nejlepší?, co v každém dítěti je, či stupeň jeho schopností může záviset i na osobnosti dítěte, na genetických faktorech, životní zkušenosti, rodinném zázemí, okolním prostředí a na příležitostech, kterých se dítěti dostane.
Zdroj: Jak nevychovat dítě s pocitem méněcennosti (Portál)

Reklama

Komentáře

Reklama